Kunafix přečtené 79

Spasitel 2021, Andy Weir

Čumím jako vejr, ale umí tak čumět taky Weir? Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si její audioverzi v podání Lukáše Hlavicy. Příjemnej chlapík. Dává do toho všechno. Nebo nevím jestli všechno, ale dává do toho hodně. Parádně interpretované. Ke knize samotné: Nezdály se mi tam dvě věci: prvně ty šikovné robotické ruce, které se navíc staraly o zdravotní stav. A když říkám šikovné, tak myslím "až moc" šikovné. Moc se mi tomu nechtělo věřit, a to i přesto, že to je sci-fi. Hlavně vzhledem k tomu, že děj na Zemi se v podstatě odehrává v současnosti na podobné vědecké úrovni, jak nyní máme i my v reálném světě. A za druhé je to ta komunikace s mimozemšťanem. Pominu fakt, že slovník si Ryland Grace ukládá do excelové tabulky, ale spíš mi nedá spát to, že nakonec se slovník rozvinul do takových rozměrů, že spolu mohli mluvit prakticky o čemkoliv. Vysvětleno je to nějak takto: po nějaké době intenzivní komunikace se náš slovník rozšířil o tisíce slov. Ale konec stížností a začátek chválení. Je to chytré, chytlavé a vše mi tam (laicky) dává smysl. Andy Weir už ve svých předchozích knihách dokázal, že jeho síla vězí ve věrohodnosti a žádném velkém přehánění. Že by se to vlastně klidně mohlo stát. A toho si nesmírně cením. A to i přesto, že se zde objeví nové formy života, cestování na vzdálenosti celých světelných roků a setkání s mimozemšťany. Když se řekne Spasitel, tak si spíš představím toho psa ze Simpsonů... a myslím, že tohle slovo za celou knihu ani jednou nepadne. Pro zajímavost - původní název lodi „Hail Mary“ („Zdrávas Maria“) odkazuje pravděpodobně na zoufalý pokus v posledních vteřinách zápasu amerického fotbalu, zpravidla odsouzený k neúspěchu, o přihrávku přes celé hřiště. Odtud asi český překlad "Poslední šance". Fakt mě to bavilo, ponořit se opět do neznámých vesmírných hlubin s osamělým hrdinou, kterému vězí na bedrech osud lidstva. Nedalo se nedržet mu palce. A pak ten konec... to je prostě lahůdka, nečekaná lahůdka.... celý text

Slovenský nářez: Antologie nejlepších autorů slovenské fantastiky 2023, * antologie

