Koza3
komentáře u knih
42: Dělej co Tě baví!
Mikoláš Tuček
Mám rád životopisy a pravda, že čtu hlavně ty veřejně populární. Schwarzeneger, Jobs, Musk. Příběh Tukana se jim však hravě vyrovná. Sice neřeší jak poslat raketu do vesmíru, ale nad jeho historkami se určitě zasmějete a během čtení zavzpomínáte i na svoje oblíbené nálevny a trable v dospívání. To že Tukan dělá i do jiných řemesel než jsou hry jsem věděl, ale že má takhle široce rozkročeno do různých oblastí je obdivuhodné. Odnáším si spoustu pěkných mouder, z nichž jedno mi utkvělo nejvíce: Pokud jste nejchytřejší člověk v místnosti, jste ve špatné místnosti!
Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
Moc nemám s čím srovnat, možná tak se Steinbackem, který je za mě špička. Bukowski je pojem a čekal jsem podobnou rovinu příběhu. Je sprostý a jde přímo na jádro animálních potřeb. To mi nijak nevadilo, ale naprosto mi vadil ten povídkový rytmus příběh na tři strany. Než to začalo, tak to skončilo. Pár super nápadů, zajímavý popis americké kultury, ale raději bych si dal pět povídek než 27. Poslední navíc byly vyloženě o hovnech (jako fakt) a číst si pět stran o klystýru mě fakt nebere.
Otec prasátek
Terry Pratchett
Stal se mi takový nešvar. Všiml jsem si, že v českém překladu se až překvapivě často vyskytuje slovíčko "No,...". Pravděpodobně jde o překlad anglického "Well.." a těžko říct, zda i v originále je tak moc využívané. Jedná s eo drobný detail, ale když je to slovo v každé desáté větě, hlavně pak u mágů, tak mě to začalo dosti štvát a kazilo mi zážitek ze čtení. Všiml si toho někdo? Jinak samozřejmě klasika - vynikající příběh, tentokrát o Vánocích a hlavně o víře, která doprovází nejen víánoční ikony, ale i další fantastické postavičky (jako třeba skřetvíl Bradavičák :-)). Užil jsem si to, v rámci Zeměplochy to byla asi průměrná knížka, ale jako kvalitní teaser na blížící se nadílku to určitě funguje :-)
Drasticky děsivý Dexter
Jeff Lindsay (p)
Kdyby byla ve čtenářské výzvě kategorie "Kniha, která se odehrává v místě vaší budoucí dovolené", tak tam zařadím právě tohle. Chystáme se na Floridu a hledal jsem nějaké dílko zasazené do slunečního státu. Dextera jsem i přes veškerý hype zatím neviděl a když jsem zjistil, že je to na základě knížky, neváhal jsem a objednal si rovnou omnibus čítající první tři knihy. Začetl jsem se do toho a přelouskal sto stran během prvního dne. Ze začátku super, ale velice rychle jsem vychladl (stejně jako dexterovy oběti :-)). Už to tady psali jiní čtenáři a ztotožňuji se s tím, že po literární kvalitě je to podprůměrné. První díl má dvě stě stran, ale měl jsem pocit, že by mohl mít pouze sto. Dexter se ve svých myšlenkách točí v kruhu a opakuje jednu myšlenku třikrát. Začne to brzy otravovat a říkal jsem si co tomu chybí. Chybí tomu barvitost. Až když jsem začal koukat na seriál, tak jsem pochopil proč je tak dobře hodnocen a co jeho předloze naopak chybí. Je to hlubší popis prostředí, doprovodných postav, motivů a pocitů. Kromě pár zmínek ulic a restaurací tam Miami vůbec není akceptováno. Vedlejší postavy dostanou minimum prostoru a po pravdě se vám myšlenky Dextera po chvíli přesytí. Celý koncept je super a dalo by se z něj vytěžit špičkové dílo, ale autor to ve své první části nedokázal. Jelikož se seriál odvíjí svou vlastní příběhovou linií, přiznám se, že nemám moc chuť do dalšího dílu investovat čas. Ale tak nějak doufám, že bude docházet k autorově vývoji a další knihy budou o fous lepší. Chvilku to převálím v hlavě a aspoň jeden další díl vyzkouším. Jinak seriál teda vřele doporučuji, pokud jste jako já, sto let za opicema!
