Kunafix komentáře u knih

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou Martin Stránský načetl opět mistrně a dokonce bych řekl, že kvalitu knihy pozvedl. Ta totiž už trochu skomírá.

Děj okamžitě navazuje na předchozí díl, takže kdo nezná, nebude se vůbec orientovat, ale vůbec. Jmen přibývá a děj se uzluje a člověk se musí snažit, aby se neztrácel. Já se snažil, ale těch jmen a postav je tady už strašně moc a konspirace je čím dál víc konspirační, že už mi to přijde jenom jako nastavování omáčky, kterou Stieg Larrson začal vařit v druhé knize, jakoby někdo chtěl nadělat bublinky z malého cucku mýdla. Lisbeth je navíc minimálně do 3/4 knihy zavřená v nemocničním pokoji, takže ve skutečnosti tam moc prostoru nemá.

Více se to točí kolem ostatních postav, které už nejsou tak zajímavé. Furt dokola se omílá Lisbethina minulost a celé to už jenom jede na setrvačník. Ano, nebylo to špatné, ale ne, nebylo to ani úplně dobré. Bylo to dobré tak akorát na to, že člověk nemusí litovat, že si ten příběh poslechl, ale žádné větší nadšení ze mě netryská. Trochu se bojím těch Lagercrantzových pokračování.

7 24.07.2023

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretoval Josef Kaluža. Tohoto herce vůbec neznám, ale sedl mi nejen jeho hlas, který se k atmosféře Lovců dobře hodil, ale i jeho přednes.

Děj je typická kotletovina. Praha roku 2050 je plná vylepšených superpadouchů a jiných individuí, kterým se musí někdo postavit. A tím je nekompromisní Petr Mlejnek, který se s ničím moc nepáře (když zrovna nejde o břicha a jiné části jeho protivníků). A mezi kousky rozmarastěných těl se mu taky podaří odhalit konspiraci tak konspirační, že sahá až k samotnému prezidentovi. A je jen otázka Kotletovy fantazie... a geniality, co všechno dokážou hlavní "hrdina" a jeho přátelé zažít... a přežít.

Moc se nedalo věřit tomu, že by se to mělo odehrávat už v roce 2050. Víc by tomu slušelo o takových 200 let víc. Potěší různé pop-kulturní narážky a to, že se to odehrává v českých reáliích. Nechybí spousta humoru (samozřejmě že černého) a samozřejmě všudypřítomné citoslovce, což už je asi tak trochu Kotletův rukopis.

Co na to říct? Bavilo mě to snad od začátku do konce. A nezávidím těm, které to nebavilo... protože mi to je jedno.

7 26.11.2022

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale opět jsem si poslechl audioknihu, kterou skvěle interpretoval Borek Kapitančik. Už je to taková klasika, ten jeho hlas, který mám s touto sérií pevně spjatý a neměnil bych. Ten snad po ránu musí kloktat rýsováčky na chilli nebo co...

Samozřejmě jedeme pořád po stejné koleji, takže smrt číhá všude a my sledujeme na štěstí zrovna ty, co ji rozsévají nejvíc. Nemá cenu počítat počet vystřílených nábojů a obětí - lepší je nechat se unášet postapokalyptickou vlnou zla a té snahy vmísit i trochu toho dobra. Měnitelé se ukážou ve vší své kráse, teda spíše ve všem svém hnusu a jak se blíží konec, nechcete, aby už byl konec. Ale on pak je najednou konec.

Že to tak najednou skončilo, to docela chápu, protože když je to vše vyprávěné z pohledu plukovníka Michálka, tak je jasné, že po smrti toho už moc nenakecá... Ale stejně ve mě trochu nakonec hlodá pocit, že jsme se celou dobu připravovali na něco, co je pak tak náhlé..., takže jsem si připadal, jak kdybych 14 dní za odměnu dostával nažrat, abych zjistil, že jsem celou dobu dostával nahnilej okurek z kompostárny.

