Kunafix
přečtené 74
Zpěv Susannah
2020,
Stephen King
Knihu jsem nečetl, ale sluchem to taky jde - audiokniha interpretovaná Liborem Teršem měla opět své klasické chyby, které popisuji už v předchozích knihách série. Kniha samotná podle mě zatím nejhorší kus Temné věže. Nejen, že kromě porodu se tam skoro nic nestane, ale ten zbytek je podle mě strašně nepředstavitelný. Buď se pohybujeme na nějakých přízračných místech (Dogan, Discordia nebo to místo/něčí mysl, kde se setkají Susannah a Mia atd) nebo se cestuje mezi světy/časy/dimenzemi, to celé prošpikované dalšími nudnými zdržovacími pasážemi. Rollanda a Eddieho si moc neužijeme, ale v kapitole, kde je na ně nachystaná léčka, nám vše vynahradí - taky je to nejlepší kapitola celé knihy a jen kvůli té dávám alespoň takové hodnocení, jaké dávám. Všichni jsou unesení z toho, jak Stephen King použil sám sebe jako postavu ve své knize, ale já teda z tohohle prolínání skutečnosti a fiktivních světů moc nadšenej nejsem. Navíc ta poslední kapitola "... ze spisovatelova deníku" mě moc nebavila. Samozřejmě když jsem došel až sem, musím už pokračovat dalším dílem, ať vím, jak to konečně dopadne... ale že bych se nějak moc těšil...... celý text
Vlci z Cally
2020,
Stephen King
Knihu jsem nečetl, ale poslouchal jsem audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Jeho neřesti v četbě se neustále opakují - anglická výslovnost názvů, intonace a často jakoby vynechaná interpunkce. Nechci ho pořád jen kritizovat (k jeho hlasu chovám docela respekt), protože v 95 procentech je to ok, ale ten zbytek pak právě strašně bije do uší. Co se týká knihy - ta je přesně taková, jak Stephen King popisuje: dlouhé přípravy a pak 5 minut střílení. Děj se rozjede několika směry a do konce je dotažen jen ten jeden. Mě v hlavě zůstaly hlavně 2 nezodpovězené otázky, které by mohly obsahovat spoiler, takže bacha: 1) Jakto, že se v Calla Bryn Sturgis rodí tak moc dvojčat? 2) Proč je robot Andy o příchodu vlků vůbec varoval? Jinak kvalita a zábavnost této knihy u mě stojí tak nějak na pomezí. Navíc cítím, že by se to mohlo vyrovnat vynikajícím Pustinám nebo Čaroději a sklu, ale asi mě ta Temná věž nepohltila tak moc, jak by bylo záhodno. Dostal jsem se do stavu, že poslouchám spíš ze setrvačnosti a zvědavosti, co se bude dít dál, než abych si to opravdu užíval. Z toho plyne, že v sérii hodlám pokračovat.... celý text
Čaroděj a sklo
2020,
Stephen King
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem a opět mi sem tam něco přišlo odfláknuté - např. výslovnost některých názvů a jmen (párkrát je řekne jinak, než předtím/potom), sem tam přeřeknutí a opět neexistují předěly mezi různými scénami. Ale na druhou stranu, když se tam třeba mluví sprostě nebo drsně, tak to je paráda, to mu jde! V podstatě jsem si na něj zvykl, i když vím, že by to mohlo být lepší. A teď k obsahu knihy: řidina, to už je skoro stejně blbej název a do určité chvíle i taková jakási abstraktnost, jak paběrky z předchozího dílu. Vypořádání s Blainem nám taky bylo dluženo z předchozího dílu a pak začne to, co mě zatím bavilo asi nejvíc - něco z Rolandovy minulosti: konečně první větší příběh jeho ka-tet, příběh lásky se Susan a různé lapálie v pistolnických začátcích. Ka se s nimi nemazlilo, ale můžu říct, že kluci se s tím nesrali a zvládli to ve velkém stylu, wow! Takže nejen, že nám to odkrylo tajemství Rolandovy minulosti, ale taky už to mělo hlavu a patu. Tím pádem je to zatím nejpovedenější díl série a navnadilo mě to i na ty další. Baže. Zajímavé bylo, že styl Rolandova vyprávění byl, jak kdyby z pera vypadl Stephenu Kingovi, ha. Jo a ta paralela s Čarodějem ze země Oz mi tam vůbec neseděla (za prvé proto, že to moc neznám a za druhé proto, že je to určitě blbost).... celý text
Pustiny
2020,
Stephen King