Maškaráda
Terry Pratchett
Nejsem žádným velkým fanouškem opery a mám pocit, že Pratchett taky ne. Jelikož si z toho dělá srandu jemu tak typickou, mám dojem, že opera nebude jeho šálkém kávy. Četla se mi proto kniha ze začátku trošku těžko, ale po chvilce jsem zjistil, že se není čeho bát. Je to pořád Zeměplocha a kupodivu je tohle dílo hodně tažené Stařenkou Oggovou, jejíž hlášky a činy jsou tady nezapomenutelné. O Silverově úloze ani nemluvě. Trošku škoda, že jsme si více nezabředli do "cross-overu" a neměli jsme tu pár mágů nebo třeba kapitála Elania, každopádně je tady aspoň op... pardon lidoop knihovník. Určitě to nebude patřit mezi mé topovky, ale užil jsem si to a paralelně jsem si dal i české divadelní představení z Divadla v Dlouhé, které je hvězdně obsazeno a kupodivu věrně vystihuje většinu hlášek a momentů. Doporučuji :-)
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
První knihu jsem slupl jako malinu, takže jsem se zákonitě těšil na pokračování. Trošku jsem byl na vážkách, kam to bude směřovat, protože epizoda z Hedestatu je již uzavřená. Pustíme se do jiného pátrání, tentokrát v lisbethině minulosti. Nově tak nebudou záhady luštit dva osamělci, ale několik skupin včetně policie. Bez dalších spoilerů můžu prozradit, že se opět dočkáme precizního popisování situace a prostředí. Autor vám poví jaký zoom má objektiv redaktorky nebo že si Lisbeth lehla do postele z Ikea, i když už vám tyhle informace přijdou občas zbytečné. Co musím vypíchnout je gastronomie. Všichni neustále žerou obložené chleby :-) Neuplyne kapitola, aby si někdo jeden nepřipravil. Škoda že zrovna tady nám Larson nenapsal recept co si na to dávají, protože to musí být fakt delikatesa, když to do sebe sypou ráno, odpoledne, večer :-)
Zajímavé časy
Terry Pratchett
Zajímavé časy na Vás! Hlavně teda na Mrakoplaše. Toho chudáka se totiž zajímavé časy drží neustále. Když už má před sebou tři amazonky, které nutně potřebují pro zachování jejich civilizace, aby se s nimi Mrakoplaš dlouze miloval (taky vám to připomnělo Psirény z Červeného trpaslíka?), tak ho ti tataři z univerzity teleportují, protože ho chtějí poslat na jistou srtelnou služebku, kam se nikomu jinýmu nechce. Tentokrát nás Terry zavede na agátské (čínské) pláně obehnané velkou zdí a je jasné, že si užijeme exotické dobrodružství. Mrakoplaš mi dlouho chyběl a moc jsem si užil jeho další příběh, kde nezklamal jeho smysl přežít všechno i setkání se Smrtěm (AHOJ MRAKOPLAŠI. CO TADY DĚLÁŠ?). O to víc se mi líbil poslední odstavec, protože máme trošku vyspoilováno, kam nás zavede příště :-)
Krev, pot a pixely - Příběhy vítězství a šílenství ze zákulisí vývoje videoher
Jason Schreier
Jak tady čtu ty komentáře, tak jsem rád, že jsem to četl v originále. Neumím si představit, jak se překladatel popral s termíny jako crunch, sprint, release, alpha, early access atd. Tohle jsou pro tech lidi tak běžné termíny, že i když nemají mnohdy český překlad, ponechávají se v originále. Před pár lety jsem četl druhou knihu Press Reset a moc se mi líbila. Oproti ní je Schreierova prvotina pozitivnější. Neřeší ani tak jak vyřešit problémy herního průmyslu (i když malé náznaky tam už jsou), ale soustředí se na úspěchy (a jeden neúspěch) nejen herních velikánů. Asi jako všem se mi moc