Kunafix komentáře u knih

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). On za to nemůže, že tam bylo tak málo Alana a tak moc politiky, politiků a jiných postav. On za to nemůže, že Alan se zbláznil do tabletu a má energie jak mladík (ani jednou si nepostěžuje na kolena). On za to nemůže, že je tam snad ještě více náhod, než v prvním díle. On za to nemůže, že původní děj se odehrával v roce 2005 a to bylo Alanovi 100 let, teď je mu 101, ale svět se najednou ocitl až v roce 2017 nebo kolik. A to poslední mi vadilo ze všeho nejvíc. Co se týká humoru, není moc dobrý a černého je tam taky málo. Celé je to prostě taková podruhé zalitá druhojakostní turecká káva. Nic moc. Celé je to nesourodé - dělme na 3 části: první severokorejská atomově bombová (nudná), druhá rakvoidně podnikatelská (dobrá, i když tu je Sabina, která až moc evokuje sprostou Gunillu z prvního dílu) a třetí africká (průměrná a tady už to s těma náhodama fakt přehnal). Celkově zklamání a vlastně i nuda, kterou jsem rád, že jsem slyšel, ale číst bych to nechtěl...

7 07.12.2020

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečet, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou čte Martin Sláma. Podle hlasu je to takovej pohodovej týpek a poslouchal se mi dobře.

A teď k ději: musím říct, že téma ateismus/věda versus náboženství/bůh se mi líbilo - hlavně to, jak se to do těch náboženskejch nesmyslů opíralo. A taky ta logika, kterou ve své prezentaci Edmond Kirsch použil, aby vysvětlil, na co přišel. Tímto mě Dan Brown dostal na svou stranu.

Ale má to samozřejmě i své "ale". A těch "ale" je více, ale nevím, jak to napsat v množném čísle. Tak předně je to ta představa umělé inteligence, kterou zde představuje superpočítač Winston. To je totiž přesně ten hloupý způsob, jak si ji představuje laik. Takže jsem často kroutil očima, že se mi málem vykroutily z lebky ven.

Pak je to samozřejmě Brownovo nekonečné klišé, kdy je Langdonovou partnerkou opět žena, tentokrát dokonce budoucí španělská královna. Nebo to jiné klišé, že Langdon vždy většinu míst navštívil (několikrát) a cokoliv se mu přimotá pod čumák, tak nad tím vždy žasne nebo je ohromený. A pak samozřejmě ten spisovatelův styl, který se v jeho knihách absolutně nemění - něco nakousne, ale neprozradí, co to je. K tomu většinou vede dlouhá cesta přes několik kapitol a nakonec se z toho vyklube nějaká blbost nebo něco, co se dalo čekat. Prostě napíná něco, co není napínavé. A samozřejmě, jak jsme zvyklí, se dočkáme i těch zvratů, které už ani nepřekvapí... leda byste od něj nikdy nic nečetli.

Líbí se mi, jak protinábožensky se tady vystupuje a plně se s tím ztotožňuji. Jako kniha ale... nic moc.

6 21.02.2024

Do šestice všeho ... dobrého? No nevím.

Sice jsem nečetl knihu, ale poslouchal audioknihu, kterou ze sebe bravurně ústně vypudil Martin Stránský a k tomu nemůžu říct ani popel (babičky v urně). Jeho hlas je prostě silně poslouchatelný a vždy mě jeho přednes oblaží. I když po šesti dílech je toho už trochu moc.

Horší to je už s tím, kam se tato série po skvělém prvním díle dostala. Pořád se mi zdá, že se omílá jedno a to samé - Lisbethina minulost. A už to začíná (a vlastně i končí) být dost únavné. K tomu se zde objevuje čím dál víc postav a i pozorný posluchač, jako já, se v tom prostě přestává orientovat a začíná ztrácet.

Jako svěží závan větru ve slunečním světle zde působí himalájská dějová linka, která může klidně obstát jako samostatný celek, protože s Miléniem má pramálo společného. Přesto ji ale chválím mnohem víc, než vše ostatní, co se zde semlelo.

