Kris@ komentáře u knih
Cinder je rozhodně velmi čtivá kniha. Oceňuji nápad autorky (ztracená noha v patřičnou chvíli? Super!) i spoustu vtipných dialogů. Ale přesto jsem už asi došla do fáze, kdy nelogické části příběhu někomu jen tak neodpustím. Navíc chování i uvažování Cinder je většinou příliš předvídatelné a tolik podobné všem ostatním brakovým hrdinkám. Od mechaničky (která mimochodem svými znalostmi nijak neoslnila) jsem čekala víc. Princ Kai se hodí spíše do pohádky pro malé děti a jediná zajímavá postava je ten doktor.
Mé hodnocení mě mrzí, protože vím, že jsem i horším knihám dala stejný počet hvězd, ale Cinder mě nepřesvědčila, že si další hvězdu zaslouží. Určitě si ale přečtu další díl, který doufám budu moci hodnotit už lépe.
Skutečně slabší díl oproti těm předchozím. Cat začala zbytečně moc filozofovat a zavalovat nás svými úvahami o jejích citech, čímž se tato kniha o krok přiblížila k ostatním brakům romantického fantasy žánru. Zhruba tři hlášky z knihy mě zcela dokonale rozesmály a za to jsem váhala nad čtyřmi hvězdami. Nicméně když připočtu nepříliš zajímavý děj i navázání na mnou nenáviděnou vedlejší sérii, tak bohužel jinak celkem nadané J. Frost teď nedám vyšší hodnocení. ( Vážně mi přijde, že to autorka začala šidit a posílat špatným tuctovým směrem. + Ta vedlejší série zasadila vážnou ránu jak celé autorčině tvorbě, tak zřejmě i všem dalším dílům série Noční lovci! )
Oddechovka, která se dá přečíst za jedno odpoledne. Oproti prvnímu dílu výrazně slabší. Přijde mi, že se tam vlastně ani nic nestalo, America mě neustále rozčilovala a vše bylo absolutně předvídatelné. Kniha na mě působila tak, že autorka to nemá moc promyšlené - spousta věcí působila buď nepropracovaně (historie země i její momentální uspořádání) nebo jako by autorku napadla někdy v půlce knihy (charakter krále). Moc práce si s tím podle mého nedala - jen spousta citových výlevů Americi. Dávám tři hvězdy - to protože tahle série je jedna z těh lepších, ale reálně to jsou spíš dvě hvězdy.
Absolutní ztráta mého času. Jindy celkem talentovaná J. Frost se tady nijak nepředvedla. Z Denise udělala klasickou tupou otravnou brakovou hrdinku (opravdu se mi zdá, že je autorky berou jako přes kopírák, pouze změní jméno a vzhled). Kříženým pohledem Ženy a Muže příběh podkopla ještě víc. Bylo vidět, že jí er-forma velmi nesedla a modlím se, aby ji už nepoužívala. Dialogy byli nucené a patetické, děj naprosto předvídatelný a nezajímavý. Nevím, zda na to má nějaký vliv originál, ale překlad mi tentokrát přišel odbytý a nad některými slovními spojeními jsem jen znechuceně kroutila hlavou. Dokonce se objevily pasáže, které nesedí s paralelní sérií. Obálka kupodivu nebyla tak příšerná jako u Nočních lovců - nicméně se mi stejně nelíbí.
J. Frost je oblíbená, právě proto, že tyto upírské braky píše trochu jinak než většina ostatních. Tentokrát ale vyplodila zcela tuctovou knihu daného žánru bez čehokoli nového a zajímavého. Vím, že to umí o dost lépe a proto na ni budu tvrdá a dávám tak nízké hodnocení.
Jeden z těch čitelnějších braků. (= ne všechny 4 hvězdy jsou jako jiné 4 hvězdy)
Opravdu je mi to líto, ale nemohu dát víc než tři hvězdy. Hlavní hrdina mi přišel jako prázdná schránka na život. Chodil, dýchal, občas mluvil a jedl. Nic a nikdo ho nezajímá, a dokonce většinu knihy to i vypadalo, že je mu jedno, zda žije či ne. Jako robot - jen ne příliš chytrý a ne příliš elegantní. Je mi líto, ale pro takového člověka mi přišlo, že je života škoda.
Ano, spousta myšlenek z knihy je velkolepá. Ale celkově je mi představa "prázdných lidí" odporná. Existencialismus mi nesedí, neshoduji se s jeho myšlenkami. Camus je dobrý autor - ne že bych měla ráda jeho knihy, ale psát rozhodně umí. Právě proto mě mé hodnocení mrzí - tady nehodnotím styl či schopnosti autora, ale jeho přístup k životu. Většinou to nedělám.
Jako obvykle měla kniha zajímavý námět a v téhle se objevilo i sem tam něco nového. Bohužel mi absolutně nesedl autorčin styl psaní. Tedy nazvala bych to spíš pokusem o vlastní styl. Podobné autorky by se teď daly přehazovat vidlemi a jejich styl je téměř k nerozeznání. Většinou ale takové knihy působí až trapně, ale tady to bylo jinak - zde bych použila slovo Nepovedeně. Jak se říká: "Techniku má nastudovanou, ale ničemu pořádně nerozumí." Jako by autorka měla seznam věcí, co by měla mít povedená kniha tohoto žánru a snažila se ho průběžně odškrtávat. A tak přidávala dobré prvky na špatná místa a z nepochopitelných důvodů. Celá kniha na mě působila jako vaření Pejska a Kočičky. To, že smícháte samé dobré věci, vám ale nemusí dát dobrý dort. Jako vždy končím podobně:
Je to škoda, protože námět (a i některé postavy) nebyl špatný.
