Kunafix přečtené 74

Srovnáno se zemí 2005, Richard Bachman (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale sehnal jsem audioknihu, kterou čte Jiří Kubeš - což je na internetu nedohledatelný interpret, takže vůbec nevím, kdo to je a jak vypadá. Ale číst umí a to je hlavní. Hlas má jako zralý šedesátník... a s knihou si poradil dobře. Ke knize samotné - nejdřív si poslechneme autorovu předmluvu, která je dost o ničem a připadá mi to, že se King zase plácá po rameni a rozebírá, proč Bachman a né King. Ale pak už nastupuje děj. Než se začnu orientovat v postavách, chvíli mi to trvá - je tam Bart, kterej má dva vnitřní hlasy, Freda a George? A kdo je ten Charlie? Tak nakonec jinak: Bart je hlavní postava, ale ve skutečnosti se jmenuje celým jménem "Bart" Barton George Dawes, Charlie je jeho syn a Fred je imaginární postava, ke které Bart mluví a která mluví k Bartovi jako k Georgovi. Uf, tak když už máme jasno (snad asi až po půlce knihy), můžeme se naplno soustředit na život hlavního hrdiny... a myšlenky zločince. Prádelna, manželství, smrt dítěte, sousedé, hippie stopařka a Magliore... a tak nakonec dospějeme ke zdárnému konci, který je zdárný jen pro někoho... ale my aspoň víme proč. Ale že to trvalo. No, Kingu, zrovna nadšený z toho nejsem, ale vsadím se, že na šílené střelce v USA tohle může působit jako bible. Tentokrát je to King bez mystické příchuti, ale s ochucovadly pro Kinga typickými - např. že ho tolik baví vždy popisovat názvy jednotlivých ulic a silnic a odkud kam vedou nebo s hromadou popkulturních či historických zmínek o různých jedincích či uskupeních. Možná pro amíky to význam má, ale pro mě jdou tyhle informace úplně mimo mě, protože mi to nic neříká a je mi to jedno. Je to docela slabá kniha, i když někdo má možná jiný názor... a já mu ho neberu. Mně to ale přijde trochu odfláklé a natahované. Všichni totiž tak nějak tušíme, jak to celé dopadne. A taky dopadlo.... celý text

Zpátky v ulicích 2009, Warren Ellis

Já na ty komiksy zase tak nejsem (dodnes nevím, jestli se u komiksů říká "viděl" nebo "četl"), ale tenhle se mi zapíše zlatým písmem do mé hlavy. Má to totiž koule. Už jsem sice viděl lepší kresby a více akce, ale Spider Jerusalem je tak ujetá postava, že to přesahuje hranice všeho. Už jenom ty jeho barevné hranatokulaté brýle jsou tak originální, že bych je chtěl taky (i když já bych v nich vypadal jak idiot). A pak je tu to jeho nekompromisní jednání, hlášky a situace, do kterých sám sebe dostává. A musím říct, že i autor musí být pěknej zhovadilec, že dokáže vymyslet tyhlety scénáře... a neodpustí si hromady černého humoru. Vtipného černého humoru. Ten svět, ve kterém se to odehrává, si vyloženě zaslouží další a další rozvíjení, ale určitě ne jak "Rozvíjej se, poupátko". Spíš to bude "Rozvíjej se, hovádko". A já se tím pádem těším na další díl. Jde vidět, že kde je dobrej nápad, není ani potřeba hromady násilí a krve. Novinařina totiž dokáže být taky pěkně drsnej job.... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