Ale ok, jsem rád, že se to celé tak nějak uzavřelo a že už není potřeba v sérii pokračovat. Nevím, kam až by to mohlo v mém hodnocení dospět. I tak ale díky, pořád to ještě nebyla pro spisovatele žádná ostuda.

6 22.10.2023

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audio, které namluvil Jan Hyhlík. A bylo to od něj sympatické čtení. Má takovej správnej old-school hlas, který se opravdu dobře poslouchá. V jeho věku bych od něj čekal třeba komolení anglických názvů nebo nějaké nesrozumitelné hyhlení, ale kupodivu ne. Když si to tak vezmu, tak mu vlastně není co vytknout - zvládl to opravdu s bravurou. Co se týká kvality audio zpracování, tak žádný problém - leda že občas bylo slyšet obracení stránek knihy... ale tak je to kniha, že.

King má jeden velký talent - že píše, jak kdyby to měl z vlastní zkušenosti... nebo u toho aspoň byl. Do kóma tématu se zakousl s vervou jemu vlastní a jasnovidectví na sebe nenechalo dlouho čekat. Jak jsme u něj zvyklí, samozřejmě to obalil spoustou zbytečností, které knihu zdelšovaly, ale nebylo to vyloženě na škodu.

Co mi ale vadilo, tak ty mezivstupy z minulosti vraha a politika. Dokonce jsem si nějakou dobu myslel, že jde o jednu a tu samou osobu, protože děj kolem Johna Smithe zabral většinu času a než nastal flashback, trochu jsem ztrácel nit. A zatímco situace kolem vraha byla chytlavá, politické a americké volební manýry mě neuchvátily... a navíc tam bylo moc (většinou zbytečných) jmen. Na štěstí se nakonec vše tak nějak do děje propracovalo a my měli představu, co je ten politik za člověka nebo spíš za svini.

Myslím, že King obsáhl hodně toho, co se dalo z tohoto tématu vyčerpat a nastolil tak základ pro to, aby všichni ostatní vypadali, že se jím nechali inspirovat. A to je celej on. Kniha měla silnější i slabší momenty a mám z ní spíš průměrný pocit. Což ale neznamená, že by mě nebavila. Bavila. Akorát tak nějak průměrně.

6 19.10.2022

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretovala Markéta Burešová (ještě že ne Saskia) a poradila si s tím docela obstojně. S nekompromisní Alicí, která rozsévá smrt a jatka všude, kde se ukáže, si pohrála uvěřitelně. Jediné, co mi nesedlo, je ženským hlasem pronášené "ratatatata", ale zkuste si to sami, taky byste zněli blbě.

Už to nemá ty koule, jak předchozí knihy série, ale to je logické, když je hlavní hrdinka žena. A když ne koule, tak vaječníky, ale pěkně nasrané vaječníky, s odplatou takových rozměrů, že by se za to nemusel stydět ani španělský inkvizitor. Jedeme opravdu ve velkém. Kdo je na špatné straně, má to už holt předem spočítané. Bohužel je to ale taková docela obyčejná řež, a to na úkor kvality a hlavně humoru. Ten se tam v podstatě nevyskytuje a to je škoda. Pro slintaly se tam ale najde několik lascivních sexuálních momentů.

Nevím, možná se Franta Kotletovic už z tohoto postapokalyptického tématu trochu vyčerpal - chybí mi tam ten správný náboj, kterého jsem se načmuchal u předchozích knih. Už mě tam holt nic moc nepřekvapilo. Ale na druhou stranu pořád lepší, než nějakej Shakespeare nebo většina povinné školní četby.

