Kristyna95
komentáře u knih

Zdanlive prosty pribeh, jehoz podstatou neni skepticke presvedceni o marnosti a zbytecne snaze, jak by se mohlo zdat, ale prave naopak pojednava o neuveritelne sile odhodlani, statecnosti a maximalniho vzepreni jednoho stareho cloveka, ktery se odmital vzdat. Ostatne, jak sam Hemingway prohlasoval, psal jen spicku ledovce a to, co je v psychice hrdinu, zustava pro ctenare pod hladinou. Zkratka genialni novela od genialniho spisovatele :)


Pribeh bozskeho Vrabcaka je plny zvratu, bolesti a prekazek. Kdo jiny z nej mel udelat knihu, nez prave Edithina nevlastni sestra Simone, zvana Momonka, ktera pri Edith verne a oddane stala od puberty stravene v bide a na ulici, pres zrod La Môme Piaf, az po jeji tragicky konec. Momonka byla u vsech Edithinych uspechu i padu, uz proto by zivotopis jeji sestry nemohl lepe napsat zadny expert ci sebelepsi autor. Rozhodne ne tak ctive a do nejmensich podrobnosti, nez osoba opravdu blizka teto famozni zpevacce. Kniha mi navic, jako velke fanynce, umoznila i nahlednout, jak byly jeji pisne skladany a jake pribehy tak silne texty doprovazely. Opravdu doporucuji precist.


I přes opravdovou snahu a vytrvalost se mi povedlo pročíst se k necelé polovině knihy. U Kinga, kterého mám už docela načteného a patří mezi mé oblíbence, se mi stalo poprvé, aby mě kniha tak zoufale nebavila. Skončila bych se čtením určitě dřív, snažila jsem se vytrvat kvůli doporučení své kamarádky a přítele.

Knihu jsem zhltla jako malinu a nedokázala se odtrhnout. Je to nádherný,smutný,místy vtipný a neuvěřitelně pravdivý kousek. Autorka je opravdový formát ve spisovatelské branži. Napsat tak čtivě a hravě vážné a aktuální téma,jako je život s dítětem s PAS, aby to zároveň nesklouzlo k trapnosti nebo zesměšňování,musel být opravdový oříšek. Když už zmiňuji zesměšňování,knihu bych určitě doporučila hlavně mládeži,která k tomu má u lidí s PAS podle mě blízko,aniž by do této problematiky nějak zvlášť viděli. Jinak si ale myslím,že kniha má určitě co nabídnout každému. Nesmím také zapomenout na ilustrace pana Kučerovského a originální nápad ladit jednotlivé kapitoly podle barev dní v týdnu. Že bych pro dnešní nedělní odpoledne zvolila zelené tričko?


Tenhle kousek určitě nepatří mezi klasické Kingovky, kde figuruje nadpřirozeno. Ne, tohle je ještě děsivější. Popisuje události, které se staly poměrně nedávno. A myšlenka, že se někdo opět nadchne pro ideologii holocaustu a totálně to změní celou jeho psychiku, vývoj a fungování ve společnosti, je víc děsivá než duchové v Osvícení. Protože tohle se klidně může stát. A kdo ví? Třeba nějací mladiství vrazi opravdu věří, že tím zachraňují svět před něčím "špinavým", což je ještě krutější, než probuzení vzpomínek ve válečném zločinci s jednou nohou v hrobě. Opravdu mazec, nemohla jsem se odtrhnout. Bohužel King opět moc neukočíroval konec. Přišlo mi, jako by ještě kousek chyběl, minimálně pár vět. Byl to záměr, aby v nás zanechal co nejsilnější pocit z četby, nebo už měl psychopatka Todda plný zuby?


V žánru dětských knih docela mazec :D originalní zápletka,pestrý děj,ponožkový "kmotr", socialní služby a péče pro lichožrouty (vzhledem k mému studiu socialní pedagogiky mě charitativní a azylová služba pro lichožrouty fakt odrovnala),podivínský samotář s každou ponožkou jinou,lichožroutí bezdomovci,gangy a fantasmagorický vědec. No,jestli jsem se bála,že Lichožrouti budou skutečně jen zdlouhavou pohádkou pro mladší čtenáře,tak jsem se díky autorům sršícími nápady vůbec nemusela obávat. Když se tak dívám na výčet bodů, které jsem popsala výše,stačilo by pár drobných úprav a z Lichožroutů by mohl být docela slušnej thriller :D


Tuto knihu jsem mela v planu uz delsi dobu. Nastesti jsem si shlednuti filmoveho zpracovani nechala az po precteni knihy, takze jsem tim nebyla nijak ovlivnena a mohla jsem se ji klidne nechat vtahnout do napinaveho a strasidelneho pribehu. Nektere pasaze se na prvni pohled mozna zdaji navic a zbytecne protahovane, ale ve skutecnosti krasne doplnuji postavy a my mame sanci do nich o neco lepe pohlednout a pochopit jejich pocinani. Obyvatele hotelu Overlook se u me mnohokrat postarali o poradnou husi kuzi, ale take o zvedavost a postupne jsem jim zacala propadat stejne, jako Jack. Kdyz mi zbyvalo asi poslednich ctyricet stranek a pribeh nabral neskutecne obratky, rikala jsem si- Tehle knize proste dam plny pocet, je uzasna! Ale nemuzu. Co ten konec, pane King? Co ten konec...?