Knihu samotnou jsem nečet, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou čte Martin Sláma. Podle hlasu je to takovej pohodovej týpek a poslouchal se mi dobře. A teď k ději: musím říct, že téma ateismus/věda versus náboženství/bůh se mi líbilo - hlavně to, jak se to do těch náboženskejch nesmyslů opíralo. A taky ta logika, kterou ve své prezentaci Edmond Kirsch použil, aby vysvětlil, na co přišel. Tímto mě Dan Brown dostal na svou stranu. Ale má to samozřejmě i své "ale". A těch "ale" je více, ale nevím, jak to napsat v množném čísle. Tak předně je to ta představa umělé inteligence, kterou zde představuje superpočítač Winston. To je totiž přesně ten hloupý způsob, jak si ji představuje laik. Takže jsem často kroutil očima, že se mi málem vykroutily z lebky ven. Pak je to samozřejmě Brownovo nekonečné klišé, kdy je Langdonovou partnerkou opět žena, tentokrát dokonce budoucí španělská královna. Nebo to jiné klišé, že Langdon vždy většinu míst navštívil (několikrát) a cokoliv se mu přimotá pod čumák, tak nad tím vždy žasne nebo je ohromený. A pak samozřejmě ten spisovatelův styl, který se v jeho knihách absolutně nemění - něco nakousne, ale neprozradí, co to je. K tomu většinou vede dlouhá cesta přes několik kapitol a nakonec se z toho vyklube nějaká blbost nebo něco, co se dalo čekat. Prostě napíná něco, co není napínavé. A samozřejmě, jak jsme zvyklí, se dočkáme i těch zvratů, které už ani nepřekvapí... leda byste od něj nikdy nic nečetli. Líbí se mi, jak protinábožensky se tady vystupuje a plně se s tím ztotožňuji. Jako kniha ale... nic moc.... celý text

Fury: Bůh ochraňuj válku 2009, Garth Ennis

Tohle je úplně jinej Nick Fury, než jak nám ho servíruje filmovej MCU. Prvně: není černej. Druze: s ničím se nesere. Třetě: nesere se s tím opravdu brutálními metodami zahrnujícími chrstance krve, výhřezy střev a nekompromisními rozhodnutími... a chováním. Je to prostě úplně jiná liga, než to, co nám Marvel cpe ve filmech, které se na R-rating necítí. Je to hodně ukecané a protkané politikou a různými organizacemi/agenturami a v tom se člověk nechce moc babrat. Ale myšlenka je jasná - že Fury nepatří do starého železa, kam ho chtěl někdo uklidit a všechny organizace/agentury jsou mu u prdele, když jde o bezpráví. Kromě Rudiho Gagarina pobavil i Kyklop, chch. A vzhledem k tomu, že komiksy si teprve oťukávám a toto je teprve můj druhý, srší ze mě takové malé nadšení, že jsem objevil docela dobrý nový druh zábavy. A jestli narazím i na další takhle dobré kusy, mám se na co těšit.... celý text

Inferno 2013, Dan Brown

Jak už to u mě často bývá, knihu jsem nečetl, ale poslouchal. Miroslav Táborský je skvělý vypravěč/načítač s tak specifickým hlasem, že bych ho poznal i kdyby daboval péčko. Chválím a obdivuji jeho schopnost vyslovovat věty v několka různých jazycích, které se zde vyskytují, a to tak, že to zní, jak kdyby tím jazykem uměl mluvit. Než se dostanu k samotnému ději, musím se pozastavit nad spisovatelovým stylem. Už mě docela unavuje, když se neustále opakuje a vrací se k věcem, které již byly několikrát řečeny dříve. Stejné to bylo i u jeho předchozích knih. Připadám si pak že si o mě myslí, že jsem trochu blbeček, kterému to asi napoprvé uniklo. Děj, to bylo peklo, a to nemyslím to Dantovo. Bylo to peklo, akorát nevím, jestli v tom negativním nebo pozitivním smyslu. Má peklo vůbec pozitivní smysl? Zaujalo mě, že tentokrát si Brown vzal na přetřes moderní téma - problém přelidnění... a zazněly taky docela kontroverzní názory, s kterými by se vlastně dalo souhlasit, když se na to člověk podívá logicky (a co si budeme povídat - to konečné řešení je nakonec docela elegantní). Ale aby tady měl Langdon vůbec co dělat, musela se sem vkloubit nějaká ta historicko-symbolická, záhadně hádankovitá část... která už je ale poněkud ohraná. Neustálé se oháněním Dantem už pak bylo dost útrpné a běhání z místa na místo, kde je vám jasné, že bude čekat jen další rébus, to je jak točit kafemlejnkem - furt dokola. A že se po jeho boku objeví nějaká ta inteligentní krásná žena, to bylo jen otázkou času. Stejně jako nějaká tajuplná organizace, tentokrát s názvem Konsorcium. Aspoň ta Langdonova amnésie byla příjemným zpestřením. Asi bych nebyl tak kritický, kdyby tohle byla první kniha autora, ke které jsem se dostal. Bylo to boží, to nemohu říct (hehe), ale vzhledem k tomu, jak se Brown postavil k tomuto palčivému tématu, musím ocenit, že na to takhle populárně upozornil. A tím pádem neříkám, že to bylo špatné. Bylo to... průměrně fajn.... celý text

