Koza3 komentáře u knih
Četl jsem to dlouho, jelikož se mi to tak nějak prolnulo se státnicemi, ale nevadilo to. Příběh celé knihy se táhne přes desetiletí a ač mě ta část pozpátku zase tak nebavila, tak závěrečná pistolnická apokalypsa stála za to. Pro všechny fanoušky trpaslíka nutnost, ač tedy je ta kvalita o fous nižší než předchozí dva díly.
Můj pokračující maraton trpaslíka, kdy jsem sjel celý seriál a dal se do knížek. Škoda, že jsem nestihl dobráka Ackermana na ComicConu :-) Druhý díl "trilogie" je posledním společným dílem, které dál rozvádí příběhy kluků z Trpaslíka. Lepší než život je tak půlka knížky, možná míň a pak se podíváme na zoubek třeba Polymorfovi nebo královi kulečníkových šťouchů. Pokud nemáte nakoukáno, myslím si, že to není titul pro Vás. Pro nás ostatní trpaslikofily je to povinnost a budete se pousmívat po celou čtenářskou dobu.
Trošku jsem si dal reparát z Trpaslíka a sjíždím všechny série hezky od začátku. Jasně, viděl jsem je tolikrát jako plakát s tenistkou, jak se škrábe v zadku, ale tohle se neokouká. Byl jsem taky zvědavý jestli je desátá série takový shit, jako před lety a bohužel se mi to potvrdilo. Každopádně knižní zpracování (o kterém nevím zda je teda předloha nebo inspirace seriálem, protože vznikla v roce 1989), je odlišná a nemusí každému sednout. Příběhy jsou široké a to co znáte z krátké epizody, kde se to rychle posouvá je tady rozpracováno do většího detailu. Pro trpaslíkofily je tady toho hodně. Jak se potkal Rimmer s Listerem, jaký byl večírek u kapitánova (teda spíš kapitánčina) stolu a polévkou Gaspacho, proč vlastně randila Kochanská s Listerem a spousta dalších zajímavostí. Určitě povinnost pro skalní fanoušky, ale berte to jako jiné médium. Stejně jako se nedá srovnávat Hra o trůny kniha a seriál, protože to jsou jiné nosiče, tak nemůžete srovnávat tohle. Je to trošku smutnější, depresivnější, ale vtípky tam pořád jsou. Za mě topka a za dalších deset let si sjedu ještě jednou.
Jako obvykle u bio knížek musím hodnotit nejen zpracování, ale i život a činy daného protagonisty. No a u Grohla je to za mě na pět hvězd. Je to přesně ta osobnost, která se nenechala sežvýkat populárním bulvárem, komercí a platinovýma deskama, ale pořád má v sobě tu punkovou krev. Paralelně si doplňuji vzdělání dokumenty Back and Forth, Sound City a Sonic Highways, takže se mi teď slívají informace co bylo v knížce a co jsem viděl v dokumentu, ale knihu jsem shltnul během dvou týdnů a moc jsem si ji užil. Příběhy vzestupu ze zaplivaných garáží Virginie, přes Nirvanu až po vyprodané světové turné, nebudu vám spoilovat. Super jsou zážitky mezi koncerty, alkoholické večírky a setkání se světovými hvězdami jako je Paul McCartny, atd. Co mi trošku chybělo bylo bližší představení jednotlivých alb. Z jiných biografií se mi líbil popis procesu vzniku, symbolika jednotlivých písní, ta je tady pokryta spíš méně (to vám ale zase plně doporučím Sonic Highways, kde je to hlavně o příběhu písniček). Takže určitě doporučuju všem fanouškům pravého rock'n'rollu :-)
Podobné asi jako řada jiných duchovních knížek - dalo by se to napsat na jednu A4. Z toho bych si vlastně odnesl stejné poselství jako z celé knížky. Myslím, že nejdůležitější je zapamatovat si ten název a k tomu dovětek, že byste se měli starat jen o ty důležité věci a přemýšlet nad tím, co je ve vašem životě to hlavní a co stojí za námahu. On sám název napovídá tomu, že by se z vás stal kompletní flegmatik, což se knížka snaží vysvětlit, že tak vlastně není. Každopádně nějaké dva měsíce po dočtení si nepamatuju zhola nic, právě jen to, že bych měl mít spoustu věcí u pr*ele :-)