6 04.08.2022

Nemyslím si, že má smysl zjišťovat, jestli to vše prožil přímo on nebo to má z vyprávění. Je vidět, že ve válce byl a jako protiválečná kniha to funguje skvěle.
Obzvlášť si cením toho, že konečně taky vidíme pohled z druhé, nacistické strany a ne jen hrdinné opěvování spojeneckých sil, papírově těch hodnejch. Jestli nesedí některá fakta, to je mi docela jedno - nejsem žádnej military odborník (třeba jednotky horských "myslivců" na mě působily dost podezřele, ale přesto asi existovaly).
Hlavní je to vyobrazení hrůz, které působí reálně a v kombinaci s kritickými názory autora je jasné, kam by si měli všichni ti generálové a politici takové války strčit. Jediné, co mě zarazilo, bylo líčení toho, jak všichni vychcípali a je jich už málo a v další kapitole se opět bojuje ve velkém, pak zas vychcípají a zas boj - bylo to takové nejednoznačné. Pak mám dojem, že se kniha hodně zaměřuje na Portu a ostatní tak nějak upozaďuje. Ale to jsou jen menší chybky na této parádní napínavé knize.
Já knihu četl už kdysi dávno (plus několik dalších "hasselovek") a teď jsem si poslechl audioknihu interpretovanou Václavem Knopem. Proti němu nemůžu mít křivého slova, ale rovného slova taky zrovna ne - tak něco mezi. Asi mi trochu vadí jeho tón hlasu, ale za to on nemůže. S přednesem jsem byl spokojen. Dále nevím, jaké vydání četl, ale já mám prostě postavy zafixované jako Dědka a né Starýho, Drobečka a né Prcka, takže to bylo pro mě trochu zklamání.
Z válečné literatury jsem toho moc nepřečetl, ale jsem rád, že zrovna Hasselova díla mi neunikla. Legie prokletých jako jeho prvotina nastavila solidní laťku a doporučuji všem, co od něj ještě nic nečetli.

6 24.02.2022

Tak teď už vím, kde se v Asfaltu vzal Junker Filda Multimlask. A nutno dodat, že jako vánoční dárek by se mi to taky líbilo, nejdřív mě a pak i dětem, chch. Komiks parádní - vůbec jsem nečekal, že by česká kotlina mohla vůbec něco takového vyplodit. Nechybí tomu vtip, sex a násilí v podobě hromady mrtvol a potoků krve. Nejsem žádnej komiksovej expert, ale i ten styl kresby mi sedl. Nadšení se předhánělo se zvědavostí a oči mi nad těma obrázkama lítaly a pak prohlížely i ty detaily. Tohle mě prostě dostalo a Kopřivův perverzní mozek začínám mít rád ještě víc. Díky oběma autorům.

6 10.11.2021

Knihu jsem nečetl, ale audiokniha interpretovaná Martinem Stránským byla super. Je pravda, že když už mám za sebou všechny ostatní autorovy knihy, je už z toho cítit takový stereotyp - hrstka různorodých hrdinů, většinou divných, se nějakým způsobem dá dohromady a pak to spolu táhnou. Zažíváme jejich úspěchy i útrapy a většinou je to dost nepravděpodobné. Přesto mě ale Zabiják Anders zaujal - i když název sliboval mnohem víc černého humoru, nějaká ta násilnost a vražda se tu najde. Ale v největší míře zde najdeme dělání si srandy z náboženství, Boha, Ježíše, Bible, apoštolů a jiných pitomostí. Podle ale šlo prostě přitvrdit, a to jak u tohoto tématu, tak na straně krve. Styl knihy připomíná vše ostatní, co Jonas Jonasson napsal, ale dostat se k tomuto dílu jako k prvnímu, asi bych si tak nezoufal. A nechápu, jak může někdo dát synovi jméno Per Persson, chch.

6 18.01.2021

Jak už to u mě často bývá, knihu jsem nečetl, ale poslouchal. Miroslav Táborský je skvělý vypravěč/načítač s tak specifickým hlasem, že bych ho poznal i kdyby daboval péčko. Chválím a obdivuji jeho schopnost vyslovovat věty v několka různých jazycích, které se zde vyskytují, a to tak, že to zní, jak kdyby tím jazykem uměl mluvit.

