Kunafix přečtené 74

Sladká pomsta 2020, Jonas Jonasson

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou (jak je u Jonase Jonassona zvykem) opět interpretoval Martin Stránský. A bohužel z kombinace autora knihy a audia se tak trochu stal stereotyp. Nutno říct, že za to může spíš ten obsah knihy, než Stránský, který předvedl standardní - tudíž dobrý - výkon. Hned v úvodu nám jsou opět představeny různé svérázné postavy s mnohdy bizarními osudy. Šaman Ole silně připomíná nějakého takového masajského stoletého staříka Alana, protože je stejně bezprostřední a zažívá i podobně laděné situace (a i ten Stránský za něj mluvil stejným hlasem). A hlavně je tu opět hromada neuvěřitelných náhod - a zrovna ta největší má největší vliv na děj - že Ole ve vězení potká Alderbacha. Vše, co se tam stane, samozřejmě přímo srší absurditami a vždy to směřuje ke zdárnému konci. A na konec jsem čekal docela zoufale, protože už mě to pak moc nebavilo. Humoru se také moc nedostává, i když hlavně prznitel koz má potenciál. Ostatní postavy se také snaží působit vtipně, ale ani ten úsměv se mi nepodařilo vyloudit, natož pak smích. Bohužel je mi líto, že se Jonasson už tak opakuje - je to jen další variace jeho spisovatelského stylu naroubovaná na jiný děj, ale jinak v podstatě stejná. Příště už si dvakrát rozmyslím, jestli po jeho (audio)knize sáhnout.... celý text

Mrtvá zóna 2009, Stephen King

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audio, které namluvil Jan Hyhlík. A bylo to od něj sympatické čtení. Má takovej správnej old-school hlas, který se opravdu dobře poslouchá. V jeho věku bych od něj čekal třeba komolení anglických názvů nebo nějaké nesrozumitelné hyhlení, ale kupodivu ne. Když si to tak vezmu, tak mu vlastně není co vytknout - zvládl to opravdu s bravurou. Co se týká kvality audio zpracování, tak žádný problém - leda že občas bylo slyšet obracení stránek knihy... ale tak je to kniha, že. King má jeden velký talent - že píše, jak kdyby to měl z vlastní zkušenosti... nebo u toho aspoň byl. Do kóma tématu se zakousl s vervou jemu vlastní a jasnovidectví na sebe nenechalo dlouho čekat. Jak jsme u něj zvyklí, samozřejmě to obalil spoustou zbytečností, které knihu zdelšovaly, ale nebylo to vyloženě na škodu. Co mi ale vadilo, tak ty mezivstupy z minulosti vraha a politika. Dokonce jsem si nějakou dobu myslel, že jde o jednu a tu samou osobu, protože děj kolem Johna Smithe zabral většinu času a než nastal flashback, trochu jsem ztrácel nit. A zatímco situace kolem vraha byla chytlavá, politické a americké volební manýry mě neuchvátily... a navíc tam bylo moc (většinou zbytečných) jmen. Na štěstí se nakonec vše tak nějak do děje propracovalo a my měli představu, co je ten politik za člověka nebo spíš za svini. Myslím, že King obsáhl hodně toho, co se dalo z tohoto tématu vyčerpat a nastolil tak základ pro to, aby všichni ostatní vypadali, že se jím nechali inspirovat. A to je celej on. Kniha měla silnější i slabší momenty a mám z ní spíš průměrný pocit. Což ale neznamená, že by mě nebavila. Bavila. Akorát tak nějak průměrně.... celý text

Suttree 2012, Cormac McCarthy
odpad!

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou má na svědomí Jan Vondráček. Proti tomu chlapovi nic nemám, ale líp mi sedí, když se na něho jako herce dívám, než abych ho jenom poslouchal. Možná za to může jeho příliš unylý "obyčejný" hlas, ale v tomto případě za to může spíš obsah knihy. Než se k němu dostanu, tak pár připomínek ke zpracování audioknihy. Tak blbé předěly mezi kapitolami jsem ještě nezažil. Jakési šíleně otravné břink drnk cink ťuk, že bych to dokázal snad zahrát i já, už trochu napovídá, že i ten zbytek nebude stát za nic. Nejen, že tyto zvuky jsou na začátku i konci každé kapitoly a částečně i uprostřed, ale navíc jsou zbytečně dlouhé a je to utrpení to vždy poslouchat. To se vůbec nepovedlo. Nutno říct, že kdybych to neposlouchal a opravdu si to měl číst, jistojistě bych to brzy vzdal. Děj je takový neděj. Něco se tam vždy stane a pak jakoby bylo autorovi jedno, že další části nijak nenavazují, vše většinou vyšumí do prázdna. Kniha nemá žádnou (mnou postřehnutelnou) stěžejní myšlenku, žádnou pořádnou kostru. Jen útržkovitě sledujeme osudy jakéhosi odpadu společnosti nebo bezďáka nebo vlastně vůbec nevím, co si o hlavní postavě mám myslet. Chybí mi nějaký hlubší vhled do jeho motivací a proč se rozhodl takhle žít. Dalším zákysem je jazyk, kterým je to psané. Člověka, kterému tento styl sedí, si představuju jako nějakého intelektuála, který má v oblibě artové filmy, pravidelně chodí na balet nebo do divadla, poslouchá názory kritiky, uznává moderní umění a nadhodnocuje vše, co se většině lidí nelíbí. Docela lituju překladatele, který se s tímto musel vypořádat. Použitá slova, bezvýznamné věty a vymyšlené zkomoleniny, skoro až básnické výrazy, to nemá šanci mě nijak uchvátit. To bude asi ta "jazyková invence", která je zmíněná v popisu. Často je to strašně popisné a je tam hodně okecávání, které nemá vliv na děj. Ale jak už jsem psal, děj tam vlastně moc není nebo mi tak nějak unikl. Dále se v popisu zmiňuje, že v knize by se měl vyskytovat humor. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, já ho tam nenašel. Ani ten černej. Že se tam furt někde válí použité kondomy, mi vtipné nepřišlo. Že se to tam hemží samejma lůzrama, sockama, děvkama, opilcema a tragickejma postavičkama ještě neznamená, že tam najdete nějaké trefné hlášky. Pokud audiokniha celou atmosféru knihy zabila, asi je mi to docela jedno. Jestli je toto dílo autobiografické, asi tomu tak nějak nevěřím. Ještě je tu velká šance, že jsem to jenom nepochopil a nedošlo mi, jak to bylo vlastně celé myšlené a že to má nějaký myšlenkový přesah. Ale s přesahama jděte někam - to k životu nepotřebuji, nevyhledávám, nechci. Asi jsem spíš na ty jednodušší věci. Tím pádem pak neexistuje šance, že bych tomu dal druhou šanci nebo někoho odrazoval od toho, aby to nečetl. Já těch knih zase až tak moc nepřečetl, ale toto je jedna z nejhorších (a počítám s tím, že by dopadla stejně, i kdybych přečetl celou světovou knihovnu). Můj první odpad na tomto serveru, snad se jim do budoucna vyhnu.... celý text