Jsem si to schovával na poličce, že až bude jednou čas. Tak jsem po ní hrábnul a za dva dny jsem to přelouskal. Útlý příběh, jak popis říká, o přátelství, který vyniká svou jednoduchostí. Nerozvíjí postavy, nesnaží se nabídnout nějaké dilema, ale prostě uvádí příběh dvou ťuťulum, kteří mají svůj sen. Podaří se jim ho realizovat? Úplně jsem zapomně, že už jsem četl od Steinbecka Na plechárně a Sladký čtvrtek a rychle jsem si na jeho rukopis rozpomněl. Je to příjemné čtivo i přes svůj věk stále aktuální. Těším se na další perly jo a taky na film z roku 1939, který už očuchávám na Youtube :-)
Tak koukám, že i první přečtení jsem hodnotil spíše průměrně a stejně je tak tomu nyní. Pamatuju si z příběhu hlavně Gaspodu, který mi učaroval a dokonce jsem po něm pojmenoval jednoho psa, co nás doprovázel při výšlapu na Adamovu horu na Srí Lance. Ten pes měl kouzlo a už si nepamatuju, zda ho ještě v dalších dílech potkáme? Příběh jako takový byl zajímavý, měl potenciál, ale přišlo mi to zakončení takové rychlé a bez většího dramatu. Hodně mě s*al ale zároveň bavil Kolík a jeho podnikatelský duch. Těším se zase na jeho pirožky v Ankh-Morporku :-)
Moc pěkná knížka. Už z obálky jsem byl před lety nadšený, když jsem ji viděl v knihkupectví. Martin Řezníček je mi z Událostí honě sympatický a věřil jsem, že jeho knižní příběhy budou stejně poutavé, možná i více, protože se mu dostane kreativního prostoru. Vypráví příběhy obyčejných i neobyčejných Američanů z trošku jiné perspektivy, dává jim hlubší význam a zasazení. Líbilo se mi putování do historie a pátrání po kořenech různých českých osobností v americké historii. Líbila se mi i druhá část, která se věnovala převážně působení Donalda Trumpa coby amerického prezidenta a jeho různé rozpojené vize, které nejsou v souladu s tím, jak ameriku vnímám. Poslední část pojednávající o různých paradoxech nebo jedinečnostech USA a Američanů byla stejně super. Byla to trefa do černého.
Těžko můžu hodnotit obsah knihy, kterou jsem vlastně nepochopil, ale můžu hodnotit můj zážitek ze čtení. A to je vlastně princip všech těch komentářů tady na DK. Abychom si řekli, zda to má smysl číst. Pro mě nemá. Respektive stačilo mi podívat se na dvaceti minutové video na YT, kde smysluplně vysvětlili tuto knihu. Nahodilost je svině a vyskytuje se nejvíc v hazardních hrách. Finanční trhy jsou vlastně hazardní hra. Když si nedáte pozor, budete oškubáni. Celé to téma je samozřejmě mnohem komplexní a autor je mega bedna, protože si to dokázal dát do roviny snad se všemi vědními obory, které známe, ale nechápu proč musí všechny urážet, kritizovat a poukazovat na to, že jsme úplní kokoti a že bychom se neměli moc snažit tomu porozumět. Jeden z posledních úvodů kapitoly je, že se to bude snažit vysvětlit tak, aby to pochopili i lidi s MBA titulem, protože bohužel i oni čtou jeho knihu...to jako fakt sorry, ale proč teda měl potřebu tu knihu vydávat? Jestli chtěl napsat nějakou vědeckou práci, tak se mu to nepovedlo. Jestli chtěl napsat kritiku systému a lidí v něm žijícím, tak za to by mohl dostat vyznamenání. Bláhově jsem si koupil i Černou labuť, ale asi ji symbolicky spálím, protože přece jako pouhý bakalář nejsem hoden ji číst. Omg, ten mě vytočil.