Než se dostanu k samotnému ději, musím se pozastavit nad spisovatelovým stylem. Už mě docela unavuje, když se neustále opakuje a vrací se k věcem, které již byly několikrát řečeny dříve. Stejné to bylo i u jeho předchozích knih. Připadám si pak že si o mě myslí, že jsem trochu blbeček, kterému to asi napoprvé uniklo.

Děj, to bylo peklo, a to nemyslím to Dantovo. Bylo to peklo, akorát nevím, jestli v tom negativním nebo pozitivním smyslu. Má peklo vůbec pozitivní smysl? Zaujalo mě, že tentokrát si Brown vzal na přetřes moderní téma - problém přelidnění... a zazněly taky docela kontroverzní názory, s kterými by se vlastně dalo souhlasit, když se na to člověk podívá logicky (a co si budeme povídat - to konečné řešení je nakonec docela elegantní).

Ale aby tady měl Langdon vůbec co dělat, musela se sem vkloubit nějaká ta historicko-symbolická, záhadně hádankovitá část... která už je ale poněkud ohraná. Neustálé se oháněním Dantem už pak bylo dost útrpné a běhání z místa na místo, kde je vám jasné, že bude čekat jen další rébus, to je jak točit kafemlejnkem - furt dokola. A že se po jeho boku objeví nějaká ta inteligentní krásná žena, to bylo jen otázkou času. Stejně jako nějaká tajuplná organizace, tentokrát s názvem Konsorcium. Aspoň ta Langdonova amnésie byla příjemným zpestřením.

Asi bych nebyl tak kritický, kdyby tohle byla první kniha autora, ke které jsem se dostal. Bylo to boží, to nemohu říct (hehe), ale vzhledem k tomu, jak se Brown postavil k tomuto palčivému tématu, musím ocenit, že na to takhle populárně upozornil. A tím pádem neříkám, že to bylo špatné. Bylo to... průměrně fajn.

5 26.01.2024

Knihu samotnou jsem nečetl, ale pustil jsem se do audioknihy. Tu čte Hana Rychetníková, kterou vůbec neznám. Čte to dobře, ale několikrát při přímé řeči přehání tónem hlasu a sem tam špatně vysloví anglické výrazy. Ale jinak má příjemný hlas, takže to jde odpustit.

Jak už je u Browna zvykem, je to zase samé naznačování a protahování, aby si nechal napětí do další kapitoly, kde vás něco má překvapit, šokovat nebo si máte oddechnout. Jo, takhle to dělá pořád.

Má to smrdět různými tajemstvími, jejich postupným odhalováním, souvislostmi ze skutečné historie, ale tak nějak mě to nebere. Zaobaleno do děje, který se docela vleče, i když se to zase odehrává během několika málo hodin. A opět zde Langdon jako přicmrndávačku má nějakou ženu, to je snad největší Brownovo klišé.

Docela mě bavil Malach jako padouch, i když to celý ten jeho život a přerod a mentalita je strašně neuvěřitelná a šílená. A zednářství, to jsem tak nějak už čekal po všech těch templářích a asasínech. Tak příště třeba mimozemšťani?

Nemůžu říct, že bych byl knihou nějak nadšen, ale na druhou stranu se to pořád dá považovat za zábavnou literaturu... ke které se nebudu muset nikdy vrátit.

5 31.12.2023

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou (jak je u Jonase Jonassona zvykem) opět interpretoval Martin Stránský. A bohužel z kombinace autora knihy a audia se tak trochu stal stereotyp. Nutno říct, že za to může spíš ten obsah knihy, než Stránský, který předvedl standardní - tudíž dobrý - výkon.

Hned v úvodu nám jsou opět představeny různé svérázné postavy s mnohdy bizarními osudy. Šaman Ole silně připomíná nějakého takového masajského stoletého staříka Alana, protože je stejně bezprostřední a zažívá i podobně laděné situace (a i ten Stránský za něj mluvil stejným hlasem).

