Kudlanka03 komentáře u knih

(SPOILER) Tohle byla tedy pecka. Hned v několika ohledech a rovnou říkám, že kdo nemáte rádi knihu s otevřeným koncem, tohle ani nezačínejte. Jen vás to nasere. Jako fakt. Mě to vlastně k celému příběhu hrozně sedlo, ale ne každý je otevřeným koncem nadšen.
Samotný příběh nás zavádí k novomanželskému páru, který si hodlá užít líbánky. Jakkoliv oba mají své vlastní temné části nejen minulosti, sem odjeli, aby unikli té hrozné svatbě i Evelynině tchýni. Potkávají se zde s Richardovým kamarádem, který se ale neúčastní celé cesty. Rozdělují se a náš pár vyráží do malebné vily Villa Rosa.
Dál bych chtěla už jen říct, že to bylo velmi třeskuté čtení plné akce, zvrat a šíleností. Byla to skvělá jízda.
Celý příběh ozvláštňuje taky dopisování forma. Dopisy se tu vlastně vyskytují velmi často. Je to fajn. Miluju číst cizí dopisy.
Budu si muset najít další autorčiny knihy a doufám, že nějaké jsou. Byla bych moc ráda.
Tuto knihu jsem si vybrala jako dárek za splnění úkolů v týmu v rámci vánočního setkání v @hostbrno a moc děkuji Klárce za pozvání.

16.12.2024

Za knihu moc děkuji @my_l.m.v.e a @albatrosmedia. Knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce.
Velmi, velmi, velmi.....

bolestivé, kousací, revolucionářské, svázané, melodické, bezvýchodné, bublající pod povrchem, tíživé, přísné, v tichosti provedené, zakázané, chtěné, nové, tajemé, nevyřčené.....

Tato kniha, novinka, od @jana_poncarova - překvapí někoho, že mě to zase sejmulo? Asi ani ne. Já se na knihu chodila dívat týden. Týden mi ležela doma a já věděla, že jak ji otevřu, tak ji za pár hodin přečtu a na další budu čekat zas rok (doufám, že míň).
No a taky že jo. Život, který naše hrdinka žije, tomu se život říka nedá. Rodina, ve které žije je vše, jen ne vřelá, přátelská, přijímající, pečující. Ne, je to rodina žijící v komunismu, tatínek je někdo...Maminka má šílený stavy a Julie zkrátka jen nechce kousavé šaty.
Její cestanení lehká. Je to místý velmi smutné čtení, ale stejně to chcete vědět, jak se jí podaří různé situace vyřešit po Julčovsku.
Úplně jsem cítila, to co ona. Ikdyž to není skutečnážena, já to doma měla tak, jak Julie no a někdy....někdy to tnulo do živého.
Dvojí život je kniha pro odvážné, silné a odhodlané ženy. Které si jdou za svým.

2 05.12.2024

Hrozně jdem se na tento díl těšila.
Zajímalo mě snad všechno. Kam se Tomáš Volf posunul, jestli jr v kontaktu s Evou Černou, jak je ona sama na tom v soukromí.
Taky jsem si říkala, jestli se už Tomáš usadil třeba.
Ale vzhledem k tomu, co mu přistane na stole není čas ztrácet čas.
Skvěle vystavěno, stupňované napětí, uvěřitelný motiv i prostředí, ve kterém se pohybovali bylo velmi velmi zajímavé a nikdy by mě nenapadlo to takto propojit.
Moc jsem si čtení užila a jen mě mrzí, že se s tím autor tak dělá, píše, maže, píše a já to přečtu za 4,5 hodiny

8 24.09.2024

Za knihu bych moc ráda poděkovala @albatrosmedia. Knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce.
Dnes vychází a tak vám hned musím říct, že pokud se vám líbí série od Wendy Dranfield, pak tato novinka nesmí chybět ve vaší knihovně.
Příběh dle anotace bude vyprávět Hned několik postav. To je první věc, co mě vždycky baví.
V tomto případě to bude Jess, ta, která nám to celé vypráví. Heather, její kamarádka z dětství a taky Margot. Maminka Heather a Flory.
Tak, základ víte a to je asi všechno, co k tomu můžu říct. Ano, četla jsem rozhořčené recenze, že děj neubíhá, že je to zdlouhavé. Ale moje rada? Vydržte to. Od cca 120 strany se tot ak rozjede, že nepřestanete. Dočtete to a bude to jedna z těch lepších knih. Ona ta retrospekce a zamotávání se do toho, co Jess zažívá v přítomnosti je matoucí, ale jen na začátku.
Mě kniha překvapila opravdu moc. Tyto tři hvězdy jsou fakt kvalitní a pěkné tři hvězdy.

