Kudlanka03 komentáře u knih

Tahle byla snad ještě o chlup napínavější, než ta první. Celou dobu jsem měla pocit, že je prostě normální a jen se ta realita jinak vykládá nám, čtenářům. Z její kamarádky jsem měla divnej pocit a z manžela ještě horší. Vždycky těm ženám fandím. Nejlepší byla utěrka.
Styl psaní jsem popsala v jiné recenzi jejích knih. Ale sedne mi. Je to akorát vypravěčské jako dějově akční. Možná za to může moje bujná představivost, ale to, jak to ona popíše si to hned umím představit a jedu knihu jako film.
Tuhle určitě doporučuju těm, kdo se rád bojí a je aspoň půl knihy napnutý.

9 03.09.2022

(SPOILER) Těhotná, skoro na rozpadnutí jsem se dobelhala do knihkupectví. A ve dvě ráno, na záchodě (protože jinde jsem svítit nemohla :D) jsem to dočetla. Nemohla jsem přestat. Knihy přece nemusí být reálné, knihy jsou o tom, co chceme aby se stalo nebo nestalo, knihy zvládnou všechno. Recenzuju knihu podle toho, že jsem ji četla, že na mě nějak působila. Věty typu, konec nebyl reálný nebo začátek moc růžový...Tohle je recenze? To je spíš dětské popisování toho, jak jsem si to já představovala....což je DLE MÉHO (můj názor je můj, nemusíte souhlasit, jen ho tu zmiňuju) všechno, jen ne recenze, která poslouží někomu k rozhodnutí koupit, nekoupit, číst, nečíst.
Za mě jsem od Bernadette, jak se doopravdy jmenuje, lepší nečetla. Teda v Pasti lží je taky dobré, lepší, než zbytek.
Psáno svižně, nebojí se detailů a konec? Ten jsem musela vědět před spaním, proto jsem skončila ve dvě ráno. Hrozně to na mě zapůsobilo. Fakt jsem se bála a po dlouhé době jsem příběh viděla i před očima.
Běžte do ní. Komu se konec nelíbil, přišel mu nereálný, napište něco sami s reálným koncem a já si to přečtu :)

15 03.09.2022

Jestli jsem Zavřeným dveřím dala všechny hvězdy, pak tady musím dát půlku. já tu ženskou, tu Alici od začátku nesnášela. Zato jsem si oblíbila ty sousedy. Taková běžná záležitost, stěhování a ono se to vleče půl knihy. je to jak hodně špatný vtip, jsou spolu, chtějí spolu bydlet, ale ve finále mají každý nějaký tajemství a to mě prostě nebaví. Takže když už se tam začne něco dít, je konec. odhalení bylo pro mě docela překvapující, ale to jen proto, že jsem si dovolila nad tím nepřemýšlet. Prostě její knihy dávám na jeden zátah i kvůli tomu, abych neměla prostor dumat nad tím kdo kdy a jak.
Zkrátka to byla z horších knih.
Ale co si budu nalhávat, z té lepší stránky to beru v tom smyslu, že mám prostě její tvorbu podle první knihy ráda na tolik, že se nestydím ji mít v knihovně, v celé její tvorbě.
Jak působí na vás, když je v knize od začátku mezi partnery nějaké tajemství?

2 03.09.2022

Tohle byl první díl, který jsem si koupila. Prostě byl v tý polici, kam už většina lidí nedosáhne a v té úrovni mám já oči :D
Levnější jsem měla Noc, protože byl potrhaný obal. Takže to prostě chceš. O Noci jsem psala na svém IG Z_te_lepsi_stranky, takže tam si dočtěte zbytek.
Co se týče Kruhu, byl hodně našlapanej. Líbí se mi víc dějových linií. Taky rozhovory s psycholožkou jsou super, jen moc nevidím záměr, že se s každou nějakou postavou Servaz vyspí, což mu samozřejmě mění úsudek, ale nejsem polda, neupouštím páru tímto způsobem, takže asi to tak prostě má.
Ale o čem to teda je? Jedno městečko v Pyrenejích je odříznutý od světa. Zával. No a kdo tam neskončí, že? Náš drahý Martin. Takže to, k čemu se pak schyluje, prostě nemá kdo zbrzdit. Ale kdo ty kluky ponoukal? Tak to si prostě musíte přečíst v Údolí, kde je to zkrátka nebezpečný úplně všude.
Díky této knize jsem se k Bernardovi dostala. A teď mám za sebou i Noc a Lov. Líbí se mi ty jednoslovné názvy a temné obálky. A taky to, že prostě něco o Martinovi víme, že nežijeme jen v terénu, že má i osobní život. Zrovna v jeho případě dost propletený osobní i pracovní život, ale to už je asi na další recenzi u jiné knihy.
Kdo tvrdí, že je Minier zdlouhavý, nudný, že je zatěžkán situací v současné Francii, pak ano. Chápu, že řešit afroameričany, covid a další současný témata je vopruz v knihách, ale autoři zkrátka používají knihy k tomu, aby se z toho vypsali, aby z hlavy vyhnaly všechny ty myšlenky. Jako třeba Patrik Hartl, jeho knihy nejsou vůbec optimistický, až na moje oblíbený Okamžiky štěstí a proč? Protože píše o tom, čeho se nejvíc bojí. Tím se se svými strachy vyrovnává.
Navíc oceňuju to, že tyto knihy nemají 300 stran, ale i 2x tolik. Nemám to pak jako půl sousta ke kávě, ale třeba na tři dny. A když to mě trvá tři dny přečíst, čest autorovi, který se s tím píše asi dýl, než tři dny, že?
Závěrem prostě to, že na Miniera mi nesahejte :D
Čau