Ztracený symbol 2010, Dan Brown

Knihu samotnou jsem nečetl, ale pustil jsem se do audioknihy. Tu čte Hana Rychetníková, kterou vůbec neznám. Čte to dobře, ale několikrát při přímé řeči přehání tónem hlasu a sem tam špatně vysloví anglické výrazy. Ale jinak má příjemný hlas, takže to jde odpustit. Jak už je u Browna zvykem, je to zase samé naznačování a protahování, aby si nechal napětí do další kapitoly, kde vás něco má překvapit, šokovat nebo si máte oddechnout. Jo, takhle to dělá pořád. Má to smrdět různými tajemstvími, jejich postupným odhalováním, souvislostmi ze skutečné historie, ale tak nějak mě to nebere. Zaobaleno do děje, který se docela vleče, i když se to zase odehrává během několika málo hodin. A opět zde Langdon jako přicmrndávačku má nějakou ženu, to je snad největší Brownovo klišé. Docela mě bavil Malach jako padouch, i když to celý ten jeho život a přerod a mentalita je strašně neuvěřitelná a šílená. A zednářství, to jsem tak nějak už čekal po všech těch templářích a asasínech. Tak příště třeba mimozemšťani? Nemůžu říct, že bych byl knihou nějak nadšen, ale na druhou stranu se to pořád dá považovat za zábavnou literaturu... ke které se nebudu muset nikdy vrátit.... celý text

Batman: Ticho 2012, Jeph Loeb

Nevím proč jsem si vybral právě toto jako svůj první pořádný komiks (Rychlé šípy apod. nepočítám), ale stalo se. A nevím, jestli jsem si vybral správně nebo se k tomuto formátu stavím moc dospěle nebo na to holt mám pohled zkreslený tím, že nejsem zvyklý... ale zrovna u toho nejásám. Dokážu ale pochopit, proč se někomu tak líbí. Ty kresby jsou super, postavy vždy tak superhrdinské a superschopné... a vypadá to tak lákavě. A tak jsem to musel jednou zkusit. Co je pro mě ale trochu problém, je ta jednoduchost děje. Nebo se možná špatně vyjadřuji. Ten děj je možná jednoduchý při zpětném ohlédnutí, ale je tam strašně moc postav z celého DC světa, vše je to nějak propojené z minulosti a předchozích komiksů... až je to takové strašně překombinované. A taky je asi důležité si ty jednotlivé ilustrace pozorně prohlížet (a počítám, že to je jedna z těch věcí, které bych si měl užívat)... a ty jsou většinou nějak akční a citoslovcované, až se z toho stávají nepřehledné, tedy alespoň pro mé netrénované oko. Často mám u knih a třeba i u filmů pocit, že děj se strašně vleče. Přesně opačný pocit mám u tohoto komiksu. Stane se tam toho tolik, že co kapitola, to tak epizoda až dvě z případného seriálu. O většině postav povědomí mám, ale mám spíš nakoukány různé filmy, než abych věděl, jak to bylo v papírovém světě. Ale nechci a ani nemůžu říct, že by mě čtení a prohlížení tohoto komiksu nebavilo. Rozhodně se nechystám komiksy pověsit na hřebík. Musím se totiž přesvědčit, jestli je to takhle pravidlem nebo jestli by nebylo lepší se raději poohlédnout po nějakém robustnějším grafickém románu, kde bude mít děj svůj začátek, střed a konec... a nebudu muset znát souvislosti z dřívějších osudů postav.... celý text