A hlavně je tu opět hromada neuvěřitelných náhod - a zrovna ta největší má největší vliv na děj - že Ole ve vězení potká Alderbacha. Vše, co se tam stane, samozřejmě přímo srší absurditami a vždy to směřuje ke zdárnému konci. A na konec jsem čekal docela zoufale, protože už mě to pak moc nebavilo.

Humoru se také moc nedostává, i když hlavně prznitel koz má potenciál. Ostatní postavy se také snaží působit vtipně, ale ani ten úsměv se mi nepodařilo vyloudit, natož pak smích.

Bohužel je mi líto, že se Jonasson už tak opakuje - je to jen další variace jeho spisovatelského stylu naroubovaná na jiný děj, ale jinak v podstatě stejná. Příště už si dvakrát rozmyslím, jestli po jeho (audio)knize sáhnout.

5 05.11.2022

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). Johan Jonasson má asi zálibu v atomových bombách (po zkušenostech s Alanem Karlsonem). Kniha opět obsáhla dlouhé životní období a rozličné neuvěřitelné události, které se za toto období udály. Na vrcholu relativně vtipných postaviček (a jedné extrémně chytré černošky z jihoafrického slumu) podle mě stojí duo Holgerů, jejichž osudy jsou nevyzpytatelné a opravdu bizarní. Celé se to nese v duchu ostatních autorových knih, takže už moc nepřekvapuje, co všechno naše hrdiny potká. Přesto se jedná o vtipnou až černohumornou knihu, která mě pobavila.

5 06.01.2021

Sandmana znám jen z doslechu, Gaimana jen okrajově a s komiksy jsem začal teprve nedávno (zatím objevuju), takže jsem vůbec nevěděl, co mě má čekat na poli Lucifera.

A jsem tak trochu na rozpacích. Mám rád přehledné a jasné děje, ale co se tady děje, to moc nepobírám. Je mi jasné, že mít větší přehled v Sandmanovi, asi budu vnímat plno věcí jinak. Ale z mého pohledu mi obecně v komiksech vadí, že hodně věcí není řečeno a musím si domýšlet a tápat... a to je případ i Ďábla vcházejícího do dvěří. Prostě asi nic pro nováčky.

Jsou zde tři samostatné příběhy: Světlonošova cesta, Šest vyložených karet, Od narození s mrtvými. Názvy jsou to skvělé a děj není špatný, ale možná to lépe docením, až si jednou třeba doplním mezery.

Kresba je někdy ohromující, ale většinou žádné velké nadšení v porovnání s jinými komiksy (tím to neshazuji, protože sám bych uměl maximálně tak panáčka s kruhem místo hlavy a čárkami jako tělo a končetiny). Co mi ale vyloženě vadilo, tak různé fonty v bublinách, kdy některé bylo těžké luštit.

Milé překvapení na mě čekalo, že to přeložil Štěpán Kopřiva, jehož Asfalt mám za kultovní dílo. Ale asi to nemá vliv na můj výsledný dojem.

4 06.04.2024

Tohle je úplně jinej Nick Fury, než jak nám ho servíruje filmovej MCU. Prvně: není černej. Druze: s ničím se nesere. Třetě: nesere se s tím opravdu brutálními metodami zahrnujícími chrstance krve, výhřezy střev a nekompromisními rozhodnutími... a chováním. Je to prostě úplně jiná liga, než to, co nám Marvel cpe ve filmech, které se na R-rating necítí.

Je to hodně ukecané a protkané politikou a různými organizacemi/agenturami a v tom se člověk nechce moc babrat. Ale myšlenka je jasná - že Fury nepatří do starého železa, kam ho chtěl někdo uklidit a všechny organizace/agentury jsou mu u prdele, když jde o bezpráví.

Kromě Rudiho Gagarina pobavil i Kyklop, chch. A vzhledem k tomu, že komiksy si teprve oťukávám a toto je teprve můj druhý, srší ze mě takové malé nadšení, že jsem objevil docela dobrý nový druh zábavy. A jestli narazím i na další takhle dobré kusy, mám se na co těšit.

