kozo.roh komentáře u knih

Slabikář a Početnice pro první třídy. To byly první učebnice, na které člověk jen tak nezapomene. Jako prvňáčci jsme je nosili každý den do školy a rodiče je nám i schovali, abychom je znovu objevili už jako dospělí a zavzpomínali s dětmi na své první školní krůčky. :-)
A proč pět hvězdiček? Protože pro šestiletého kluka to opravdu byla velmi důležitá kniha. Byla to brána do světa literatury

17 06.11.2014

Má oblíbená knížka v předškolním věku, kdy mně nadchly Sekorovy ilustrace a knížku jsem si často prohlížel a i později, kdy jako malý čtenář jsem ji několikrát přečetl. Nepamatuji se, že bych po čtení trpěl depresemi, jen mi v paměti utkvělo, že nemám šlapat po chudobkách... Po letech jsem se ke knize vrátil, když jsem ji předčítal dcerám. "Je tam obrázek?" ptaly se při čtení. Měly na vybranou tu novou s ilustracemi Jiřího Trnky anebo tu starou, ošoupanou a očtenou, s ilustracemi Ondřeje Sekory. Vybraly si tu samou, na které jsem vyrostl já i moji rodiče... :-)

10 14.10.2014

Početnice a Slabikář pro první třídy. To byly první učebnice, na které člověk jen tak nezapomene. Jako prvňáčci jsme je nosili každý den do školy a rodiče je nám i schovali, abychom je znovu objevili už jako dospělí a zavzpomínali s dětmi na své první školní krůčky. :-)

9 06.11.2014

Sněhulák mě při čtení pohltil tak, že jsem se přestal orientovat v Metru, které mě odváželo na jiné, než původně plánované zastávky. Od začátku jsem si myslel, že vím kdo je vrahem, ale neustálé zvraty mě držely pořád v napětí a nakonec, jak to u mě pravidelně bývá, byl vrahem samozřejmě někdo úplně jiný... :-) Pro mě asi zatím nejlepší kniha od Nesba (postupuji chronologicky) a mám pocit, že se Nesbo neustále zlepšuje a tak se těším na dalšího Harryho H.

8 28.02.2015

Přečtena znovu po 25 letech. Tehdy jsem ji četl bez bližší znalosti Vaculíkova života z jiných knih, jedině Sekyru jsme měli doma. Dnes mi už kousky ze Snáře, ale i dalších knih fejetonů z osmdesátých let, víc zapadají do celkové mozaiky. A mrzí mě, že jsem si třeba právě Snář nepřečetl znovu o 10 let dřív, protože některým kouskům skládanky nerozumím a chtěl bych znovu pana Vaculíka potkat a zeptat se na ně, třeba na veletrhu Svět knihy, kde už ho nikdy neuvidíme...
A zase se mi při čtení několikrát stalo, že jsem se tak do knihy zabral, až jsem přejel stanice metra, kde jsem měl vystupovat :-)

7 07.11.2015

Opět překvapivý závěr, ale po přečtení nevím, jestli jsem nedával pozor nebo to v knize nebylo, ale mám pocit, že třeba nad Raskolem stále visí několik otazníků.
Jinak se mi potvrdilo, že je dobře, že čtu jednotlivé díly série Harry Hole chronologicky, neboť nevyřešené případy (nechci napovídat) se táhnou a nabalují dalšími indiciemi. Zajímalo by mě docela jak to vidí ti, co četli nejdříve např. pátý díl série a pak třeba díl třetí nebo čtvrtý.Hvězdičky dávám tři, ale je to pro mě spíš na 3,5. Čtyři by ale už byly moc :-)

6 13.11.2014

U každé další Nesbovy knihy se potvrzuje, že je dobré, alespoň pro mne, číst je popořádku. Zvlášť u Přízraku. Prošel jsem si vztahem Harryho s Ráchel a Olegem v předchozích knihách a tato kniha je určitým vyvrcholením. Stejně tak prostupují dějem další postavy, jako Mikael Bellman. Beavis a další. A čekám, zda další díl, Policie, poskytne kromě vlastního děje alespoň trochu světla do činů těchto postav.

5 07.06.2015

Tak to byla pro mě zatím jednoznačně nejlepší kniha ze série Harry Hole. Jen chvíli trvalo, než se Harry vyhrabal ze svého alkoholického opojení, které mi děsně leze na nervy, a pak už děj dostal spád až do samého konce.

5 18.12.2014

Čtu chronologicky, takže to je moje třetí přečtená kniha Jo Nesboa a musím říct, že zatím nejlepší. Účast Norska ve druhé světové válce není ve střední Evropě až tak dopodrobna známá a tak mě kniha donutila hledat i dějinné souvislosti v dalších zdrojích a téma neonacismu je žhavé stále. Ale hlavně jde o krimi román a nebýt jmen a zápletky, ve kterých jsem se na konci už hodně ztrácel, bylo by to za pět hvězdiček :-). Ale to není problém autora, nýbrž čtenáře... Rozhodně doporučuji.