Ke knize jsem se dostala nahodou,aniz bych o ni neco slysela a udelala si predem obrazek. A bez predsudku ci zkreseneho pohledu na ni musim rict,ze me opravdu vtahla. Ocenuju jak socialni tematiku,tak ctivost a svym zpusobem i absurditu, ktera me privedla k zamysleni. Prestanete byt zahledeni jen do sebe a rozhodnete se pomahat lidem. A bum,jste povazovani za cvoka. Zaroven nezapomenu na Mordecaie a jeho vyrok-Jsem predevsim clovek a teprve potom pravnik. Celkovy dojem z knihy mi ovsem kazi ten ne zrovna uveritelny konec s Arthurem Jacobsem.


Shakespeare si svou slavu jiste neziskal jen tak pro nic za nic. Jeho krasne sonety, vtipne a svizne Zkroceni zle zeny ci psychologicky Hamlet...ale rozhodne ne Romeo a Julie. Je to preslazene a strasne naivni. Seznamim se s klukem jednou vecer na mejdanu, jeste tu noc se s nim zasnoubim a hned rano tadá, je ze me vdana zena. Zapletka, ktera by dnes odpovidala nejakemu lacinemu serialu. I kdyz chapu, v dnesni dobe nas nikdo nenuti vzdat se lasky a stravit cely zivot po boku nekoho, koho nam vyberou rodice. Musim uznat, ze Shakespeare se bezpochyby diky teto knize stal velkou inspiraci pro mnoho dalsich autoru, ale...vzdyt ti dva se snad ani nemohli stihnout skutecne zamilovat! Dve hvezdy ale musim dat za nadhernou hru se slovy a jazykem jako takovym. Protoze kdyz pominu dej, napsane je to opravdu krasne.


Mé třetí setkání s panem Priestleym a opět dokonalé. Určitě nechci strovnavat,protože každá kniha má odlišnou,ale krásně mrazivou a nápaditou hlavní linku,která k určité knize sedí. A tahle se strašidelným domem a všemi jeho tajemstvími,podivínským strýcem a tajemným sluhou Franzem mě opravdu bavila. A příšerné příběhy? Nejvíc mě dostaly Nedveře, Zimní řez,Zlacený rám a Příběh s duchem.
Jo a mimochodem,opravdu skvělý,když zavřete na noc kočky do vedlejší místnosti a ony se vám pomstí nečekanými ranami a škrábáním na dveře.


Teda... Přečteno fakt za chviličku, během které se ve mně vystřídalo tolik různých pocitů a myšlenek od "Woow, to je tak strašně super!!!" přes "Hm, tady už je to nějak moc překombinovaný, ne?" a pak zase "Tak to je hustej zvrat, musím rychle zjistit, co bude dál." až konečně k finálnímu "WTF..? Co jako...co má jako todle být? Dělají si ze mě srandu?!" Bylo to, jako kdybych celou dobu čtení seděla u krbu, ve kterém plameny nejdřív tak trochu hřejí, spíš šimrají, postupně rostou a získávají na intenzitě a užuž cítím ty ohnivý jazyky na holé kůži, když v tom...! Studená sprcha. Totálně. Nechápu, proč zrovna autorka, která si celou dobu vedla tak skvěle a fakt moc čtivě a poutavě napsala tak zajímavý příběh, se musela tak strašně seknout v konci. A dost! Hned teď se koukej zaparkovat k noťasu a ten konec laskavě dopiš, protože já se prostě musím dozvědět, jak to celé vlastně bylo. Je ti to jasný, Gilli??


Tak, právě dočteno. A musím říct, že to byla pecka. Poutavý příběh, originální zápletka i dobře zvládnutý konec. Děj krásně šlape a vše do sebe zapadá jako puzzle. King v sobě našel příběh s velikým potenciálem a ten naštěstí neutopil, jak se mi už u pár mistrových knih stalo. Také musím obdivovat jeho schopnost vcítění se do osmileté dívenky, se kterou jsem prostě musela sympatizovat. Paráda, Stephene. :)


Prostejovskemu rodakovi jsem se doposud schvalne vyhybala z obavy, ze se jedna o jednoho z tech precenovanych mladicku, ktere proslavila spis brzka smrt nez talent. Diky ctenarske vyzve jsem se vsak k tomuto slavnemu dilu odhodlala a hned po prvni prectene basni musela obdivovat spisovateluv krasny, i kdyz dost ponury, styl psani. Basne se i pres tezka temata a smutny kontext cetly lehce a az na nekolik nezazivnych vyjimek se mi dostaly pod kuzi a mnohdy me skutecne dojaly.


Tato kniha z dob nejvetsich flamu v dejinach USA me okouzlila hned po par prectenych strankach, a to nejen diky romanticke vlne, na ktere je pribeh unasen, ale predevsim te Fitzgeraldove uzasne hre se slovy a atmosfere 20.let, tedy jazzoveho veku, jak tuto dobu oznacoval sam autor. Za me plny pocet. Tyhle knihy popisujici predevsim vnitrni pocity jednoduse miluju.


