Kostka_ledu komentáře u knih

(SPOILER) Hned zkraje se přiznávám, že mi kniha nesedla ve více aspektech: nesedlo mi to silné propletení s hudbou, nesedla mi Lucy Gray. Občas na mě byly různé popisy příliš dlouhosáhlé, ale budiž. Kniha se mi četla podstatně hůř než Hladové hry jako takové. Nevím, jestli je to věkem (původní knihy jsem četla ve čtrnácti, patnácti letech) nebo tím, že Balada je napsaná stylem, který mi prostě tolik nesedl.
Co chválím, to je vykreslení postavy Snowa. Občas mají autoři záporné postavy tendence omlouvat a vysvětlovat jejich činy, ale Coriolanus je prostě nesympatický a zkažený už z podstaty.
Z hlediska děje docela dobré, styl trochu horší. Četbu jsem si bohužel neužila tolik jako si i po letech užívám četbu původních knih.

4 27.03.2021

(SPOILER) V posledním díle mě rozčiloval vlastně celý trojúhelník Belly - Jeremiáš - Konrád. Všichni tři ale prošli určitým přerodem. Někde jsem četla názor, že Jeremiáš a Konrád se chovali mimo charakter, já si to nemyslím. Naopak mám za to, že Konrád trochu dospěl, Belly koneckonců taky, i když asi až ke konci a občas bych ji stejně propleskla (to už asi bude charakterem). Jeremiáše dle mého semlela vysoká.
Od začátku je zhruba patrné, jak to dopadne, přesto člověka během čtení zajímá, jaké cestičky k tomu povedou.
U tohoto dílu uznávám, že byl možná trochu přitažený. Svatba byla bezesporu uspěchaná - takové věci se stávají... Ale to přebíhání od bratra k bratrovi je zvláštní. A být Belly, nevím, zda Konrádovi zapomenu, jak se ke mně choval, ale ve finále si asi neměli moc co vyčítat.

(SPOILER) Zatímco v prvním díle mě štvala zejména hlavní hrdinka, v tomto díle mě kromě ní štve ještě Konrád. Jeho chování je tady opravdu otřesné, a nějak jsem ho v průběhu knihy nebyla schopná plně pochopit, a to navzdory tomu, že byl nucen se vyrovnávat s velkou životní ztrátou. Každý se s věcmi pasuje po svém, ale Konrád byl někdy na facku. I když hlavní hrdinka taky... Jsou to vlastně ještě pořád děti, nechovají se ideálně, dělají hlouposti.
Stejně jako první díl to považuji za docela slušnou young adult literaturu, která nutně nemusí oslovit každého, ale své čtenáře si najde. Za plus považuji zápletku, která je sama o sobě docela dobrá, kniha vtáhne do děje a jen tak nepustí, i když nemusíte být jasnovidní k tomu, abyste správně předvídali, co se asi stane...

Tuhle knižní sérii jsem četla ještě před - díky filmovému zpracování zřejmě známější - sérií s Larou Jean, která mi ale nesedla a k srdci nepřirostla (možná proto, že jsem ji četla až v jednadvaceti).
Tuhle knihu jsem poprvé četla asi v patnácti... Teď, když jsem se náhodou dozvěděla, že se chystá seriál, jsem najednou dostala náladu si příběh připomenout.
Hlavní hrdinka mě v prvním díle štve pořád stejně jako kdysi. Dětinská, chvílemi opravdu nesnesitelná... Jenže je to patnáctiletá holka. Ruku na srdce - kdo z nás byl v patnácti rozumný a uvědomělý? Kdo z nás neměl nějaké ty adolescentní nešvary a choval se úplně ukázkově?
Knížka jako taková je opravdu čtivá, a to jak v originále, tak v českém překladu. I když je to young adult oddechovka, představuje i těžší témata a ukazuje, že ne vždycky je všechno zalité sluncem...
Nemusí to sednout každému, ale za mě dobré. Jenny Han psát umí.

Ke knize jsem se dostala velkou náhodou, a shodou okolností šlo hned o první díl série. Jsem ráda, že mám do budoucna co číst, ale trochu se děsím, zda knihy v knihovně seženu. :-D
Co se týká samotného čtení, nemůžu si na moc stěžovat. Děj dobrý, napínavý, měl hlavu a patu. Lékařská tematika mě jako téma knih docela baví.
Ačkoli je kniha velmi čtivá, trochu mě místy rušil překlad v kombinaci s nedostatečnou korekturou... Místy opravdu krkolomná slovní spojení, zvláštní interpunkce, překlepy.
S hlavní postavou jsem se úplně nesžila, Lou byl občas jako puberťák, s Jordanem bych ani na tu schůzku nešla a Angelo s Tonym neskuteční patlalové oba - měla bych v reálném světě trochu strach o jejich uplatnění v oboru.
Přesto si další knihy určitě přečtu, vůbec to není špatná literatura.