Hezky česky pojmutý controlling a management. Management firem má tisíce publikací, takže pojmout všechny aspekty jednou knihou je nemožné. Často to tedy bylo dosti strohé a zasloužilo by si to více stran vysvětlení a popisu, ale na druhou stranu controlling si zasloužil prostoru tak akorát. Má to smysl, má to dobré příklady z praxe, ale pokud byste měli složit zkoušku z některé oblasti, určitě je to pouze základ, který je potřeba dále studijně prohloubit. BTW musím říct, že se mi to dobře obsahově četlo a chválím Havlíčka. Můžu říct, že je to (teda byl) jeden z mála ministrů, který rozuměl svému kopytu.
Super. Potřeboval jsem osvěžit zapomenuté pojmy a tahle kniha Vám s tím pomůže. Není potřeba mít žádný background, ale je to hezky pochopitelné. Jsou tam úžasné příklady, které se táhnou napříč všemi kapitolami, takže to má dobrou kontinuitu. Naučíte se nejen jak vypadá výsledovka, ale i co do ní patří a nepatří. Jedná se fakt o hezky vysvětlené pojmy, které jsou základem pro hluší znalosti.
Knížku jsem dostal ne jako učebnici angličtiny, ale jako takového malého kouče vlastně na cokoliv. Prý tam jsou zajímavé tipy, které lze aplikovat třeba na učení hry na kytaru. Tak jsem se do toho pustil a byl jsem příjemně překvapen, jak lehce se to čte. Opravdu to není učebnice, ale takový kompaktní motivátor, který je obohacen o zajímavý příběh autora, který anglicky neuměl, ale měl píli a dopracoval to na top level. Já anglicky jakž takž umím, takže jsem si z toho vzal spíše pár tipů (psát si úkoly či nákupní seznamy v angličtině nebo překládat si nudné schůzky do angličtiny), jinak spoustu dalších tipů už znám a léta aplikuji. Knížku jsem však nechal nenápadně ležet na nočním stolku a doufám, že si ji jednou otevře moje žena, protože ona je ta správná cílovka :-)
No nevím. Možná si v tom každý dokáže najít rady do současného života, ale mě to příšlo, že v tom hledáte moc velkou složitost. Kniha je psána jednoduše (teda měl jsem českou verzi z anglického překladu, takže tam asi nejsou ty čínské speciality podchyceny) a povídá o tom, jak zvládnout válku a vyhrát. Pokud tam vidíte nějaké taktiky do života s partnerem nebo do práce, tak Vás trošku lituji, protože to zřejmě nemáte v životě jednoduché :-) Přelouskal jsem to za pár dní a asi si z toho nic nevezmu...
První hlídka, kterou jsem v dětství četl byly Nohy z jílu a ty jsou taky moje nejoblíbenější. Elánius je tam už však abstinující ženáč a tak jsem si rád připoměl první krůčky hlídky v Ankh Morporku. Jak Karotka id trpaslíků do města přišel. Jak drak vládnul místo patricije. Jak knihovník svým Oook zachránil celé město. Jak Navážka stále pracující jako rozpleskáváč dostane do gemby od Karotky. Prostě jedinečné historky z města, kde jsou všichni lidé zlí nebo podnikaví. Ať se picnu jestli to není to pravé místo, kde podnikat s párky, které v sobě nemají ani chlup masa.