Po dlouhé době jsem oprášil chuť knihu číst a ne poslouchat... a sáhl jsem po moc dobrém výběru povídek. Začne a skončí to dokonale. Nejprve se dočkáme skvělého nářezu v povídce "Vae victis" Ivany Molnárové Dubcové. Super příběh, kde je Cesareo (nebo jen Reo) strašná svině, ale musí být svině, aby ho Ďábel nemohl sledovat, když už se mu upsal. Plné zabíjení nevinných... i vinných. 10/10 Někde v prostřed narazíme na perfektní povídku "Smrt je jen začátkem" od Kataríny Soyka. Tohle mě opravdu chytlo. Je to dostatečně krvavé, vtipné a ta závěrečná řežba je lahůdka. Nejraději bych z tohoto upírského světa chtěl vědět více (a tím se nabízí její kniha Lokaj). 10/10 A úplně nakonec přichází s povídkou "16. červen 1919" František Kotleta a přináší svou trošku do mlýna - a že se (to) tady mele! Slovenská historie kořeněná špetkou nebezpečných oživlých mrtvol, to je prostě klenot od pana spisovatele. 10/10 To byly ty nejlepší. Do horních příček se ještě dostaly: Peter Jelínek: Incident ve vile Vistárii - Sherlocka Holmese bych v tom nezahlídl ani pod mikroskopem, ale jinak to bylo správně hovňácké a rituálně démonské a svět kolem paranormálního vyšetřovatele Norra bych chtěl prozkoumat blíže. 8/10 Lívia Hlavačková: S císařem na věčnosti - tak tohle se hodně povedlo. Nejenže zajímavé prostředí kdesi za dob japonských císařů, ale navíc mágové. 8/10 Zuzana Stožická: Noc zázraků - tak tomuhle říkám fantazie. Takhle vyumělkovaný lidsko-ptačí svět a ještě ten způsob, jakým to bylo napsané, mě úplně vtáhlo, jak kouř z cigarety. 9/10 Co už není zase taková bomba: Juraj Červenák: Za Hronem temný les... - inu, něco temného tam bylo a Červenák to umí podat znamenitě. Na tak krátkou povídku do toho vměstnal solidní atmošku. 7/10 Janko Iša: Žoldnéř - tož docela dobré, ale jakoby už se téma těch povídek opakovalo. Zase někdo jde odněkud někam, přes nebezpečnou oblast, kde je ohrožují nějaká fantasy monstra. 7/10 Lucia Piknová Droppová: Manželský slib - zajímavej sci-fi/fantasy/Indiana Jones námět o právníkovi a otrokyni kdesi na planetě plné bažin, kde je neohrožuje Jožin, ale něco jiného. 7/10 Dále vyloženě průměr: Lenona Štiblaríková: Krvavá grilovačka - ten nápad s RealRPG mě moc nenadchl - připadal jsem si, jak kdybych koukal na někoho, kdo hraje hru. Ale ten krvavej masakr se docela povedl. 5/10 Ján Gálik: Klinika druhé šance - hmm, ta sestra Magda je fakt kopyto. 5/10 A podprůměr: Michal Hvorecký: Neviňátko - nic moc story o státním šmírákovi s dronem v pandemickém totalitním/policejním světě. 3/10 Alexandra Pavelková: Petr hledá Dům - v nejlepším skončí a podle mě to má jenom navnadit na nějaké jiné povídky či knihu. Vytrženo z něčeho, co by bylo možná fajn, kdyby to byl větší celek. 4/10 A co byl odpad: Anton Stiffel: V zajetí času - opravdu nemám rád téma cestování v čase a tato povídka se tím jen hemží. Navíc je to celé psané s tolika "(pseudo)technickými" (pseudo)výrazy, že to nikdo nemůže chápat, aby se v tom nemohl šťourat. A to mě nebaví. Autorova kniha Časonauti, která je asi pokračováním, od té ruky pryč. 0/10 Baví mě pročítat se různorodými příběhy, takže forma povídkové knihy je něco pro mě. Vím, že si tam najdu něco pro sebe a něco jiného tam ztratím. A někdo jiný to bude mít úplně jinak. Jak s těmi ztrátami a nálezy, tak s tím, co se mu líbí.... celý text

Svědectví 2008, Stephen King

Poslouchal jsem načtenou verzi, kterou má na svědomí Jiří Žák a jako... ta jeho interpretace mě zklamala. Ze začátku mi to připadalo, že čte trochu moc rychle - málokdy respektuje tečky a čárky, takže často nevíte, kde skončila věta a začala druhá. Pak se to naučí, ale pořád komolí různé anglické názvy, až to bije do uší. A pak je tady ještě jiný problém - děj bez jakéhokoliv náznaku skočí na úplně jiné místo/scénu, žádný předěl a nic a najednou jsme u úplně jiných postav, že si toho ani skoro nevšimnete. Ke knize samotné: že si King zase pustí hubu na špacír už v autorově poznámce a dvou předmluvách, to už je u něho tak trochu zvyk, ale je to úplně nezajímavá zbytečnost. A pak nastává děj. Tak poslouchej, Kingu jeden kinžskej: to, že to uděláš tak rozsáhlé a dlouhé, s hromadou postav a budeš tam zase všechno dlouho okecávat a připravovat si půdičku na nějaké vyvrcholení... no, nepřekvapilo mě, že to nebyla žádná velká bomba. Teda ona to vlastně byla velká bomba. Tak teď nevim. Každopádně nepotřebuji tak dopodrobna znát každou okrajovou postavu a celou její minulost. Samotná superchřipka s extrémně vysokou úmrtností, to se musí uznat, že se toho autor nebál a tvrdě zdevastoval celé lidstvo a docela solidně vykreslil ten svět. Měl jsem s tím ale dva hlavní problémy: 1) celé se to stalo za strašně krátkou dobu, tak jsem trochu nevěřícně kroutil, 2) neseděla mi tam ta souvislost s Temným mužem - proč se objevil až nyní v postapokalyptickém světě? Jak kdyby King chtěl nejdřív psát jen o strašlivé nemoci, ale pak si to rozmyslel a přidal do toho i trochu toho svého tajemna nebo rovnou temna a šup, uděláme z toho boj dobra se zlem! A samotný Randall Flagg, co je to vlastně za entitu, že má takovou moc? A co ten doslov "Kruh se uzavírá" - to už jako není na Zemi nebo cestoval v čase? No prostě jsem z knihy v těchto ohledech spíš zmatenej a je to typická rozvláčná kingovina. A co nám tedy zbyde? Svět jak z Falloutu z Kingova pera. Zkrátit, seškrtat, vynechat tajemno a byl bych spokojenější. Kdo chce toto dílo uctívat, klidně může a brát mu to nebudu. Ale na mě to teda moc nezapůsobilo.... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