Zklamanej ale nejsem. Pořád je to nadprůměrná kniha, která bavila od začátku do konce. A navíc musím vyzdvihnout, že fajnšmekrové si oproti předchozím knihám ze série užijí mnohem víc postelových scén,... akorát většinou bez postele... zato ale pěkně věrně "eroticky" popsaných. Co víc si přát? Snad jedině jako kůň ržát!

7 14.07.2022

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu skvěle interpretovanou Martinem Preissem. Jeho vyprávění je bezchybné a díky jeho hlasu a změnám v intonaci se člověk nikdy neztrácí v tom, která postava zrovna mluví a celkově je to prostě profesionalita. Teď k samotnému obsahu:

Od Kinga už mám za sebou několik knih a často byly dost přehnané a překombinované, někdy i dost abstraktní. V Ústavu sice také najdeme nějaké nadpřirozené tele-schopnosti (patie a kineze), ale hlavní prim tady hraje mnohem hrůznější představa - únosy, bezohledné mučení a pokusy na nevinných dětech... a to vše bez ohledu na nějaké všeobecné morální zásady. Po pomalejším rozjezdu, kdy někomu může přijít zbytečně zdlouhavé představení bývalého cajta Tima Jamiesona, se soustředíme hlavně na nadprůměrně geniálního chlapce Luka Ellise, který si musí projít peklem, abychom postupně zjistili, o co v tom podělaném ústavu vlastně jde.

Napětí se dá často krájet jak v masokombinátu a nechybí četné zabíjení, týrání a vraždy, ale i organizace s neomezenými možnostmi. Dost mi to připomínalo bořiče/ničitele z Kingovy série Temná věž, ale skutečná spojitost zde asi není.

Kniha mě opravdu hodně bavila a už teď se bojím, že jednou natočená filmová verze bude stát za strachem vypuštěnej prd.

7 07.04.2022

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). On za to nemůže, že tam bylo tak málo Alana a tak moc politiky, politiků a jiných postav. On za to nemůže, že Alan se zbláznil do tabletu a má energie jak mladík (ani jednou si nepostěžuje na kolena). On za to nemůže, že je tam snad ještě více náhod, než v prvním díle. On za to nemůže, že původní děj se odehrával v roce 2005 a to bylo Alanovi 100 let, teď je mu 101, ale svět se najednou ocitl až v roce 2017 nebo kolik. A to poslední mi vadilo ze všeho nejvíc. Co se týká humoru, není moc dobrý a černého je tam taky málo. Celé je to prostě taková podruhé zalitá druhojakostní turecká káva. Nic moc. Celé je to nesourodé - dělme na 3 části: první severokorejská atomově bombová (nudná), druhá rakvoidně podnikatelská (dobrá, i když tu je Sabina, která až moc evokuje sprostou Gunillu z prvního dílu) a třetí africká (průměrná a tady už to s těma náhodama fakt přehnal). Celkově zklamání a vlastně i nuda, kterou jsem rád, že jsem slyšel, ale číst bych to nechtěl...

7 07.12.2020

Po dlouhé době jsem oprášil chuť knihu číst a ne poslouchat... a sáhl jsem po moc dobrém výběru povídek. Začne a skončí to dokonale.

Nejprve se dočkáme skvělého nářezu v povídce "Vae victis" Ivany Molnárové Dubcové. Super příběh, kde je Cesareo (nebo jen Reo) strašná svině, ale musí být svině, aby ho Ďábel nemohl sledovat, když už se mu upsal. Plné zabíjení nevinných... i vinných. 10/10
Někde v prostřed narazíme na perfektní povídku "Smrt je jen začátkem" od Kataríny Soyka. Tohle mě opravdu chytlo. Je to dostatečně krvavé, vtipné a ta závěrečná řežba je lahůdka. Nejraději bych z tohoto upírského světa chtěl vědět více (a tím se nabízí její kniha Lokaj). 10/10
A úplně nakonec přichází s povídkou "16. červen 1919" František Kotleta a přináší svou trošku do mlýna - a že se (to) tady mele! Slovenská historie kořeněná špetkou nebezpečných oživlých mrtvol, to je prostě klenot od pana spisovatele. 10/10