Metallica. Legenda trash metalu. Největší hvězda velké čtyřky. K jejich riffům jsem přičuchl v mládí, kdy jsme se dokonce ve škole učili anglicky Nothing Else Matters. Byl to taky největší hit na našich školních diskotékách. Věděli jsme, že jejich balady jsou nejdelší a když jsi tak chtěl dlouho mačkat prdel svojí vysněné lásce ze třídy co nejdéle, musel jsi ji vytáhnout právě na ploužák Metallicy. Jsem z generace, která byla nejvíce ovlivněna jejich post-trash obdobím devadesátých let a první album (kromě kompilace Best Ballads) bylo Load, Reload a Garage Inc. Považuji to jako vhodnou vstupní bránu k Metallice, protože to nejsou takové masakry jako na Justice nebo prapůvodním Kill 'Em All. Všichni moji vrstevníci vstoupili stejnou branou a hromada z nás pokračovala právě přes Black Album ke starším deskám až se z nás stali věrní celoživotní fanoušci. Za mě jsou však desky z devadesátek ty nejlepší. Spousta vlasáčů mi za to dá přes držku, ale je to tak. I proto moc nerozumím tomu, proč autor knihy tak haní tyhle alba. Kapela sama je považuje za dobré desky a mají svůj důvod v historii i posunu kapely. Autor se staví do role kritika s vlastním názorem, který zakrněl někdy při smrti Cliffa. Na jednu stranu říká, že kapela se posunula špatným směrem, že jí nové "pop-metalové" aranžmá nesluší, ale jedním dechem dodává, že alba, která se vrací ke kořenům jsou jen nostalgickou vzpomínkou a vykrádačkou sebesama. Mám tendenci hodnotit autobiografické knihy podle příběhu a cesty hlavních hrdinů, ale tady musím zkritizovat autora a jeho styl vyjadřování. Útržkovité věty, které často nedávají hlavu ani patu, osobní kritický názor vlastně na vše co Metallica od Black alba udělala. Moc tomu nerozumím. Je potřeba se na to podívat z širšího kontextu (je možné, že já jsem naopak zasažen právě těmi devadesátkami) a objektivně posoudit všechny alba a produkce kapely. Stejně tak se věnuje 3/4 knihy první půlce kariéry Metallicy a na zbývající 4 alba věnuje jen pár stran. Abych se přiznal, tak autor mě na*ral. Už si od něj nic nepřečtu, protože ho nepovažuji za kvalitního zpracovatele příběhu hudebních legend. Když se však od něj odprostím, dám vysoké hodnocení právě za životní příběh Metallicy, jejich inspiraci a životní poslání. Za mě srdcovka a jdu si znovu sjet poslední alba, která nemám zase tak naposlouchaná.
Měl jsem asi tři měsíce čtecí celibát, takže všechno co teď přečtu bude pro mě boží, protože jsem měl prostě absťák. Každopádně i když se odosobním, tak musím konstatovat, že je to naprostá pecka peckoidní. Jsem teda odkojencem devadesátek a Atari či Commodore jsou pro mě jen pojmy, já drtil Sega Mega Drive 2 a oblíbeným filmem byl Terminátor 2. To však nevadí, protože ať jste geek kdykoliv narozený, bude se Vám to líbit. Že je to prošpikované referencemi je asi jasné a každou chvíli jsem zadával na YT něco ve stylu "Ultraman" nebo "Pac-Man level 256", abych si lépe představil popisovaný moment. Je tedy pravděpodobné, že dříve či později Vás autor pohladí nějakou tou Vám známou vesmírnou operou. Funguje to na všech úrovních - děj rychle odsýpá, má to nějaké části (Three Gates, že...), má to romantiku, má to zápletku se záchranou světa. Jestli tohle není knížka roku (možná i dekády), tak už nevím. Když jsem to googlil, tak jsem zjistil, že existuje druhý díl! Bohužel to však vypadá, že je to defakto klon stejně jako Sixxers avataři a nemá moc víc co nabídnout. Zůstanu tak u tohoto pokladu a jdu se znova podívat na ten Spielbergův zázrak :-)
Znovu louskám Zeměplochu po nějakých 20 letech a je to pořád pecka. Pyramidy byly slabší, ale druhé přečtení s již nějakou životní zkušeností má větší hodnotu než tenkrát. Příběh "faraonů" a jejich Bohů je taková parodie na náš svět (ostatně jako většina ostatních titulů). Líbilo se mi rozdělení děje do Ankh Morporku a následně do Starého království. Líbilo se mi zhmotnění Bohů a vtíravé rady kněžích, které tlumočí příkazy králů dle vlastního uvážení. Škoda, že tam Smrť skoro vůbec nebyl, ale v místě, kde ožívají mumie je to celkem pochopitelné. Tyhle odbočky od hlavních sérií jako čarodějky či hlídka mi dříve moc nedávaly, ale teď už je beru jako příjemné zpestření a takový spin-off do okolních krajů a příběhů. Ale i přes to se těším zase do toho zasmrádlého města, kde se dá po řece skákat jako na ttampolíně :-)
PS. Šlo cítit, že občas český překlad trochu pokulhává a není schopen vhodně přeložit některé britské specifika. Začíná se tady projevovat Kantůrek, který pod čarou občas vtipně doplní některé zajímavosti.
