Kristyna95 komentáře u knih

Jedná se o první knihu, která mi reiki přiblížila. Myslím, že na první seznámení je skvělá. Je názorná, popis dost přímočarý a jasný, navíc je poutavá skrz barevnost a ilustrace. Líbí se mi, že propojuje i téma čaker a léčení, i když si nejsme jisti,kde přesně tkví příčina. Pokud ale stojíte o prostupování tématu do hloubky,tato kniha stačit nebude. Na první přičuchnutí ale super! Tak, jdu se vrhnout na Základní knihu o reiki, která už by měla být právě detailnější.

1 03.03.2024

Tak, z celé série jsem si tuto knížku nechala až jako poslední. Nevím,jestli je to tím,že od čtení předchozích dílů už uplynulo pár let a já mám jejich příběhy už v mlze,ale tyto z temného tunelu se mi zdály jako ty vůbec nejmorbidnější. Ztrácela se v nich nevinnost a upřímně si nejsem jistá,jestli bych tento díl dala číst dítěti. Bylo to ale rozhodně poutavé čtení, které rychle utíkalo. Taky jsem se nemohla dočkat vyvrcholení hlavní linky ve vlaku a upřímně? Dost mě ze čtení posledních řádků zamrazilo. A co se týče příšerných příběhů? Skvělý byl Skleník, Nová guvernantka, Malí lidé, Gerald, Sestra Veronika a Šeptající chlapec. A jestli byl příběh,do kterého jsem se musela donutit,tak to byl Clach croach.

1 23.04.2023

Tak, právě dočteno. A musím říct, že to byla pecka. Poutavý příběh, originální zápletka i dobře zvládnutý konec. Děj krásně šlape a vše do sebe zapadá jako puzzle. King v sobě našel příběh s velikým potenciálem a ten naštěstí neutopil, jak se mi už u pár mistrových knih stalo. Také musím obdivovat jeho schopnost vcítění se do osmileté dívenky, se kterou jsem prostě musela sympatizovat. Paráda, Stephene. :)

4 20.10.2022

Kniha,která ke mně přišla v ten pravý čas a pomohla mi uvědomit si několik zásadních věcí v mém životě. Děkuju ti, Paulo.

1 28.09.2020

I přes opravdovou snahu a vytrvalost se mi povedlo pročíst se k necelé polovině knihy. U Kinga, kterého mám už docela načteného a patří mezi mé oblíbence, se mi stalo poprvé, aby mě kniha tak zoufale nebavila. Skončila bych se čtením určitě dřív, snažila jsem se vytrvat kvůli doporučení své kamarádky a přítele.

Můj první Nesbo a upřímně? Čekala jsem od tohoto předního autora severské krimi daleko víc.

Jsem vážně ráda, že mě Čtenářská výzva pošťouchla k přečtení této milé a ke konci i opravdu napínavé knížky. Moc se mi líbí ta nenápadná návaznost na další díl,který si rozhodně hodlám přečíst. A to i přesto, že jsem sice Pátek, ale narozen o půl 3 odpoledne, takže (malý spoil) schopnost navíc by z toho stejně nekápla.

1 16.04.2020

Mé třetí setkání s panem Priestleym a opět dokonalé. Určitě nechci strovnavat,protože každá kniha má odlišnou,ale krásně mrazivou a nápaditou hlavní linku,která k určité knize sedí. A tahle se strašidelným domem a všemi jeho tajemstvími,podivínským strýcem a tajemným sluhou Franzem mě opravdu bavila. A příšerné příběhy? Nejvíc mě dostaly Nedveře, Zimní řez,Zlacený rám a Příběh s duchem.

Jo a mimochodem,opravdu skvělý,když zavřete na noc kočky do vedlejší místnosti a ony se vám pomstí nečekanými ranami a škrábáním na dveře.