To byly ty nejlepší. Do horních příček se ještě dostaly:
Peter Jelínek: Incident ve vile Vistárii - Sherlocka Holmese bych v tom nezahlídl ani pod mikroskopem, ale jinak to bylo správně hovňácké a rituálně démonské a svět kolem paranormálního vyšetřovatele Norra bych chtěl prozkoumat blíže. 8/10
Lívia Hlavačková: S císařem na věčnosti - tak tohle se hodně povedlo. Nejenže zajímavé prostředí kdesi za dob japonských císařů, ale navíc mágové. 8/10
Zuzana Stožická: Noc zázraků - tak tomuhle říkám fantazie. Takhle vyumělkovaný lidsko-ptačí svět a ještě ten způsob, jakým to bylo napsané, mě úplně vtáhlo, jak kouř z cigarety. 9/10

Co už není zase taková bomba:
Juraj Červenák: Za Hronem temný les... - inu, něco temného tam bylo a Červenák to umí podat znamenitě. Na tak krátkou povídku do toho vměstnal solidní atmošku. 7/10
Janko Iša: Žoldnéř - tož docela dobré, ale jakoby už se téma těch povídek opakovalo. Zase někdo jde odněkud někam, přes nebezpečnou oblast, kde je ohrožují nějaká fantasy monstra. 7/10
Lucia Piknová Droppová: Manželský slib - zajímavej sci-fi/fantasy/Indiana Jones námět o právníkovi a otrokyni kdesi na planetě plné bažin, kde je neohrožuje Jožin, ale něco jiného. 7/10

Dále vyloženě průměr:
Lenona Štiblaríková: Krvavá grilovačka - ten nápad s RealRPG mě moc nenadchl - připadal jsem si, jak kdybych koukal na někoho, kdo hraje hru. Ale ten krvavej masakr se docela povedl. 5/10
Ján Gálik: Klinika druhé šance - hmm, ta sestra Magda je fakt kopyto. 5/10

A podprůměr:
Michal Hvorecký: Neviňátko - nic moc story o státním šmírákovi s dronem v pandemickém totalitním/policejním světě. 3/10
Alexandra Pavelková: Petr hledá Dům - v nejlepším skončí a podle mě to má jenom navnadit na nějaké jiné povídky či knihu. Vytrženo z něčeho, co by bylo možná fajn, kdyby to byl větší celek. 4/10

A co byl odpad:
Anton Stiffel: V zajetí času - opravdu nemám rád téma cestování v čase a tato povídka se tím jen hemží. Navíc je to celé psané s tolika "(pseudo)technickými" (pseudo)výrazy, že to nikdo nemůže chápat, aby se v tom nemohl šťourat. A to mě nebaví. Autorova kniha Časonauti, která je asi pokračováním, od té ruky pryč. 0/10

Baví mě pročítat se různorodými příběhy, takže forma povídkové knihy je něco pro mě. Vím, že si tam najdu něco pro sebe a něco jiného tam ztratím. A někdo jiný to bude mít úplně jinak. Jak s těmi ztrátami a nálezy, tak s tím, co se mu líbí.

6 12.12.2024

Opět jsem sáhl po audioknize místo papírového vydání a můžu říct, že to byl úžasný žážitek. Tereza Dočkalová to sehrála nebo spíš semluvila naprosto parádně - má hlas pro Jazz jak stvořený a čte to přesně tak, jak bych očekával a úplně jsem si tu postavu představoval, díky ní. Audio kolegy Marka Lamboru (Lambory? Nevím, zda je dle vzoru "žena" nebo "předseda") si sice moc neužijeme, ale ten zní taky sympaticky. Tomuhle prostě říkám kvalitní audiokniha.