líbila kapitola o Stardew Valley, protože to je takový ten příběh o Davidovi mezi Goliáši. Když však čtete příběh třeba Diabla 3 nebo Dragon Age: Inquisition, tak si uvědomíte, že všichni začínali jako malá nezávislá studia. Někdo z toho vykřesal Blizzard, jinému to přineslo skoro smrt. Kniha mi navíc jasně říká: Nežeň se do herního průmyslu nebo se z toho zblázníš. Asi každý herní fanatik by si v životě přál pracovat v herním studiu. Rozvíjet svou oblíbenou hru, ale málokdo si uvědomuje, že se z toho taky může stát noční můra. Neumím si představit, že bych po půlročním crunchi sedl doma za počítač a s radostí si zahrál svou oblíbenou hru. Viděl bych tam příliš mnoho nedostatků a asi by mě to ani nebavilo. Nojo, ne nadarmo se říká, abychom si volili jiný pracovní obor než jsou naše koníčky. Takže závěrem – kniha je super, poslouží jako zajímavý vhled to světa "geeků" nejen herním fajnšmekrům. Vřele doporučuji.
Těžké melodično
Terry Pratchett
Smrťovy knížky jsou moje oblíbené, každopádně tady hraje spíš druhé housle. Příběh je hlavně o hudbě s kameny, kterou jsem si hodně užil. Šlo však cítit, že originální verze v angličtině a určitá hudební znalost tomu dodají ještě na líbivosti. Anarchie v Ankh-Morporku je jasný odkaz na Sex Pistols, kapela Kiš je zase Kiss, takže ten český překlad je dobře udělaný, ale angličtina bude asi lepší. Líbily se mi reference na různé kapely a filmy (Smrť na motorce, který chce bundu od rockera je jasný Terminátor), ty jsou v knize dost okaté narozdíl od minulých knih, kde je inspirace dobře zakrytá. Nicméně super kniha, moc jsem si to užil. Jdu si pustit Elviše.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Byl jsem jako Hujer, který jde ráno do práce. Píchne si na vrátnici, dojde až na točnu lokomotiv, ta ho otočí a on při neustálém čtení, zažraný na 100%, projde znova vrátnicí a ocitne se před fabrikou. Včera jsem to měl stejně, byl jsem přilepený k řádkům a za ten den jsem jen na cestě do práce přečetl 100 stran tohohle šílenství. To, že jsem nechtěl dělat nic jiného a každou volnou chvíli jsem věnoval čtení mi jasně řeklo, že tohle mě baví a je to po dlouhé době topovka. Detektivky mě nikdy moc nelákaly, ale před pár týdny jsem dostal strašné nutkání si nějakou přečíst a ideálně pak tu severskou. Rozhodoval jsem se mezi Harry Holem a Mikaelem Blomkvistem a zvolil jsem myslím dobře. Pamatoval jsem si jeho a Lisbeth ksicht z filmu, který jsem před pár lety viděl a i když se popis v knize trošku odlišuje, tak jsem si ho tam pořád dosazoval. 500+ stran bylo nabitých zajímavými popisy a to doslova. Tolik specifických produktů, které nám Larsson popisuje (od počítačů IBM po gramofony, tedy převážně technické produkty), dodává detaily, vás prostře musí vtáhnout do děje, až vás ovine severský vítr. Potěšilo mě, že kniha není až tak drsná v tom smyslu, že nebudete při čtení neustále zhnuseni tím, co hlavní záporák vyvádí. Ono, to samozřejmě je hrozný, ale fokus knihy je spíše na detektivní práci a skládání skládačky než na patlání se v ohořelých kostech. No nic, nebudu spoilovat, přečtěte si sami. Zajímavé je, že kniha vyšla posmrtně, respektive autor to napsal, umřel na infarkt a pak se z toho stal bestseller. To nase*e :-)
