Koza3 komentáře u knih
Třídenní sprint v podobě přečtení knihy a shlédnutí filmu před premiérou pokračování Blade Runner 2049 mi dalo novou sci-fi krev do žil. Příběh nájemného lovce, který má oddělat několik androidů by mohl být klasickým akčním klišé, kdyby šílený Dick nezakomponoval klasické otázky na smysl života, nezpochybňoval vlastní existenci a smysl náboženství, emoce lidí a strojů. Tohle všechno z toho vytváří prvotřídní top-class drama, které mi v krvi zůstane ještě dlouho. Bohužel Dickův styl otevřenosti a nevysvětlování ve mě zanechává pocit z nenaplněného konce, uspěchaného závěru, který nemá logické vyústění. Možná to tak má být, ale pro mě to znamená o jednu hvězdu dolů z jinak možného ultimáta. Už se těším až začnu projíždět fóra a zjišťovat názory ostatních čtenářů kteří tvrdí, že... ale to už je spoilerování :-)
Knihu jsem po několika doporučení dostal do rukou a vzal jsem si ji na dovolenou na Srí Lanku. Neprohloupil jsem, protože na těch pár dní na pláži byla úplně ideálním čtivem. Od první strany jsem to zhltnul za cca deset dní a ženu se sehnat další knihy J.Jonassona. Příběh děduly, který se do ničeho moc neplete ale zároveň ovlivňuje chod světa je naprosto báječný. Před pár dny jsem koukal na Járu Cimrmana a koukám, že každá země má svého Forresta Gumpa :-)
Můj pokračující maraton trpaslíka, kdy jsem sjel celý seriál a dal se do knížek. Škoda, že jsem nestihl dobráka Ackermana na ComicConu :-) Druhý díl "trilogie" je posledním společným dílem, které dál rozvádí příběhy kluků z Trpaslíka. Lepší než život je tak půlka knížky, možná míň a pak se podíváme na zoubek třeba Polymorfovi nebo královi kulečníkových šťouchů. Pokud nemáte nakoukáno, myslím si, že to není titul pro Vás. Pro nás ostatní trpaslikofily je to povinnost a budete se pousmívat po celou čtenářskou dobu.
Moc pěkná knížka. Už z obálky jsem byl před lety nadšený, když jsem ji viděl v knihkupectví. Martin Řezníček je mi z Událostí honě sympatický a věřil jsem, že jeho knižní příběhy budou stejně poutavé, možná i více, protože se mu dostane kreativního prostoru. Vypráví příběhy obyčejných i neobyčejných Američanů z trošku jiné perspektivy, dává jim hlubší význam a zasazení. Líbilo se mi putování do historie a pátrání po kořenech různých českých osobností v americké historii. Líbila se mi i druhá část, která se věnovala převážně působení Donalda Trumpa coby amerického prezidenta a jeho různé rozpojené vize, které nejsou v souladu s tím, jak ameriku vnímám. Poslední část pojednávající o různých paradoxech nebo jedinečnostech USA a Američanů byla stejně super. Byla to trefa do černého.