Příběhy skutečné odvahy 2014, Bear Grylls (p)

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretoval Pavel Soukup. Jako herce ho zrovna nemusím, v dabingu se jeho hlas k postavám taky někdy moc nehodí (leč někdy zase jo), ale tady byl jeho přednes dokonalý. Jak se dokáže vcítit a podat jednotlivé napínavé příběhy, to je profesionalita na nejvyšší úrovni. Není to jen čtení, ale vyprávění a to je to, čím se liší od všech amatérských předčítačů, kteří toto nikdy nebudou umět. O Bearu Gryllsovi jsem neměl zrovna nejlepší mínění. Na druhou stranu jsem ho nikdy nesledoval a neznal. Ale podle toho, jak se prezentuje ve svých televizních doku-reality pořadech a jak si z něho všichni na internetu dělají srandu, jsem ho měl spíš za takovou nastrčenou postavičku, které všechno nachystají a on si na to pak hraje. Ale pokud toto opravdu napsal on, tak klobouk. Dolů. Úplně jsem na něj změnil názor a vůbec se nebudu stydět ho od nynějška respektovat a teď už věřím, že jeho zkušenosti, triky a způsoby přežití si necucá jen tak z prstu nebo ze scénáře. Když se mám vyjádřit k osudům jednotlivých hrdinů (nebo obětí?) - každý z nich je skvělý námět na natočení filmu "podle skutečných událostí" (některé už to mají splněno). Jsou to opravdu příběhy skutečné odvahy, ale neskutečně neuvěřitelné. Nejvíc mě bavily ty z 2. světové a jiných válek, úniky ze zajetí nebo boj s přírodou, ale ani horolezecké nebo antarktické nezůstávají pozadu. A to jsou vlastně tak všechny. Vlastně ani jeden z nich mě nenudil a ta rozmanitost prostě bavila. Už tady chyběl snad jedině Maresjev, chch. Je pravda, že literární cenu to asi nikdy nedostane, ale to já nepotřebuju na to, abych si užil dobrou knihu. Právě spíš chválím ten přímočarý jednoduchý styl, kdy tam není moc balastu, v ději postupujeme rychle vpřed, bez zdržování, jen s fakty důležitými pro pochopení situace... a to se čte (poslouchá) fakt dobře. Knize vděčím za to, že jsem se s těmito hrdiny seznámil nebo si doplnil informace, které jsem pak nejednou dohledával na wikipedii. Vůbec nelituji toho, že jsem po této knize sáhnul a jestli hledáte důvod, proč si ji přečíst, tak: Protože tam je.... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou namluvil Jiří Ornest. Ponurost mrtvého světa vystihl obstojně a bez emocí, které celkově v této knize tak nějak (záměrně) chybí. Vše podtrhují temné hudební podkresy. Na zpracování si nemůžu stěžovat, ale také zrovna nejásám. Ale jásot asi není to, co by se zde dalo čekat. Cormac McCarthy asi chtěl napsat nejdepresivnější knihu všech dob a má to k tomu hooodně blízko. Garantuji vám, že se nezasmějete. Jen doufáte, že se stane něco pozitivního a že otec se synem konečně zažijí i nějaké to štěstí... ale to je tady relativní pojem. Ponuré je zde úplně všechno a jde jen o přežití/přežívání mezi podobně postiženými chudáky. K dobru nepřispívá ani všudypřítomný strach - ať už z kanibalů, zlodějů nebo nástrah zdevastované přírody. Neustálý hlad, zima, déšť, popílek a o slunci si můžete nechat leda tak zdát. Žádné dobré vyhlídky, žádná naděje. Vše zničené, mrtvé, vyrabované. Opravdu bezútěšný svět. Postav je zde velice málo. Dvojice hlavních protagonistů se setká jen s několika málo zoufalými či pochybnými jedinci, kteří se na chvíli objeví a pak zas zmizí, aby cesta mohla pokračovat dál. Co je však čeká, neví ani oni samotní. Mluví se zde málo a když už se mluví, je to hodně strohé. Syn často pokládá naivní dětské otázky, takže se nedivím, že otec už se kolikrát nezmůže na nic jiného, než na opakované "nevím", "tak jo" nebo jen prohodí nějakou jednoduchou větu. Tyto dialogy se časem stanou dost stereotypními. Soustředíme se spíš na samotné hledání jídla, přístřeší a užitečných věcí - vždy paranoidně ostražití, vždy připravení na nejhorší. To se může zdát jako nuda, ale pořád se tam děje něco, kvůli čemu nemůžete přestat. Je zde hodně neznámých - nevíme, co za katastrofu se vlastně stalo a ani si nedokážu domyslet, co mohlo mít za následek takhle extrémní vyhubení všeho živého během pár let... Také u postav samotných neznáme ani jejich věk, ani jména - ne že by to bylo zapotřebí, ale bylo mi divné, že by za celou dobu otec svého syna ani jednou neoslovil jménem. Ano, sice to má za následek, že děj je o to temnější, nicméně myslím, že to je už trochu prvoplánové. Cormac McCarthy vytvořil svět, kterého by se nikdo z nás nechtěl dožít a z kterého nebudete mít dobrý pocit. Možná vás taky přepadne strach, že by se jednou něco podobného mohlo stát - opravdu je to tak přehnané a nemyslitelné? Kdo si chce trochu zadepkařit, tato kniha je přesně pro něj. Jednorožce, lásku, kytičky, to běžte hledat někam jinam. A raději si běžte někam k supermarketu ukradnout nákupní vozík, třeba se bude jednou hodit (i když dvoukolák bude lepší - víme, jak se u nákupních vozíků dokážou zasekávat kolečka a to jezdíte po rovném povrchu). Když to srovnám s filmem Cesta s Viggo Mortensenem z roku 2009, musím uznat, že se opravdu ve velké míře držel předlohy, což chválím. Na ČSFD jsem mu dal 4 hvězdičky, u knihy jsem chvíli váhal nad stejným hodnocením, ale po zvážení mě film nadchl přeci jen o trochu více.... celý text