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Moje druhé čtení celé Zeměplochy zanechává nostalgický odstín, ale taky radost z kvalitní literatury, která vždycky odkazuje na konkrétní žánr, oblast nebo spisovatele z minulosti. Tentokrát se podíváme do detektivního až thrillerového prostředí, kdy v Ankh-Morporku se chystá puč a možná dostaneme nového krále, kterým je....ale ne, takový spoiler bych vám neudělal :-) Zvedám tady hodnocení na ultimátních pět hvězd, protože jsem se náramně bavil a byl zvědav jak to dopadne. No a subjektivní radost z knihy je ta hlavní hodnota. Za mě super. Doufám, že Navážka nám ještě někdy zmrzne, aby vypočítal tu odpověď na smysl lidstva, vesmíru a vůbec všeho :-)
Neuromancer
William Gibson
Vlastně by mi stačilo si přečíst domluvu od Ondřeje Neffa, která to hezky shrnuje a vysvětluje hlavní milníky knížky. Neuromancer je pojem, je to legenda, která se řadí do top 100 knih minulého milénia. Jako přípravu na Cyberpunk 2077 jsem sjel všechny klasické filmy a chtěl jsem si dát taky nějaké to kyberpunkové čtivo. Co jiného než tuhle topovku. Koupil jsem si i audioknihu, která byla doplněna super technickými zvuky a hudbou, takže jsem si připadal, že se pokaždé do cyberspace připojuju taky. Po pár hodinách čtení/poslouchání mi bylo jasné, odkud čerpal CP2077, Matrix a spousta dalších filmů, her, komiksů, knih - odtud. Gibson to možná vymyslel, možná nevymyslel, ale rozhodně to jako jeden z prvních lidí sepsal. Bral bych to však jako takovou wikinu pro tvůrce, aby si z toho mohli vytáhnout klíčové myšlenky a zajímavou inspiraci. Pro mě jako konzumenta se to s prominutím nedalo číst. Krátké trhané věty. Popis situace jedním slovem. Slang, který možná i z důvodu zastaralého překladu, nedává hlavu ani patu. Pekelně jsem se soustředil, abych se ujistil, že to není mnou, ale mám dojem, že to je prostě snůška rozhovorů na hromadě. Klobouk dolů těm, co si dokázali děj knihy představit, ale já si zapamatoval tak možná tu první erotickou scénu. Neustálý střih mezi kyberprostorem a realitou byl matoucí a jsem strašně rád, že už to mám za sebou. Asi tady budu ukamenován, ale nejsem profi kritik, abych to hodnotil objektivně. Hodnotím to tak, jak jsem si to užil a to bylo opravdu minimálně.
Dámy a pánové
Terry Pratchett
Maraton Zeměplochy pro mě znamená, že každá druhá přečtená kniha bude právě pratchettovka. To mě může trošku unavit a ovlivnit tak můj úsudek, ale obecně bych mohl dát celé Zeměploše pět hvězd a byl bych s hodnocením spokojený. Když však hodnotím individuální díla, tak narazím na to, že některé se prostě nepovedlo dopéct jako správný trpasličí chleba. Příběh je dost podobný tomu, co jsme četli v předchozích knihách, ale dozvíme se nové pikošky o vztazích minulých a dojde i ke změně ve vztazích současných. Vždycky jsem měl zafixováno, že Zeměplocha je trošku jako Simpsonovi, kdy se čas prostě zastavil a všechno se odehrává v jeden okamžik. Nedochází k rozvoji, Maggie je pořád batole. Ale Dámy a pánové vám nastíní, že by to mohlo být trošku jinak a rád bych si dal i prequel o mladé Bábi (říkalo se jí i za mlada Bábi?), jak to roztáčela. Určitě by ji stařenka tumfla, ale ty její extempóre bych raději neviděl. No takže je to super, zasmějete se, ale příběh a zvraty jsou tak nějak navíc vedle zajímavějšího příběhu postav.
