Kvetak1994 komentáře u knih
Jak se píše v dalších komentářích, je kniha opravdu chvílemi jen strohý deník z cesty, který je na hony vzdálený dnešním cestopisům.
ALE!
Zhruba v polovině jsem si přečetl v předmluvě k jedné z kapitol myšlenku, po které jsem na knihu změnil názor.
Cook zcela bez zaujetí a vymýšlení vlastních teorií popisuje život původních obyvatel tichomořských ostrovů tak, jak nikdo před ním a nikdo po něm, poskytl nám tak svým "strohým zapisováním" faktů jedinečné dědictví o životě na ještě Evropany nezkažených ostrovech a mořích plných života.
Když jsem si toto uvědomil, tak uznávám, že to je skvělá kniha!
Velmi zajímavá kniha, plná, pro mě, zcela nečekaných informací.
Čtení o cestami za lužickou srbštinou, je plné lehké melancholie, neboť jazyk a celá kultura Lužice pomalu mizí, i přes mnohé snahy o její záchranu.
Část věnovaná Rumunsku pro mě byla chvílemi vskutku šokující, dosud jsem netušil nic o Cauceskově režimu, přičemž ji autor předkládá bez příkras. Nedostatek všeho (jídlo, voda...), strach lidí mluvit s cizinci... Chvílemi až děsivé čtení o rumunské revoluci a následných letech byl opravdový zážitek.
Autor toho prošel opravdu mnoho a já jsem rád, že svůj příběh vložil do knihy.
Knihu mi doporučil můj otec se slovy - "to je první sci-fi co jsem kdy četl." Po přečtení chápu, proč si tento žánr zamiloval.
Překousáte-li se přes prvních asi 50 stran, které jsou takové nicneříkající a dohromady se v nich vůbec nic neděje, tak vás poté čeká skutečná jízda od které se již nelze odtrhnout. Strhující příběh o heroické záchraně světa rozdělený na dvě části má jen jednu vadu, a to tu, že není delší.
Perfektní kniha, nemohu než doporučit!
Příběh o neuvěřitelné cestě, nad kterým chvílemi zůstává rozum stát. Autorku spolu se svým "adoptivním synem," podstoupila cestu přes zasněžené vrcholy hor - často chodili v noci, spávali jen tak na zmrzlé zemi, někdy týden bez jídla, několik dní bez vody a v neustálém strachu, aby nebyli dopadeni. V převleku žebráků se několikrát musí potýkat se zloději a vskutku bizarními situacemi, jež si pro ně připraví obyčejní Tibeťané.
Neskutečný příběh o neskutečné cestě, který zasluhuje jen uznání.
Kniha je plná různorodých krátkých příběhů (přes 170), které jsou mnohdy vtipné, občas silně znepokojivé, ale všechny vážně neuvěřitelné.
Velmi na mě například zapůsobil příběh o osobním masérovi Himmlera, kterému při masážích rozmluvil plán vyvraždit na konci války všechny zajatce v koncentračních táborech.
Z těch veselejších zmíním příběh, kdy američtí vojáci přepadli a obsadili dívčí školu ozbrojení násadami od smetáků, pak příběh německého špiona, který získal přísně tajné informace od USA prostě tak, že jim napsal dopis, zda mu informace neřeknou, a oni řekli...
Za mě skvělá knížka, plná opravdu neuvěřitelných příběhů!
Jako milovník celé beat generation oceňuji tuto knihu jako její nádherný hloubkový průzkum. Ginsberg byl nepřekonatelný básník a věřím tomu, že jeho přednášky musel být celoživotní zážitek.
Jednu hvězdu jsem však musel ubrat, je mi jasné že se Allen snažil odvyprávět život a poselství své generace v celé šíři co nejkomplexněji, jenže to už někdy bylo trochu moc a tak se jeho monolog občas stal příliš složitým a těžkým ke čtení.
Přesto však skvělá kniha, pro obdivovatele "zbité generace" cenný zdroj myšlenek a informací.
Mé první setkání s žánrem re-pre jsem si neskutečně užil! (ač jsem knížku koupil původně jen kvůli ujeté obálce se "Zrozením Venouše")
Mozaika příběhů, které jsou spolu více či méně propojené, plné vtipu a narážek na existující svět v humorných parodických verzích, si skutečně zaslouží pozornost.
Svět ovládají moderní technologie, domácí spotřebiče myslí za člověka, lidé už nevychází ven, neboť virtuální realita je mnohem zajímavější než svět okolo, lidé nepracují, neboť vše již zařídí roboti a umělá inteligence - ačkoliv to ne vždy dopadá úplně nejlíp.