Klub rváčů 2015, Chuck Palahniuk

Jako většina lidí, i já jsem v první řadě viděl film od Davida Finchera, který patří mezi mé nejoblíbenější. O to víc si teď cením jeho kvalit, když vidím, jak striktně se držel předlohy. Často se stává, že film nevystihne úplně vše, čím je kniha výjimečná, ale toto je asi případ, kdy je to naopak. Tedy ne naopak, ale jinak. Každé médium má to svoje. Kniha je kniha, má víc detailů, a film je film, tam zase promlouvá perfektní audiovizuální stránka. Navíc já knihu samotnou nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretoval Ivan Lupták. A v souvislosti s filmem, kde hlavní postavy ztvárnili Edward Norton a Brad Pitt, nešlo mi u knihy si je představovat jinak... a nutno říci, že hlas Ivana Luptáka se k nim oběma skvěle hodí. A také ten styl vyprávění, kdy často zběsile chrlí slova v rychlém tempu a s tím správným pocitem zoufalosti, marnosti a anarchie, dodává tu správnou schizofrenní atmosféru. Do toho ty vychytané hudební předěly - no, povedlo se. Co k ději? No to je naprostá bomba. Tolik originálních nápadů pohromadě. Nespavost, podpůrné skupiny, vlepování okének do filmů, samotný klub rváčů, Projekt Zmatek, liposukční mýdlo, záškodnické akce, kastrace, rozdvojená osobnost, Marla Singerová, konec. Žádné zdržovačky, vše svižně ubíhá, jak když nestíháte doběhnout na záchod. Vše lemováno rozcupovanými ksichty a neuvěřitelným borcem Tylerem Durdenem, napůl skvělým kámošem a napůl strašnou sviní. A přesto s nimi jde v mnoha věcech souhlasit. Teď už zbývá jenom vycedit ty nejvíce profláklé citáty: "První pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů" a "Vím to, protože to ví Tyler" (nemohl jsem si to odpustit). Přestože kniha je skvělá, v mých očích z toho paradoxně film pořád vychází líp. Stejně ale nejde dát tomu menší, než nejvyšší hodnocení.... celý text

Řetězová reakce 2018, František Kotleta (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretovala Markéta Burešová (ještě že ne Saskia) a poradila si s tím docela obstojně. S nekompromisní Alicí, která rozsévá smrt a jatka všude, kde se ukáže, si pohrála uvěřitelně. Jediné, co mi nesedlo, je ženským hlasem pronášené "ratatatata", ale zkuste si to sami, taky byste zněli blbě. Už to nemá ty koule, jak předchozí knihy série, ale to je logické, když je hlavní hrdinka žena. A když ne koule, tak vaječníky, ale pěkně nasrané vaječníky, s odplatou takových rozměrů, že by se za to nemusel stydět ani španělský inkvizitor. Jedeme opravdu ve velkém. Kdo je na špatné straně, má to už holt předem spočítané. Bohužel je to ale taková docela obyčejná řež, a to na úkor kvality a hlavně humoru. Ten se tam v podstatě nevyskytuje a to je škoda. Pro slintaly se tam ale najde několik lascivních sexuálních momentů. Nevím, možná se Franta Kotletovic už z tohoto postapokalyptického tématu trochu vyčerpal - chybí mi tam ten správný náboj, kterého jsem se načmuchal u předchozích knih. Už mě tam holt nic moc nepřekvapilo. Ale na druhou stranu pořád lepší, než nějakej Shakespeare nebo většina povinné školní četby.... celý text