Šifra mistra Leonarda 2010, Dan Brown

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si Renatu Honzovičovou Volfovou, která se pustila do audioknihy. A poslouchá se dobře tahle paní. A kniha je to výborná a je trochu škoda, že první Langdonův román je "Andělé a démoni" a ne tohle. A to proto, že je lépe vymyšlený a propracovanější, ale já v tom pozoruju hodně podobností. Albín místo asasína, Louvre místo CERNu, Sofie místo Vittorie, nečekaný záporák... No nečekaný pro mě vlastně moc nebyl, stejně jako nic v ději, protože jsem věděl, jak to dopadne (už jsem tuto audioknihu kdysi poslouchal), a viděl jsem i film (nic moc). Ale přesto je to pořád stejně napínavé jak guma od tepláků. Je pravda, že toho luštění rébusů a hádanek je tady na můj vkus už trochu moc, ale Brown to dokáže pěkně zakomponovat, že se to zdá ohrané jen zdánlivě. Kombinace symbolů, křesťanství, historie, chujovin z Bible a do toho i nějaké té akce, to prostě baví. A také se člověk i něco dozví. Ale pozor! Když člověk trochu zapátrá ve faktech, zjistí, že si toho Dan Brown hodně vymyslel... nebo spíš že přistoupil na konspirační teorie, mýty a podvrhy. To je v rámci fikce sice odpustitelné, ale nesmíte věřit všemu, co na nás chrlí. Jde ale vidět, že má něco nastudováno a né že by to jenom lehkomyslně odbyl. Je to totiž zatraceně dobře vymyšlené, i když něco je pochybné nebo upravené tak, aby to sedělo pro účely knihy. Beztak je nejlepší hledání Svatého Grálu to od Montyho Pythona. Ale tato kniha taky stojí za to. Teda ale po třetí ji už nepotřebuju.... celý text

Andělé a démoni 2006, Dan Brown

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou vytábořil Miroslav Táborský. Ten má dobrej hlas a čte to dobře, ale to neznamená, že je ta audiokniha ok. Klidně si v ní mohli odpustit ty zvuky-ruchy (často místo aby zvučily, tak opravdu rušily) a místo toho ji raději udělat nezkrácenou. A právě kvůli zkrácené formě knihy má moje hodnocení menší váhu, než toho, kdo ji četl. Co se týká obsahu, tak asasínsko-vatikánská metelice byla pěkně zkombinovaná. Pěkně se nám ten Dan Brown rozjel a už jenom chybělo, aby se papež zpapil, zmrtvýchvstal a superhrdinsky tam udělal nějaký boží zázrak. Ke konci to chytne i nějakou tu křesťanskou kontroverzi a z Langdona udělá takovýho malýho Bonda, ale jinak mě to bavilo. Až na tu antihmotu. Ta tam byla jako pěst na ohryzek a vyloženě si říkala o to, abych to tady zkritizoval. Nejsem žádný vědátor, ale celé mi to tam přišlo až moc sci-fi. Já mám sci-fi rád, ale sem se to nehodilo. Kdyby spisovatel nevymejšlel kraviny a držel se při zemi nějakou normální bombou, bylo by to hned celé mnohem realističtější. No, sice realističtější, ale reálné ne. Bylo to asi tak reálné, jak kdyby jel papež na turné s trampolínou po Palestině (jak by řekl klasik). Jelikož jsem si to už poslechl kdysi před lety a teď znovu, určitě se na to už nikdy v životě nechystám. A taky jsem zjistil, že mě to zase tak moc nebralo a to musím zohlednit. Tenkrát bych dal tři, nyní tak dvě hvězdy... takže dám dvě. Víc si jich nechám až na Šifru...... celý text