Opět jsem sáhl po audioknize místo papírového vydání a můžu říct, že to byl úžasný žážitek. Tereza Dočkalová to sehrála nebo spíš semluvila naprosto parádně - má hlas pro Jazz jak stvořený a čte to přesně tak, jak bych očekával a úplně jsem si tu postavu představoval, díky ní. Audio kolegy Marka Lamboru (Lambory? Nevím, zda je dle vzoru "žena" nebo "předseda") si sice moc neužijeme, ale ten zní taky sympaticky. Tomuhle prostě říkám kvalitní audiokniha. Ale tu největší zásluhu na tom má samozřejmě spisovatel Andy Weir. Opět stvořil úchvatné dílo - řekl bych, že ještě lepší, než jeho Marťan. Z Marsu se tentokrát přesuneme na Měsíc a i když je to sci-fi, je to uvěřitelné sci-fi. Vědecky podchycené, chytré a navíc akční. S hrdinkou, kterou si nejde neoblíbit. Je tak inteligentní, nápaditá, šikovná, oprsklá a přitažlivá (teda tak jsem si ji představoval, obzvlášť vzhledem k jejímu pozitivnímu přístupu k sexu), že kdyby nebyla imaginární, na mě moc mladá a kdesi v měsíčním městě, chtěl bych ji pro sebe. Jediné, co mi tam moc nesedělo, tak že hodně věcí srovnávala se Zemí, i když celý život žije na Měsíci. Asi proto, aby si čtenář lépe představil tamní život. Žádné rozvleklé vyprávění, tady se pořád něco děje. A pořád je to chytlavé, místy humorné, žádná hluchá místa. A taky chválím, že to nebylo zbytečně dlouhé. Prostě vše, jak má být. Nehodnotím plným počtem jenom z toho důvodu, že ten mám rezervovaný pro opravdové nekompromisní pecky, které mi v makovici udělají odvar z makovic.... celý text

Temná půle 1997, Stephen King

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslouchal jsem Jana Hyhlíka, jak si to brázdil Kingovým světem a nějak mi to neštimovalo. Asi to četla jeho temná půle nebo já nevím. Je to takové unylé, suchý, nevzrušený hlas, nelíbí se mi ta jeho intonace a vyslovování jmen. Časem se to zlepší nebo si na to zvyknu, ale neposlouchá se mi dobře. Příběhy, kde je hlavní postava spisovatel, mě většinou nebaví. A ještě horší je to, když spisovateli ožijí postavy z jeho příběhů, nebo v tomto případě jeho pseudonym - tento přístup mě vždy odrazoval. A tady to nedopadlo jinak. Zkusil jsem to a počkal, až se to trochu rozjede a musím uznat, že když na to člověk přistoupí (nebo se s tím spíš smíří), má to docela dobrou vražednou atmošku a dá se to. Hlavní hajzl je skutečně solidní nepředvídatelné hovado, které se neštítí ničeho, takže pak si můžeme užít jeho řádění s pěknými popisy zvěrstev. Když se začnou vyšetřovat zločiny, pořád dokola se omílají fakta, která detektiv do té doby zjistil a různě se o nich polemizuje, zpochybňuje, vylučuje a připomíná. Víme už asi stokrát, že tam byly stejné otisky a že mají stejný hlasový otisk, ale proč nám to nenandat po stoprvé? Takže se to táhne. To je celej King. Celou dobu tak nějak tušíte, že vrabci tam nejsou jenom kvůli čimčarání a kam to tak nějak směřuje. Důležité je to spojení "tak nějak", protože to, co z toho nakonec King vykouzlí, je šílené a Hitchcockovi Ptáci jsou jenom taková polívčička. Tohle je docela hustá kulajda. Ale pak to nějak dopadne. A jak to dopadne, tak už se to nezvedne a je konec. A opět říkám: to je celej King. Tedy né vždy, ale už je to několikátá jeho kniha, kde to s ním tak mám. A pak si uvědomím, že žádnej velkej nářez se nekonal.... celý text