Rázová vlna 2017, František Kotleta (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale opět jsem si poslechl audioknihu, kterou skvěle interpretoval Borek Kapitančik. Už je to taková klasika, ten jeho hlas, který mám s touto sérií pevně spjatý a neměnil bych. Ten snad po ránu musí kloktat rýsováčky na chilli nebo co... Samozřejmě jedeme pořád po stejné koleji, takže smrt číhá všude a my sledujeme na štěstí zrovna ty, co ji rozsévají nejvíc. Nemá cenu počítat počet vystřílených nábojů a obětí - lepší je nechat se unášet postapokalyptickou vlnou zla a té snahy vmísit i trochu toho dobra. Měnitelé se ukážou ve vší své kráse, teda spíše ve všem svém hnusu a jak se blíží konec, nechcete, aby už byl konec. Ale on pak je najednou konec. Že to tak najednou skončilo, to docela chápu, protože když je to vše vyprávěné z pohledu plukovníka Michálka, tak je jasné, že po smrti toho už moc nenakecá... Ale stejně ve mě trochu nakonec hlodá pocit, že jsme se celou dobu připravovali na něco, co je pak tak náhlé..., takže jsem si připadal, jak kdybych 14 dní za odměnu dostával nažrat, abych zjistil, že jsem celou dobu dostával nahnilej okurek z kompostárny. Zklamanej ale nejsem. Pořád je to nadprůměrná kniha, která bavila od začátku do konce. A navíc musím vyzdvihnout, že fajnšmekrové si oproti předchozím knihám ze série užijí mnohem víc postelových scén,... akorát většinou bez postele... zato ale pěkně věrně "eroticky" popsaných. Co víc si přát? Snad jedině jako kůň ržát!... celý text

Poločas rozpadu 2017, František Kotleta (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou skvěle interpretoval Borek Kapitančik. Jeho chraplák, kterému někdy přidal a někdy ubral na intenzitě, aby dal jednotlivým postavám trochu jiný feel, podtrhuje tu zoufalost a bestiálnost radioaktivního světa. V jeho podání je ta kniha prostě parádně namluvená. Nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdyby to četl třeba Václav Neckář se svým přitepleným hlasem. Prásk, prásk. Ratata. Prásk, prásk. Ratata. Dát k tomu nějakou techno hudbu, dalo by se na to docela i pařit. Ale oproti prvnímu dílu už to není taková hitparáda. Není to tak chytlavé, není to tak nahláškované (nebo spíš ty hlášky by ve skutečnosti nešly moc dobře přes pysk), ale na druhou stranu je to mnohem krvavější. Jak kdybych se díval na nějakou přehnanou řežbu v béčkovém filmu. Děj se nám posunul úplně někam jinam, přičemž zvěrstev se dočkáme habaděj. Stačí třeba kýble krve v Čubčím poháru a měli byste vymalováno. Trochu jako z nouze ctnost působí ta jistota, že nastane nukleární zima, a proto je potřeba zachránit svět... ale přece je potřeba, aby ta kniha měla nějaký směr a nešlo jen o bezduchou vybíjenou. Kult Měnitelů jsou schopní nepřátelé a naprostí šílení fanatici, dokonce i naprostí fanatičtí šílenci. Ty jejich metody jsou často tak bizarní a brutální, že vůbec nevadí kosit je bez slitování po tuctech. Potěšila opětovná přítomnost Žolíka, ale ostatních postav z prvního dílu tam zůstalo jen hrstka. Ale nevadí. Horší je to s humorem, kterého ubylo nebo se zrovna nezadařilo s jeho kvalitou. Přesto je to ale kniha zábavná. A s otevřeným koncem, takže jdu rovnou na další díl.... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou skvěle interpretoval Borek Kapitančik - jeho hlas se ke knize parádně hodí, je tak správně drsný - a někdy i povedeně mění hlasy jednotlivých postav. Dokonce bych řekl, že ten jeho přednes tu kvalitu knihy ještě více vyšperkoval a fakt jsem si ji v jeho společnosti užil. A z toho je jasné, že budu chválit. Co mě zaskočilo úplně nejdřív, tak že Kotleta asi umí předvídat budoucnost, ne? Podle těch rozhlasových zpráv o válce na Ukrajině s Ruskem a chování ostatních států. A pak je tu ten postnukleárně apokalyptický zbytek, který mi často silně připomíná hru Fallout. A samozřejmě něco jako komando armádních specialistů, což zní trochu jako klišé. Ale zjistil jsem o sobě, že právě takové klišé mám rád. Nehrajeme si tu na city a jede se v brutální a nemilosrdné řežbě ve světě plném násilí, fanatiků, zlodějů, vrahů a kanibalů a samozřejmě i individuí trpícími nemocí z ozáření. Je pravda, že celé to na mě působilo trochu jak óda na Ramba, akorát takového, který se narodil v české kotlině a přesto se snaží působit americky. V kontrastu s tím se zde objevují typicky česká jména hrdinů a k tomu se připlete nějaký ten Voloďa nebo Gřegoř, no prostě sousední státy. Ale to mi taky neva. Hlavně se tu cedí hromady hlášek... i když někdy trochu na sílu. V podstatě až do poslední kapitoly jsem děj hltal a hltal, až jsem ho celý dohltal a ani mě z toho nebolelo břicho z přežrání. A hltat doufám budu i pokračování, na které se moc těším.... celý text