1 21.01.2021

Knížka s milým dějem, která se sice čte s jakousi lehkostí. Je vidět, že má Fulghum k tanci velký vztah.
Já netančím, takže jsem děj určitě neprožívala s takovým zapálením. Trochu mě mrzelo, že Fulghum některé příběhy prostě jen nakousnul a víc se k nim nevracel, zároveň mi ale dochází, že o tom kniha ani být neměla. Různí lidé s různými osudy, které se na okamžik setkají v jednom místě. Tanec se dá chápat jako metafora, tedy si myslím, že má kniha šanci oslovit i netanečníky (jako jsem třeba já). :-)
Určitě řadím mezi pěkné knížky, i když ne nejlepší, co jsem kdy četla.

20.01.2021

Když se někde řekne moudrá kniha, vzpomenu si hned na Sofiin svět.
Knihu jsem dostala k patnáctým narozeninám. Jak ikonické, že? Tehdy jsem však zvládla přečíst něco kolem dvaceti stran, než jsem knihu odložila do poličky, kde čekala dlouhých sedm let.
V patnácti letech jsem patrně neměla kapacitu k tomu, abych knihu dokázala opravdu pojmout. Četla jsem jinou literaturu, mým záběrem tehdy byla hlavně beletrie. Ačkoli si myslím, že už tehdy bych byla s to knihu alespoň úměrně věku vnímat, nechtěla jsem. Do určitých věcí je asi třeba dozrát.
Sofiin svět je potřeba brát trochu jako učebnici. Možná budou chvíle, kdy vás výklad bude nudit, ale potom naopak přijdou pasáže, které se nějakým způsobem trefí do vašeho záběru zájmů. Tak to máte se vším. Nesnažím se tvrdit, že kniha bude bavit každého, má však dle mého názoru velký potenciál zaujmout majoritu z cílové skupiny, protože je zkrátka trochu jiná a méně suchá než jiné výkladové knihy.
Co Gaarder kromě kvalitního výkladu dokázal je také zasazení do skvělého příběhu, který má atmosféru. To je u něj ostatně zvykem.
Nechci předstírat, že jsem si stoprocentně zapamatovala vše, co kniha servíruje. Je potřeba k tomu, co čtete, přistupovat vždy trochu kriticky, neb Gaarder prezentuje určité své myšlenky jako ty správné, ale o to asi jde. Trochu se toho dozvědět a trochu si zapřemýšlet.

6 14.01.2021

Kniha mne neurazila. Napsaná je pěkně a čtivě, dá se přečíst za jedno, dvě odpoledne. Oceňuji její hlavní myšlenku, tedy že každý člověk má za sebou určitý příběh, který nějakým způsobem formuje jeho osobnost i činy. Náhled do duše různých postav a postupné odkrývání jejich příběhu byl zajímavý, byť mírně předvídatelný. Většina postav byla vykreslena opravdu poctivě a komplexně. Já osobně velmi chválím za postavu Anny, ta byla napsaná opravdu pěkně, sympatizovala jsem s ní.
Přestože zastávám názor, že se nejedná o povrchní čtení, nalezla jsem pár rušivých elementů. Některé dialogy na mne působily zvláštně, za vlasy přitažené. V určitých chvílích jsem měla problém příběhu "uvěřit", některé věci jsou dle mého soudu zbytečně vyeskalované, hlavně ke konci. Škoda.
Neseděla mi ani jazyková vybavenost většiny postav, která - i vzhledem k věku některých z nich - byla na můj vkus až příliš skvělá (chtěla bych mít taky takovou angličtinu). Trochu to ubralo na autentičnosti.
Čtení nebylo ztrátou času, přestože se nejedná o nejlepší knihu, kterou jsem kdy měla v ruce. Je to však zcela subjektivní pohled, každý ve finále musí posoudit sám.

5 27.12.2020

Knížka je, pravda, svým způsobem specifická. Vyskytují se zde výrazy, kterým čtenář mnohdy porozumí až během čtení, což někomu může ze začátku dělat problém v orientaci. Celkově se pohybujeme v poněkud jiném světě, na který se musíme adaptovat. Příběh je jedinečný, poutavý a poměrně složitý. Když jsem Kostičas četla poprvé, na začátku jsem byla mírně zmatená, neboť částečně nastupujeme do rozjetého vlaku - příběhu, což v kombinaci se zvláštním slovníkem (na který se ale dá poměrně rychle zvyknout) může být pro nového čtenáře zpočátku hůře stravitelné. Mě osobně však Kostičas po pár stránkách chňapnul a již nepustil. Jakmile jsem se zorientovala, knížka se mi četla vyloženě sama. Po dočtení jsem se nemohla dočkat pokračování.
Rozhodně se jedná o něco nového, originálního. Osobně jsem nikdy nebyla fanynkou fantasy, ale Kostičas je pro mě příjemná výjimka, které ráda věnuji čas.

2 06.06.2018