Touží toaster nebo záchod po volebním právu nebo vlastní politické straně? Může nadnárodní korporát ukrást moravským folklorním tanečníkům jejich klíčový taneční prvek? Co vše se může stát, když zapomenete restartovat počítač ovládající celé město a navíc se ztratí oblíbený robonetopýr Ťutík?
Doporučuji tento titul, jsem nadšen z tohoto literární žánru a určitě se postarám o dokoupení předešlých dílů!
Nikdy bych neřekl, jak moc mě dokáže pohltit představa utopistické společnosti, kde je smyslem všeho mrdat ježka.
Osobně si myslím, že by tato myšlenka potřebovala rozvést minimálně do rozsahu románu!
Ač to može někomu připadat jako snůška slátanin, ve skutečnosti je kniha vpodstatě existenciální výpovědí obyčejného člověka, který se cítí jako ježek, kterého stále někdo mrdá, ach pičo pičo...
Tuto knížku jsem dostal do ruky poté, co jsem měl v krvi pět Radegastů (12°) a několik panáků medoviny, a musím říct že jsem se mohl potrhat smíchy.
Titul obsahuje asi 280 krátkých říkanek čistě na téma prdění. Mimo samotné umělecké kusy mě v danou chvíli ještě upřímně pobavilo, že každá říkanka je zapsaná v obsahu na konci knihy, díky čemuž dosáhl obsah neuvěřitelné délky 6 stran.
Pár příkladů fascinujícího umění:
Když si prdne mořská panna
nemá jí to vylézt z kama
Když si prdne anakonda
zní to jako stará Honda
Doporučuji číst v hospodě. :-)
Kniha plná krásných fotek posvátných míst celého světa, plná informací o historii a přítomnosti vybraného místa. Doplněná i o stručné cestovatelské rady.
Obsah je orientován spíše směrem k Asii, takže v ní nenajdete mnoho posvátných míst křesťanství, více je zastoupen buddhismus a jiná náboženství Asie. Nesmí chybět prastará města původních obyvatel Ameriky a hlavně spousta hor (Kilimandžáro, Fuji, aj.)
Moje první zkušenost s Hemingwayem byla jedním slovem tragédie.
Většina povídek mi naprosto nedávala smysl, jak zaznělo v komentářích níže - generátor náhodných slov. Když už to vypadalo že povídka konečně přijde k nějakému zajímavému závěru, tak ji autor zničehonic utnul, tudíž jsem si mnohokrát na konci příběhu nahlas řekl: "K***a co?"
Bohužel mám tu vlastnost, že vše co začnu číst zároveň i dočtu, takže jsem opravdu přečetl vše. Bylo to utrpení. Jednu hvězdu dávám za těch pár povídek co dávali smysl.
Možná mě někdy u jiných knih pan Hemingway přesvědčí, že je dobrý spisovatel, ale to bude za delší čas, až mě to znechucení přejde.
Omlouvám se všem jeho milovníkům.
Nutno říci úvodem - nebylo to lehké čtení. Prvorepubliková čeština, náročné psychické pochody jednotlivých postav a mnohdy i celková zamotanost příběhu...
Ze začátku to působí těžce a zmateně, ale nakonec jsem se do toho tak zažral, že i to, co bylo výše vytknuto nakonec musím vyzdvihnout jako velké plusy. Určitě to není kniha pro nějaké odpočinkové čtení, člověk se na ni musí plně soustředit, odměnou mu je velmi komplexní příběh skupiny nešťastných lidí, snažících se dostat ven z šedi života.
Čtení složité, ale úžasné!
Důvod, proč knize nemohu dát plné hodnocení je právě jeji první část - Týden v tichém domě. Jiným to snad vadit nebude, ale na můj vkus se tam vyskytovalo příliš mnoho postav na malém prostoru, tudíž to často mátlo a ztrácel jsem souvislosti v ději.
Povídky malostranské - k tomu asi není co říct, literární klasika.
Rozpomínky z dětství mě však okouzlili, svět v pohledu dítěte byl krásně milý, naivní a tajemný.
Trhani mi pak stylem psaní připomněli mého oblíbence Steinbecka, železniční dělníci jež se zuby nehty protloukají životem si mě zcela získali. Byla to taková velmi příjemná tečka za celou knihou.
Mám rád detailní a podrobné popisy situací, míst či postav - jako to například dělal Kerouac - avšak paní Pujmanová to posunula na zcela jinou úroveň. Té omáčky a naprosto nepotřebných informací, které neměli na děj vliv bylo tolik, že jsem měl problém se nakonec orientovat v samotné dějové lince a dokonce se mi těžko rozpomínalo proč se co vlastně děje, či událo.