Porodní bába 2015, Katja Kettu

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretovala převážně Pavla Beretová. Tu mám sice platonicky rád, ale z jejího přednesu zrovna odvařený nejsem. Spíše je to ale ten obsah, než že by za to mohla vyloženě ona. I když je pravda, že jsem ji několikrát přistihl i u toho, jak mi ty její hlasové nuance vadí. Pak tu máme sice ještě Plesla a Vlasáka, ale těch je tam málo a průměr. Dovedu si představit, že audio zpracování mohlo být povedenější, kdyby si s tím trochu víc pohráli. Do knihy jsem šel úplně na slepo. Vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Ale není to přesně obsah, co tomu budu vytýkat. Je to spíš ta forma. Myslím si, že ten děj se dal odvyprávět mnohem zajímavějším a přehlednějším způsobem. Spisovatelka totiž zvolila něco, čemu se myslím říká du-forma. Jakoby to byl dopis, který adresuje svému milovanému SS-narkomanovi a oslovuje ho "ty" a popisuje v něm svůj příběh a to tak dopodrobna, jak kdyby u toho on snad ani nebyl. Divné. A některé věty byly jak z děla a ne z pera, plné divných slovních spojení - nevím, jak jinak to popsat... A pak tu máme podle mě zmatené skoky v čase. Možná je to tím, že jsem poslouchal audioknihu a nečetl to, ale já se prostě ztrácel v tom, co bylo dřív a kdy jsme v chatě ve fjordu a kdy v táboře a kdy už zase ve fjordu a kdy už je bezzubá. A podobně to mám s postavami, tedy hlavně s těmi vedlejšími. Než se stačím rozkoukat, kdo je kdo a jestli bude mít nějakou větší roli, už jsme uprostřed děje a já mám pořád pocit, že nevím, proč tam jsou, když mi nebyly pořádně představeny. Nechápu vztahy. A nelíbí se mi ty náhody, hlavně v souvislosti s jejím otcem - že se kámošil s jeho otcem a jsou ve fjordu v chatě, kterou obýval dříve její otec s truhlou jeho otce a že dcerušku zachránil z opuštěné skály kdesi na moři a že ho ona popáleného kdysi ošetřovala a nepoznala (nebo to ne? Ani nevím...). A konečně se dostávám k hlavním a nejvíc kontroverzním postavám - sama porodní bába (jejíž jméno jsem buď nepostřehl nebo ho tam ani neuvedli a věk jsem si také dlouho domýšlel - hlavně když ono "bába" evokuje někoho mnohem staršího, než ve skutečnosti byla) a mistr nácek Johaness. Tak nějak tušíme, že ani jeden z nich nebude zrovna ukázka nevinnosti, ale některé jejich činy jsou opravdu kruté, odporné a nepochopitelné. Nepochopitelné? To vlastně zas ne, protože z jejích a jeho slov slyšíme různé obhajoby a důvody, proč dělají, co dělají. Ať je to sebevíc amorální, toto je ta síla celé knihy. A to je nejvíc šokující, ten pohled do jejich niter. Ona ho bezmezně zbožňuje, přímo uctívá a nevidí ty chyby ani své submisivní sklony jdoucí ruku v ruce s jeho závislostí na tvrdých drogách. Je to mnohdy nechutné, plné tělesných detailů, lidského chtíče, touhy a sexu a plození a umírání a znásilňování a lhostejnosti. Hodně bizarní "romance" uprostřed válečných zločinů. A vy nevíte, na čí straně máte stát. Je vám možná i líto, co se jí pak stane, ale také víte, jaká ve skutečnosti je a co všechno udělala. Jak jsem ale psal výše, nelíbil se mi ten styl, jakým to bylo napsáno. A taky jsem měl pocit, že se tam toho poměrně dost opakovalo. Spíš mě to nebavilo, než bavilo.... celý text

Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů 2016, * antologie

Knihu samotnou jsem nečetl, místo toho jsem poslouchal jako audioknihu a až na ty hudební předěly byla zpracovaná solidně. Většina interpretů se zhostila svých rolí s gustem a umem sobě vlastním a nemám téměř žádné námitky. Jak se dalo čekat, jsou zde lepší i horší kousky. Bohužel asi budu za homofoba, ale ženské autorky mě většinou nezaujaly - a třeba ten příběh o hledání ztraceného manžela vyzníval žensky hystericky, pak už jenom typicky žensky. Stejně blbý byl ten židovský o zázračném amuletu. Tyto dvě povídky mě vyloženě nebavily, s ostatními jsem byl jakž takž spokojen. K většině se nebudu vyjadřovat, protože buď je to průměr nebo nezaujaly tak moc, aby to stálo za to. Ale jsou zde povídky, které musím vyzdvihnout... Miloš Urban: Mizení na mostě – čte Hynek Čermák. Dobře napsané a ještě líp namluvené. Originální téma a autor se s ničím moc nesere. Jiří W. Procházka: Mrtvá holka z čerťáku – čte Alexej Pyško. Temné, mrtvolné, z prostředí pouťových lidí, nejvíc noir. Vrchol knihy. Štěpán Kopřiva: Amatéři – čte Viktor Dvořák. Námět sice celkem tuctový (vyloupení pěstírny trávy jak někde ve "Sbal prachy a vypadni"), ale Kopřiva to prostě umí tak dobře podat... Druhé místo. Petr Stančík: Kabinet sedmi probodnutých knih – čte Lukáš Hlavica. Tohle je prostě ta stará Praha, jak by měla být. Líbila se mi ta pestrobarevnost příběhů a myslím, že každý si tady něco vybere. Dobrý počin.... celý text

Krvavá cesta na smrt 2001, Sven Hassel (p)