Ale tu největší zásluhu na tom má samozřejmě spisovatel Andy Weir. Opět stvořil úchvatné dílo - řekl bych, že ještě lepší, než jeho Marťan. Z Marsu se tentokrát přesuneme na Měsíc a i když je to sci-fi, je to uvěřitelné sci-fi. Vědecky podchycené, chytré a navíc akční. S hrdinkou, kterou si nejde neoblíbit. Je tak inteligentní, nápaditá, šikovná, oprsklá a přitažlivá (teda tak jsem si ji představoval, obzvlášť vzhledem k jejímu pozitivnímu přístupu k sexu), že kdyby nebyla imaginární, na mě moc mladá a kdesi v měsíčním městě, chtěl bych ji pro sebe. Jediné, co mi tam moc nesedělo, tak že hodně věcí srovnávala se Zemí, i když celý život žije na Měsíci. Asi proto, aby si čtenář lépe představil tamní život.

Žádné rozvleklé vyprávění, tady se pořád něco děje. A pořád je to chytlavé, místy humorné, žádná hluchá místa. A taky chválím, že to nebylo zbytečně dlouhé. Prostě vše, jak má být. Nehodnotím plným počtem jenom z toho důvodu, že ten mám rezervovaný pro opravdové nekompromisní pecky, které mi v makovici udělají odvar z makovic.

6 05.10.2024

Jak už to u mě často bývá, knihu jsem nečetl, ale poslouchal. Miroslav Táborský je skvělý vypravěč/načítač s tak specifickým hlasem, že bych ho poznal i kdyby daboval péčko. Chválím a obdivuji jeho schopnost vyslovovat věty v několka různých jazycích, které se zde vyskytují, a to tak, že to zní, jak kdyby tím jazykem uměl mluvit.

Než se dostanu k samotnému ději, musím se pozastavit nad spisovatelovým stylem. Už mě docela unavuje, když se neustále opakuje a vrací se k věcem, které již byly několikrát řečeny dříve. Stejné to bylo i u jeho předchozích knih. Připadám si pak že si o mě myslí, že jsem trochu blbeček, kterému to asi napoprvé uniklo.

Děj, to bylo peklo, a to nemyslím to Dantovo. Bylo to peklo, akorát nevím, jestli v tom negativním nebo pozitivním smyslu. Má peklo vůbec pozitivní smysl? Zaujalo mě, že tentokrát si Brown vzal na přetřes moderní téma - problém přelidnění... a zazněly taky docela kontroverzní názory, s kterými by se vlastně dalo souhlasit, když se na to člověk podívá logicky (a co si budeme povídat - to konečné řešení je nakonec docela elegantní).

Ale aby tady měl Langdon vůbec co dělat, musela se sem vkloubit nějaká ta historicko-symbolická, záhadně hádankovitá část... která už je ale poněkud ohraná. Neustálé se oháněním Dantem už pak bylo dost útrpné a běhání z místa na místo, kde je vám jasné, že bude čekat jen další rébus, to je jak točit kafemlejnkem - furt dokola. A že se po jeho boku objeví nějaká ta inteligentní krásná žena, to bylo jen otázkou času. Stejně jako nějaká tajuplná organizace, tentokrát s názvem Konsorcium. Aspoň ta Langdonova amnésie byla příjemným zpestřením.

Asi bych nebyl tak kritický, kdyby tohle byla první kniha autora, ke které jsem se dostal. Bylo to boží, to nemohu říct (hehe), ale vzhledem k tomu, jak se Brown postavil k tomuto palčivému tématu, musím ocenit, že na to takhle populárně upozornil. A tím pádem neříkám, že to bylo špatné. Bylo to... průměrně fajn.

6 26.01.2024

Do šestice všeho ... dobrého? No nevím.

Sice jsem nečetl knihu, ale poslouchal audioknihu, kterou ze sebe bravurně ústně vypudil Martin Stránský a k tomu nemůžu říct ani popel (babičky v urně). Jeho hlas je prostě silně poslouchatelný a vždy mě jeho přednes oblaží. I když po šesti dílech je toho už trochu moc.