5 29.12.2019

Skvělá,skvělá knížka,která mi jako jedna z mála totálně přikovala oči ke stránkám už po pár přečtených řádcích. Bavilo mě tam všechno. Čtivý děj,zajímavé charaktery, situace viděny z různých pohledů několika postav,dokonce poučení o tom,jak asi probíhá soudní řízení s autistickým obžalovaným. Troufám si říct,že je to jedna z nejlepších knížek, ke kterým jsem se dostala. O to vic mě sakra mrzí ten konec. Byl najednou tak strašné rychlej, že vlastně ani pořádně nevím,jak to nakonec celé dopadlo. Byl teda někdo odsouzen,zproštěn viny,pokutován? Věřili u soudu pravdě? Dost by mě zajímala scéna,kde to oba bráchové vysvetětlují a jaký byly reakce. Jo,tohle bych fakt chtěla vidět. Ale i tak tuhle knihu budu jen doporučovat,doporučovat,doporučovat.

3 03.11.2019

Achjo. Tahle ta knížka...to se fakt nedá hodnotit. Celá ta myšlenka na projekt "Protože to nevzdám" je moc hezká,stejně jako nápad napsat knihu očima jednoho z nejmilejších a nejupřímnějších tvorů na světě,ale stejně vím,že po téhle knížce už NIKDY nesáhnu a NIKDY bych ji nedoporučila nikomu,kdo miluje psi. Je jedno,že příběh dopadnul dobře. To,co je mezi začátkem a koncem je šílený,smutný,k vzteku a to nejen kvůli Gumpovi,ale všem zvířecím postavám příběhu. Fakt tuhle knížku nedarujte nikomu,kdo miluje psi. Bude z té knížky akorát hrozně smutnej a s nevysychající slzou v oku.

No, tak co k Madam Camille říct. Do poloviny opravdu zajímavé čtení, pěkně napsané, mělo to tempo, nevadilo mi ani to prokládání se současností. Pak se to už hrozně opakovalo, začalo to místy i nudit a celkově si myslím, že promazání pár stránek (nebo spíš desítek stránek) by knize vůbec nemohlo uškodit. Na čtení mi vadily ale i jiné věci. Ta strašná samochvála byla spíš protivná a místy už i úsměvná, ale vadil mi ten autorčin skoro výsměch směřovaný pracujícím ženám, které jsou tak hloupé, že dělají za pár šupů a mužům dávají zadarmo. To má být nějaký zvrácený moralizování? Hlavně, že se i přes své výdělky klidně i padesáti tisíc za dva týdny zuby nehty nemínila vzdát sociálního příspěvku. To už bylo skutečně směšné. A na to, jak je kniha i docela zbytečně rozsáhlá, jsem stejně jednu věc postrádala: opravdu mě během čtení zajímalo, co její syn. Nejen to, že ho jako malého opouštěla klidně i na dva měsíce v kuse, když odjela za výdělkem do zahraničí, ale věděl o profesi své matky? Pokud ne, co si myslel, že dělá? Pokud ano, nechápu, že by byl s mámou tak zadobře, jak je v knize vylíčeno. Škoda, že zrovna o tomhle se kniha nezmiňuje. Zajímalo by mě to víc, než popis x-tého a x-tého chlapa, se kterými to bylo na jedno brdo.

2 08.09.2019

Musím říct, naprosto skvěle napsaná kniha. Je smutné, že v jejím případě nejde ocenit autorovu fantazii a nápaditost nad smyšleným příběhem, ale vzdát obdiv smíchaný s lítostí nad tím, co mu přichystal sám život. Smekám před celou rodinou a přeju jí, aby díky pokrokové léčbě a novým druhům terapie mohla dívenka January jednou žít normální život. Je to čtivé dílko, které může vyvolat smutek, ale určitě také vděk. Protože my si sakra máme čeho vážit!

