ktulu komentáře u knih
Když se mi poprvé dostal Lovecraft do rukou, nedával jsem mu příliš velkou naději. Jak hrozně jsem se mýlil! Proč se na gymnáziu učí o Poeovi a ne o Lovecraftovi? Pan Lovecraft definuje horor, začátek moderní sci-fi a dokonce filozofii. Lze snadno cítit, jak rád by popsal věci, pro které neexistují slova, přesto existují. Ukazuje, jak jsme omezení a také to, že jsme omezení z určitého důvodu - poněvadž kdybychom byli schopni pochopit a vnímat realitu takovou, jaká je, všichni bychom se zbláznili. Nikdo ty niterné pocity nedokáže popsat tak, jako on.
To jsem nečekal...když se řekne "Orwell" všichni se hned ohánějí knihami jako 1984 nebo Farmou zvířat...ale tohle by mělo být v povinné četbě také zastoupeno! Reálný pohled na životy spousty lidí i v dnešní době.
Zelená míle není horor...je ukázkou absolutní nespravedlnosti v lidské společnosti a také toho, že se můžeme sebevíce snažit o cokoli, přesto selžeme. Podle mého názoru se jedná o Kingovo vrcholné dílo, které by možná jednou mohlo (a snad i mělo) být v povinné četbě.
Je to jeho Malý princ, je to jeho Farma zvířat, je to jeho Volání Ktulu.
Pokud bych si mohl vzít na opuštěný ostrov jen jednu knihu (resp. sbírku)...byla by to právě tato. Nikdy se neomrzí a po každém přečtení v ní lze nalézt něco nového.
Hurá!!! To je přesně to, co jsem tak dlouho hledal. Perfektní. Nemožné napsat to jakkoli lépe...jenom škoda, že těch povídek není mnohem více. Krom sebraných spisů pana Lovecrafta je toto dílo dalším, které bych si vzal na opuštěný ostrov. Rozhodně přečíst!
Žádné slovo zde nechybí, žádné nepřebývá. Lépe by to napsat prostě nebylo možné.
Mám Kinga rád, nicméně v případě Osvícení jsem sám sebe několikrát nachytal přitom, že jsem klimbal. Kdyby tento román napsal nějaký jiný autor, nemyslím si, že by měl tak vysoké hodnocení. Nápad je to samozřejmě dobrý, ale zpracování možná až příliš roztahané. Děj v celku předvídatelný. Spíše se vrátím ke Svědectví, Nezbytným věcem a Mlze.
Čtyři po půlnoci mám rád...je to zase trochu něco jiného. Rád bych možná porovnal tyto dílka s jejich filmovým podáním: Časožrouti mi přešli jako skvělý nápad (a zajímavá teorie), nicméně filmová verze je katastrofa. Když o tom tak přemýšlím, tak natočit něco takové je v podstatě nemyslitelné, protože z obrazovky nemůžete tu nicotnost skrývající se ve vyprchávajícím čase nás všech. Co se týče Skrytého okna, tak verze s Johnny Deppem mě potěšila, ačkoli jsem nepochopil ty změny oproti knižní předloze. 4PP jsou podle mého pohledu příjemná oddechovka. Doporučuji i pro NEkingovce.
Jsem rád, že jsem se vydal na pouť s Geraltem. Nelze nic vytknout.
Parádní. King ve vrcholné formě...tuto knihu bych přiřadil k souboru jako je 1984, Překrásný nový svět (Konec civilizace), Pán much, Mechanický pomeranč a Farma zvířat.
Ale ano...King sám v úvodním slovu píše, že rozsáhlý román má tu výhodu, že se můžete s hrdiny dokonale poznat...pochopit jejich životy, jejich motivaci a jejich chování a to je skvělé - mám to rád. Zde mi ale vadila jiná věc - takové nenaplnění. Závěr podle mého vyšuměl, jakoby jej zkrátil. Na to, jak kvalitní román to je, závěr mě dostatečně neuspokojil.
Převážnou část románu jsem se nudil, ale vyplatí se číst kvůli posledním sto stránkám, kde překvapivě roste napětí a očekávání. Hlavní postava reálně bipolární, jak to je dneska celkem běžné, nicméně děj a jeho popis nabízí pouze pohled do minulosti, nelze z něho brát nějaké poučení či vlastní zkušenosti.