Horší to je už s tím, kam se tato série po skvělém prvním díle dostala. Pořád se mi zdá, že se omílá jedno a to samé - Lisbethina minulost. A už to začíná (a vlastně i končí) být dost únavné. K tomu se zde objevuje čím dál víc postav a i pozorný posluchač, jako já, se v tom prostě přestává orientovat a začíná ztrácet.

Jako svěží závan větru ve slunečním světle zde působí himalájská dějová linka, která může klidně obstát jako samostatný celek, protože s Miléniem má pramálo společného. Přesto ji ale chválím mnohem víc, než vše ostatní, co se zde semlelo.

Ale ok, jsem rád, že se to celé tak nějak uzavřelo a že už není potřeba v sérii pokračovat. Nevím, kam až by to mohlo v mém hodnocení dospět. I tak ale díky, pořád to ještě nebyla pro spisovatele žádná ostuda.

6 22.10.2023

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audio, které namluvil Jan Hyhlík. A bylo to od něj sympatické čtení. Má takovej správnej old-school hlas, který se opravdu dobře poslouchá. V jeho věku bych od něj čekal třeba komolení anglických názvů nebo nějaké nesrozumitelné hyhlení, ale kupodivu ne. Když si to tak vezmu, tak mu vlastně není co vytknout - zvládl to opravdu s bravurou. Co se týká kvality audio zpracování, tak žádný problém - leda že občas bylo slyšet obracení stránek knihy... ale tak je to kniha, že.

King má jeden velký talent - že píše, jak kdyby to měl z vlastní zkušenosti... nebo u toho aspoň byl. Do kóma tématu se zakousl s vervou jemu vlastní a jasnovidectví na sebe nenechalo dlouho čekat. Jak jsme u něj zvyklí, samozřejmě to obalil spoustou zbytečností, které knihu zdelšovaly, ale nebylo to vyloženě na škodu.

Co mi ale vadilo, tak ty mezivstupy z minulosti vraha a politika. Dokonce jsem si nějakou dobu myslel, že jde o jednu a tu samou osobu, protože děj kolem Johna Smithe zabral většinu času a než nastal flashback, trochu jsem ztrácel nit. A zatímco situace kolem vraha byla chytlavá, politické a americké volební manýry mě neuchvátily... a navíc tam bylo moc (většinou zbytečných) jmen. Na štěstí se nakonec vše tak nějak do děje propracovalo a my měli představu, co je ten politik za člověka nebo spíš za svini.

Myslím, že King obsáhl hodně toho, co se dalo z tohoto tématu vyčerpat a nastolil tak základ pro to, aby všichni ostatní vypadali, že se jím nechali inspirovat. A to je celej on. Kniha měla silnější i slabší momenty a mám z ní spíš průměrný pocit. Což ale neznamená, že by mě nebavila. Bavila. Akorát tak nějak průměrně.

6 19.10.2022

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretovala Markéta Burešová (ještě že ne Saskia) a poradila si s tím docela obstojně. S nekompromisní Alicí, která rozsévá smrt a jatka všude, kde se ukáže, si pohrála uvěřitelně. Jediné, co mi nesedlo, je ženským hlasem pronášené "ratatatata", ale zkuste si to sami, taky byste zněli blbě.

Už to nemá ty koule, jak předchozí knihy série, ale to je logické, když je hlavní hrdinka žena. A když ne koule, tak vaječníky, ale pěkně nasrané vaječníky, s odplatou takových rozměrů, že by se za to nemusel stydět ani španělský inkvizitor. Jedeme opravdu ve velkém. Kdo je na špatné straně, má to už holt předem spočítané. Bohužel je to ale taková docela obyčejná řež, a to na úkor kvality a hlavně humoru. Ten se tam v podstatě nevyskytuje a to je škoda. Pro slintaly se tam ale najde několik lascivních sexuálních momentů.

Nevím, možná se Franta Kotletovic už z tohoto postapokalyptického tématu trochu vyčerpal - chybí mi tam ten správný náboj, kterého jsem se načmuchal u předchozích knih. Už mě tam holt nic moc nepřekvapilo. Ale na druhou stranu pořád lepší, než nějakej Shakespeare nebo většina povinné školní četby.