Poutník z Mohameda - Alláhův hněv 2020, František Kotleta (p)

Knihnu samotnou jsem sice nečetl, ale poslechl jsem si audioknihnu a tu zaudiofonil Martin Zahálka. Ten se poslouchá dobře a hlas má fajnej, ale čte to nějak vážně a to mi ke Kotletovi nesedí. Když se řekne Kotleta, představím si odlehčenou vyvražďovačku plnou sexu, násilí, sci-fáren a humoru. A je vidět, že tohle je jeho prvotina, kde to či ono místy chybí. Od Kotletovic kryndapána jsem už něco zažil, takže jsem zvyklej na nějakej standard. On ten nápad s muslimským vesmírem není špatnej, ale ten příběh je moc politickej. Existuje tu několik různých stran - Američani, Rusové, muslimové (Šíité a sunnité) a Izraelci/židé. A cikáni. A pašeráci. A v těch stranách by se nevyznal ani Franta Koudelka z STS Chvojkovice-Brod a spíš jsem si u toho připadal jak jeho trenér juda Tumpach... a vsadim se, že do sekce "slušnej oddíl" by nezařadil ani jedny. Zatímco Poutník z Mohameda byl ještě zaměřený více na postavy, v Alláhově hněvu už jde spíše o válčení a bitvy a v postavách se moc nevyznám... a ani mě to nějak nenutí se vyznat. Ta první část je celkově o úroveň lepší a tím myslím ve všem. Humoru se moc nenapaseme. Když už se tam objeví, je to buď ve formě přirovnání nebo nějaké hlášky (většinou od hlavní postavy Daniela Kalandry). A nutno říct, že je to často dost násilné. Ne obsahem, ale tím naroubováním v ději. Jak kdyby si spisovatel říkal: "Nejde říct jenom, že někoho sejmul, ale že ho sejmul tak, jak kdyby... a sem musím vymyslet nějaké vtipné přirovnání". A v Alláhově hněvu se ten humor už vytratil pryč ve všech formách. "Obloha byla špinavá jako děvka z vítězného vojenského tábora, která se kvůli práci tři dny nevyspala." Osudy Daniela Kalandry mají skvělej potenciál, kterej ale byl zúročen až v dalších Kotletových postavách, které tuto dost připomínají a v lecčems kopírují. Vlastně jsou často dost zaměnitelné. Ale i tak mě to jakž takž bavilo a jsem rád, že jsem se do tohoto posranýho vesmíru měl možnost podívat.... celý text

Americký upír 2 2013, Scott Snyder

Já si většinou na kresbu nestěžuju, ale řekl bych, že v porovnání s prvním dílem (a jinými komiksy) je to tentokrát docela odfláknuté. Ale co já vím? Stěžovat bych si měl spíš na komiksy Boba a Bobka. Dějově mě to ale bavilo víc, i bez nějakého Kinga. Jen je škoda, že to skončilo slibem třetího dílu z 2. světové války, kterého už se asi nedočkáme.... celý text