5 16.10.2014

Zdá se, že v šestém dílu jsem uvykl už i norským jménům, i když se mi míchaly trochu postavy Armády spásy. S odstupem času mám pocit, že se mi nejméně líbily první dva díly (ty se odehrávaly v cizině) a od té doby jsou všechny knihy super. Dějem se opět táhne nit prostupující všemi díly a v epilogu Nesbo opět obalí tu nit další vrstvou; obávám se ale, že ne všechny záhady dojdou někdy k odhalení... Spasitel opět zabrousil do historie, tentokrát do období rozpadu Jugoslávie a přiblížil fungování Armády spásy. Vlastnímu příběhu opět nechyběly zvraty a momenty překvapení. Teď, hned po dočtení, se stejně jako Beata, nemohu trochu vyrovnat s "vyřešením" případu, snad to s dalším dílem nějak přejde ;-)

4 26.01.2015

Teď nehodnotím vlastní knihu, ale spíš reaguji na předchozí komentáře. Sám mám rád když knihy jdou chronologicky za sebou a v tomhle případě opravdu doporučuji číst Mucholapku až po Mouše a Bestii, i když byly psány v jiném pořadí.
Přehled knih uspořádaných chronologicky podle času, kdy se jednotlivé kriminální případy odehávají naleznete na stránkách http://dominikdan.com/

3 18.02.2018

Morčata vypadají ze začátku neškodně a vtipně, jakoby vylezla od Ivana Krause. Zdánlivě realistická morčata prolínají se surealistickou bankou, až postupem času převládá druhá linie příběhu, ta temnější, kafkovská. Je to úplně jiný Vaculík než v dalších knihách.

3 07.09.2015

Čtyři nebo pět hvězdiček? Začíná to u mě splývat, co když bude další kniha ještě lepší... ;-)
Harry skutečně spěje ke svému sebezničení, tak chápu, že desátou knihou skončí (ale zrovna dnes jsem četl, že to Nesbo nikdy neřekl, tak kdo ví...). Opět jsem byl v polovině přesvědčen o tom, že jsme to s Harrym vyluštili, ale stále chybělo tolik stránek do konce a pak přišly očekávané "neočekávané zvraty" a všechno bylo opět jinak. Potvrzuje se mi, že chronologické čtení je pro mě nutnost, jinak bych se ztrácel ve všem. Nechci aby Harry skončil v desátém dílu...

3 05.05.2015

Měl jsem tu knihu rád. Byla to asi první publikace, která mě dokázala poutavě přiblížit historii Prahy. Když si ji dnes prohlížím, je neskutečné, kolik kapitol je věnováno dělnickému a komunistickému hnutí. Vydání z roku 1973 nese dokonce v podtitulu "Vydáno k 25. výročí Vítězného února". Tehdy nám to ani nepřišlo, protože Vítězný únor, 1.máj, VŘSR a další komunistické svátky nás všude obklopovaly ve škole, na ulicích, ve výkladních skříních obchodů.
Kolik bych dal tehdy hvězdiček? Možná pět :-)
Když si ji dnes opět prohlížím, vybavují se mi i názvy kapitol, které zůstaly někde v paměti zasuté: Jula Fučík, Rudí průkopníci, V Madridu se bojuje za Prahu, Tank č. 23, Kdy je Praha nejkrásnější...
Bohužel je ta kniha dnes opravdu nepoužitelná... :(

Měl jsem z knihy velkou radost, ale čím víc jsem si v ní četl, tím víc chyb jsem v ní nacházel. Byly to nejen chyby v překladu, ale i nejednotnost toho, co přeložit a co převést do českých poměrů a korektury snad ta kniha ani neprodělala... Jde pryč.

2 30.03.2016

"Starou dámu" jsem měl od roku 1991, ale v množství knih, které tehdy po letech vycházely, se na ni nedostalo. Když Ludvík Vaculík letos odešel, vrátil jsem se k jeho knihám. Chronologicky. Jde o jedny z prvních Vaculíkových fejetonů a jsou úplně jiné, než ty, které jsem četl o dvacet let později, možná i právě proto na ně tehdy nedošlo. Také mi trvalo polovinu útlé knížky než jsem se "chytil", ale pak už mě i pohltila. Dávám 3 hvězdy, ale je určitě rozdíl, číst knihu dnes a tehdy, před téměř padesáti lety. Bylo by to asi o hvězdičku více.

2 07.09.2015

Jako fanouška pardubického hokeje mě tahle kniha nadchla tak, že jsem na jejím základě napsal ještě jako kluk školou povinný sám pro sebe dalších 16 stran a prodloužil ji tak o pět sezón. V té době jsem neměl přístup k žádnému psacímu stroji a tak vše proběhlo ručně. Po 35 letech jsem měl tu čest předat kopie i autorovi knihy, panu Milanu Černickému.

2 21.12.2014

Skvělá kniha! Hvězdička méně je jen za chybějící fotodokumentaci a možná i za mapy s vyznačením míst, kde se odehrávaly zmíněné případy.

1 18.02.2018

Musím říct, že mě Lagercrantz mile překvapil, první polovina knihy byla skvělá, ale řekl bych, že závěr byl hodně uspěchaný, jakoby se autor musel snažil vše nacpat do požadovaného počtu stránek. Každopádně skončila jen jedna epizoda a sága rodu Zalaščenkova má našlápnuto k další trilogii. Stejně mám ale pocit, že jsem narazil na několik faktických chyb, i když možná jsem jen dostatečně pozorně nečetl...

1 21.10.2015

Pro mne déjà vu, o pár let dříve jsem stejné období ve stejném městě prožíval i já...

1 17.10.2015