Květ komentáře u knih
Musím říct, že jsem čekala trochu jiný průběh pokračování, rozuzlení... nicméně dočkala jsem se dalšího krásného příběhu, který se mi dobře četl. Zaujaly mě všechny dějové linky a teď mě jenom mrzí, že chybí poslední vše vysvětlující osmý díl... Nevím, jestli ho autorka ještě stihla dopsat... Knížka se mi moc líbila.
Po delší době jsem dočetla čtvrtý díl Hry o trůny. V tomto pokračování mi moc chyběly některé postavy (Daenerys, Tyrion, Jon Sníh...), přišlo mi to trošku natahované, ale jiné výtky nemám, opět do detailů propracovaný příběh a těším se, co bude dál.
Po přečtení Vážky mám rozporuplné pocity, čekala jsem válečný, špionážní román, dostala jsem odpočinkový román pro ženy. Autorka si dala načas s rozběhnutím příběhu a musím se přiznat, že první třetina knihy se mi vlekla a četla jsem bez většího zaujetí. Pak nastal zlom a čtení mě začalo bavit. Každopádně děj je nepravděpodobný, úsměvný, chování postav mnohdy naprosto nelogické a naivní. Docela jsem nepochopila ani rádoby napínavý závěr. Prostě taková limonáda.
Máme na vybranou není jen "další knížka o holocaustu," ale je autobiografií ženy, která ukazuje, že překonání zlého nás může posílit a posunout dál. Edithino vyprávění mě velice zaujalo. Nenajdeme v něm jen její osobní příběh, zážitky z Osvětimi, ale také její proces obnovy po prožitém traumatu doplněný o příběhy z její klinické praxe. Koho zajímá psychologie, přijde si na své. Zajímavé, naučné a motivační čtení.
"... Nevíme kam jedeme. Nevíme, co nás čeká. Ale pamatuj si, že to, co nosíš v sobě, ti nikdo nemůže vzít.
Psychologické drama strhující jistou reálností. Dobře vykreslené postavy, profil psychicky nemocného Jense i prostředí izolovaného ostrova. Od druhé poloviny už se nedá přestat číst, je to děsivý, bizarní příběh.
Úryvek z první stránky:
"Když táta v bílém pokoji zabil babičku, byla tam tma jako v pytli. Stála jsem u postele. Carl taky, ale toho si nikdy nevšímali. Přihodilo se to na Štědrý den brzy ráno...
Tenkrát ještě bylo všechno jinak. Stalo se to předtím, než se tátovy věci nahromadily tak, že už se nadalo chodit do obýváku. A předtím, než máma natolik ztloustla, že už ani nevycházela z ložnice. Ale stalo se to až potom, co nahlásili, že jsem umřela, abych nemusela chodit do školy"...
Třetí díl série s Gwen Proctorovou hodnotím jako nejslabší. Po zajímavém začátku, který si mě ke čtení přitáhl, následuje taková opakovačka, co se stalo v dílech minulých. Tato část mi přišla dost natahovaná a zbytečná. Knížka pro mě nabyla atraktivity až zase za polovinou. Když pominu hranici reálnosti, tak druhé půlce knihy nechyběl spád, napětí a zajímavá zápletka, celkový dojem z knížky zůstal pozitivní :) (3,75*)
Nesmírně čtivá kniha na děsivé téma zneužívání a domácího násilí, přečetla jsem takzvaně jedním dechem, Vavřík píše skvěle. Příběh působí reálně, je inspirován skutečnými událostmi, o to je to vše strašnější a smutnější. Od autora si určitě ještě něco přečtu. (4,5*)
Fajn švédská detektivka. Tomuto pokračování předchází ještě čtyři knížky, no v knihovně zrovna nebyly, tak jsem sáhla hned po tomto dílu a nevadilo. V postavách jsem se zorientovala a neměla jsem pocit, že by mi něco extra uniklo. Dobrý námět, zajímavé postavy vyšetřovatelů, čtivě a poutavě napsáno. (3,5-4*)
Krásná kniha se smutným obsahem z doby válečné. Románů na toto téma je už mnoho, ale Zlomení andělé by mezi nimi neměli zapadnout, doporučuji k přečtení. Mladá dívka Elsi, poloviční Židovka v polském ghettu, rumunská holčička Matilda odebrána z rodiny v rámci programu Lebensborn a nacistický lékař Willem... každý jednotlivý příběh předává svědectví o krutostech té doby, o smutku, naději a především o síle a vůli žít. Dojemné, smutné, reálné... nádherné čtení!