Různorodé historky a epizody z válečné vřavy, tedy vlastně často i z vřavy, která není přímo z bojů, ale s válkou v pozadí. Na rozdíl od autorovy "Legie prokletých" tato kniha nepůsobí tak moc protiválečně - sice zde cítím to pohrdání nesmyslnou válkou a - lidově řečeno - jak s ní vyjebat, ale na nějaké přílišné odsuzování se neklade moc velký důraz. Někdy mám dokonce pocit, že se oslavuje německé hrdinství (jako že jsou ve všem nejlepší) a ruští Untermenschen jsou odpad (jako že jsou krutí, páchají různá zvěrstva a jejich nejpoužívanější věta je "Job tvoju mať"). V hlavních rolích excelují Porta a Drobeček, kolem nichž se točí valná většina příběhů, a nutno říct, že ti se neztratí v žádné situaci a dokážou ze všeho vytěžit maximum. Dělají si srandu z nadřízených, chlastají, ponižují všechny okolo, lžou a kradou, obchodují se vším možným a kdykoliv se na scéně objeví nějaká ženská, máte většinou jistotu, že ji voni nebo někdo z jejich kámošů vojedou. Bohužel často soucítím s jejich civilními "oběťmi", kteří si to asi neužívali tak, jak to z jejich pohledu viděli Němci, a strach si možná pletli s nějakými sympatiemi a sklony ke spolupráci. Ale nevím, nebyl jsem tam (a ani bych nechtěl). Sprostou mluvou a dokonce až vulgárními výrazy se nešetří, ale není to na škodu a postavy to víc polidšťuje. Stejnou kadenci ale mají i hlášky, od urážek až po morbidní komentování situace, téměř vždy ale vtipné. Smrt číhá všude, je jí hodně a její realistické popisy můžou slabší povahy poblít. Co mi přišlo nejvíce absurdní a neuvěřitelné, byl medvěd Rasputin, který Rusáky vraždil líp než většina nácků... a ještě se na nich nakrmil. Vůbec zde nepadne zmínka o tom, že by sloužili v trestním praporu a že byli vlastně přinucení bojovat, ale možná se spisovatel nechtěl opakovat, tak šel trochu jinou cestou. Jsem rád, že zde již postavy vystupují pod jmény Dědek a Drobeček a ne Starej a Prcek použité v překladu "Legie prokletých". Tak nějak mi to k nim sedí líp. Sven Hassel mě nadchnul již před lety a audioknihu "Legie prokletých" jsem si poslechl nedávno, tak mě to navnadilo i na tuto. Tu opět načetl Václav Knop, který předvedl standardní, v ničem ani špatný ani dobrý výkon. Akorát ty pasáže, kdy "recituje" zpěv různých písní, je čirá tragédie, ale zároveň chápu, že to je ošemetné, takhle bez melodie a často i bez rýmů. Dám si od něj ale na nějakou dobu pauzu. Knihu jsem si užil a nebojím se říct, že se dá číst i opakovaně, protože jednotlivé kapitoly oplývají širokým spektrem - od napětí přes humor až po touhu po přežití. Co mě nepřekvapuje (obzvlášť ve světle aktuálních událostí na okupované Ukrajině) je, že už za 2. světové války dobře věděli, že "Ivan je ten největší lhář na světě."... celý text

Ústav 2020, Stephen King

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu skvěle interpretovanou Martinem Preissem. Jeho vyprávění je bezchybné a díky jeho hlasu a změnám v intonaci se člověk nikdy neztrácí v tom, která postava zrovna mluví a celkově je to prostě profesionalita. Teď k samotnému obsahu: Od Kinga už mám za sebou několik knih a často byly dost přehnané a překombinované, někdy i dost abstraktní. V Ústavu sice také najdeme nějaké nadpřirozené tele-schopnosti (patie a kineze), ale hlavní prim tady hraje mnohem hrůznější představa - únosy, bezohledné mučení a pokusy na nevinných dětech... a to vše bez ohledu na nějaké všeobecné morální zásady. Po pomalejším rozjezdu, kdy někomu může přijít zbytečně zdlouhavé představení bývalého cajta Tima Jamiesona, se soustředíme hlavně na nadprůměrně geniálního chlapce Luka Ellise, který si musí projít peklem, abychom postupně zjistili, o co v tom podělaném ústavu vlastně jde. Napětí se dá často krájet jak v masokombinátu a nechybí četné zabíjení, týrání a vraždy, ale i organizace s neomezenými možnostmi. Dost mi to připomínalo bořiče/ničitele z Kingovy série Temná věž, ale skutečná spojitost zde asi není. Kniha mě opravdu hodně bavila a už teď se bojím, že jednou natočená filmová verze bude stát za strachem vypuštěnej prd.... celý text

Legie prokletých 2016, Sven Hassel (p)

Nemyslím si, že má smysl zjišťovat, jestli to vše prožil přímo on nebo to má z vyprávění. Je vidět, že ve válce byl a jako protiválečná kniha to funguje skvěle. Obzvlášť si cením toho, že konečně taky vidíme pohled z druhé, nacistické strany a ne jen hrdinné opěvování spojeneckých sil, papírově těch hodnejch. Jestli nesedí některá fakta, to je mi docela jedno - nejsem žádnej military odborník (třeba jednotky horských "myslivců" na mě působily dost podezřele, ale přesto asi existovaly). Hlavní je to vyobrazení hrůz, které působí reálně a v kombinaci s kritickými názory autora je jasné, kam by si měli všichni ti generálové a politici takové války strčit. Jediné, co mě zarazilo, bylo líčení toho, jak všichni vychcípali a je jich už málo a v další kapitole se opět bojuje ve velkém, pak zas vychcípají a zas boj - bylo to takové nejednoznačné. Pak mám dojem, že se kniha hodně zaměřuje na Portu a ostatní tak nějak upozaďuje. Ale to jsou jen menší chybky na této parádní napínavé knize. Já knihu četl už kdysi dávno (plus několik dalších "hasselovek") a teď jsem si poslechl audioknihu interpretovanou Václavem Knopem. Proti němu nemůžu mít křivého slova, ale rovného slova taky zrovna ne - tak něco mezi. Asi mi trochu vadí jeho tón hlasu, ale za to on nemůže. S přednesem jsem byl spokojen. Dále nevím, jaké vydání četl, ale já mám prostě postavy zafixované jako Dědka a né Starýho, Drobečka a né Prcka, takže to bylo pro mě trochu zklamání. Z válečné literatury jsem toho moc nepřečetl, ale jsem rád, že zrovna Hasselova díla mi neunikla. Legie prokletých jako jeho prvotina nastavila solidní laťku a doporučuji všem, co od něj ještě nic nečetli.... celý text