4 21.02.2024

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou vytábořil Miroslav Táborský. Ten má dobrej hlas a čte to dobře, ale to neznamená, že je ta audiokniha ok. Klidně si v ní mohli odpustit ty zvuky-ruchy (často místo aby zvučily, tak opravdu rušily) a místo toho ji raději udělat nezkrácenou. A právě kvůli zkrácené formě knihy má moje hodnocení menší váhu, než toho, kdo ji četl.

Co se týká obsahu, tak asasínsko-vatikánská metelice byla pěkně zkombinovaná. Pěkně se nám ten Dan Brown rozjel a už jenom chybělo, aby se papež zpapil, zmrtvýchvstal a superhrdinsky tam udělal nějaký boží zázrak. Ke konci to chytne i nějakou tu křesťanskou kontroverzi a z Langdona udělá takovýho malýho Bonda, ale jinak mě to bavilo.

Až na tu antihmotu. Ta tam byla jako pěst na ohryzek a vyloženě si říkala o to, abych to tady zkritizoval. Nejsem žádný vědátor, ale celé mi to tam přišlo až moc sci-fi. Já mám sci-fi rád, ale sem se to nehodilo. Kdyby spisovatel nevymejšlel kraviny a držel se při zemi nějakou normální bombou, bylo by to hned celé mnohem realističtější. No, sice realističtější, ale reálné ne. Bylo to asi tak reálné, jak kdyby jel papež na turné s trampolínou po Palestině (jak by řekl klasik).

Jelikož jsem si to už poslechl kdysi před lety a teď znovu, určitě se na to už nikdy v životě nechystám. A taky jsem zjistil, že mě to zase tak moc nebralo a to musím zohlednit. Tenkrát bych dal tři, nyní tak dvě hvězdy... takže dám dvě. Víc si jich nechám až na Šifru...

4 02.11.2023

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu vyprávěnou Martinem Stránským - bez překvapení velmi kvalitně, jak je u něj zvykem. Ještě mě čeká poslední díl a pak si ale od jeho hlasu na nějakou chvíli odpočinu - není to ním, jakožto interpretem, ale tím, že Milénia začínám mít dost. Je to dané obsahem knihy a ne, že by za to mohl on. Naznačuji, že mě to už moc nebavilo...

Bylo jen otázkou času, kdy se do série Milénium připletou i nějací ti islámisti. Zde ve směsici s tajným programem pro dvojčata a opět se dotýkající i nějaké té minulosti Lisbeth Salanderové. Ano, jedeme na ten pomyslný setrvačník a to přestává být oukej. Sice děj kolem dvojčat přivanul trochu čerstvého vzduchu... ale už to prostě není ono. Jde vidět, že tato série pomalu umírá.

Navíc mám dojem, že Mikael a Lisbeth už tady jenom tak přicmrndávají, místo aby byli hlavní postavy. Neposlouchat to jako audio, asi by mě to bavilo ještě míň. Doufám, že v poslední knize se to nějak rozumně vyvrbí, jinak budu dost zklamaný. Ale však my to známe - první díl je (skoro) vždy nejlepší a jakékoliv pokračování je pak už jenom většinou taková ta nastavovaná polifka (pro ne-moraváky: polévka).

4 25.09.2023

Místo čtení knihy jsem si poslechl audioknihu, kterou namluvil Martin Stránský, což už je v této sérii klasika. A kdybych chtěl chválit, tak zas budu chválit, ale to už bych se jen opakoval.

Co se týká děje, tak zrovna nejásám. I když to chvíli vypadá, že se to bude motat kolem něčeho jiného, opět se sem dostanou střípky z Lisbethiny minulosti, jak kdybychom jeli na setrvačník... a tím to ztrácí na věrohodnosti. Podivné bylo, jak Holger Palmgren vyprávěl o životě Lisbeth, jak kdyby tam pomalu sám byl, přitom to měl mít jen z jejího vyprávění. Takové podrobnosti - no nevím, jestli by mu to až takhle detailně říkala, natož aby si to pamatoval. Spíš to byla taková spisovatelova berlička.