14 03.09.2022

Nemám ráda válečnou tématiku. Nemám ráda takto tlusté knihy, hlavně proto, že jsou hodně popisné, je tam málo dialogů a posun se děj plyne líně, jak u nás Haná.
Každopádně jsem nebyla schopná knihu odložit. Dialogů hodně. Popisů tak akorát. Ovšem téma obrovské. Líbí se mi propojení tří zdánlivě neskloubitelných postav. Taky bych řekla, že s tehdejší mapou Berlína a okolí si Jean dal práci.
V části, kdy jdou po herci mi přišlo, že se do toho trochu zamotal a nevěděl, kam dál a tak to dovedl do absurdna. Nic jsem nevynechala. Tři dny je mi špatně. Myslím, že je to reakce mozku i těla na to, co jsem četla. Ještě teď mi buší srdce.
Od strany 270 jsem začala tušit, kdo se to asi nakonec skrývá za maskou. Rozklíčování však přinese odpovědi a pokračuje to pak až do konce. Na posledních 150 stran si udělejte klid, čaj, něco sladkého a pak to odložte a den nic nečtěte.
Barvy knihy přímo dokonale korespondují s příběhem. Je v tom všechno. Papír je příjemný na dotek. Styl Jeana mi sedl, popisné pasáže jsem nepřeskakovala, přišlo mi to důležité. Jen u domu herce, u vily Minny, prostě v tomhle ohledu bych se spokojila s tím, že vešli prostě do domu.
Ale to, co je důležité je, že se mu podařilo vzbudit ve mě plno emocí. Od vzteku, přes nechápajícnost, strach, bušilo mi srdce jako splašený, fakt.

Nemám žádnej bodovací, hvězdičkovají nebo jinej systém. Prostě tohle si od 25.8. musíte koupit!

,,Mít hodně dětí je skutečný smysl života. Každá německá žena musí dát dítě Fuhrerovi. Plodnost je nejdůležitější slovo.

7 02.09.2022

(SPOILER) Chenová. Ta mě dostala hned na začátku. Typovala jsem ji na takovou tvrdou, osamělou a pravidly svázanou a nakonec taková opravdu byla. Jenže člověk prostě nic nezmůže, když ho má někdo v hledáčku.
Ze začátku se to trošku táhlo a už v bodě, kdy se ocitli u prvních ,,sebevražd,, jsem si říkala ajaj. To bude určitě bouda.
Bylo to hodně obohacující, ve finále. Našla jsem si něco o Fúriích, o štvanici a o tom, kde působil. Sice jsem se dočetla, že Lebela přirovnávají k Bernardu Minierovi, ale já mám Miniera načteného. tahle kniha by musela být o dost propracovanější, hlubší, abych to dle mého názoru mohla potvrdit.
Není přece třeba srovnávat. Napsal to Lebel, tak to pojďme brát čistě k němu.
Chlóe de Talens na mě působila od začátku nějak zvláštně. prostě mi tam něco nesedělo, nevím proč. Skvělá pasáž je s tím, jak se baví Starski s Chenovou o zvířatech, vztazích…Vždycky je to o vztazích. A protože každý je ponořen do těch svých je prostě jasné, že nějaké argumenty o tom, že to celé může být jinak Starski odmítá.
Vyprávění nebylo nudné, ale některé pasáže jakoby byly vytržené z momentálního flow psaní. Jakoby tam skončil, dal si jídlo, šel si zdřímnout a pak vstal a pokračoval v psaní. Jenže pak to mělo za výsledek takové pasáže, že jsem je přečetla jen k úcty k autorovi.
Co mi tam vadilo, tak je neustále narážka na jeho jméno.
Od fáze, kdy se k vyprávění dostane Chlóe je to pak ale o něčem jiném. Tam už jsem ani nedutala a dostane to úplně jiný rozměr. Nedýchala jsem. Fakt. Posledních 10 stran. Měla jsem se sejít s kamarádkou a protože mi chybělo asi 5 stran, vzala jsem si ji s sebou a dočetla ji v šíleném horku v kavárně. Stálo to za to ji s sebou tahat. Byla jsem nadšená a zárověn takový ten stav - coooo? takhle to skončí, neeee, já chci další.
Není to sice na topku roku, na to mám jinou adeptku, víc na profilu Z_te_lepsi_stranky a nebo na databázi knih jako Kudlanka003
Beztak je to kniha, kterou mít doma chcete, budete se bát, i se zasmějete (já asi 2x) a každou oblast vás bude někdo štvát, ale nakonec to bude přesně to, co jste měli cítit. Kniha, která vyvolá emoce, je zkrátka splněnou misí.