Kniha tedy vychází dnes, 15.8. a mě zajímá, koho obálka nalákala? Koho zajímá, kdo odešel do tmy? A proč? A co tomu předcházelo?

2 15.08.2024

Tak. Knihu jsem četla těsně před tím, než jsem si na film vyrazila do kina. Bylo ale jasné, že ani nejlepší herecký výkon ani režie ve finále nemůžou zachytit to, co doopravdy Míšu provázelo každý den.
Mě se třeba nelíbí, že se pořád motáme kolem slova alkoholička, abstinentka. Ano, Míša se z toho dostala, ale pořád je to člověk, žena, manželka, maminka a podnikatelka. To jen tak na začátek můj povzdech.
K samotné knize, k třetímu dílu Míšina života. Víme, o čem to je. Víme a to je ten nejlepší a nejkrásnější spoiler, jaký jsem kdy psala - Míša se vědomě vyléčila. Vědomě a zase jo - nebojovala. Vědomě přijala cestu bez alkoholu a to se jí daří.
Kniha nejen konečně shrnuje roky od rok 2018 až po současnost a hrozně se mi líbí srovnání těch let a období z prvních dvou knih a jak to vidí teď.
Knížka mi přišla v pátek a já jsem ji ještě ten den přečetla. Samozřejmě na 3x. Protože v kuse jsem to nezvládla. Co asi všichni chtějí číst a zároveň nechtějí jsou skutečné osudy lidí, kteří se léčí u Míši v Alkosu. Ty mě teda rozložily na atomy.
Knihu doporučuji koupit, protože víme, jak to autoři mají. Podpoříme tím nejen Míšu, ale hlavně se příběh dostane do tolika domácností, kde by třeba mohla nejn kniha, ale především to, co v knize je, pomoci vyřešit nebo alepsoň otevřít téma alkoholu.

Kniha mě velmi zasáhla. Četla jsem ji Míšiným hlasem, protože jsem s ní viděla a slyšela nespočet rozhovorů i kvůli vycházejícímu filmu, který měl díky bohu obrovskou návštěvnost.
A ožehavá otázka na konci :
Musíte v kolektivu, v rodině něbo v práci na různých akcích vysvětlovat nebo mlžit nebo si dokonce vymýšlet, proč nebudete pít alkohol? Nebo že vám jedna sklenička stačí a pak už jste na džusu nebo limonádě?
Kde se vlastně vzal ten neskutečný fuckup, že pít je v pořádku? Že si chlapi na hřištích dají pivo, rozvalí se na lavičce a ať si dítě hraje samo, hlavně ať mě nechá???? Vidím to až moc často a přitom nejsem z nějaké nižší třídy nebo že by moje sociální skupina byla tohoto typu. Jen si toho zkrátka všímám. Influenceři a influencerky propagují alkohol jako formu odměny...Je to na každém, ale taky by jsme asi měli vědět, kdy přestat a už vůbec to nedělat před dětmi nebo jim od útlého věku dávat pěny z piva, cucnout vína a další....

14.08.2024

Dokonalí obyvatelé. Dokonalý horor. Když se Emě naskytne možnost bydlet v městečku vytvořeném pro hrstku vyvolených, zdá se, že se jí splnil životní sen. Každý však musí nejdřív projít přísným výběrovým řízením, podepsat smlouvu a dodržet pár zvláštních pravidel. A pak už je k dispozici vše, co si jen člověk může přát. Kdo by odolal? Po příjezdu na místo se však objeví řada znepokojivých událostí. Pod maskou dokonalosti a zářivých úsměvů se skrývá podivné tajemství. A odhalit celou pravdu se nevyplácí.
Co já na to:
Kniha by mohla být klidně o 10 stran delší, ráda bych se dozvěděla daleko více o samotné Emě, o jejím životě a taky o jednotlivých obyvatelích městečka. Každý obyvatel by mohl vydat na desítky stran. Připadala jsem si okradená o konec. Což jen značí, jak se mi to líbílo. Ema je typická já :D
Okolnosti se mit aky velmi líbí, člověk by řekl, že každým slovem může prozradit celý děj, ale tady je to tak zamotané a točíte se kolem dokola, ale ten bod zlomu vám uniká, že jen posdílím své emoce.
Kniha je na mě tenká. Když přišla, přečetla jsem ji opět na jeden zátah. Děj plyne bez známek zbytečností a když už si myslíte, že tomu rozumíte, ocitne se Ema na jiném místě. Tohle místo ve vás vzbudí úplně neskutečný koktejl emocí přes strach, paniku, obavu, a taky touhu dozvědět se víc a tak zběsile otáčíte stránky a najednou kniha skončí. Takže snad je teď lépe pochopitelné moje rozhořčení. Autrka mi potom sdělila, že potenciální prostor pro aspoň další díl by byl. Tak tomu budu věřit a budu držet Emě palce, ať se s ní ještě setkáme.