6 04.08.2022

Tak teď už vím, kde se v Asfaltu vzal Junker Filda Multimlask. A nutno dodat, že jako vánoční dárek by se mi to taky líbilo, nejdřív mě a pak i dětem, chch. Komiks parádní - vůbec jsem nečekal, že by česká kotlina mohla vůbec něco takového vyplodit. Nechybí tomu vtip, sex a násilí v podobě hromady mrtvol a potoků krve. Nejsem žádnej komiksovej expert, ale i ten styl kresby mi sedl. Nadšení se předhánělo se zvědavostí a oči mi nad těma obrázkama lítaly a pak prohlížely i ty detaily. Tohle mě prostě dostalo a Kopřivův perverzní mozek začínám mít rád ještě víc. Díky oběma autorům.

6 10.11.2021

Knihu jsem nečetl, ale audiokniha interpretovaná Martinem Stránským byla super. Je pravda, že když už mám za sebou všechny ostatní autorovy knihy, je už z toho cítit takový stereotyp - hrstka různorodých hrdinů, většinou divných, se nějakým způsobem dá dohromady a pak to spolu táhnou. Zažíváme jejich úspěchy i útrapy a většinou je to dost nepravděpodobné. Přesto mě ale Zabiják Anders zaujal - i když název sliboval mnohem víc černého humoru, nějaká ta násilnost a vražda se tu najde. Ale v největší míře zde najdeme dělání si srandy z náboženství, Boha, Ježíše, Bible, apoštolů a jiných pitomostí. Podle ale šlo prostě přitvrdit, a to jak u tohoto tématu, tak na straně krve. Styl knihy připomíná vše ostatní, co Jonas Jonasson napsal, ale dostat se k tomuto dílu jako k prvnímu, asi bych si tak nezoufal. A nechápu, jak může někdo dát synovi jméno Per Persson, chch.

6 18.01.2021

(SPOILER) Tuto sérii jedu v audioknihách a Vojtěch Kotek opět nezklamal. Dokonce předčil moje očekávání - je snad ještě lepší než v předchozím díle. S těmi hlasy si umí pohrát fakt parádně. A teď si představte, že dělám třeba hlas Forda Prefecta a říkám: "nooo, aleee..."

...a vůbec? No trochu ještě jo, ale už o dost míň než v prvních dvou knihách. Hlavně proto, že už se nám v tom dělá docela bordel, hlavně kvůli tomu cestování v časoprostoru. V ději jsem se moc neorientoval, protože to skáče z kriketového zápasu na planetu Krikitt, s mezihrou u týpka, co potřebuje všechny urazit, přes týpka, kterýho v každé reinkarnaci zabije Arthur, s návodem k osvojení si schopnosti létání, pokud vás zrovna nebouchne do hlavy největší galaktický večírek... a nějak v tom mám zmatek, jak se mi to snaží zmastit hlavu.

Sice stále vtipně, ale už né tak vtipně. Taky už je to tím, že trochu člověk už od toho něco čeká a taky ví, jak to v tomhle světě chodí. Teda vesmíru. Holt, to je ten život.

Slartibartfast: "Ale pokud se nerozhodneme něco udělat, ...pak budeme zničeni a všichni zemřeme! Na tom nám přece záleží, nebo snad ne?" Ford: "Ale zase né tak, abychom se kvůli tomu dali zabít."

5 06.07.2024

Knihu samotnou jsem nečetl, ale pustil jsem se do audioknihy. Tu čte Hana Rychetníková, kterou vůbec neznám. Čte to dobře, ale několikrát při přímé řeči přehání tónem hlasu a sem tam špatně vysloví anglické výrazy. Ale jinak má příjemný hlas, takže to jde odpustit.

Jak už je u Browna zvykem, je to zase samé naznačování a protahování, aby si nechal napětí do další kapitoly, kde vás něco má překvapit, šokovat nebo si máte oddechnout. Jo, takhle to dělá pořád.