Je vtipné, že jsem si po nějakých dvaceti letech od předchozího přečtení pamatoval jen to, že si Magráta vycpávala poprsí punčocháčema :-) Jak jsem na to v knížce narazil, nostalgicky jsem se uculil. Čarodějky a hlídka byly moje oblíbené série a Lancre a jeho krásu obdivuju teď po letech asi víc než jako náctiletý. Dá se v tom najít hromada srovnání, ale pro našince to bude asi ne moc známé prostředí, protože Shakespeara jsme četli tak možná z donucení na výšce (a to jsme to ještě očůrali chytrým výcucem z wikipedie). Každopádně divadla a vážné středověké mluvy je tady pomálu, ale vtip tu najdete na každé pralesní mítince. Super díl, těším se na další!
(SPOILER) Asi se nevyhnu spoilerům, tak pokud jste ještě nečetli, nečtěte ani tenhle komentář. Napadá mě srovnání s Katovnou o Bibli od Divadla Sklep. "První polovinu na něj čekáme, on nepřichází a druhá polovina je jen o něm!" A z části je to pravda, protože stovky stran je nám avizováno, že přijde velká bitva, na kterou jsem se těšil nejen v seriálu, který mě defakto ke knížce přivedl, ale i celou knihu. No a závěrečný "cliffhanger" je sice fajn, ale Shadow napochodoval na bojiště, všichni zkameněli a šup, konec. Připadám si okraden. Kdybych to nečetl a stalo se mi to v seriálu, tak mě vyloženě naserou. Byla to moje prvotina s Gaimanem a jsem rád, že jsem četl anglickou verzi (protože pan Středa a Stín mi trhají uši) a to ještě v doprovodu full-cast audioknihy, která byla naprosto bravurní. Barvitost jazyka a exprese má Gaiman luxusní a chápu, proč je považován za špičku fantasy žánru. Taky se mi líbí jeho oddanost knize, že procestoval celou Ameriku a psal o zapadákovech, které můžete v reálu fakt navštívit a víc se tak dostat do atmosféry. Jsem taktéž nadšen z popisu jednotlivých bohů. Někdo tady psal, že nechápe proč tam nejsou čerti nebo Baba Jaga. Jako mně stačili ti obecně známí a představil nám i hromadu bohů, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Takže za mě i tohle bylo super. Jediná (ale podstatná výtka) je tedy za to zakončení, kde nás Gaiman opil rohlíkem. Proto musím dát průměr. Každopádně na seriál se znovu podívám a pokud vyjde někdy avizovaná dvojka, tak si ji milerád přečtu.
Miluju cross média. Průvodce k nejočekávanější hře dekády jsem si nemohl nechat ujít a na dovolené jsem ji slupl. Zítra si jdu pro svoji placku CP2077 a jsem připraven, nabit znalostmi bez spoilerů. Budu vědět která čtvrť je sídlem kterého klanu, jaké zbraně se dají koupit a co byla ta čtvrtá korporátní válka.