2 22.07.2024

Moje hodnocení je: 75%
Co já na to:
Tato kniha nabízí pouze dva ze čtyř pohledů na život, což jsem původně předpokládala, když jsou to čtyři sestry. Ale nevadí.
Matku jsem nemohla vystát od začátku, stejně jako Yella. Jediná Amelie mě bavila hned od začátku.
Ale krásně si to na konci sedlo, i když po všech těch tří set stranách bych tak deset, patnáct uvítala, konec byl useknutý a jako by tam něco chybělo dopsat.
Na letní čtení je to ale super volba, je to nenáročné a číst o něčích problémech u vody s nějakou chlazenou limčou je přece krásný léto.
Děkuji za knihu do nakladatelství Host.

Předně děkuji přímo @bouckovamartina za to, že mi do knihy napsala věnování a knihu poslala. Já se po ní samozřejmě už koukala dříve, ale když jsem uviděla, že pár recenzních výtisků má k dispozici, ráda jsem podpořila českou autorku.

Tak. Máme tu velmi, velmi aktivní babču a ta přijíždí ke své dceři a dvěma vnoučatům. Jaký čoromoro asi může udělat vitální důchodkyně, co cvičí jógu a mozek má jak šestnáctka?
No přece obrovský :D
A jak se to podepíše na její dceři to, že jí babča neustále někoho dohazuje? Nebo tedy, snaží se o to?:D
Jako nasmála jsem se, ne, že ne. Ale postava, která mě tam totálnš vytáčela byla - chvilka napětí - jasně, ta dcera. Tak upjatá ženská opravdu nemůže mít jiný osud, než že se takhle bude upínat a upínat, až jednoho krásnýho dne jí doma zůstane uklizeno, čisto a prázdno. Řešit mokré boty a další banality, které obzvlášť v létě stejně uschnou?

Kniha byla fajn, já to dala za jedno odpoledne a navodila jsem si tak krásně letní atmosféru.

Ještě jednou děkuji za krásné rozprtýlení od těch mých těžkých knih a přeji Marti jen a jen další super nápady na další knihy, které nás pohladí :)

2 14.07.2024

Kniha je doslova nabitá mravenci. No vážně, je to tak realisticky zpracováno, že to i bystřejší děti potěší.
Knihu díky pevné vazbě můžete použít také na výlety do lesů a vlastně všude, kde cítíte, že vám bude užitečná.
Na 304 stranách se tak dozvíte vše o Mravenci lesním, Jak se zakládá mraveniště, co je potřeba na stavbu mraveniště a jeho následné přemístění. Taky to, kde jak a čím hledají potravu a v neposlední řadě taky to, co jsou vyzvědači.
P.S. Určitě si přečtěte co znamená namravenčování, na straně 54. Je to vážně velmi zajímavé.
Knihu bych doporučila nejen dětem, ale taky dospělým, kteří milují přírodu a stále něco nového se dozvídat. opravdu, na to, jak jsou mravenci malí, je to neskutečně zajímavé čtení a já se bojím, abych svým nadšením někomu něco nevyzradila dřív, než si to sám bude moci doma s dětmi odhalit.

14.07.2024

Název: Pýcha a předsudek
Autorka: Jane Austenová
Počet stran: 295
Vydalo nakladatelství: Slovart (2017)
Ve spolupráci s: Megaknihy.cz
Další knihy autorky: Emma, Northangerské opatství, Rozum a cit