Nejprve jsem se nemohla začíst, knížka sleduje několik dějových liníí současně, ale od určité chvíle už to jelo samospádem. Silný příběh s otevřeně popsanými hrůzami války nemůže nechat nikoho chladným. Konec jde na posledních sto stranách tak trochu odtušit, ale to Vypravěčce na kvalitě neubírá. Jsem ráda, že ji mám doma :)
Lars pod palbou si jede na své typické vlně. Drsný humor, ostré hlášky, ještě ostřejší alkohol a do toho pořádná patálie. Řekla bych, že tento díl mi ze série přišel nejlepší. Bezvadná, propracovaná zápletka a pak už jen typický autorův styl, nenáročné, odpočinkové čtení. Už mi zbývá jen poslední díl a ten si nenechám ujít.
Od autora jsem četla Zimní oheň a musím říct, že Konec léta je oproti němu slabší. Čekala jsem víc. Kniha se čte dobře, hned od prvních stránek z ní dýchá tak trochu tajemná, úzkostná atmosféra, která ale s ubíhajícím dějem trochu ztrácí na napětí. Prostřední část na mě působila jen vlažně a příběh získal spád až zase v poslední třetině. Rozuzlení jsem nečekala a v jeho kontextu pak prolog zcela ztratil smysl.... Neurazí, nenadchne.
V románu Pekařova dcera se prolínají dvě časové linky, jedna válečná v nacistickém Německu, druhá o šedesát let později v Americe. Knížka mě bohužel příliš neoslovila, příběh ze současnosti mě nezaujal vůbec a bojovala jsem s tendencí přeskakovat jej, historická část byla poutavější. Ani dojemný závěr už mě nedokázal pro knížku nadchnout. Za mě slabší průměr. (2,75*)
Této knize se určitě nedá upřít originalita. Zvláštní psychologický až mysteriózní thriller, ve kterém dojde k několika přemetům a dokonalému zmatení čtenáře. První část knihy na mě působila až dusivě svojí tísnivou atmosférou, celkem mi i trvalo, než jsem se začetla a zvykla si na autorův styl. Za polovinou jsem už chytila svižné čtecí tempo, děj zvratem získal úplně nový náboj. Ale ten konec.... to bylo pro mě celkem rozčarování. Fakt zvláštní. Kniha získala ocenění za nejlepší francouzský román roku 2019, takže přečtěte si a utvořte si svůj názor.
Na páté pokračování série sedmi sester jsem se už těšila. Romantické, ale nepřeslazené čtení, oddechovka. Knížka je psaná ve stejném módu jako předchozí díly. Střídá se současná linka, tentokrát se sestrou Tiggy ve Skotsku a historická linka její babičky ve Španělsku. Líbila se mi
Čtivý a odpočinkový román pro ženy, ve kterém se prolíná současnost s historií. Jedná se o první díl ze série. Nechybí pozvolné odhalování tajemství, láska i hořkost, naděje, zklamání a tíha životních dilemat. Potěší určitě každou romantičku a i já se těším na další díl. (3,5)
Výborný román, asi nejlepší z těch tří, co jsem od Chamberlain četla. Děj se odehrává v šedesátých letech v jednom ze států amerického Jihu a dotýká se citlivého tématu nucených sterilizací. Autorka je velice dobrou vypravěčkou, umí skvěle vtáhnout do děje, s ubíhajícími stránkami mě knížka naprosto pohltila. Byť je příběh a postavy v něm fikcí, autorka se opírá o skutečná fakta, eugenický program v Severní Karolíně skutečně existoval a dovoloval sociálnímu systému sterilizovat sociálně slabší dívky bez jejich souhlasu. Doporučím k přečtení.
Příjemná detektivka, nečetla jsem předchozí dva díly, ale nevadilo to, v postavách jsem se brzo zorientovala. Nenáročné čtení bez potoků krve, tak akorát napínavé, pěkně odsýpá, za mě dobré ;)
První část této čtyřdílné italské ságy pro mě byla lahůdka. Bavilo mě sledovat příběh dvou nejlepších přítelkyň (a jejich rodin a přátel), ponořit se do jejich pocitů, sledovat jejich úspěchy, sblížení i rivalitu, a to vše na pozadí Neapole v 50.letech. První díl nás provází dětstvím a dospíváním hlavních hrdinek, autor se dokáže perfektně vcítit a popsat pocity, přání a touhy dívek, které se pozvolna mění v ženy. Zavzpomínala jsem si přitom sama na toto svoje období :) Knížka je psána formou vyprávění, není v ní příliš přímé řeči, ale mně to perfektně sedlo.
Další, už pátá, skvěle zvládnutá historická krimi. V tomto díle se nevyšetřuje případ celostátního významu, ale "pouze" ztráta ctnostné panny Verony, dcery kastelána na hradě Sitno. Po únosci pátrá samotný notář Barbarič, bez svých pobočníků, ale i přesto je knížka zábavná, plná osobitého humoru a čtivá jako obvykle. Baví mě.