Příběhy Smrťe byly hned po Noční hlídce mé nejoblíbenější. Vždycky jsem se těšil, až se na stránce objeví ty slova ve verzálkách a promluví k nám ten pouštní písek, ten závan smrti, který nechcete slyšet dvakrát. Po pravdě ho nechcete slyšet ani jednou :-) Příběh Smrťova pomocníka Morta je takový otevírací, není z těch nejlepších, ale seznamuje nás s "charakterem" Smrťe, kterého si dosytosti užijeme v dalších knihách. Ke konci knihy se mi líbil termím "budoucí současnost". Že by X-Meni vykradli Pratchetta? :-)
Jediná kniha ze Zeměplošského univerza, které je přímé pokračování předchozí knížky. Když se podívám na knihovnu, tak je zřejmé, že knížky postupně bobtnaly a kdyby tuhle dvojici Pratchett vydal později v sáze, je možné, že by vyšla jako kniha jedna. Přechod mezi díly se mi moc nelíbil, protože není dostatečně vysvětleno, jak se podařilo (SPOILER) protagonistům dostat zpátky na Zeměplochu (nebo jsem to mezi řádky alespoň nevyčetl), ale Pratchett to humorně zaobalí ostatně jako všechny ostatní nevysvětlitelné záhady (třeba jako objevování kouzelného obchodu :-) ). Nejfantastičtější je asi závěr knihy, kdy se Velká A'Tuin zastaví, aby pozorovala...však víte co :-) Klasika nad klasiky, která ve mě i po dekádách vyčaruje úsměv na tváři. Je čas přelouskat celou Zeměplochu tak, jako za mlada ;-)
Jak už tady spousta čtenářů ohodnotilo, první půle knihy je docela pohodové čtení, vskutku vtipné a zábavné líčení klučičích trampot z první republiky, kdy nutností každé domácnosti byla rákoska a čisté uši. Bylo to psáno jednoduše, z pohledu Péťy Bajzy. Docela se mi to líbilo, jenomže jak dlouho vydržíte číst slohovky desetiletého chlapce (pokud nejste odolný učitel na základní škole)? Po pár listech Vás to začne dost prudit...pořád samé my šli a ona šla a tak jsme šli všichni...ufff no kvetl jsem z toho, ale řekl jsem si má to dvě stě stran, to se dá přežít. Jenže přišla druhá půle, která mi dosti připomněla Tuláka po hvězdách od Londona svým útěkem do snů plných fantasmagorií. Jenže na rozdíl od Londonova veledíla, tady Vás zase prudí vyprávění malého chlapce, akorát se to táhne jak sopel na sto stranách a příběh se nikam neposouvá. Nechci knihu hanit, taky ji dávám průměrné hodnocení, ale pokud jste ji nečetli v mládí a nemáte k ní nostalgickou vazbu, tak Vás zřejmě zas tak bavit nebude. Čest seriálu, který z halucinací ukuchtil naštěstí jen jeden díl a zbytek věnoval rozvoji všelijakých klučičích trampot.
Klobouk dolů patří autorovi, který napsal takovéto "veselé" dílo o jednoduchosti študákovy duše v době, kdy mu hrozila smrt v koncentračním táboře.
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha o přátelství"...snad nemusím zdůvodňovat proč :-)
Stal se mi takový nešvar. Všiml jsem si, že v českém překladu se až překvapivě často vyskytuje slovíčko "No,...". Pravděpodobně jde o překlad anglického "Well.." a těžko říct, zda i v originále je tak moc využívané. Jedná s eo drobný detail, ale když je to slovo v každé desáté větě, hlavně pak u mágů, tak mě to začalo dosti štvát a kazilo mi zážitek ze čtení. Všiml si toho někdo? Jinak samozřejmě klasika - vynikající příběh, tentokrát o Vánocích a hlavně o víře, která doprovází nejen víánoční ikony, ale i další fantastické postavičky (jako třeba skřetvíl Bradavičák :-)). Užil jsem si to, v rámci Zeměplochy to byla asi průměrná knížka, ale jako kvalitní teaser na blížící se nadílku to určitě funguje :-)
Nejsem žádným velkým fanouškem opery a mám pocit, že Pratchett taky ne. Jelikož si z toho dělá srandu jemu tak typickou, mám dojem, že opera nebude jeho šálkém kávy. Četla se mi proto kniha ze začátku trošku těžko, ale po chvilce jsem zjistil, že se není čeho bát. Je to pořád Zeměplocha a kupodivu je tohle dílo hodně tažené Stařenkou Oggovou, jejíž hlášky a činy jsou tady nezapomenutelné. O Silverově úloze ani nemluvě. Trošku škoda, že jsme si více nezabředli do "cross-overu" a neměli jsme tu pár mágů nebo třeba kapitála Elania, každopádně je tady aspoň op... pardon lidoop knihovník. Určitě to nebude patřit mezi mé topovky, ale užil jsem si to a paralelně jsem si dal i české divadelní představení z Divadla v Dlouhé, které je hvězdně obsazeno a kupodivu věrně vystihuje většinu hlášek a momentů. Doporučuji :-)