Dívka, která musí zemřít 2019, David Lagercrantz

Do šestice všeho ... dobrého? No nevím. Sice jsem nečetl knihu, ale poslouchal audioknihu, kterou ze sebe bravurně ústně vypudil Martin Stránský a k tomu nemůžu říct ani popel (babičky v urně). Jeho hlas je prostě silně poslouchatelný a vždy mě jeho přednes oblaží. I když po šesti dílech je toho už trochu moc. Horší to je už s tím, kam se tato série po skvělém prvním díle dostala. Pořád se mi zdá, že se omílá jedno a to samé - Lisbethina minulost. A už to začíná (a vlastně i končí) být dost únavné. K tomu se zde objevuje čím dál víc postav a i pozorný posluchač, jako já, se v tom prostě přestává orientovat a začíná ztrácet. Jako svěží závan větru ve slunečním světle zde působí himalájská dějová linka, která může klidně obstát jako samostatný celek, protože s Miléniem má pramálo společného. Přesto ji ale chválím mnohem víc, než vše ostatní, co se zde semlelo. Ale ok, jsem rád, že se to celé tak nějak uzavřelo a že už není potřeba v sérii pokračovat. Nevím, kam až by to mohlo v mém hodnocení dospět. I tak ale díky, pořád to ještě nebyla pro spisovatele žádná ostuda.... celý text

Muž, který hledal svůj stín 2017, David Lagercrantz

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu vyprávěnou Martinem Stránským - bez překvapení velmi kvalitně, jak je u něj zvykem. Ještě mě čeká poslední díl a pak si ale od jeho hlasu na nějakou chvíli odpočinu - není to ním, jakožto interpretem, ale tím, že Milénia začínám mít dost. Je to dané obsahem knihy a ne, že by za to mohl on. Naznačuji, že mě to už moc nebavilo... Bylo jen otázkou času, kdy se do série Milénium připletou i nějací ti islámisti. Zde ve směsici s tajným programem pro dvojčata a opět se dotýkající i nějaké té minulosti Lisbeth Salanderové. Ano, jedeme na ten pomyslný setrvačník a to přestává být oukej. Sice děj kolem dvojčat přivanul trochu čerstvého vzduchu... ale už to prostě není ono. Jde vidět, že tato série pomalu umírá. Navíc mám dojem, že Mikael a Lisbeth už tady jenom tak přicmrndávají, místo aby byli hlavní postavy. Neposlouchat to jako audio, asi by mě to bavilo ještě míň. Doufám, že v poslední knize se to nějak rozumně vyvrbí, jinak budu dost zklamaný. Ale však my to známe - první díl je (skoro) vždy nejlepší a jakékoliv pokračování je pak už jenom většinou taková ta nastavovaná polifka (pro ne-moraváky: polévka).... celý text

Dívka v pavoučí síti 2015, David Lagercrantz

Místo čtení knihy jsem si poslechl audioknihu, kterou namluvil Martin Stránský, což už je v této sérii klasika. A kdybych chtěl chválit, tak zas budu chválit, ale to už bych se jen opakoval. Co se týká děje, tak zrovna nejásám. I když to chvíli vypadá, že se to bude motat kolem něčeho jiného, opět se sem dostanou střípky z Lisbethiny minulosti, jak kdybychom jeli na setrvačník... a tím to ztrácí na věrohodnosti. Podivné bylo, jak Holger Palmgren vyprávěl o životě Lisbeth, jak kdyby tam pomalu sám byl, přitom to měl mít jen z jejího vyprávění. Takové podrobnosti - no nevím, jestli by mu to až takhle detailně říkala, natož aby si to pamatoval. Spíš to byla taková spisovatelova berlička. Také jsem viděl stejně pojmenovaný film a když teď vím, o čem je kniha, musím konstatovat, jakej je ten film sračka. Ten se odklonil od knihy, v čem mohl, a vytvořil úplně jiné dílo, kde je Lisbeth akční über mensch... prostě Hollywood to naprosto zprasil. Lagercrantz jako pokračovatel docela ušel, ale ty Larssonovy 3 díly by klidně stačily. No, ve skutečnosti by stačil jenom ten první díl. Ale chystám se i na další díly, ať to mám komplet.... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou Martin Stránský načetl opět mistrně a dokonce bych řekl, že kvalitu knihy pozvedl. Ta totiž už trochu skomírá. Děj okamžitě navazuje na předchozí díl, takže kdo nezná, nebude se vůbec orientovat, ale vůbec. Jmen přibývá a děj se uzluje a člověk se musí snažit, aby se neztrácel. Já se snažil, ale těch jmen a postav je tady už strašně moc a konspirace je čím dál víc konspirační, že už mi to přijde jenom jako nastavování omáčky, kterou Stieg Larrson začal vařit v druhé knize, jakoby někdo chtěl nadělat bublinky z malého cucku mýdla. Lisbeth je navíc minimálně do 3/4 knihy zavřená v nemocničním pokoji, takže ve skutečnosti tam moc prostoru nemá. Více se to točí kolem ostatních postav, které už nejsou tak zajímavé. Furt dokola se omílá Lisbethina minulost a celé to už jenom jede na setrvačník. Ano, nebylo to špatné, ale ne, nebylo to ani úplně dobré. Bylo to dobré tak akorát na to, že člověk nemusí litovat, že si ten příběh poslechl, ale žádné větší nadšení ze mě netryská. Trochu se bojím těch Lagercrantzových pokračování.... celý text