Marťan 2016, Andy Weir

Audioknihu jsem poslouchal, né knihu četl. Jan Zadražil a Jan Vondráček to interpretovali. Ten první líp, ten druhý ne o moc hůř. Ty rušivé zvuky a předěly mě tam akorát štvaly (obzvlášť ve chvílích pohody a klidu, kdy jsem se jich až lekl), ale na štěstí jich moc nebylo. Přestože je tam hodně technických detailů a znalostí z fyziky, chemie, botaniky a jiných věd, je to docela srozumitelné i pro laika. Po třech čtvrtinách knihy už se to ale dost opakuje a vás zajímá jen to, jestli to dokáže všechno přežít. Ale je to zatraceně chytrá kniha - spisovatel se asi vyzná nebo si pořádně udělal rešerše... a je mi úplně jedno, jak moc to je v praxi použitelné. Tady mi to dávalo smysl. Oxygenátor, hub, rover, brambory, disko - nejpoužívanější slova v knize. Nechybí tomu ani trocha humoru a hlody, které hází Mark Watney ve svém deníku, mě bavily. Poslouchání mi pěkně odsejpalo a tak to má být. Víc takových knih. Ale jednou stačilo.... celý text

Americký upír 2013, Stephen King

V komiksech jsem pořád nováček, ale asi už je u nich pravidlem, že v předmluvě/doslovu se autoři vždy navzájem pochválí. Skinner Sweet je pěknej zmetek. Jako člověk a pak i po přeměně. Ale je to upír podle mého gusta. Násilný, krvelačný a hrůzyplný. Co mi na nové rase upírů nesedělo, tak to, že vždy, když byli nasraní, vyjela jim brada do monstrózní protáhlosti. A vyjížděla docela často, až mi to připadalo takové... dětinské. Na někoho to asi působí hororově, na mě moc ne. Docela chytlavej příběh, ve kterým sice Stephena Kinga moc necítím, ale to rozvrstvení do několika časových rovin se povedlo. A také zasazení do doby a místa. Divokej západ a 20. léta s upírama, to je slušně originální. Ale rozhodně to není tak dobré, jak si tvůrci navzájem pochválili. Nicméně dvojku dám taky (protože komiksy jsou rychlé).... celý text

Převážně neškodná 2002, Douglas Adams

Kniha se ke mě dostala opět jako parádně zpracované audio hračičkovitě načtené kotkovitým tvorem zvaným Vojtěch a a a zajímalo mě, jak to asi celé dopadne... skončilo to převážně neškodně, ale tak nějak mi nevadí, že se k tomu poslednímu šestému dílu asi nedostanu, protože jsem si zvykl na audioknihy a ten v tomto formátu (zatím) neexistuje. Je to totiž celé už tak trochu jiné. Fenchurch jsme se pro jistotu úplně zbavili, což byl sice dobrý krok vzhledem ke kvalitě předchozí knihy, ale rozbilo to kontinuitu série. Jako se vlastně stalo několikrát... A tady je to jenom takovej setrvačník. Pohybujeme se furt v tom samém univerzu, ale nemá to ty grády. Už mě nebaví neustálé cestování v čase a paralelních světech, protože se z toho stává bordel a většinou to zmrví jakýkoliv děj. Ten bych tady přirovnal vtipností maximálně tak ke třetí knize. Vlastně mě to bavilo už jenom tak z povinnosti, než že bych se u toho nějak skvěle bavil. Ano, najde se pár míst k zasmání, ale těch hluchých je tam taky požehnaně. Popis, jak sendvičář vyrábí dokonalý sendvič. Popis, jak Ford padá z budovy a před očima se mu zjevuje jeho předchozí život, který ho vždy inspiruje k nějaké záchraně. Mám dojem, že za pár let, možná měsíců nebo úplně nejpravděpodobněji týdnů si snad ani nevzpomenu, o čem to vlastně bylo. Celé to tak nějak vyšumělo.... celý text