Slabší oproti první části...na čemž se zde asi všichni shodneme. Na druhou stranu Policajt z knihovny odráží niterný strach, který v sobě někdo může nést, pokud má u sebe něco, co jemu nepatří. Co se týče Slunečního psa - řekl bych, že autor vykradl trochu sám sebe - pohyblivé obrázky jsou již v "To".
Nerad kritizuji, NICMÉNĚ každá kniha Dana Browna je horší než ta předchozí. Přečtete jednu a nemusíte číst ostatní. Zápletka, vývoj, postavy a jejich motivace jsou vždy de facto totožné (nemluvě o rozhřešení). Nedám dopustit na "Andělé a démoni", ale myslím, že "Počátek" pro mě znamená počátek konce s Brownem.
Z děl Tolstého je to mé nejoblíbenější. Podle mého je totiž i dnes aktuální...respektive bude aktuální, dokud se lidé nepovznesou nad hloupost a nesmyslnost organizovaného náboženství a víry v boha/y.
Tuto knihu bych považoval jako zakladatele žánru romantického historického sci-fi románu (ano, trochu krkolomný název). Prvek cestování v čase zde byl naprosto esenciální k tomu, aby příběh vůbec mohl vzniknout. Zkrátka nejedná se o ústřední motiv příběhu (občas je nutné odstranit část reality, aby mohl vzniknout zajímavý příběh - při sledování Star Wars je taktéž nutné opomíjet fyzikální zákony, jinak si to prostě neužijete).
Původně jsem byl skeptický, poněvadž jsou mi bližší přemyslovské Země koruny české, nikoli cizí, písčitý Egypt (pozn.: nesnáším písek)...nicméně autorka dokazuje, že tehdy taktéž žili lidé, nikoli jen despotičtí vládci, otroci a morem prolezlé mumie.
Ve finále záleží na každém čtenáři, jak se bude nad příběhem zamýšlet. A přestože má v zásadě optimistický a romantický nádech, vyvstávají v něm i velmi významné existenciální otázky (zda existuje osud, jak moc jsme schopni ovlivnit budoucnost a zda jsme schopni zapřít vlastní ego pro zachování determinismu apod.).
Na úplný závěr dodám, že román není zaměřen na to, aby někomu přímo hrál do vkusu, ale každý si v něm jistě něco najde...minimálně to, že i před tři a půl tisíci lety žili lidé, jako jsme teď my.
Skvělá sbírka dialogů. Doporučuji ihned poté číst Faidóna.
Při čtení anotace mi přišel román velice zajímavý. Výsledek je ovšem zklamání - všichni si uvědomujeme nereálnost scienci fiction (proto to ostatně je FIKCE), nicméně 120 miliard nesmrtelných lidí na této planetě? Pokud by něco takového vůbec bylo možné, tak by se lidé chovali zcela jinak, než jak jsou popisováni v Budoucnosti. Dále má autor často potřebu zcela nezajímavé a bezvýznamné pasáže téměř do nekonečna protahovat. A to zcela bez vysvětlení. Nečekejte žádný zvlášt naplňující (ať šťastný či smutný) závěr. K tomuto autorovi se již nevrátím.
Uf...toto dílko se velice těžko hodnotí. Chvílemi se čte velmi obtížně, chvílemi snadno. Člověk si zasteskne (když se vžije do vyprávění či začne sám vzpomínat), naopak se místy i zasměje. Podle mého jsou Slova jen pro fanouška (resp. čtenáře) velectěného pana Sartra. Rozhodně to není četba, která by měla účel obohatit či předat nějaké myšlenky. Občas se každý potřebuje vypovídat, pan Sartre neměl komu, tak se z toho prostě vypsal...
Od Dana Browna moje nejoblíbenější - klasický souboj víry proti vědě...tím chci jen poukázat na to, že děj tohoto románu je z těch "brownovských" dle mého názoru nejpravděpodobnější. Od Ztraceného symbolu pomalu přestávám mít o autora zájem...nicméně "Andělé & Démoni" doporučuji.