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou si vzal na svědomí opět Martin Stránský. A jeho svědomí může zůstat čisté, protože se stejně jako u prvního dílu jedná o profesionální přednes. Na audioknize mi ale vadila jedna věc, která mi dříve unikla, ale byla už i v jedničce - často se stává, že děj zničehonic přeskočí z jednoho místa/scény někam jinam, ale není zde žádný předěl, takže je třeba dávat pozor na to, kde se zrovna jednotlivé postavy nachází a spojit si to s tím, že jsme někde jinde. Je to trošku matoucí a stačilo by tam vložit třeba nějaké "pink" a hned by se v tom orientovalo lépe. Že se budeme věnovat minulosti Lisbeth, jsem věděl už z filmu, ale asi se shodneme, že už to není takové chytlavé, jak v Muži, kteří nenávidí ženy. Ne že by to zavánělo nudou, ale už to prostě není taková bomba. Celé to ztrácí na věrohodnosti tím, že se zde motá ruský špiónský zabiják, blonďatý bezbolestný obr a fakt, že to připomíná písničku "My jsme Valaši, jedna rodina". V mozaice, která z počátku obcuje s prostitucí a obchodem s bílým masem, se časem objeví motorkářský klub, tajné služby, rozvědky, ruská mafie a sem tam nějaká ta lesbická satanistka a děj se stočí na docela jinou kolej, než jak to ze začátku vypadalo... a pak to skončí takovým polootevřeným koncem. Pořád je to ale kvalitní čtivo, respektive poslechivo, které hezky udusalo cestičku pro budoucí osudy jednotlivých postav. A nebojím se říct, že na další díl se pořád dost těším - to nejde jinak.... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou nám naservíroval Martin Stránský. Už to samo o sobě je výhra, protože jeho hlas se opravdu dobře poslouchá... a když k tomu přidáte ten děj, tak je vyhráno úplně. A vymalováno. A uklizeno. A vytřeno. A i ten hajzl je čistej a voňavej... Viděl jsem obě filmové verze - jak tu švédskou (2009, hl. role Michael Nyqvist, Noomi Rapace), tak tu americkou (2011, hl. role Daniel Craig, Rooney Mara) a obě se mi líbily maximálně. Překvapivě kniha je na tom... úplně stejně! Z toho logicky plyne jeden závěr - že v tomto případě není tak důležitá forma, jako ten obsah, který je geniální. Geniálně vymyšlený, geniálně vystavěný a zároveň geniálně podaný. Rodina Vangerů by klidně mohla aspirovat na nejprohnilejší rodinu ve Skandinávii a vsadím se, že by klidně mohli zabrat celou sezónu "Pošty pro tebe" jen pro sebe! Děj sahající do minulosti a gradující v současnosti nikdy nebyl více chytlavý, jak v tomto detektivno-žurnalisticko thrilleru. Kromě té vyšetřovatelské linky byla neméně zajímavá i ta týkající se Mikaela Blomkvista a jeho patálií s milionářským hajzlem... a samozřejmě tu máme punkovou Lisbeth, která vše dělá svým způsobem. A když se to všechno spojí, je výsledkem kniha, která má všech pět K. Teda spíš že je to kniha s velkým K. Kurevsky kvalitní kriminální krutopřísná Kniha.... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Knihu samotnou jsem sice nečetl, ale narazil jsem na její namluvenou verzi z dob, kdy se tomu ještě neříkalo audioknihy. Na svědomí ji má Hana Makovičková, pro mě neznámá herečka a televizní hlasatelka z dřívějších dob, a musím říct, že se jí to povedlo a namluvení působí i dnes jako profi standard. Překvapilo mě, že jméno psa má španělskou výslovnost jako "Kucho" a né "Kužo", ale mělo mi to dojít, že se tady bude spíš kuchat než kužit. Děj samotný zas takové terno není a musím říct, že se mi to šíleně táhlo. On je to teda celý Stephen King - protáhne nás zdlouhavou minulostí různých postav, osvětlí situaci v rodinných vztazích a pohraje si s podrobným vykreslením jednotlivých charakterů, abychom věděli, proč a jaký to má vliv na aktuální děj kolem vzteklého psa. Nicméně zachraňování marketingové kampaně není něco, co bych musel pořád dokola slyšet, když chci trochu horor. A toho tu vlastně moc není. Psího teroru je tam podle mě zatraceně málo a jako horor mi to nepřipadá, nebo alespoň ne s prvky nadpřirozena. Protože co je tu nadpřirozené? Mihnou se zde sice nějaké náznaky posednutí zlem z městečka Castle Rock, které v dřívějších knihách představoval šílený vrah Frank Dodd, ale... co to má společného s tím, že Cujo chytil vzteklinu od netopýra? Podle mě nic a autor asi ze začátku chtěl to zlo nějak použít, ale nakonec mu to nevyšlo, tak se na to nakonec vybodl... ale už se mu nechtělo ten začátek přepisovat nebo mazat. Prostě: na to, kolik na knihu existuje opěvných názorů a chvály, je to pro mě docela zklamání a knihu řadím zatím mezi tu horší polovinu toho, co jsem od Stephena Kinga přečetl/poslechl.... celý text