To 2019, Stephen King

Poslechl jsem si audioknihu, kterou skvěle interpretovali Pavel Soukup, Jan Vondráček, Vasil Fridrich, Michal Zelenka, Jitka Ježková, David Novotný (toho tam klidně mohlo být více) a Jan Zadražil (a ten jediný mi připadal dost nevýrazný, ale nestěžuju si). Problém s poslechem jsem měl jen ke konci, když jsem se ztrácel, v jaké časové rovině se to právě odehrává. Ještě že se dalo orientovat podle toho, kdo už nežije. K obsahu: celá kniha byla super a postupně se nám to všechno pěkně rozvíjí a první mrtvoly na sebe nenechají dlouho čekat a všechno to do sebe pěkně zapadá. Musím uznat, že King to má všechno pěkně promyšlené. Ale mám minimálně dvě připomínky. Za prvé - typické Kingovo rozvláčné odbíhání od hlavního děje, které tam nadělalo strašně moc balastu, společně s masochistickým množstvím vedlejších postav a jmen. Takže jsem často měl pocit, jak kdybych poslouchal nějakého senilního ukecaného důchodce, kterej se ke všemu musí dostat oklikou a mezitím ještě třikrát odbočit. Musím ale uznat, že často to tam svůj smysl mělo a dotvářelo to tu správnou atmosféru. Za druhé ten nízký věk dětských hrdinů (i antihrdinů) - na to, co tam předvádějí a jak dospěle uvažují a chovají se, mi to přijde dost neuvěřitelné (obzvlášť s přihlédnutím ke kontroverzní scéně, kdy se na Beverly všichni postupně vystřídají - to asi nikdy v žádném filmovém zpracování nebude... mám podezření, že King to tam dal jen proto, že má trochu úchylku, protože na děj to velký vliv nemělo). Kniha je to dlouhá a audiokniha tím pádem taky, ale musím říct, že i přes tu obsáhlost mě nestihla začít nudit. Ne nadarmo se To stalo kultem a uznávaným mistrovským dílem. Mistr nemistr, ať to bylo skvělé sebevíc, na úplný vrchol, ač těsně, to podle mě nedosáhlo. Ale fakt těsně, ti povídám... PS: Poslechl jsem si i verzi audioknihy, kterou namluvil Jiří Žák. Jde vidět, že některé anglické názvy mu dělají problém (třeba Denbrouk místo Denbró nebo Bjů místo Bev). Také to čte docela bez intonace a sem tam udělá takové jako "sek" a pokračuje ve čtení. Ale hlas má fajn a poslouchá se dobře. A taky jsem si všiml špatného překladu (Pavouk a Dr. Chobotnice mají být očitivně Spider-Man a Dr. Octopus). Rozhodně doporučuji více audioknihu od OneHotBook.... celý text

Nitro těžkne glycerínem 2006, Štěpán Kopřiva

Tak teď už vím, kde se v Asfaltu vzal Junker Filda Multimlask. A nutno dodat, že jako vánoční dárek by se mi to taky líbilo, nejdřív mě a pak i dětem, chch. Komiks parádní - vůbec jsem nečekal, že by česká kotlina mohla vůbec něco takového vyplodit. Nechybí tomu vtip, sex a násilí v podobě hromady mrtvol a potoků krve. Nejsem žádnej komiksovej expert, ale i ten styl kresby mi sedl. Nadšení se předhánělo se zvědavostí a oči mi nad těma obrázkama lítaly a pak prohlížely i ty detaily. Tohle mě prostě dostalo a Kopřivův perverzní mozek začínám mít rád ještě víc. Díky oběma autorům.... celý text

Závan klíčovou dírkou 2020, Stephen King

Nejdřív musím silně nesouhlasit s tvrzením v úvodu knihy, kdy King slibuje, že není třeba mít přečtené nic z předchozích knih. Samozřejmě, že není, ale pak byste měli z knihy poloviční požitek (tím pádem i mé chabé hodnocení by bylo poloviční). Trochu to jeho tvrzení smrdí tím, že se nemáte bát si tu knihu koupit a dát mu vydělat. Ono celkově ten návrat k sérii Temné věže mě moc nepotěšil. Místo, aby se vrátil k nastíněným tématům z předchozích knih (třeba pád Gileadu by mě zajímal ze všeho nejvíc), jdeme opět cestou nových postav a nových příběhů (a Roland se nám najednou nějak rozpovídal). Což o to, ono to nebylo vyloženě špatné, ale když uvážím, že je to často opět úplně zbytečně natahované a objevuje se tam opravdu dost souvislostí s předchozími knihami, mám dojem, že opět je to takové průměrné dílo. Musím tedy zmínit, že samotnou knihu jsem nečetl, ale poslouchal jsem audioknihu interpretovanou Liborem Teršem... za celou sérii Temné věže se mi ten jeho přednes dost znelíbil, takže i tady jsem se s tímto faktem musel vyrovnávat. Mám ale dojem, že ani sebelepší projev by mému hodnocení nepřidal. Musím přiznat, že jsem docela rád, že mám za sebou i poslední knihu série a že už se do Středosvěta nebudu muset dobrovolně vracet. I když v něm vězí tolik potenciálu...... celý text