1 10.08.2019

Teda... Přečteno fakt za chviličku, během které se ve mně vystřídalo tolik různých pocitů a myšlenek od "Woow, to je tak strašně super!!!" přes "Hm, tady už je to nějak moc překombinovaný, ne?" a pak zase "Tak to je hustej zvrat, musím rychle zjistit, co bude dál." až konečně k finálnímu "WTF..? Co jako...co má jako todle být? Dělají si ze mě srandu?!" Bylo to, jako kdybych celou dobu čtení seděla u krbu, ve kterém plameny nejdřív tak trochu hřejí, spíš šimrají, postupně rostou a získávají na intenzitě a užuž cítím ty ohnivý jazyky na holé kůži, když v tom...! Studená sprcha. Totálně. Nechápu, proč zrovna autorka, která si celou dobu vedla tak skvěle a fakt moc čtivě a poutavě napsala tak zajímavý příběh, se musela tak strašně seknout v konci. A dost! Hned teď se koukej zaparkovat k noťasu a ten konec laskavě dopiš, protože já se prostě musím dozvědět, jak to celé vlastně bylo. Je ti to jasný, Gilli??

5 29.01.2019

Knihu jsem zhltla jako malinu a nedokázala se odtrhnout. Je to nádherný,smutný,místy vtipný a neuvěřitelně pravdivý kousek. Autorka je opravdový formát ve spisovatelské branži. Napsat tak čtivě a hravě vážné a aktuální téma,jako je život s dítětem s PAS, aby to zároveň nesklouzlo k trapnosti nebo zesměšňování,musel být opravdový oříšek. Když už zmiňuji zesměšňování,knihu bych určitě doporučila hlavně mládeži,která k tomu má u lidí s PAS podle mě blízko,aniž by do této problematiky nějak zvlášť viděli. Jinak si ale myslím,že kniha má určitě co nabídnout každému. Nesmím také zapomenout na ilustrace pana Kučerovského a originální nápad ladit jednotlivé kapitoly podle barev dní v týdnu. Že bych pro dnešní nedělní odpoledne zvolila zelené tričko?

6 27.01.2019

Tenhle kousek určitě nepatří mezi klasické Kingovky, kde figuruje nadpřirozeno. Ne, tohle je ještě děsivější. Popisuje události, které se staly poměrně nedávno. A myšlenka, že se někdo opět nadchne pro ideologii holocaustu a totálně to změní celou jeho psychiku, vývoj a fungování ve společnosti, je víc děsivá než duchové v Osvícení. Protože tohle se klidně může stát. A kdo ví? Třeba nějací mladiství vrazi opravdu věří, že tím zachraňují svět před něčím "špinavým", což je ještě krutější, než probuzení vzpomínek ve válečném zločinci s jednou nohou v hrobě. Opravdu mazec, nemohla jsem se odtrhnout. Bohužel King opět moc neukočíroval konec. Přišlo mi, jako by ještě kousek chyběl, minimálně pár vět. Byl to záměr, aby v nás zanechal co nejsilnější pocit z četby, nebo už měl psychopatka Todda plný zuby?

6 09.09.2018

Tohle je zatím má druhá kniha od pana Priestleyho, a i když považuju Příšerné příběhy vánoční za opravdu vydařenou knihu, ty z Černé lodi se mi zdají ještě o chlup vydařenější. Bude tomu tak nejspíš díky té provázanosti se základním příběhem a tím naprosto nečekaným vyvrcholením. Už si ani nevzpomínám, u jaké knihy jsem po přečtení poslední stránky dychtivě nalistovala opět na první. Co se samotných povídek týče, nejvíce mě zaujala Piroska, Chlapec ve člunu, Irezumi, Černá loď a nakonec Příroda, která, ač se mi ze začátku nejevila jako něco extra, se mi nakonec zdála asi nejlepší (dost mi svým námětem připomněla Kingův styl). Rozhodně s PP nekončím a už se těším na další povídkovou nálož.