Malí bohové
Terry Pratchett
Ponechávám původní hodnocení. Stalo se to takovým standardem, že dávám 4 hvězdy každé znovu přečtené zeměplošské knize. A je to tak správně, protože už z toho nemám ten woow efekt jako před dvěma dekádami, ale pořád si strašně cením kvality příběhů a moc příjemně se tím pročítám. Příběh Bruty a jeho prorocké poutě do Efebe (a zpět) si bere na paškál víru (omg!) a samotné Bohy. Jak Bohové vznikají a zanikají a nejsou to náhodou úplní sr*či převtělení do malé želvy? Inu, přečtěte si sami :-) Nejraději mám příběhy opakujících se hrdinů - mágů, čarodějek, noční hlídky, ale tenhle "spin-off" byl jeden z těch dosud nejlepších.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Asi nejsem jediný, kdo má jako Chandlera toho nejoblíbenějšího z celé šestice Přátel. Jeho vtípky, situace a i celá seriálová cesta je ta nejzajímavější. O to je zajímavější, jaký herec ho ztvárnil. Kdysi jsem četl, že si z Přátel asi 80% nepamatuje, protože byl věčně sjetý. Po přečtení knihy je mi to potvrzeno. Bojoval se svými démony, se svým vlastním mozkem a je vlastně zázrak, že to vydržel takhle dlouho. Knihu jsem si koupil asi před půl rokem s tím, že si počtu nějaké ty pikošky z přátel. Když však před pár týdny umřel, sáhl jsem po ní dřív než jsem chtěl a vlastně mě ani nemrzelo, že o těch Přátelích to vlastně vůbec není. Je to o jeho životní cestě alkoholika a feťáka. O tom, jak se snažil s tím bojovat nebo jak se naopak jindy nechal vést vlakem rauše. Je mi líto, že dopadl tak, jak dopadl. Kniha jako taková byla tedy spíše epitafem, zpovědí a bude mít hodnotu pro lidi, kteří si rád čtou o drogách nebo spíše o lidech a jejich drogových příbězích. Pro mě tyhle příběhy skončily někde s Mementem a My děti ze stanice ZOO, kdy jsem si řekl, že tohle není můj žánr a nechci toho číst více. Proto dávám průměrné hodnocení, protože nejen, že mi to nebylo blízké téma, ale zároveň to bylo 300 stran téměř pořád dokola. A že zrovna Matthew Perry zažil těch vzestupů a pádů. Kolikrát byl na odvykačce přestával a znovu začínal, to všechno se v knížce dozvíte. Já však asi tento příběh zapomenu a bude pro mě vzpomínkou jako Chandler Bing, kterému se poštěstilo ztvárnit svoji životní roli a pravděpodobně si splnil svůj životní sen alespoň v rovině charakteru ze seriálu, tedy oženit se, mít děti a hezký dům za městem. R.I.P.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Ach mé srdce plesá. Krásný (pohádkový) příběh plný Karkulek, Růženek a Popelek zavede čarodějky do cizích krajů, kde na klobouku máte snad všechno ovoce kromě melounu. Potkáme rodinné známé a i ten Smrť se zastaví na pořádný smetánkový bál. Nejvíc mě bavily dopisy stařenky do domoviny a určitě si dneska namíchám banánové daikirri :-)
Press Reset
Jason Schreier
Super pozadí nejen pro hráče. Všichni gameři (včetně mě) by rádi pracovali v herním průmyslu. Tahle knížka je takový odstrašující příklad, proč mít hry pouze jako konzument a zábavu a nikoliv živobytí. Vzestupy a pády studií s sebou nesou hlavně pády normálních lidí, kteří často do poslední chvíle neví, že zítra si budou moct přispat. Trošku škoda, že jsme se nedozvěděli nějaké pikošky i o evropsých studiích, ale tenhle americký sen bude platný asi všude. Dneska už tyhle pády moc nevidíme, ale zrovna při čtení oznámili Mimimi (tvůrci Desperados 3, Shadow Tactics a nově Shadow Gambit), že to balí. Příliš noho energie zaplatíte za příliš silnou dávku stresu. Úplně rozumím, že tenhle business vás může pěkně sežvýkat a o to víc si vážím tvorby, kterou nám každoročně servírují.