Kniha byla jedním slovem dechberoucí. Obal vskutku odpovídá, při čtení jsem všude kolem sebe v duchu viděla západ slunce.
S tímto pojetím vystavění příběhu jsem se ještě nesetkala. Moc se mi líbil autorův přístup k postavám (nechci nic moc prozrazovat, přečtěte si to sami). Člověk si v průběhu čtení nemohl nezamilovat afgánskou kulturu a jazyk. Jediné co bych vytkla je délka knihy. Nevím proč, ale byla to pro mě dosti náročná četba (i když nádherná!) a proto bych příběh rozdělila na dvě části.
Klaním se však před autorem až k zemi, bylo to úžasné.
Další výborný počin G. Nixe. Jeho knihy mají své nepopsatelné kouzlo a ani tahle není výjimkou. Závěr byl úžasně napínavý + líbilo se mi, že Nix se nebojí zabít některé postavy. Také neumírají vždy hrdinskou smrtí, jak to bohužel bývá občas zvykem. Prostě každý má svůj čas. Jediné, co bych vytkla, je hláška: "Ať Vás provází Výsada," která nápadně připomíná "Ať Vás provází Síla."
Autor je úžasný, skvěle popsal psychologii postav. Nicméně nemohu říct, že by se mi kniha líbila a četla lehce. Potila jsem u toho krev, protože jsem ráda, když si můžu oblíbit hlavní postavu a těšit se na její další osudy a cesty... a ne pouze čekat až toho "hajzla někdo křápne".
Moje oblíbená série. Četla jsem ji před pár lety a pamatuji si, že jsem si ji opravdu užila a doslova jsem hltala její atmosféru. (Mrzelo mě, že u nás v knihovně není i série Moira.)
Neobyčejná kniha, která ve vás probudí mnoho úvah a pocitů. Dodnes si z ní pamatuji větu:
"Co nejhoršího se může člověku stát"... stále neznám odpověď
Tato kniha mě provázela po mnoho dětských nocí. Prosívala jsem maminku ať mi přečte pohádku na celý týden dopředu a znovu a znovu. Věřím tedy, že děti si ji zamilují.
Nemohu si pomoct, ale přijde mi to jako velmi chabý pokus o Hru o trůny. Nelogické chování, nereálné zvraty v ději. Tupé, ploché postavy. Jedna hvězdička za násilí a aspoň občasný zajímavý zvrat. Nicméně kvalitou je to stále absolutní odpad.
Alžběta je pro mne velmi zajímavou osobností a knihy o ní vyhledávám, nicméně tato mi příliš nesedla. Skoky mezi kapitolami byly pro mne nepochopitelné. Některé informace mi přišly zbytečné a jiné naopak chyběly. Ale dozvěděla jsem se zase nové věci a celkově bylo čtení docela příjemné.
V podstatě souhlasím s Pedestrianem. Ale takhle kniha je moje první zkušenost s komiksy po dlouhé době a moc jsem od ní nečekala, takže jsem mile překvapená.
Richelle Mead se zlepšuje, pozvolna, ale jistě. Její knihy si ráda přečtu, protože mě její pokroky baví sledovat. V této knize si ukousla ještě příliš velký krajíc - nesedl jí jiný svět ani doba. Bohužel. Bylo to nelogické a nucené. Hlavní postava mě rozčilovala a žádné mé sympatie nevybojovala. Nicméně nápad to není špatný a jsem ráda, že se děj ubíral trochu nevšedním směrem. Věřím, že je to jedna z lepších brakových knih a spoustu čtenářek jistě potěší.
Co mě ale rozčílilo nejvíc byly chyby v textu!!! Nevím, kdo za to může, ale ještě víc to pokazilo celkový dojem. To je vážně tak těžké si tyhle věci ohlídat?! (Nikdo není neomylný, ale co je moc, je moc)
Tato kniha si zaslouží 4 hvězdy - nicméně je nemohu udělit. Příběh byl opravdu silný, ale příliš dlouhý. Rychle jsem se do knihy začetla a i v tom nepřeberném množství jmen jsem se nějak zorientovala. Četla jsem ji v kuse dlouhé hodiny, když najednou jsem si řekla, že teď už je ten pravý čas, aby přišel konec příběhu. Pocit, že už nechci číst dál, že už prostě stačilo a bylo by to na 4 hvězdy. Jenže kniha byla sotva v polovině. Překousla jsem to a další den jela další maratón (a bylo to opravdu zajímavé čtení). Ale ve 3/4 mi došel dech. Příběh již byl pro mě vyřešený - happy end. Proč to rozpitvávat dál? Posledních 100 stran bych osobně smrskla na 5. Takhle to totiž bylo až příliš detailní a vyčerpávající (možná jako hrdinčin dlouhý život sám).
Navíc mě neskutečně vytáčela zvrácená chůva a někdy i sama Eleyne.
Jak zde již bylo řečeno, kniha ukazuje smutný příběh. Ano, všechny ty věci jsou hrozné, ale při čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že kniha má jediný účel - vzbudit lítost. Spousta věcí se stále opakovala - například "jedinou útěchu jsem nacházela v knihách". Jistě, prožila si peklo, jaké si nikdo nezaslouží, ale kniha vyznívá jako neustálé lkaní nad svým osudem. Na můj vkus je příběh příliš centralizovaný na jedinou osobu a pro ostatní tam není místo. Nekritizuji autorku, ale její knihu.