Také jsem viděl stejně pojmenovaný film a když teď vím, o čem je kniha, musím konstatovat, jakej je ten film sračka. Ten se odklonil od knihy, v čem mohl, a vytvořil úplně jiné dílo, kde je Lisbeth akční über mensch... prostě Hollywood to naprosto zprasil.

Lagercrantz jako pokračovatel docela ušel, ale ty Larssonovy 3 díly by klidně stačily. No, ve skutečnosti by stačil jenom ten první díl. Ale chystám se i na další díly, ať to mám komplet.

4 10.09.2023

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretovala převážně Pavla Beretová. Tu mám sice platonicky rád, ale z jejího přednesu zrovna odvařený nejsem. Spíše je to ale ten obsah, než že by za to mohla vyloženě ona. I když je pravda, že jsem ji několikrát přistihl i u toho, jak mi ty její hlasové nuance vadí. Pak tu máme sice ještě Plesla a Vlasáka, ale těch je tam málo a průměr. Dovedu si představit, že audio zpracování mohlo být povedenější, kdyby si s tím trochu víc pohráli.

Do knihy jsem šel úplně na slepo. Vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Ale není to přesně obsah, co tomu budu vytýkat. Je to spíš ta forma. Myslím si, že ten děj se dal odvyprávět mnohem zajímavějším a přehlednějším způsobem. Spisovatelka totiž zvolila něco, čemu se myslím říká du-forma. Jakoby to byl dopis, který adresuje svému milovanému SS-narkomanovi a oslovuje ho "ty" a popisuje v něm svůj příběh a to tak dopodrobna, jak kdyby u toho on snad ani nebyl. Divné. A některé věty byly jak z děla a ne z pera, plné divných slovních spojení - nevím, jak jinak to popsat...

A pak tu máme podle mě zmatené skoky v čase. Možná je to tím, že jsem poslouchal audioknihu a nečetl to, ale já se prostě ztrácel v tom, co bylo dřív a kdy jsme v chatě ve fjordu a kdy v táboře a kdy už zase ve fjordu a kdy už je bezzubá.

A podobně to mám s postavami, tedy hlavně s těmi vedlejšími. Než se stačím rozkoukat, kdo je kdo a jestli bude mít nějakou větší roli, už jsme uprostřed děje a já mám pořád pocit, že nevím, proč tam jsou, když mi nebyly pořádně představeny. Nechápu vztahy. A nelíbí se mi ty náhody, hlavně v souvislosti s jejím otcem - že se kámošil s jeho otcem a jsou ve fjordu v chatě, kterou obýval dříve její otec s truhlou jeho otce a že dcerušku zachránil z opuštěné skály kdesi na moři a že ho ona popáleného kdysi ošetřovala a nepoznala (nebo to ne? Ani nevím...).

A konečně se dostávám k hlavním a nejvíc kontroverzním postavám - sama porodní bába (jejíž jméno jsem buď nepostřehl nebo ho tam ani neuvedli a věk jsem si také dlouho domýšlel - hlavně když ono "bába" evokuje někoho mnohem staršího, než ve skutečnosti byla) a mistr nácek Johaness. Tak nějak tušíme, že ani jeden z nich nebude zrovna ukázka nevinnosti, ale některé jejich činy jsou opravdu kruté, odporné a nepochopitelné. Nepochopitelné? To vlastně zas ne, protože z jejích a jeho slov slyšíme různé obhajoby a důvody, proč dělají, co dělají. Ať je to sebevíc amorální, toto je ta síla celé knihy. A to je nejvíc šokující, ten pohled do jejich niter. Ona ho bezmezně zbožňuje, přímo uctívá a nevidí ty chyby ani své submisivní sklony jdoucí ruku v ruce s jeho závislostí na tvrdých drogách. Je to mnohdy nechutné, plné tělesných detailů, lidského chtíče, touhy a sexu a plození a umírání a znásilňování a lhostejnosti. Hodně bizarní "romance" uprostřed válečných zločinů. A vy nevíte, na čí straně máte stát. Je vám možná i líto, co se jí pak stane, ale také víte, jaká ve skutečnosti je a co všechno udělala.