1 02.09.2022

(SPOILER) Lou. Chudák se holka v knize moc nepředvedla, ale za mě největší hrdinka. Věděla, co ji čeká. Jen zpětně moc nechápu, proč to Ford bere jako vraždu. Chtěl tam umřít s ní? Kdyby jo, tak tam zůstal, ne? Takže tohle mě docela štve, že to nerozvedl víc, protože dalších 100 stran jsem se spíš nudila. A vím přesně, že od strany 289 jsem se začala bavit. Jenže když má kniha 345 stran, není to úplně ono. Vzhledem k tomu, že je to první díl série, budu prostě mírná a budu doufat, že to v dalších dílech bude lepší. Nemám vlastně k žádné postavě žádný vztah, nebyl prostor na emoce. Ani na to, někoho nesnášet.
Co naopak musím zmínit tak to, jak se nás Andy snažil nasměrovat na zdravotního zřízence. A ve finále jsou nějak vinni všichni.(tohle slovo jsem si musela najít, jestli ho píšu správně). Skvěle to sehrál primář. Jen tam manželka byla vážně trochu jednodušší, ikdyž velmi chápavá. Někdo má rád v posteli pomůcky, sado maso, a náš doktor prostě výměnu krve…Už jen, kdyby mi můj drahý řekl, že to bere v nemocnici…Tolik toho přece vzít nemůže, když se při odběrech bere 450ml, takže by jich potřeboval aspoň 11. A to chlapi mají krve víc, jak ženy. Jen taková moje dedukce ohledně ženušky…
Ptala jsem se taky muže, proč ta Hannah musela mít Aspergera. Prý je to s tímto typem nemoci běžné, že se specializují na některé obory, a prostě jsou chytří, důslední, přímí…Další spoiler jo (komisařka v seriálu Most - dánsko švédský, ne ten ostravský) je taková naše Hannah.

Vzato z_te_lepsi_stranky to nebylo špatné čtení, bavila mě potravinová banka, i o krvi jsem se něco přiučila a doktor mě vyloženě bavil tou svou povýšeností a arogancí. Jak si s námi Matty hrál až do konce, kdy jsem prostě stejně byla tak na vážkách, jestli on nebo doktor.
Dávám si temnou hru do knihovny, což znamená, že v sérii budu pokračovat.

20.08.2022

Já jsem byla překvapená. Hlavně, co jsem tu četla posledních asi třicet komentářů - recenze hodnotí příběh, který je napsaný. Pokud jste něco čekali nebo si mysleli, pak je to vaše past a tu knihu to poškozuje. Nikdy, nikdy a nikdy od knihy nic nečekejte a prostě si ji přečtěte a hodnoťte to, co je napsáno. V opačném případě je tu dost prostoru pro váš vlastní příběh a knihu.
Za mě jako plus manželce, protože asi těžko by jen tak někdo nevěřil tomu, co si přijde nějaký člověk - i když stejný, vykládat. Přitom ona ví, že ten on je v práci. Na to, jak to všechno dopadlo, to bylo hustý. Měla jsem u toho místy stavy typu no jako určitě, tohle se jako stát muže...ale ve finále jako celek mi to příjde zdařilé, napínavé.

Tak kde začít? Bylo to nádherné? Bylo to přesně takové, jaké to mělo být. Miluju tuhle kombinaci přítomnosti a minulosti. A i když u detektivek ráda pro sebe hádám, kdo je vrah, tak tady to není důležité. Prostě se necháte unášet tím, co Natasha chce, aby bylo v té dané kapitole odhaleno. A důležitá věc...Každý hlavní hrdinka je prostě TA žena. Silná, statečná, ochotná se i rozkrájet pro život rodiny, dětí...Miluju všechny její hrdinky Čistá platonická láska k vymyšlené hrdince. Takhle moc mě její knihy zasáhly. Jsem jediná? Kdo další propadl kouzlu a stylu N. Lesterové? Nejsem sama, jen z těchto recenzí určitě ne. Všechny tři knihy jsem si půjčila. Ale vím, že je chci mít doma, chci je vlastnit a chci dát vidět a vědět, jsem tyto skvosty četla.

Skvělý

2 22.09.2019