Co já na to:
Snad každý už viděl alespoň film. Mě samotnou ale překvapilo, jak to bylo přesné a líbily se mi obě verze. Ta knižní, to je základ a ta filmová vám dá tváře ke knižním postavám.
Samotný příběh je asi dobře známý, rodina, která má za úkol provdat a co mož á nejlépe všechny své dcery.
Potkáváme zde citlivou a jemnou Jane, naši velmi svou Lizzy a další dcery a sestry, které už mi tak zajímavé nepřišly.
Za to mě dostala služebná pana Darceyho, o které nám aurka uvádí, že je inteligentní, což mi přišlo zajímavé. A celkově toto dílo ukazuje mnohé o tehdejší společnosti. Vyšší třídu, kam každý chce patřit, ale zároveň si neuvědomuje, jaké sňatkové intriky a zvětšování majetku mají tyto rodiny na práci.
Lizzy je mi samozřejmě nejbližší. Je bystrá, temperamentní a taky trošku pyšná a má předsudky. Aby ne, když je v tak citlivém věku.
Za knihu v rámci spolupráce děkuji Megaknihy.cz

Pro mě velké překvapení. Kniha ač historická, byla skvělá. Kniha o historii dnešním jazykem. Mě to vůbec nevadí.
O to je mi to sympatičtější, že si autor nehraje na kdoví jakou historickou přesnost. Co jsem si zase ověřovala já, tak datumy v tom roce, to sice nesedí, ale je to blbost, takže to nebudu brát jako nějakou bernou minci pro hodnocení. 4 hvězdičky za mě úplně hravě získá. A věřím, že nejen u mě.
Děkuji za tuto práci.

2 02.06.2024

O autorce jsem už věděla, ale tohle je moje první kniha.
Za téma a odvahu se do něj pustit bych dala 5 hvězdiček. Za to, jak díky postavám a popleteným osudům se dostáváme až do opravdu dávné historie taky 5 hvězdiček.
Ale. Nějaká vztahová mapa, rodokmen nebo nějaká legenda k postavám by fakt neškodila. Nejsem blbá čtenářka, ani rekreační, je to moje druhá práce, ale místy jsem fakt byla v koncích.
Ale už na mě čeká Dům pod náměstím.
Krásný den

27.05.2024

To bylo tak zvláštní, tak jiné. Čtení bylo ze začátku náročné, protože je to moje první setkání s autorem.
Ale od cca půlky už to jelo a konec mě opravdu dostal. Jestli jsem dýchala, nevím, ale mám za to, že ne. Max jedno nadechnutí na otočení stránky.
Kalmann je opravdu svéráz, možná má mozek trošku jinak poštelovaný, ale!
Je zajímavé to číst.
Kniha mě velmi překvapila a jsem ráda, že jsem po ní sáhla.

9 27.05.2024

Skvěle napsané. Hrozně mě baví, že si autorka vy rala vyprávění o muži ve středním věku. Je to generace našich rodičů (těch mých určitě), takže jako bych četla o tátovi, dosadit si místo heavy metalu Dana Landuyje to celé úplně přesné.
Mě se asi nejvíc líbilo, jak to se všemi dopadlo. A je na druhou stranu smutné, co se může a co se určitě deje můžům právě tohoto věku, jak se cítí v současné společnosti a jaké těžké duše vlastně mají.
Prostě paráda!

7 27.05.2024

Dneska jsem si knihu koupila a jen tak jsem si ji doma otevřela no a odpoledne už jsem ji měla přečtenou.
Práci S. Fitzeka znám, první kniha pro mě byla Terapie, ale Balíček taky nebyl špatný.
Zápletka značně jednodušší, ale nevadilo mi to. Navíc na konci jsem si přečetla i emaily od lidí, kterým práce pana Fitzeka změnila nebo nakopla život a lásku ke knihám.
A o to přece jde. Balíček doporučuji. Do sbírky je to prostě nutnost.