Kniha samotná je napsána na můj vkus velmi zmateně, nečekané přechody mezi jednotlivými postavami - zabalené v hoře omáčky - opravdu kazily dojem z celého příběhu, který by nakonec zas tak špatný nebyl.
Časté ignorování uvádění přímé řeči - tudíž se člověk musí vracet zpátky, kdy že ona postava vlastně začala mluvit a hlavně neskutečně dlouhé odstavce.
Někdy jsem měl pocit, že by vynechání věty, či odstavce pomohlo, v některých pasážích mi však přišly zbytečné celé strany - kupříkladu popis průvodu na prvního máje - snad tři strany, které kdyby nebyly, vůbec bych se nezlobil.
Nevím zda bylo záměrem autorky tak natahovat, ale tady to opravdu škodilo a to, že mi ke konci knihy zhnusila i samotného hlavního hrdinu, ze kterého se stane namyšlený a sebestředný člověk, myslící sice na dělníky, ale už ne na rodinu, přátele, či přítelkyni, to už tomu opravdu dalo jen korunu.
Moje první setkání s KKRD Boys bylo pro mě velkým překvapením! Je mi jasné že to není čtení pro každého, spoustu lidí to může pohoršit či přímo zhnusit. I přesto některé příběhy mají takový náboj, že je nejde nemilovat! (Povídku Designer máme dokonce vytisklou v práci na nástěnce)
Doporučuji k přečtení, nejlépe v hospodě po pár škopkoch a aj nekterym koc se to bude líbit! :-)
Celkem pět příběhů, věnujících se zlaté horečce mě příjemně překvapilo, neb žádný nebyl stejný.
První se odehrává na dvoře Rudolfa II, kde se jej magistr Kelley snaží obrat o vše, v druhém příběhu poplete zlato hlavu malíři Petru Brandl, a tak se vydá zakoupit důl. Ve třetím se už dostáváme k příběhu Čecha jež se vydá hledat zlato do Kalifornie, poté sledujeme osudy zlatokopů v Austrálii a nakonec, cestu reportéra na Klondike.
Moc hezké čtení, obzvláště na tom, že se zakládá na skutečných událostech.
Každému z vybraných chrámů je vždy věnována dvoustrana, obsahuje informace nejen o samotné stavbě, ale i o historických souvislostech dotýkajících se onoho kostela. Kniha bsahuje krásné fotky, jednu hvězdu ubírám však paradoxně právě za ně, u některých kostelů je jich žalostně málo, a jejich vyšší počet by určitě prospěl, neboť povětšinou dvě až tři fotky nedokážou plně zachytit vše důležité.
Knížku jsem zakoupil ve stavu nepříliš střízlivém na koncertě Horkýže Slíže a dokonce na ni dostal z nějakého neznámého důvodu slevu.
Obsahuje spousta informací o členech kapely, jejich pomocnících, historii... Nalezneme zde i mnoho vtipných příběhů z koncertů, o vzniku písniček i ze života hudebníků.
Jednu hvězdičku jsem ovšem strhnout musel. Občas se zbytečně opakovaly informace, a asi největší problém mi dělalo, že titul je kompletně psaný "jako kniha," ačkoli občas by neuškodilo, kdyby byl napsán spíše formou rozhovoru, neboť číst o tom jak se spolu členové kapely baví by bylo jednoduší pomocí zkratek jmen a následné řeči, než neustálým "doplnil Kuko," "přidal Marek," apod.
Ale jinak se mi to líbilo, pro fanouška kapely je to určitě zajímavé čtení.
Volání divočiny - Buck, (ne)obyčejný pes, který si vydobude své místo nejen ve psím spřežení na tvrdém severu, ale i v samotné divočině. Silný příběh!
Následující část s povídkami má zcela stejnou kvalitu, ačkoli jsem se chvíli bál, že to budou jen příběhy o "pravých amerických mužích," ale mimo zlatokopy a námořníky se podívám i do světa tvrdé dětské práce, stárnoucího sportovce, či otročících na plantážích.
Všechny povídky jsou napsaný naprosto skvěle, sugestivní popisy člověka vtáhnou přímo do příběhu a každá postava výborně procítěná.
Nemám nejmenší tušení, jak přišel překladatel na název "za školou." Se školou neměla kniha vůbec nic společného, za mě by se měla spíše jmenovat "Doktor v tom plave." (což by možná víc odpovídalo názvu originálu "in the Swim")
To by ostatně mnohem lépe vystihovalo děj knihy. Hlavní hrdina Gaston Grimsdyk, se během krátkého časového úseku zamotá do neuvěřitelného množství humorných bizarních situací, ze kterých vždy, často shodou náhod, elegantně vybruslí.