Pavučina lží 2005, Dan Brown

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou namluvil Vladimír Kudla. Ten má takovej obyčejnej, ale ne nepříjemnej hlas, který se do tohoto politicko-konspiračního díla hodí, a on rozhodně není ten důvod, proč mě to nebavilo. Ten důvod je to, že ta konspirace je moc konspirační, pavučina moc lživá, všechno až moc složitě vědecky a technicky proveditelné. Je jasné, že Dan Brown rád vymýšlí relativně hodnověrné zápletky, ale tohle se moc nepovedlo. Ze začátku je to jen napínání a zdržování, než se dozvíme, o jaký převratný objev se vlastně Nasa zasloužila. A to zdržování je až moc okaté - jen aby se čtenář hned nedozvěděl, o co jde a aby četl dál. A druhá polovina v kombinaci s politikařením, to už je takovej evergreen, který má vždy nějaké kladné a záporné postavy plus nějakého toho zrádce, no nic překvapivého mě nedostalo a děj se dal předvídat. Napětí mi tam tak nějak chybí, protože jsem se víc těšil na konec, než jak to s nima dopadne (a bylo jasné, že nás čeká happy-end). A postupem času mi docela lezlo na nervy, že často ty postavy jsou nazývány furt a furt dokola celými jmény, i když už jsme dávno věděli, jak se jmenují. Gabriella "Ešiová" Ashiová v tom asi vyhrála (ale jen tím celým jménem, jinak ne). Takže závěr je, že to hodnotím ani ne jako průměr, ale spíš podprůměr. Bylo to moc natahované a nudné.... celý text