Jak jsem ale psal výše, nelíbil se mi ten styl, jakým to bylo napsáno. A taky jsem měl pocit, že se tam toho poměrně dost opakovalo. Spíš mě to nebavilo, než bavilo.

4 27.05.2022

Knihu samotnou jsem nečetl, místo toho jsem poslouchal jako audioknihu a až na ty hudební předěly byla zpracovaná solidně. Většina interpretů se zhostila svých rolí s gustem a umem sobě vlastním a nemám téměř žádné námitky.

Jak se dalo čekat, jsou zde lepší i horší kousky. Bohužel asi budu za homofoba, ale ženské autorky mě většinou nezaujaly - a třeba ten příběh o hledání ztraceného manžela vyzníval žensky hystericky, pak už jenom typicky žensky. Stejně blbý byl ten židovský o zázračném amuletu. Tyto dvě povídky mě vyloženě nebavily, s ostatními jsem byl jakž takž spokojen. K většině se nebudu vyjadřovat, protože buď je to průměr nebo nezaujaly tak moc, aby to stálo za to. Ale jsou zde povídky, které musím vyzdvihnout...
Miloš Urban: Mizení na mostě – čte Hynek Čermák. Dobře napsané a ještě líp namluvené. Originální téma a autor se s ničím moc nesere.
Jiří W. Procházka: Mrtvá holka z čerťáku – čte Alexej Pyško. Temné, mrtvolné, z prostředí pouťových lidí, nejvíc noir. Vrchol knihy.
Štěpán Kopřiva: Amatéři – čte Viktor Dvořák. Námět sice celkem tuctový (vyloupení pěstírny trávy jak někde ve "Sbal prachy a vypadni"), ale Kopřiva to prostě umí tak dobře podat... Druhé místo.
Petr Stančík: Kabinet sedmi probodnutých knih – čte Lukáš Hlavica. Tohle je prostě ta stará Praha, jak by měla být.

Líbila se mi ta pestrobarevnost příběhů a myslím, že každý si tady něco vybere. Dobrý počin.

4 07.05.2022

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejvíc mě na něm štve, jak různé scény na sebe navazují bez upozornění/předělu, takže se někdy blbě orientuje, kde zrovna jsme. Přímou řeč už kritizuju po třetí a furt skoro to samé, i když mírné zlepšení tam cítím (nebo jsem si už zvykl). Ale Terš má svoje jiné excesy, ale většinou drobnosti (výslovnost názvů/jmen, přeřeky, důraz atd). Překlad byl asi oříšek, obzvlášť některé hádanky jsou slovní hříčky ("When is a door not a door?" "When it's AJAR (otevřené) = When it's a JAR (sklenice)") - počítám, že takových ztrát v překladu je tam více, takže se místama nedivím, že mi někdy něco uniká. Pak hledám na internetu a zjišťuju, co to má vlastně znamenat nebo jak to bylo myšleno. Co se obsahu týče - zatím nejlepší díl série. Konečně se dočkáme i nějakého toho vysvětlení souvislostí a celé se nám to začne trochu propojovat. Stále je tam hodně neznámého, ale člověk už se trochu lépe orientuje - což je příslib do budoucna, že v dalších knihách se snad dozvíme ještě více. V Pustinách je také mnohem více akce a situací, kdy se něco děje (pronášení Jakea do Středosvěta, kdy Susannah kopuluje, aby zaměstnala démona, je jedna z nejlepších scén - a to nemluvím o městě Ludu, kde se to hemží naprostejma hovadama a samozřejmě je tu i Blain). Celý ten svět mi místama hodně připomíná postapokalyptický svět z herní série Fallout, ale možná je to i naopak. A pak je tu ten konec - ten rozdělanej konec. Ano, naštval mě.

4 08.04.2021