3 27.05.2024

Máte rádi sýkorky? Nebo pávi? Husy? Sojky? Drozdy nebo Datli?
Fascinují vás krkavcovití? Je to největší čeleď a patří sem třeba sojky, straky, vrány šedé i černé, havrani, krkavci...Mě vždycky hrozně lákalo je pozorovat. A tak si v těchto dnech seím na chodbě a dalekohledem pozoruji tu naši borovici. Na to, že jsme ve měste, jsem tu už viděla - sýkorka modřinka, sýkorka koňadra, dlask tlustozobý, žluna šedá, stehlík obecný, zvonek zelený, brhlík lesní, lejsek šedý, strakapoud velký, sojka obecná, hrdlička, vrabec domácí, rehek domácí, pěnkava, červenka obecná, kos černý, drozd kvíčala...Asi tedy bude jasné, jak mě fascinují a jak mě zajímají informace, které by mi prozradili víc o tom, jak přemýšlí a jak se chovají.
Tato kniha proto nemohla minout takovýho zapálenýho amatérskýho ornitologa, jako jsem já.
Kniha mě vzala doslova do centra dění a hned se jdeme s autorkou podívat na vránu novozélandskou, jdeme po jejjích stopách. Sice mi místy přišlo nepříjemné, jak si autorka povzdechává, že netušila, jak jsou ptáci inteligentní a co víc, disponují emocemi a dokáží se učit.
Nic, co bych já sama nevěděla. Ale dobře. Taky jsem si třeba všimla, že ač se uvádí, že brhlík je jediný, kdo dokáže lézt i hlavou dolů, u nás na borovici se takhle chovají i sýkorky, ty jejich kousky jsou fakt pecka.
Ale zpět ke knize. třeba jsem se dozvěděla, co je to kakofonní agregace nebo že samičky pipulek zlatokrkých jsou pro změnu lepší, než naše oči a při namlouvacích tancích si všimnou nepatrných změn v rychlosti a vyberou si proto toho nejrychlejšího a nejlepšího tanečníka.
Třeba to, co nás všechny štve - holub. Mě teda vysírají na maximum. Noa pak jsem si přečetla, že tito měšťáci jsou potomci uprchlých ochočených poštovních holubů, které s sebou přivezlki na lodích evropští osadníci začátkem 17. století. Byli to tedy první nepůvodní ptáci na jedné straně Atlantiku.
Těch informací, zajímavostí je tam doslova milion. Není to na přečtení za jeden den, jak bývá u mě zvykem. Je to zkrátka kniha, kterou máte mít po ruce třeba u sedačky nebo na nočním stolku a když vás popadne touha zase po nových informacích a zajímavostech, navážete tam, kde jste skončili. Doporučuji lepíky nebo si to v knize podtrhat.
268 odstavců, které jsou také na konci knihy rozděleny čísly, takže ke každé jakoby kapitole si můžete dohledat původní publikaci. Taky je přítomen rejstřík slov, takže všechny zmíněné ptáky si můžete podtrhat a rovnou skrz označení, na jaké stránce se zmínka nachází rovnou zalistovat a máte před sebou například to, jak se měnila a vyvíjela evoluce od dinosaurů až k dnešnímu zpěváčkovi.

Zkrátka pokud jste jako já nadšenci do dinosaurů, ptáků, a všeho mezi tím, pak si tuhle knihu napište na seznam nebo si ji hned objednejte.

Nesouhlasím s komentáři, že kniha je nezáživná, chybí jí obrázky...Je to zase jiný pohled a mě se právě líbí, že co chci, to si najdu. Je to kniha od odbornice pro běžného čtenáře.

1 24.02.2024

Protože se mi do rukou díky spolupráci s @kazdaknihy dostal tento, pro mě překvapivě, druhý díl, tak jsem si řekla, že to ani tak nevadí. Autorka nám stejně v začátcích popíše děj předešlé knihy, za což jsem byla ráda a mohla jsem si alespoň letem světem udělat o tom, o čem byl první díl. Mě tyto skoky nevadí, nejsem malé dítě, tak si přečtu první díl potom. Žádný stres.
V tomto druhém díle se opět setkáváme s Raynor a Mothem, kteří si přejí vrátit se k dřívějšímu životu. Zase budou mít domov. Zatímco Raynor bojuje se strachem z toho, co bude a také z lidí, protože lidi soudí. Nepřijde si zajímavá nebo že by někoho mohlo zajímat, čím si prošli. A tak se ani nikde nepochlubí, že píše knihu. A Moth se potýká s nemocí. Navzdory jí se tedy pouší do svého vlastního dobrodružstí.
Ale jak to tak bývá, přijde nabídka na to, aby se ujaly statku v cornwallských kopcích. Majitel se statku nechce vzdát, ale je to otec od rodiny a tak jde právě za Raynor.
Jak tohle celé dopadne? Dokáží se věční poutníci usadit na jednom místě a čelit svým vlastním strachům, obavám a příležitostem?
Příběh o naději, která tu je neustále, o lásce na celý život a o síle ducha se četl tak jemně a plynul krásným tempem. Část, kdy Raynor poopisuje, jak se s Mothem poznala, jsou to takové útržky vzpomínek a byly moc krásné. Objeví se tu i jejich děti a to by nebyli oni, kdyby se přece jen nevydali na nějaké putování. A my to všechno sledujeme s nimi. Prožíváme to. Určitě knihu doporučuji, hned si musím pořídit zbývající dva díly.