Asfalt 2009, Štěpán Kopřiva

Tak tohle byla tedy opravdu efektivní brutalita. A to je přesně to, co jsem v knižním titulu snad ještě nezažil. Knihu jsem sice nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu naprosto geniálně interpretovanou Ludvíkem Králem. V jeho podání ty démony i členy Kuffenbachova komanda úplně vidím. Obzvlášť jsem si oblíbil jeho chraplák, když mluvil hlasem Chorozona nebo Baalzebula. Ta vize pekla (a vlastně i nebe) je naprosto ujetá a chytlo mě to hned od začátku. Že budou lidé po smrti používaní jako stavební materiál pro všechno a že asfalťáci se dokážou zregenerovat i z většinou smrtelných zranění, to je nápad hodný nobelovky. Psané je to sprostě prostým jazykem s morbidním humorem, s ničím se tu nikdo nesere a jede se svižně od začátku až do konce, pořád se tu něco děje. Humor je téměř bez výjimky hodně povedený, až jsem se smíchy za střeva popadal. Co se mi nelíbilo, tak práce s časem. Že by toho tolik stihli za pouhé dva dny, tomu se mi nechtělo moc věřit. Obzvlášť když čas plyne po sekundách, ale jakoby byl zpomalený (hlavně ke konci). Ale to vlastně nakonec vůbec nevadí. Všechny postavy, od nesmrtelného übermensche Kuffenbacha, přes sviňáka drsňáka Ostranskiho, neortodoxního doktora Holofausta (s neodmyslitelnou polní lopatkou), neohroženého spolehlivého Vorošilova až po nováčka pako Lamberta, jsem si oblíbil, i když každého jinak (jak jinak, když jsou každý jiný). Ale i záporáci jsou skvělí - zmiňovaní Chorozon (fenomenální, fascinující!) a bzuk Baalzebul jsou jen špička ledovce - máme tu Vanderbergerovou, Sitriho, Alici, knížete Astarota a mnoho dalších. A všichni hláškují v takové kadenci, že by se na to hodilo také nějaké trefné přirovnání, jakých se najde v knize spousta, většinou dokonale padnoucích a k zasmání. A ten děj, který se nedá předvídat. A ty bezvýchodné situace, ze kterých se nakonec vždy východ za určitou cenu najde. A ty myšlenkové pochody postav. A ty nečekané smrti. A ty různé nechutné výjevy (pro slabší povahy asi nestravitelné). A ty krvavé lázně. A tolik akce! Neskutečné. Divím se a jsem neskutečně rád, že nějaké nakladatelství vůbec takovouhle knihu vydalo a tleskám autorovi za jeho pohled do světa krve, kostí, vnitřností a smrti, hodně smrtí, bodycount maximum. Nevím, co k tomu víc napsat, jsem prostě nadšený. PS: kdybych jednou měl finance (pro jistotu neomezené) a schopnosti natočit film (předem bych mu dal rovnou přívlastek "kultovní"), šel bych do tohohle.... celý text

Temná věž 2020, Stephen King

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si její interpretaci Liborem Teršem. Jak jsem zmiňoval u všech předchozích dílů, jeho přednes mě moc nenadchl. Tentokrát to snad bylo ještě o stupeň horší, protože mě tato série přestává bavit. Bohužel jsem měl pocit, že stejně to měl i Terš. A protože jde vlastně o jakési zakončení putování za Věží, myslím, že nastal pravý čas sérii ohodnotit jako celek (ona samotná kniha vlastně rezonuje na kvalitativní úrovni podobně, takže to je docela i fér). Za prvé - při prodeji prvního dílu by měli dávat upozornění, že musíte počítat s koupí všech ostatních dílů, protože jinak nemá cenu to číst. Za druhé - myslím, že ani sám Stephen King neměl ze začátku představu, jak moc se to rozroste a o čem všem bude vlastně psát. Bohužel hodně z toho mi přijde jako vata a některé pasáže byly fakt zdlouhavé. A to ani nemluvím o tom, že se tam pořád něco opakuje a vrací se k předchozím událostem, pořád a pořád. Žánrově je to strašná všehochuť. X rozpracovaných nápadů a dějových linek, které zůstaly nedokončené. King neustále skáče v místech a časech, v alternativních vesmírech a pohybuje se mezi realitou a fikcí, je tam strašně moc postav, ras a stvoření, odkazů do popkultury, a přitom pořád přidává další a další mezipříběhy, myšlenkové pochody, abstraktní místa, sny. To mě často už nebaví. Navíc odjakživa jsem neměl rád (ani ve filmech) tyto blbosti a výmysly: cestování v čase, prolínání alternativních realit/multiverse, konfrontace fiktivních postav s jejich tvůrci a příliš mnoho náhod. A to vše tady najdeme. Nejen to - tady to tvoří stěžejní část díla. Takže máme problém. Budu asi žít v naději, že jednou někdo tuhle látku uchopí a dá tomu nějaký ucelený směr a logiku (třeba ve formě seriálu) a vynechá zbytečnosti a vysvětlí věci, co jsem nepochopil. Od tohoto dílu jsem čekal velké vyvrcholení a že mi konečně dojde, co na celé sérii Temná věž všichni fanoušci mají, ale nestalo se. Ještě že jsem to nemusel číst, díky za audioknihy. Před "Závanem klíčovou dírkou" si dám od Temné věže chvíli pauzu.... celý text