Má to smrdět různými tajemstvími, jejich postupným odhalováním, souvislostmi ze skutečné historie, ale tak nějak mě to nebere. Zaobaleno do děje, který se docela vleče, i když se to zase odehrává během několika málo hodin. A opět zde Langdon jako přicmrndávačku má nějakou ženu, to je snad největší Brownovo klišé.

Docela mě bavil Malach jako padouch, i když to celý ten jeho život a přerod a mentalita je strašně neuvěřitelná a šílená. A zednářství, to jsem tak nějak už čekal po všech těch templářích a asasínech. Tak příště třeba mimozemšťani?

Nemůžu říct, že bych byl knihou nějak nadšen, ale na druhou stranu se to pořád dá považovat za zábavnou literaturu... ke které se nebudu muset nikdy vrátit.

5 31.12.2023

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou (jak je u Jonase Jonassona zvykem) opět interpretoval Martin Stránský. A bohužel z kombinace autora knihy a audia se tak trochu stal stereotyp. Nutno říct, že za to může spíš ten obsah knihy, než Stránský, který předvedl standardní - tudíž dobrý - výkon.

Hned v úvodu nám jsou opět představeny různé svérázné postavy s mnohdy bizarními osudy. Šaman Ole silně připomíná nějakého takového masajského stoletého staříka Alana, protože je stejně bezprostřední a zažívá i podobně laděné situace (a i ten Stránský za něj mluvil stejným hlasem).

A hlavně je tu opět hromada neuvěřitelných náhod - a zrovna ta největší má největší vliv na děj - že Ole ve vězení potká Alderbacha. Vše, co se tam stane, samozřejmě přímo srší absurditami a vždy to směřuje ke zdárnému konci. A na konec jsem čekal docela zoufale, protože už mě to pak moc nebavilo.

Humoru se také moc nedostává, i když hlavně prznitel koz má potenciál. Ostatní postavy se také snaží působit vtipně, ale ani ten úsměv se mi nepodařilo vyloudit, natož pak smích.

Bohužel je mi líto, že se Jonasson už tak opakuje - je to jen další variace jeho spisovatelského stylu naroubovaná na jiný děj, ale jinak v podstatě stejná. Příště už si dvakrát rozmyslím, jestli po jeho (audio)knize sáhnout.

5 05.11.2022

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). Johan Jonasson má asi zálibu v atomových bombách (po zkušenostech s Alanem Karlsonem). Kniha opět obsáhla dlouhé životní období a rozličné neuvěřitelné události, které se za toto období udály. Na vrcholu relativně vtipných postaviček (a jedné extrémně chytré černošky z jihoafrického slumu) podle mě stojí duo Holgerů, jejichž osudy jsou nevyzpytatelné a opravdu bizarní. Celé se to nese v duchu ostatních autorových knih, takže už moc nepřekvapuje, co všechno naše hrdiny potká. Přesto se jedná o vtipnou až černohumornou knihu, která mě pobavila.

5 06.01.2021

Knihu samotnou jsem sice nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou husťácky nadrmolil Ríša Fialů. A byl to fakt nářez - od slova nařezat na malinké krvavé kousíčky, v tomto případě tak malinké, až je z toho hodně hustá kašička.

Františka Kotletu už jsem párkrát zažil, ale nikdy ne takhle rozjetého jak ježka na silnici. Kombinace upírů a mimozemšťanů snad ještě nikdy nebyla drsnější a zábavnější. Trochu podkopat upírskou mytologii tím, že většina věcí o nich jsou fámy, to byl dobrej krok... akorát ti netopýři byli možná už trochu moc.

Žádné servítky.
Hrdinní (anti)hrdinové.
Děj svižnej jak z urychlovače částic.
Potoky krve, cupování těl, krmení.
Nějaká ta erotika.
Sem tam k*rva p*ča.
Hezky zakomponované i do našich končin.
S vtipnými přirovnáními a popkulturními narážkami.
Prostě to, na co jsme u něj zvyklí.
Prostě to, co od něj máme rádi.