Sekáč
Terry Pratchett
(SPOILER) Znovučtení Zeměplochy po letech má pro mě nostalgickou hodnotu, protože tohle univerzum bylo jedno z prvních do kterého jsem se zamiloval. Obzvláště pak příběhy Smrtě jsou jedny z těch nejzajímavějších. Druhá kniha z jeho série je hodně o něm a jeho vnímání lidí, pochopení podstaty života a na závěr máme i nějaké to randění s paní (pardon slečnou) Zahořalou. Zapamatoval jsem si výborné motto: Správně pochopit otázku je polovina odpovědi. Kniha je tak trošku filozofická a má samozřejmě hlavní zápletku kolem zkázy světa. Tahle linka mě však tak nebrala a celé Ankh-Morporská sekce byla dost oddělená od příběhu Viléma Kliky. To mě trošku zamrzelo, protože ve většině pratchettovek se to nakonec potká a proplete, což se tady stane pouze částečně, když Rumpál dojde na konec své pouti. Hodnotím stále vysokými hvězdičkami, jsem rád za originální dílo a těším se do dalšího světa, třeba čarodějek.
Český krtek v CIA
Vladimír Ševela
Hus. Komenský. Smetana. Cimrman. Tohle se objevilo na tabuli v legendárním filmu Jára Cimrman ležící, spící. Nějak podobně zní i kniha, kdy Kocher si připadá jako velikán českých dějin, ale jeho důležitost je pochybná. Můžeme asi říct, že je to velký oportunista, narcista a egoista, kterému peníze nesmrdí. Já vždycky hodnotím biografie dvěma atributy. První je samotný život a úspěchy protagonisty a druhý atribut je jak se to autorovi povedlo nacpat na papír. U krtka musím to první číslo přiblížit k nule, protože mě protagonista neskutečně iritoval. Jeho "zásluhy" jsou pochybné, jeho motivy ještě podivnější. Snaží se vysvětlit své důvody, ale za každým "správným" rozhodnutím cítím peníze a vlastní obohacení. Za mě je ten člověk amorální zm*d, který prodá i vaši matku. Druhý atribut, tedy zpracování autora hodnotím průměrně. Oceňuji až bakalářskou analýzu, kdy musel projít neskutečným množstvím materiálů, aby tomu dal nějakou hlavu a patu. Nehledě na to, že spousta dokumentů je stále tajných a není k nim přístup, takže jsme konfrontování často dvěmi, třemi tvrzeními a musíme si udělat vlastní názor, jak to vlastně ve skutečnosti mohlo být. Co však čtivost sráží je neustálé tvrzení, že Kocher je velice inteligentní a rafinovaný. Kdybych si dal v PDF verzi CTRL+F a vyhledal slovo "inteligentní" vyskočí mi tak tisíc výskytů. Já o tom nepochybuji, že to byla bedna, ale číst to pořád dokola a hnát jeho ego ještě takto knižně mi bylo proti srsti. Četl jsem to na dovolené a žena jen kroutila hlavou, protože jsem neustále tvrdil, že se to nedá číst, ale snažil jsem se to dokopat do konce. Povedlo se, knihu odkládám někam do archivu.
Poslední člověk
Doug Naylor
Druhé čtení už nebylo tak záživné jako sledování kalhotek, jak se točí v pračce. Tohle bylo spíše jako sledovat v pračce rimmerovu uniformu. Určitě jsem byl rád ve světě Červeného trpaslíka, ale nebylo to tak vtipné, bylo to možná až moc drsné a Kochanská zabouchlá do Listera, to přece není pravda :-) Užil jsem si to, ale příště si dám asi jen ty první dvě knihy, ty oddělené nejsou taková topka.