Kraken84 komentáře u knih
Příběh, který má vše - lidi, stromy, dialogy a hodně mrtvých.
Hlavní hrdina prožívá dobrodružství, která by popsala tisíce stran historických románu, nehne se však zpoza stěn věznice. Zajímavý nápad velice příjemně překvapil.
Tohle jednoduše psané zasněné filosofování odsouzence mi sedlo.
Fantastická vize vývoje lidí od těch dnešního typu, přes tvory živořící v podzemí, až k šťastně bezstarostným a mírumilovným, kteří se po 4000 letech tolik - těly i myslí - odlišují od nás. Vše sledujeme jako drama o přežití Viktora Sorricaina (toho, který se ještě narodil na staré Zemi) a Wan-Toa (téměř všemocné bytosti pohrdající hmotou).
Já číst knihu a pobavila já dostatek se. Nejdobré být, že žádná charakter nebýt důležitější před ostatní. Hlídka já zasmát až za tračník já popadat se vždy. Chtít smát - muset číst.
Intenzivní počtení s vystupňovaným dějem - na poslední straně struna praskne a napětí povolí. Věděl jsem, že se pouštím do knihy plné symbolů a šifer - proto jsem se snažil všímat všeho - nejvíce mě ze začátku znepokojili mladí chlapci lesknoucí se potem, kteří se navzájem plaše hladí po pažích a před koupelí se při svlékání obdivně pozorují atd. Napadlo mě, co kniha nejen vypovídá o člověku a jeho povaze, ale co nám může povědět o panu učiteli.
Po úžasném Carpe Jugulum - trochu pokulhávající díl. Děj se točí okolo - jak přivolat draka a odvíjí se od toho, co drak udělá/al. Myslím, že tak děj přichází o výpravnost. Hlídka, podle mého názoru, jsou odvarem mnohem zajímavějších čarodějek, proto jsem se rozečetl až na stránce 273. Na konci je zajímavé jak dokáže představa postavy brečící smíchy, rozbrečet smíchy :)
- Kniha je dobrá, napínavá a vtipná. Asi jen postrádám pannu, matku, bábi a stařenku...
Velká fantasy švanda o čarodějkách, upírech, pidimužících a tak.
Moc jsem se na knihu těšil - zahraniční recenze mě nadchly - na přebalu se píše "nejpopulárnější humorista současnosti". Celou knihu jsem čekal na nějaký zvrat, který mě o tom přesvědčí. Ne že bych se nezasmál, ale u Woodyho povídek brečím smíchy = obrovské zklamání. Možná bych dal lepší hodnocení, kdyby na přebalu nebyly takové superlativy a žánr byl "lehce vtipné autobiografické povídky".
Hezky napsaný příběh o tom, co vše může člověku přinést bohatství.
Váhal jsem, protože znám film. Naštěstí je kniha skvěle napsaná a hodně se liší od filmu. Komu se líbil film - neváhejte. Ten kdo má rád vše japonské - pusťte se do Gejši.
Uris vtáhne do děje hypnotickou čtivostí textu, obsahující nepřeberné množství historických faktů, nenásilně převyprávěných při popisu životů hlavních hrdinů příběhu, který se točí okolo útěku mladých židů z Kypru do Palestiny. Kniha na mě udělala ohromný dojem (ve skutečnosti mě hodně věcí šokovalo/asi jsem holt ignorant - spoustu věcí jsem tu slyšel prvně) - musel jsem znovu otevřít Talmud a Bibli. Taky se musím přiznat, že jsem neustále odbíhal k počítači a ve Wikipedii si ověřoval data a na mapách sledoval, kde se zrovna postavy nacházejí atd. Doporučuji.
Poetická óda na literaturu - obecně i doslovně. Ožralý vagabund, pražský Lao-c´, nedobrovolně vzdělán, uctívá knihy - sní a my prosníme knihu pomocí jeho vnitřního monologu. Nádhera
Sám si po operaci, radiační terapii a chemu (ještě živ 5 let od diagn.) připadám starší o 30 let, vzdálenější od dřívějších přátel ("Jak se máš?"... "a ukaž se někdy, čus."), bližší s rodiči (jako v dětství) a vzdálený od všeho z běžného života. Připravenější ale stále v obavách ze smrti. To vše je v knize nabaleno na romantický příběh možná trochu přemoudřelých teenagerů, ale to se asi stává když v 17 letech přemýšlíte o vlastní smrti a jejím dopadu na okolní lidi... . Třikrát jsem se neubránil slzám ale vícekrát zasmál, tak jen do toho lidi a možná přijde i Holanďan.
Vynikající kniha. Nebudu ji srovnávat s prvním dílem. Postačí říct, že kvalita neklesá. Člověk se dále noří do kouzelného světa a více poznává život čarodějek a mágů. Děj je plný zvratů, politických pletich a soubojů na smrt. V tom všem se nakonec rozdělí osudy všech našich hlavních hrdinů. Hurá do dalšího dílu.
Krásně napsaná kniha. Přečtená jedním dechem. Nejsem velký fanoušek fantasy, ale už čtu druhý díl. Doporučuji.
Emotivní čtení. Hlavní charaktery knihy zaplavují pocity, které velice často a náhle mění váš pohled na ně samotné. Chvilku s nimi soucítíte, jindy je litujete - někdy je nechápete a téměř až nenávidíte za jejich chování. Tak úžasně dokáže vykreslit vnitřní život svých postav Stefan Zweig.