První ochutnávka z Bratrstva krve nezklamala.

4 21.01.2025

Knihnu samotnou jsem sice nečetl, ale poslechl jsem si audioknihnu a tu zaudiofonil Martin Zahálka. Ten se poslouchá dobře a hlas má fajnej, ale čte to nějak vážně a to mi ke Kotletovi nesedí.

Když se řekne Kotleta, představím si odlehčenou vyvražďovačku plnou sexu, násilí, sci-fáren a humoru. A je vidět, že tohle je jeho prvotina, kde to či ono místy chybí.

Od Kotletovic kryndapána jsem už něco zažil, takže jsem zvyklej na nějakej standard. On ten nápad s muslimským vesmírem není špatnej, ale ten příběh je moc politickej. Existuje tu několik různých stran - Američani, Rusové, muslimové (Šíité a sunnité) a Izraelci/židé. A cikáni. A pašeráci. A v těch stranách by se nevyznal ani Franta Koudelka z STS Chvojkovice-Brod a spíš jsem si u toho připadal jak jeho trenér juda Tumpach... a vsadim se, že do sekce "slušnej oddíl" by nezařadil ani jedny.

Zatímco Poutník z Mohameda byl ještě zaměřený více na postavy, v Alláhově hněvu už jde spíše o válčení a bitvy a v postavách se moc nevyznám... a ani mě to nějak nenutí se vyznat. Ta první část je celkově o úroveň lepší a tím myslím ve všem.

Humoru se moc nenapaseme. Když už se tam objeví, je to buď ve formě přirovnání nebo nějaké hlášky (většinou od hlavní postavy Daniela Kalandry). A nutno říct, že je to často dost násilné. Ne obsahem, ale tím naroubováním v ději. Jak kdyby si spisovatel říkal: "Nejde říct jenom, že někoho sejmul, ale že ho sejmul tak, jak kdyby... a sem musím vymyslet nějaké vtipné přirovnání". A v Alláhově hněvu se ten humor už vytratil pryč ve všech formách.

"Obloha byla špinavá jako děvka z vítězného vojenského tábora, která se kvůli práci tři dny nevyspala."

Osudy Daniela Kalandry mají skvělej potenciál, kterej ale byl zúročen až v dalších Kotletových postavách, které tuto dost připomínají a v lecčems kopírují. Vlastně jsou často dost zaměnitelné. Ale i tak mě to jakž takž bavilo a jsem rád, že jsem se do tohoto posranýho vesmíru měl možnost podívat.

4 08.09.2024

Sandmana znám jen z doslechu, Gaimana jen okrajově a s komiksy jsem začal teprve nedávno (zatím objevuju), takže jsem vůbec nevěděl, co mě má čekat na poli Lucifera.

A jsem tak trochu na rozpacích. Mám rád přehledné a jasné děje, ale co se tady děje, to moc nepobírám. Je mi jasné, že mít větší přehled v Sandmanovi, asi budu vnímat plno věcí jinak. Ale z mého pohledu mi obecně v komiksech vadí, že hodně věcí není řečeno a musím si domýšlet a tápat... a to je případ i Ďábla vcházejícího do dvěří. Prostě asi nic pro nováčky.

Jsou zde tři samostatné příběhy: Světlonošova cesta, Šest vyložených karet, Od narození s mrtvými. Názvy jsou to skvělé a děj není špatný, ale možná to lépe docením, až si jednou třeba doplním mezery.

Kresba je někdy ohromující, ale většinou žádné velké nadšení v porovnání s jinými komiksy (tím to neshazuji, protože sám bych uměl maximálně tak panáčka s kruhem místo hlavy a čárkami jako tělo a končetiny). Co mi ale vyloženě vadilo, tak různé fonty v bublinách, kdy některé bylo těžké luštit.

Milé překvapení na mě čekalo, že to přeložil Štěpán Kopřiva, jehož Asfalt mám za kultovní dílo. Ale asi to nemá vliv na můj výsledný dojem.

4 06.04.2024