Sbohem, a díky za ryby 2002, Douglas Adams

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si interpretaci od Vojtěcha Kotka (takže kotkopretaci) ve formě audioknihy. Zpracování, hlasy, zvuky, to všechno je überkvalita ladící s předchozími audioknihami, takže s tímhle spokojenost. Ale co děj? Kam se poděl ten vtipnej a originální děj? Ten, kvůli kterému se tahle série stala tak oblíbenou. Ford Prefect je tam jen okrajově, Zafod s Trillian tam nejsou vůbec a ostatní předchozí postavy také ne. Místo toho dostaneme něco jako romanci, lehce protkanou nějakými těmi douglas-adamsovskými peripetiemi, ale není to zrovna k popukání. Je tu málo galaxie a hodně Země. Bůh deště je sice fajn, ale nemá žádný valný smysl a jak je možné, že Země nebyla zničena, to mi asi nějak uniklo. Řeší se sice zmizelí delfíni, ale (a kniha samotná to přiznává také) chybí tomu pointa nebo nějaké zakončení. Celkově je to takové jakési zmatené a to ne ve smyslu dobře zmatené, jak to bylo v předchozích knihách. Prostě po skvělých prvních dvou knihách a dobré třetí dostáváme poměrně nezábavnou čtyřku. Ale sbohem tomu ještě nedám a zkusím dát šanci ještě Převážně neškodné.... celý text

Naposled 2014, Warren Ellis

Qi: "Budu muset použít část tvýho mozku jako vyrovnávací paměť. Jenom malou." Spider: "Jak malou? Možná sis všimla, že můj mozek už novotou zrovna nevoní." Qi: "Jako by někdy voněl. Tohle sežere asi tolik místa jako vzpomínka na tvý poslední vysrání." Spider: "Mý poslední vysrání bylo epochální." Byla to neuvěřitelná jízda a přestože byla tak... jiná... a šokující... a vtipná... a černohumorně perverzní, tak myslím, že už stačilo. Už jí bylo tak akorát. Spider: "Ať už chces cokoliv, tak už to vybal, ať si můžu jít lehnout. Cejtim se, jako by si mym mozkem vytřel prdel bůh." To, na co jsme tak trpělivě čekali do posledního dílu, se konečně stalo skutečností... i když je škoda, že to neskončilo víc krvavě. Ale to by právě každý čekal a Transmetropolitan je tak originální, že vás neočekávaně překvapí v jakémkoliv okamžiku. "Jedno procento. HAHAHAHAHAHA!" Ten Spider je prostě klikař. ----- A pak tu máme speciály "Nenávidím to tu" a "Města hnus" aneb Spiderovy sloupky s ilustracemi hostujících autorů. Samotné sloupky někdy dobré a vtipné, někdy dost mimo, ale čiší z nich krásná nenávist a negativní emoce, které se z Jerusalema derou ven každým jeho pórem. Co se týká kreseb, tak některé jsou boží, některé moc karikaturní nebo v porovnání s tím, na co jsem u Transmetropolitanu zvyklý, příliš jednoduché nebo takové nijaké, ...a některé se mi nelíbí. Přesto smekám před všemi, kteří ovládají umění takhle tvořit. Musím z každého speciálu vypíchnout aspoň jeden citát... "Už tři roky jsem nesouložil. Až někoho konečně mučením, zmedikováním nebo zhypnotizováním přiměji k tomu, aby manipuloval s mými orgány, najde policie naše ostatky rozmetané po stěnách balistickým semenem." "V těchto dnech přibude ve Městě každých třicet pět minut jedno nové náboženství. A přesto, což je zvláštní, jsou plamenomety stále ilegální. Na tomhle místě není žádná rovnováha." A jako bonus jedna cedulka v restauraci: "Po umytí si zaměstnanci musí nachcat na ruce." Chchch.... celý text

Lék 2013, Warren Ellis

Tak to vypadá, že Spider Jerusalem konečně našel ten správnej lék na prezidenta a my se můžeme těšit na velké finále, ve kterém jistě přijde zúčtování s tím velkým sviňákem, teda Fešákem. Děj odsejpá náramně a dokonce i srozumitelně, bez zbytečnejch odboček, drogovejch raušů a extrémních šíleností. Jenom se standardníma šílenostma. Parádní díl! Taxikář: "Kam to bude?" Šéfredaktor Royce: "To je dobrá otázka. Nejdřív chci vejít do baru a vypít ho. A pak se začnu prát s pěti chlapama a vyhraju. A pak využiju služeb naprosto ohromujícího počtu prostitutek. Z nichž některý možná kdysi byly mý manželky. Což bude následováno tím, že si nakoupim drogy. Popravdě řečeno, ukážu jim velkej povlak na polštář a řeknu jim, ať ho naplněj drogama. A všechno si to, kurva, nechám proplatit."... celý text