Vlastně by mi stačilo si přečíst domluvu od Ondřeje Neffa, která to hezky shrnuje a vysvětluje hlavní milníky knížky. Neuromancer je pojem, je to legenda, která se řadí do top 100 knih minulého milénia. Jako přípravu na Cyberpunk 2077 jsem sjel všechny klasické filmy a chtěl jsem si dát taky nějaké to kyberpunkové čtivo. Co jiného než tuhle topovku. Koupil jsem si i audioknihu, která byla doplněna super technickými zvuky a hudbou, takže jsem si připadal, že se pokaždé do cyberspace připojuju taky. Po pár hodinách čtení/poslouchání mi bylo jasné, odkud čerpal CP2077, Matrix a spousta dalších filmů, her, komiksů, knih - odtud. Gibson to možná vymyslel, možná nevymyslel, ale rozhodně to jako jeden z prvních lidí sepsal. Bral bych to však jako takovou wikinu pro tvůrce, aby si z toho mohli vytáhnout klíčové myšlenky a zajímavou inspiraci. Pro mě jako konzumenta se to s prominutím nedalo číst. Krátké trhané věty. Popis situace jedním slovem. Slang, který možná i z důvodu zastaralého překladu, nedává hlavu ani patu. Pekelně jsem se soustředil, abych se ujistil, že to není mnou, ale mám dojem, že to je prostě snůška rozhovorů na hromadě. Klobouk dolů těm, co si dokázali děj knihy představit, ale já si zapamatoval tak možná tu první erotickou scénu. Neustálý střih mezi kyberprostorem a realitou byl matoucí a jsem strašně rád, že už to mám za sebou. Asi tady budu ukamenován, ale nejsem profi kritik, abych to hodnotil objektivně. Hodnotím to tak, jak jsem si to užil a to bylo opravdu minimálně.
Jako obvykle u bio knížek musím hodnotit nejen zpracování, ale i život a činy daného protagonisty. No a u Grohla je to za mě na pět hvězd. Je to přesně ta osobnost, která se nenechala sežvýkat populárním bulvárem, komercí a platinovýma deskama, ale pořád má v sobě tu punkovou krev. Paralelně si doplňuji vzdělání dokumenty Back and Forth, Sound City a Sonic Highways, takže se mi teď slívají informace co bylo v knížce a co jsem viděl v dokumentu, ale knihu jsem shltnul během dvou týdnů a moc jsem si ji užil. Příběhy vzestupu ze zaplivaných garáží Virginie, přes Nirvanu až po vyprodané světové turné, nebudu vám spoilovat. Super jsou zážitky mezi koncerty, alkoholické večírky a setkání se světovými hvězdami jako je Paul McCartny, atd. Co mi trošku chybělo bylo bližší představení jednotlivých alb. Z jiných biografií se mi líbil popis procesu vzniku, symbolika jednotlivých písní, ta je tady pokryta spíš méně (to vám ale zase plně doporučím Sonic Highways, kde je to hlavně o příběhu písniček). Takže určitě doporučuju všem fanouškům pravého rock'n'rollu :-)
Podobné asi jako řada jiných duchovních knížek - dalo by se to napsat na jednu A4. Z toho bych si vlastně odnesl stejné poselství jako z celé knížky. Myslím, že nejdůležitější je zapamatovat si ten název a k tomu dovětek, že byste se měli starat jen o ty důležité věci a přemýšlet nad tím, co je ve vašem životě to hlavní a co stojí za námahu. On sám název napovídá tomu, že by se z vás stal kompletní flegmatik, což se knížka snaží vysvětlit, že tak vlastně není. Každopádně nějaké dva měsíce po dočtení si nepamatuju zhola nic, právě jen to, že bych měl mít spoustu věcí u pr*ele :-)
Obecný komentář k pentalogii: Je to super sága, přečetl jsem ji šmahem celou a jsem příjemně potěšen. Vedle knižního zpracování Červeného trpaslíka se jedná o jedno z mála knižních britských scifin, u kterých to hýří vtipem. Škoda, že každý díl je od toho prvního příběhově vzdálený a nemá takové provazby, jaké bych si představoval. Základní myšlenky bývají často nevysvětleny a tak mě čeká dost googlení, abychom si ostatními geeky řekli, co vlastně znamená 42 :-)
Komentář ke knize: Po letech jsem se k tomu vrátil. Potřeboval jsem nějakou tenkou knížku do vlaku a Stopařův průvodce galaxií byla ta pravá. Desítky super vtípků, zajímavý rozjezd apokalyptického příběhu a hlavně odpověď na otázku Život, vesmír a vůbec! :-) Jdu na druhý díl.