Nocni smena byla prvni knihou od Kinga, kterou jsem na doporuceni sveho pritele cetla a rozhodne nelituju. Spisovateluv ponury a misty nechutny styl psani mi neskutecne sedl. Zejmena u povidek Ja vim, co potrebujes, Kostlivec, Muž, ktery miloval kvetiny, Nekuraci a.s., Rimsa a nakonec ma nejoblibenejsi Posledni pricka zebriku. Jedna se o povidky ruznorode, kazda je napsana trochu jinak. V nektere dominuje nadprirozeno, v jine zase psychologie, ale jedno maji spolecne. Jsou neskutecne ctive, originalni a svym hororovym nadechem se mi vryly do pameti, jako maloktera cetba.


Tak, z celé série jsem si tuto knížku nechala až jako poslední. Nevím,jestli je to tím,že od čtení předchozích dílů už uplynulo pár let a já mám jejich příběhy už v mlze,ale tyto z temného tunelu se mi zdály jako ty vůbec nejmorbidnější. Ztrácela se v nich nevinnost a upřímně si nejsem jistá,jestli bych tento díl dala číst dítěti. Bylo to ale rozhodně poutavé čtení, které rychle utíkalo. Taky jsem se nemohla dočkat vyvrcholení hlavní linky ve vlaku a upřímně? Dost mě ze čtení posledních řádků zamrazilo. A co se týče příšerných příběhů? Skvělý byl Skleník, Nová guvernantka, Malí lidé, Gerald, Sestra Veronika a Šeptající chlapec. A jestli byl příběh,do kterého jsem se musela donutit,tak to byl Clach croach.


Skvělá,skvělá knížka,která mi jako jedna z mála totálně přikovala oči ke stránkám už po pár přečtených řádcích. Bavilo mě tam všechno. Čtivý děj,zajímavé charaktery, situace viděny z různých pohledů několika postav,dokonce poučení o tom,jak asi probíhá soudní řízení s autistickým obžalovaným. Troufám si říct,že je to jedna z nejlepších knížek, ke kterým jsem se dostala. O to vic mě sakra mrzí ten konec. Byl najednou tak strašné rychlej, že vlastně ani pořádně nevím,jak to nakonec celé dopadlo. Byl teda někdo odsouzen,zproštěn viny,pokutován? Věřili u soudu pravdě? Dost by mě zajímala scéna,kde to oba bráchové vysvetětlují a jaký byly reakce. Jo,tohle bych fakt chtěla vidět. Ale i tak tuhle knihu budu jen doporučovat,doporučovat,doporučovat.


Achjo. Tahle ta knížka...to se fakt nedá hodnotit. Celá ta myšlenka na projekt "Protože to nevzdám" je moc hezká,stejně jako nápad napsat knihu očima jednoho z nejmilejších a nejupřímnějších tvorů na světě,ale stejně vím,že po téhle knížce už NIKDY nesáhnu a NIKDY bych ji nedoporučila nikomu,kdo miluje psi. Je jedno,že příběh dopadnul dobře. To,co je mezi začátkem a koncem je šílený,smutný,k vzteku a to nejen kvůli Gumpovi,ale všem zvířecím postavám příběhu. Fakt tuhle knížku nedarujte nikomu,kdo miluje psi. Bude z té knížky akorát hrozně smutnej a s nevysychající slzou v oku.

Tohle je zatím má druhá kniha od pana Priestleyho, a i když považuju Příšerné příběhy vánoční za opravdu vydařenou knihu, ty z Černé lodi se mi zdají ještě o chlup vydařenější. Bude tomu tak nejspíš díky té provázanosti se základním příběhem a tím naprosto nečekaným vyvrcholením. Už si ani nevzpomínám, u jaké knihy jsem po přečtení poslední stránky dychtivě nalistovala opět na první. Co se samotných povídek týče, nejvíce mě zaujala Piroska, Chlapec ve člunu, Irezumi, Černá loď a nakonec Příroda, která, ač se mi ze začátku nejevila jako něco extra, se mi nakonec zdála asi nejlepší (dost mi svým námětem připomněla Kingův styl). Rozhodně s PP nekončím a už se těším na další povídkovou nálož.


Ackoli se jedna spise o literaturu pro deti a mladez, cetla se mi moc hezky. Obzvlast, kdyz jsem s ni zalehla az pozde v noci a predstavovala si ty tajuplne desive pribehy dejici se prave detem. Krasne mrazeni z cetby umocnovaly i vzpominky na me samotnou, kdy me jako malou fascinovalo naprirozeno a v kazde stare skrini ci krabici jsem ocekavala nejaky tajemny predmet s hruzostrasnou historii. Knihu jako takovou musim hodnotit kladne, i kdyz je pravda, ze nektere povidky mohly byt jeste trochu vic dotazene. Nejvice se mi libila Hraci skrinka, Jinovatka, Saze a Zeleny muz.