Revoluce 2021, František Kotleta (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou namluvil Petr Burian. Po Undergroundovém Petru Kubesovi jsem si na něho chvíli zvykal, ale netrvalo dlouho a i jeho hlas jsem si oblíbil a poslouchalo se mi to náramně, možná nakonec ještě o level lépe. K ději toho moc nemám. V podstatě je to skoro úplně stejné, jak první díl, akorát se tady dělá jakási revoluce a digitální čarodějky vystřídal digitální mesiáš. Ono to není zase tak důležité, já oceňuji hlavně tu atmosféru a to, jak to celé vyznívá. Nestěžuju si, tak to prostě je. Mám štěstí, že Kotletův styl a smysl pro humor mi sedí a nakopávače prdelí Vachtena jsem si oblíbil už v první knize, takže tady už měl jednoduchou roli. A nezklamal, opět se projevil jako správnej bad-ass a vedlejší postavy přicmrndávaly přesně tak, jak bylo potřeba. Zvláštní pozornost si zaslouží Duhová víla a asi nějaká úchylka na Hanu Zagorovou, chch. Ale jo, já osobně si z ní taky rád dělám prdel. Tedy trochu střídmější s hodnocením budu a nepustím rovnou plnej počet hvězd. A to právě kvůli tomu, že je to s prvním dílem lehce zaměnitelné. Na druhou stranu pořád lepší a zábavnější, než hromady dalších přeceňovaných známých knih, které pak stojí za starou belu.... celý text

Underground 2020, František Kotleta (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou... ha, namluvil Petr Kubes..., kterého jsem myslel, že neznám, ale znám! Viděl jsem ho v Moravském divadle v Olomouci ve hře "Poručík z Inishmoru" aka "Prcík Tomeš" (o které jsem později zjistil, že ji má mimochodem na svědomí můj oblíbený filmový režisér Martin McDonagh) a ta mi úplně změnila pohled na divadlo, k lepšímu. On tam hrál jednu z hlavních rolí a byl skvělej. Ale dost o tomto mém zážitku, jdeme na knihu. Audio se rozhodně povedlo a jen podtrhlo skvěle vymyšlenou futuristickou atmosféru Prahy. A že už něco vím o Kotletově stylu, nijak nevybočujeme z jeho zažitejch kolejí. A to pro mě je pozitivum, protože ten jeho styl se mi prostě líbí. A navíc je to často asi i vizionář, když dokáže s takovou precizností vykreslit různé detaily a sci-fi technologie. Graduje nejen násilí, ale i kadence vulgarismů. Nahota a sex gradovat nemusí, protože jsou tam celou dobu. Obzvlášť vyzdvihuji úchylný nápad s mnohonásobnými vagínami a penisy, chch. Skvělé hlášky, pop-kulturní narážky, s padouchama srážky a na ksichtech otisklé podrážky. Hlavní hrdina Petr Vachten je prostě borec... a to ani nepotřebuje žádné ruční dělo. Nejde si na nic stěžovat, pánové a dámy. Spisovatel se jako vždy náramně vyřádil a vytvořil perfektně ponuré a beznadějně futuristicky temné dílo. A to je to, co my potřebujeme. Díky.... celý text

Lovci 2015, František Kotleta (p)

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretoval Josef Kaluža. Tohoto herce vůbec neznám, ale sedl mi nejen jeho hlas, který se k atmosféře Lovců dobře hodil, ale i jeho přednes. Děj je typická kotletovina. Praha roku 2050 je plná vylepšených superpadouchů a jiných individuí, kterým se musí někdo postavit. A tím je nekompromisní Petr Mlejnek, který se s ničím moc nepáře (když zrovna nejde o břicha a jiné části jeho protivníků). A mezi kousky rozmarastěných těl se mu taky podaří odhalit konspiraci tak konspirační, že sahá až k samotnému prezidentovi. A je jen otázka Kotletovy fantazie... a geniality, co všechno dokážou hlavní "hrdina" a jeho přátelé zažít... a přežít. Moc se nedalo věřit tomu, že by se to mělo odehrávat už v roce 2050. Víc by tomu slušelo o takových 200 let víc. Potěší různé pop-kulturní narážky a to, že se to odehrává v českých reáliích. Nechybí spousta humoru (samozřejmě že černého) a samozřejmě všudypřítomné citoslovce, což už je asi tak trochu Kotletův rukopis. Co na to říct? Bavilo mě to snad od začátku do konce. A nezávidím těm, které to nebavilo... protože mi to je jedno.... celý text