V tom nejlepším se má přestat. To evidentně neplatilo pro Tolkiena. První půle knihy byla super. Příběh se uzavřel, bitva vyhraná, zlo zapuzeno, prsten zničen. Pořád jsem si ale lámal hlavu čim bude naplněno těch dalších dvě stě stran... a ono to bylo naplněno v podstatě dalším příběhem o partyzánské revoluci v Kraji. To bych ještě zkousnul, ale další stovečka stránek o jazyku, historii rodů a datech tisíce let starých... no něco jsem z toho přečetl a bylo to zajímavé, ale asi bych to z knihy vypustil, protože ze mě úplně vyprchala ta radost z dokončené knihy. Alespoň vím, že Silmarilion není nic pro mě a nechám si ho na důchod :-) Jinak jsem tedy dočetl jednu z největších fantasy ság na světě. Byla dobrá, byla super, ale srdcovkou se pro mě nestane. V levé komoře mám totiž Dunu a v pravé Zeměplochu. Víc komor nemám...
Vtipná učebnice ekonomie a událostí nejen českých dějin. Kohout spisovatel se ptá Kohouta ekonoma na fundamentální otázky, které by měl znát každý člověk žijící v této zemi. Proč vznikají krize, jak se bohatne, jak se obchoduje a jak se rozvíjí stát. To všechno jsou témata, která Vám Pavel Kohout mladší naservíruje na stříbrném podnose. Pro hlubší vysvětlení tu není moc místo, ale nikdo asi neočekává, že necelé dvě stovky stran vysvětlí dopodrobna fungování ekonomiky. Pokud jste zvídaví a v ekonomii se orientujete jen na povrchu, dejte tomuhle dílu šanci.
Tomáše Sedláčka pamatuji z ČSOB, zároveň jsem byl na několika přednáškách, kde pouštěl svoje moudra. Je to člověk sympatický a mezi ekonomy jeden z mála se selským rozumem. Neváhal jsem tedy ani chvíli a koupil v antiku jeho prvotinu (taktéž se mi hodila do čtenářské výzvy pod kategorii "Kniha od veřejně známé osobnosti (ne spisovatele)"). Rád kupuju v antiku, protože v nich občas najdu nějaké překvapení. V téhle knížce (která byla nečtená, nedotčená) jsem našel věnování od nějaké mámy s textem: "Jedná se o náročnější čtení, ale občas stojí za to se zastavit a zapřemýšlet." To bylo trefné a stačilo by to na popis této knihy. Je to náročné, není to ekonomické čtivo, ale filozofické, socilologické a je potřeba dávat dobrý pozor, aby Vám neunikly nitky Sedláčkova přemýšlení. Mě to velkou část knihy unikalo, ale začátek a konec byl natolik suprózní, že dávám čtyři hvězdy. Zajímavé bylo, že než jsem se pustil do poslední třetiny knihy, tak jsem přelouskal "Moje kniha biblických příběhů"...kniha pro děti sumarizující příběhy z Bible...musím říct, že potom se mi četla Ekonomie dobra a zla mnohem snáze a škoda, že jsem si tenhle background neudělal dříve. Určitě se k ní vrátím, až se ze mě stane větší filozof :-)