3 21.02.2018

V žánru dětských knih docela mazec :D originalní zápletka,pestrý děj,ponožkový "kmotr", socialní služby a péče pro lichožrouty (vzhledem k mému studiu socialní pedagogiky mě charitativní a azylová služba pro lichožrouty fakt odrovnala),podivínský samotář s každou ponožkou jinou,lichožroutí bezdomovci,gangy a fantasmagorický vědec. No,jestli jsem se bála,že Lichožrouti budou skutečně jen zdlouhavou pohádkou pro mladší čtenáře,tak jsem se díky autorům sršícími nápady vůbec nemusela obávat. Když se tak dívám na výčet bodů, které jsem popsala výše,stačilo by pár drobných úprav a z Lichožroutů by mohl být docela slušnej thriller :D

6 20.02.2018

Knihu hodnotím jako lepší průměr. Motivační kapitoly, jako např. "Jak si správně přát" byly dle mého opravdu povedené a bylo znát, že Anie své životní filozofii opravdu věří, čímž na mě běhěm čtení přenesla kus tohoto naladění (začala jsem si vést deník, do kterého zaznamenávám každodenní maličkosti zpříjemňující den a chystám se vyrobit si nástěnku přání). Tyhle kapitoly mě bavily a cítila jsem se při nich nabuzená dokázat cokoli si umanu. Proto je škoda, že takových kapitol bylo v knize jen pár. Zbytek o cestování, hledání práce, dětství, vztazích a "vtipných" kapitolách o typech turistů. Ne, že by to nebylo zajímavé čtení, ale přeci jen jsem čekala, že tyto kapitoly Továrnu na sny jen ozvláštní a ne, že budou tvořit většinu knihy. Ale samozřejmě, i popis zážitků z různých zemí patří z jistého úhlu pohledu do motivační sekce, ale přece jen bych ocenila více kapitol o štěstí, které můžu najít sama v sobě a je jedno, kde se zrovna nacházím. Možná jsem i přes dočtení této knihy stále cynik, ale opravdu pochybuju, že zmíněné rady někdy uplatním v Thajsku či na Bali.

1 09.02.2018

Presto, ze mam pro Audreynku slabost a vzdy pro me bude predstavovat nejvetsi moznou ikonu, musela jsem dat Noci s MM na rozdil od prvniho dilu plny pocet. A mozna je to prave i kvuli te Audrey-manii, protoze v predchozim dile jsem se zkratka nemohla ubranit pocitu, ze z ni autorka v nekterych situacich dela naivni a hloupouckou pipinu (jediny kaz na jinak skvele knize). V tomto dile se uz ale autorka rozjela, a to jak ve vykresleni MM, ktera pusobila o dost realneji nez prave prvni nastrel s Audrey, tak v celkove dejove linii. Navic jsem si vzdycky rikala, ze by bylo zajimave videt Audrey s Marilyn spolecne v nejakem filmu. Nooo, tak si strihly aspon spolecnou nemocnicni scenu v teto knize :D Rozhodne se tesim na finale teto old hollywoodske trilogie :)

1 22.01.2018

Po precteni cca prvnich 60 stran jsem knizku nekolikrat zavrela s tim, ze ji ani nedoctu. Kapitoly o tom, s kolika slavnymi lidmi se poznala, jak spolu parili a opijeli se, mi neprisla zrovna dvakrat zajimava a spis to na me vrhalo dojem nejake vychloubacnosti. Prilis me vsak zajimala kapitola o jejim synovi, tak jsem pokracovala. Po precteni nezazivne prvni casti se mi vsak dostalo pestreho a poutaveho cteni, od ktereho jsem se nedokazala odtrhnout. Casti o Platzspitzu, rocnimu zivotu ve vezeni, pobytu v Recku a lasce k synovi jsem precetla jednim dechem. Zaujala me i cast tykajici se te nechutne paranoie ze sledovani neznamymi lidmi, kteri Christiane lezli do bytu. Mozna to byla pravda, mozna se jednalo o jeden z psychickych nasledku jeji dlouholete zavislosti. V kazdem pripade z teto casti byl patrny nepredstirany Christianin strach, ktery zazitek z cetby umocnoval.

2 15.01.2018