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejvíc mě na něm štve, jak různé scény na sebe navazují bez upozornění/předělu, takže se někdy blbě orientuje, kde zrovna jsme. Přímou řeč už kritizuju po třetí a furt skoro to samé, i když mírné zlepšení tam cítím (nebo jsem si už zvykl). Ale Terš má svoje jiné excesy, ale většinou drobnosti (výslovnost názvů/jmen, přeřeky, důraz atd). Překlad byl asi oříšek, obzvlášť některé hádanky jsou slovní hříčky ("When is a door not a door?" "When it's AJAR (otevřené) = When it's a JAR (sklenice)") - počítám, že takových ztrát v překladu je tam více, takže se místama nedivím, že mi někdy něco uniká. Pak hledám na internetu a zjišťuju, co to má vlastně znamenat nebo jak to bylo myšleno. Co se obsahu týče - zatím nejlepší díl série. Konečně se dočkáme i nějakého toho vysvětlení souvislostí a celé se nám to začne trochu propojovat. Stále je tam hodně neznámého, ale člověk už se trochu lépe orientuje - což je příslib do budoucna, že v dalších knihách se snad dozvíme ještě více. V Pustinách je také mnohem více akce a situací, kdy se něco děje (pronášení Jakea do Středosvěta, kdy Susannah kopuluje, aby zaměstnala démona, je jedna z nejlepších scén - a to nemluvím o městě Ludu, kde se to hemží naprostejma hovadama a samozřejmě je tu i Blain). Celý ten svět mi místama hodně připomíná postapokalyptický svět z herní série Fallout, ale možná je to i naopak. A pak je tu ten konec - ten rozdělanej konec. Ano, naštval mě.... celý text
Tři vyvolení
2020,
Stephen King
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Řekl bych, že od Pistolníka se trochu polepšil, ale pořád mám často zmatky v přímé řeči, dokonce jsem zaznamenal i přeřeknutí, a... není to prostě ono. Představoval bych si víc strukturované a ne tak monotónní vyprávění. Možná kdyby trochu měnil hlasy, chch. Jak autor uvedl v Doslovu, moc otázek zde zodpovězených nebylo a některé ještě přibyly (a láká tak na další knihy). Jsem ale rád, že se už všechno neodehrává v tak abstraktní rovině a často si jde i něco představit. Pravda, často taky ne. Každopádně ale jde o velmi zajímavý svět a propojení do toho našeho je jedna velká ujetost. A to nemluvím o té trojce, kterou najdeme ve dveřích...... celý text
Pistolník
2019,
Stephen King
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejdřív jsem si na něho, jeho hlas a přednes nemohl zvyknout. Čte dost pomalu, tajemně a u přímé řeči často vůbec není poznat, kdo vlastně mluví, pokud vůbec někdo mluví a není to jen něčí tok myšlenek. Ono celkově je to dost složité čtivo (poslešivo) a zorientovat se v tom světě, kde je možné snad úplně všechno (i to neuvěřitelné), je umění. Proto chápu, že zprostředkovat to nějak srozumitelně posluchači je dost nadlidský výkon, a tak se na Terše nemůžu moc zlobit. Nudným na celé knize mi přijde ta přehnaná popisnost a složité věty, které mi často nedávají smysl. Snažil jsem se věnovat pozornost každé drobnosti, aby mi náhodou neunikla nějaká souvislost, ale většinou jsem si spíše říkal: co to má všechno jako znamenat? Celkově je to takové jakési zdlouhavé, moc se tam toho neděje a pak je najednou konec. Říkal jsem si, že knihu bych číst nechtěl a že by mě asi nebavila. Ale jsem načatej. Chci se o tom světě dozvědět více, chci zjistit více podrobností a nechci už být tak zmatený. Proto mě čekají Tři vyvolení.... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Knihu jsem nečetl, ale užil jsem si audioknihu interpretovanou Vasilem Fridrichem. K jeho přednesu nemám moc výtek, ale někdy četl trochu moc zbrkle, jakoby bez pomlk a u přímé řeči někdy není jasné, kdo zrovna mluví... nebo zdali je to vůbec přímá řeč. Vadilo mi to hlavně ze začátku, ale pak jsem si na to zvykl. Ke knize samotné: nejdřív mám pocit, že partička je kopií kámošů ze South Parku (hlavně Špekoun mi dost připomínal Cartmana), ale taky v nich cítím postavy z knih Stephena Kinga. Ale to není důležité. Důležitý je děj, který se odehrává ve dvou dějových rovinách - tenkrát a nyní. Překvapí mě brutalita, s kterou jsou vykresleny různé hrůzné výjevy... ale není jich tam zrovna moc. Ale potěšilo mě, že děj není zbytečně prodlužovaný a v podstatě pořád se tam něco děje... i když třeba pak zjistíte, že to je nepodstatné. Ale nejde přestat a člověk se těší na to, že mu bude odkryto něco z dalších tajemství v příští kapitole. Rozuzlení není žádný geniální nápad, ale nejde o konec, ale o tu cestu ke konci a ta mě bavila. Co mě nebavilo, to byly ty snové výjevy, které mi tam přišly zbytečné. A také to, že když už se to jmenuje "Kříďák", v každé napínavější situaci se vždy musí objevit něco s křídou nebo namalovanými panáčky...... celý text
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
2016,
Jonas Jonasson
Knihu jsem nečetl, ale audiokniha interpretovaná Martinem Stránským byla super. Je pravda, že když už mám za sebou všechny ostatní autorovy knihy, je už z toho cítit takový stereotyp - hrstka různorodých hrdinů, většinou divných, se nějakým způsobem dá dohromady a pak to spolu táhnou. Zažíváme jejich úspěchy i útrapy a většinou je to dost nepravděpodobné. Přesto mě ale Zabiják Anders zaujal - i když název sliboval mnohem víc černého humoru, nějaká ta násilnost a vražda se tu najde. Ale v největší míře zde najdeme dělání si srandy z náboženství, Boha, Ježíše, Bible, apoštolů a jiných pitomostí. Podle ale šlo prostě přitvrdit, a to jak u tohoto tématu, tak na straně krve. Styl knihy připomíná vše ostatní, co Jonas Jonasson napsal, ale dostat se k tomuto dílu jako k prvnímu, asi bych si tak nezoufal. A nechápu, jak může někdo dát synovi jméno Per Persson, chch.... celý text
Analfabetka, která uměla počítat
2014,
Jonas Jonasson
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). Johan Jonasson má asi zálibu v atomových bombách (po zkušenostech s Alanem Karlsonem). Kniha opět obsáhla dlouhé životní období a rozličné neuvěřitelné události, které se za toto období udály. Na vrcholu relativně vtipných postaviček (a jedné extrémně chytré černošky z jihoafrického slumu) podle mě stojí duo Holgerů, jejichž osudy jsou nevyzpytatelné a opravdu bizarní. Celé se to nese v duchu ostatních autorových knih, takže už moc nepřekvapuje, co všechno naše hrdiny potká. Přesto se jedná o vtipnou až černohumornou knihu, která mě pobavila.... celý text
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
2019,
Jonas Jonasson
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). On za to nemůže, že tam bylo tak málo Alana a tak moc politiky, politiků a jiných postav. On za to nemůže, že Alan se zbláznil do tabletu a má energie jak mladík (ani jednou si nepostěžuje na kolena). On za to nemůže, že je tam snad ještě více náhod, než v prvním díle. On za to nemůže, že původní děj se odehrával v roce 2005 a to bylo Alanovi 100 let, teď je mu 101, ale svět se najednou ocitl až v roce 2017 nebo kolik. A to poslední mi vadilo ze všeho nejvíc. Co se týká humoru, není moc dobrý a černého je tam taky málo. Celé je to prostě taková podruhé zalitá druhojakostní turecká káva. Nic moc. Celé je to nesourodé - dělme na 3 části: první severokorejská atomově bombová (nudná), druhá rakvoidně podnikatelská (dobrá, i když tu je Sabina, která až moc evokuje sprostou Gunillu z prvního dílu) a třetí africká (průměrná a tady už to s těma náhodama fakt přehnal). Celkově zklamání a vlastně i nuda, kterou jsem rád, že jsem slyšel, ale číst bych to nechtěl...... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Knihu jsem nečetl, ale audiokniha interpretovaná Martinem Stránským byla super. Mnohem lepší, než podle této předlohy natočený film, který tomu nesahá ani po šourek. Alan je prostě postavička, kterou si nejde neoblíbit a jeho příhody mají (na rozdíl od zmíněného filmu) toho správného ducha. Černohumorného.... celý text