Přečteno v rámci čtenářské výzvy - kniha mého dětství. Jedná se v podstatě o první knihu, kterou jsem v životě četl a vždy jsem na ni rád vzpomínal. Když jsem ji po mnoha letech přelouskal, uvědomil jsem si, že tady vznikla moje touha po dobrodružstvích a zájem v templářském řádu a jeho tajemstvích. Že tady jsem začal rozlišovat rozdíly mezi blondýnkami a brunetami :-) A mnoho dalších aspektů, které jsem si jako dítě odnesl do dalších let. Další čtení mi přineslo usměvavé momenty a chvilky nostalgie. Trošku skepticky jsem se díval na některé naivní situace v knize, ale je to kniha pro mládež, proto jí leccos odpustíte. Zaujalo mě, jak je kniha i 40 letech od vydání stále čtivá a aktuální. Chvílemi jsem měl pocit, že čtu knihu vydanou před rokem. Určitě stojí za přečtení nejen mládežníkům, ale třeba i těm, kteří by se rádi dozvěděli něco o templářích a třeba rádi hledali jejich poklad... třeba v Polsku ;-)
(SPOILER) Znovučtení Zeměplochy po letech má pro mě nostalgickou hodnotu, protože tohle univerzum bylo jedno z prvních do kterého jsem se zamiloval. Obzvláště pak příběhy Smrtě jsou jedny z těch nejzajímavějších. Druhá kniha z jeho série je hodně o něm a jeho vnímání lidí, pochopení podstaty života a na závěr máme i nějaké to randění s paní (pardon slečnou) Zahořalou. Zapamatoval jsem si výborné motto: Správně pochopit otázku je polovina odpovědi. Kniha je tak trošku filozofická a má samozřejmě hlavní zápletku kolem zkázy světa. Tahle linka mě však tak nebrala a celé Ankh-Morporská sekce byla dost oddělená od příběhu Viléma Kliky. To mě trošku zamrzelo, protože ve většině pratchettovek se to nakonec potká a proplete, což se tady stane pouze částečně, když Rumpál dojde na konec své pouti. Hodnotím stále vysokými hvězdičkami, jsem rád za originální dílo a těším se do dalšího světa, třeba čarodějek.
Druhé čtení už nebylo tak záživné jako sledování kalhotek, jak se točí v pračce. Tohle bylo spíše jako sledovat v pračce rimmerovu uniformu. Určitě jsem byl rád ve světě Červeného trpaslíka, ale nebylo to tak vtipné, bylo to možná až moc drsné a Kochanská zabouchlá do Listera, to přece není pravda :-) Užil jsem si to, ale příště si dám asi jen ty první dvě knihy, ty oddělené nejsou taková topka.
Trošku jsem si dal reparát z Trpaslíka a sjíždím všechny série hezky od začátku. Jasně, viděl jsem je tolikrát jako plakát s tenistkou, jak se škrábe v zadku, ale tohle se neokouká. Byl jsem taky zvědavý jestli je desátá série takový shit, jako před lety a bohužel se mi to potvrdilo. Každopádně knižní zpracování (o kterém nevím zda je teda předloha nebo inspirace seriálem, protože vznikla v roce 1989), je odlišná a nemusí každému sednout. Příběhy jsou široké a to co znáte z krátké epizody, kde se to rychle posouvá je tady rozpracováno do většího detailu. Pro trpaslíkofily je tady toho hodně. Jak se potkal Rimmer s Listerem, jaký byl večírek u kapitánova (teda spíš kapitánčina) stolu a polévkou Gaspacho, proč vlastně randila Kochanská s Listerem a spousta dalších zajímavostí. Určitě povinnost pro skalní fanoušky, ale berte to jako jiné médium. Stejně jako se nedá srovnávat Hra o trůny kniha a seriál, protože to jsou jiné nosiče, tak nemůžete srovnávat tohle. Je to trošku smutnější, depresivnější, ale vtípky tam pořád jsou. Za mě topka a za dalších deset let si sjedu ještě jednou.