4 24.02.2024

Ideální kniha na podzimní a zimní čas, kdy se nám v lese nebo na polích objevují stopy a my bychom rádi dětem řekli, kdo to tu cupital nebo dupal, ale nemůžeme, protože to třeba sami nevíme, nebo je nechceme mást a tak jsem nám domů vzala knihu, která nám s tím pomůže. Je krásně a jemně ilustrovaná a najdete tu - pozor spoiler - stopy lišky, zajíce, veverky, člověka nebo divočáka. Kniha je cca od 4 let ale mlaší děti zase ocení, když jim k tomu povíte nějaký zajímavý příběh, proč tam zrovna ta veverka utíkala, co si s sebou nesla a že jde třeba za miminkama do hnízda. Nebo že zajíc utíká před psem, který je právě na procházce se svým pánem.
Kniha je formátem velmi příjemná a my jsme si třeba ty stopy obkreslili na papír a dál s tím pracovali.

Autorka: Andrea Köhrsenová
Počet stran: 40
Vydalo nakladatelství: KAZDA

Co já na to:
Zábavný název a kniha přesně tohle nabízí. Zábavu a barvy. V této knize najdete opravdu nepřeberné množství zvířat rozdělených podle barvy. Na každé dvojstraně se objeví zástupci různých skupin v té stejné barvě. Skvělé pro i menší děti, které se seznamují s barvami a už mají nakoukáno nejedno zvířátko. Mě osobně se hrozně líbí fialová stránka, i přesto, že se tam objeví Sklípkan královský. Ano, je fialový. Nejoblíbenější barva a nejneoblíbenější tvor na celé širé planetě.
Další část a to první tvoří zase dvojstrany rozdělné přímo na jednotlivá zajímavá stvoření, na kterých se krásně ukazují barevné kombinace. Co vás třeba napadá?
Jsou tam motýli, papoušci, žáby a brouci.
Zkrátka kniha, kterou opět můžou číst rodiče i děti, text u obrázků je akorát velký, ale nepřekáží.

Moje hodnocení je 100%, to ani nejde jinak.

9 nádherných opravdových příběhů cesty za vlastním rozhodnutím. Za volbou, která se stane naší součástí. Ani nevím, co se mi líbilo víc, jestli rozhovory, ilustrace formát knihy nebo každá jednotlivá žena. Mám sama kolem sebe kamarádky které měly s početím problém a taky jednu co děti mít nemůže někdy a přesto je to ten nejsrdečnější člověk a místy si říkám co bere. Je to zkrátka o povaze A pohledu na svět sebe i to co na tomto světě naši existence má za smysl.
Jsme dávno v situaci kdy se může každý rozhodnout čím se bude živit, čím bude naplňovat život a s kým se bude stýkat A koho bude milovat. Přesto u každé ženy, tedy skoro u každé ženy, občas cítíme pocit nebo máme z ní takový pocit, že je zatlačená do kouta společností, okolím, rodinou, partnerem nebo nějakým vlastním přesvědčením že dítě mít musí. Když má přece dělohu tak musí mít děti.
Příběhy těchto žen jsou úžasné, smutné, veselé, inspirativní, oči otevírající, naději mající a hlavně jsou tu opravdové osudy. Jsou to sondy do duší, žádná senzace, žádná vymyšlená kniha o vymyšlených ženách o výmyšlených věcech. Jsou to syrové příběhy veselé i smutné a popisují nám jaký je to život. Bez dětí.
Sama za sebe, která děti má vám ale můžu říct, že i já samam občas cítím, že až teď ve svých 31 letech dokážu mluvit sama za sebe. Dokážu příjmout svoje rozhodnutí a pak si za ním stát. Takže kdybych se rozhodovala teď, jestli dítě ano nebo ne, tak bych do toho už nešla. Ono v těch 24 letech to všechno vidíte jinak, tak nějak romanticky, idealisticky...jsem dojatá a šťastná, že si tyhle dvě duše vybraly za matku mě, ale pokud bych do toho měla jít znovu, tak nejdu.
Navíc děti jsou zrcadlo. A já jsem se potkala s ne moc pěknými věcmi, kdy jsem si myslela, jak jsem veselá a štastná a vlastně to byla jen póza, jen maska. ve skutečnosti jsem velmi introvertní, tichá a přemýšlivá a potřebuji být hodně času sama, abych pak mohla být s kýmkoliv.
Knihu doporučuji už kvůli tomu, že nám tu líčí ženy svůj život a my si díky tomu občas můžeme rozmyslet, jakou hloupost v přítomnosti bezdětné ženy plácneme :)

12 19.02.2024