Život, vesmír a vůbec 2002, Douglas Adams

Tuto sérii jedu v audioknihách a Vojtěch Kotek opět nezklamal. Dokonce předčil moje očekávání - je snad ještě lepší než v předchozím díle. S těmi hlasy si umí pohrát fakt parádně. A teď si představte, že dělám třeba hlas Forda Prefecta a říkám: "nooo, aleee..." ...a vůbec? No trochu ještě jo, ale už o dost míň než v prvních dvou knihách. Hlavně proto, že už se nám v tom dělá docela bordel, hlavně kvůli tomu cestování v časoprostoru. V ději jsem se moc neorientoval, protože to skáče z kriketového zápasu na planetu Krikitt, s mezihrou u týpka, co potřebuje všechny urazit, přes týpka, kterýho v každé reinkarnaci zabije Arthur, s návodem k osvojení si schopnosti létání, pokud vás zrovna nebouchne do hlavy největší galaktický večírek... a nějak v tom mám zmatek, jak se mi to snaží zmastit hlavu. Sice stále vtipně, ale už né tak vtipně. Taky už je to tím, že trochu člověk už od toho něco čeká a taky ví, jak to v tomhle světě chodí. Teda vesmíru. Holt, to je ten život. Slartibartfast: "Ale pokud se nerozhodneme něco udělat, ...pak budeme zničeni a všichni zemřeme! Na tom nám přece záleží, nebo snad ne?" Ford: "Ale zase né tak, abychom se kvůli tomu dali zabít."... celý text

Restaurant na konci vesmíru 2008, Douglas Adams

Zase jsem sáhl po audioknize místo abych sáhl po papíru (teda na záchodě jo) a tentokrát místo Dyka vojtoval Kotek. Ten ty postavy pojmul zase trochu jinak, ale taky dobře jinak. Vydavatelství Tympanum si se zpracováním pěkně pohrálo, takže můžu jen chválit. Zatímco první díl je legendární, druhý díl... je taky legendární. S ničím si nezavdá s kvalitou prvního dílu. Pořád stejně ujeté, vtipné a galakticky rozmáchlé. Cestování v čase je dycky průser, ale tady se v tom nijak nepitváme a neřešíme různé časové paradoxy, takže s tím můžu žít. Přece jen to je (a má být) hlavně sranda, takže nějaké fyzikální zákony nemá cenu řešit. Ford Prefect nám trochu zArthurovatěl - už vůbec není tak flegmatickej a dokonce se snaží i řešit nějaké problémy. Osudy hlavních postav se nám trochu rozdělí a jsou spíše zpárované na Zafod+Trillian a Ford+Arthur, než aby to zažívali všichni najednou. Ale to vůbec není stěžování si, jen takovej poznatek. Douglas Adams je skvělej spisovatel, to je pravda. I když někdy toho jeho schématu "Nezbývalo, aby někdo udělal něco šíleného. Někdo šel a udělal něco šíleného" už bylo trochu moc. Ale to je lehce odpustitelné, protože to většinou bylo něco šíleného. Pořád super zábava.... celý text

Žalozpěv 2013, Warren Ellis

Oproti předchozímu dílu, tady jedeme už zase ve velkém stylu. Katastrofální superbouře (teda skoro) úchvatně rozkreslená na několik stran, záhadný ostřelovač na střechách ve jménu krve a akce, Shannon stopující taxíky originálním boobsoidním způsobem, Spiderova nemoc s nějakým tím vnitřním rozjímáním (o pekle a cigaretách) a opět jedna konfrontace s prézou. Sice ne konečná, ale aspoň něco proběhlo. Takovej je Žalozpěv. Rozmanitej, nápaditej, srozumitelnej a plnej Spidera Jerusalema. Tentokrát se musím ohnat i pár citáty: Yelena: "Tohle je trochu paranoidní." Spider: "Paranoici jsou jen lidé se všemi fakty." --- Yelena: "V takovým počasí bych psa nevyhnala." Spider: "Já jo." --- Spider: "Kdyby se ukázalo, že bůh fakt existuje... tak by tu teď měl bejt; a předávat mi svůj trůn." --- Spider: "A někdo vypucujte tu zasranou kočku v umyvadle. Smrdí ještěrama."... celý text

Všechno nebo nic 2012, Warren Ellis

Mám z toho takovej dojem, že: všechno už se trošku opakuje, všechno podobné jsme už viděli, spíše jen čekáme a jsme zvědaví, co se bude dít dál, ale jinak žádný posun - pořád jenom sliby, že s tím sviňákem prezidentským něco udělá... A tak mě tentokrát bavil hlavně jen "Návrat ke kořenům" a to ostatní jsem projel jen z povinnosti. Ne že by to bylo špatné, to vůbec - pořád je to nadstandardní záležitost. Ale už jsem se Spiderem zažil lepší chvilky. Ale strašně se těším na další díl, na kterej nás nalákali v posledním příběhu.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si výbornou audioknihu, kterou namluvil Vojta Dyk. Nejdřív jsem si nemohl zvyknout na to, jak pro každou postavu mění hlasy, protože mi to připadalo, že se až moc pitvoří, ale pak se něco ve mě zlomilo a už jsem si to jen užíval. Místy mi trochu vadilo, že imitoval hlasy známých osobností, jako V. Havla nebo M. Zemana, ale když přišel Elvis, přiteplení filozofové Majikthise a Wroomfondel nebo skřehotající programátoři Lunkwill a Fook, dostalo mě to do kolen a už jsem chrstal smíchy v zachvacujících záchvatech. Ale ono i tak celkově behem knihy, kvůli ději... Kniha je to totiž velice vtipná a humorná a galakticky ujetá, protože nejen, že tam jsou šílené situace, ale i spisovatelův styl je odlehčený až na samou podstatu humoru. Postavy hláškují a jsou naprosto skvělé. Teď už tak trochu chápu, v čem se inspiroval seriál Červený trpaslík... a taky jsem se dočetl, že Douglas Adams napsal pár skečů pro Monty Python, takže už jsme doma. Nejvíc chválím pohon pravděpodobosti, jaktožto krásný a logický způsob, jak vysvětlit tolik náhod - to v jiných knihách se náhody prostě stanou a šmitec. Jsem rád, že jednou za čas narazím na něco, čemu se nemusím divit, že se stalo kultovním. Často je totiž něco prej kultovní jenom proto, že to někdo řekl. Tohle ale naprosto chápu.... celý text

Někdy příště 2012, Warren Ellis

Někdy si Spidera Jerusalema a Transmetropolitan představuju jako takového Neználka ve Slunečním městě, kdyby si obstaral duševní poruchu, začal se poflakovat po ulicích plnejch prodejnejch malenek a sjížděl se drogama od Doktora Pilulkina. V tomto díle do toho Jerusalem opět šlápnul jak do masivního výkalu a opřel se do novinařiny jak Maxipes Fík, když v předklonu zvrací u zdi. Samozřejmě s neutuchající zkurvenou podporou svých Ohavných asistentek. "Gary Callahan má dnes ráno nejnižší preference, jaké měl kdy úřadující prezident od doby, co prezidenta Rodhama přistihli při fistingu koťat v brooklynských ulicích." Cítím z toho tu radost, jakou jsem cítil u prvních dílů, možná ještě větší. Protože tentokrát mě to fakt rozsekalo úplně do hamburgerové konzistence. Prvotřídní zábava maximálních rozměrů, kdy si i střevní trhač zaslouží nastavení na Smrtící střevní tornádo, Nevyslovitelný břišní běs nebo Rektální vulkán. "Ano, generále, jistěže už zase masturbuji do americké vlajky. Uklidňuje mě to. Máte s tím problém? Měl bych radši použít vás?" Srát se do Spidera Jerusalema se totiž nevyplatí. Protože do pravdy se nikdo srát nebude! Geniální.... celý text

Osamělé město 2011, Warren Ellis

Jerusalem a jeho ohavné asistentky - rychlopalné frndy - se znovu řítí do té správné pouliční novinařiny... a akce! A tentokrát jim jde fakt o kejhák. Celá tahle partička se opět s ničím nesere a když jo, tak tím svým způsobem, ze kterého každému vyraší ekzém nebo něco horšího. Pobavilo náramně, ale už z toho nemám ten pocit nadšení jak dřív.... celý text