Květinka008
komentáře u knih
Dům u ústí řeky
Victoria Jones
Něco mi tam vadilo... a nemohu přijít na to co. Možná až příliš překroucené rozuzlení? Žádné postupné odhalování, že to, co popisuje většina knihy, není až tak pravda? Velké zvraty za polovinou knihy, která se výrazněji hůř četla než lehčí první půlka? Určitá nedotaženost příběhu, který končí jen ve spekulacích? Přesto však ve mně něco zůstává a ráda si knížku v budoucnu přečtu znovu. Je to lehčí variace Erskinové, šmrncnuté Holtovou a dotčené Bronteovou (Heathclif) - a ty všechny "můžu" :-)
Má mě rád, nemá mě rád
Sally Thorne
Moc pěkná romantika - taková ta knížka na chladný šedivý podvečer pod huňatou dekou, kdy jde celý reálný svět daleko kolem vás a přesně to potřebujete... :-)
P. S. Po přečtení ostatních komentářů - obálka mi nevadí, ale původně jsem si myslela, že jde o vztahového rádce
Žila jsem již před staletími
Barbara Erskine
Jak jsem psala u jiné knihy - když člověk přečte jednu, je to WOW. Když jich čte víc, dojde k závěru, že Eriskinová jede podle jedné zaběhnuté šablony, ve které jen mění časové ukotvení a lokalitu. V téhle knize obojí povedené, temnoty tak akorát, jen mi byly hrozně nesympatické postavy a už obtěžovalo to matení, kdo je vlastně klaďas a kdo záporák. Zejména s partnery hlavních hrdinek mám problém :-) Tato kniha je také zbytečně natahovaná.
Holubí pošta
Arthur Ransome
Po mém nejoblíbenějším Boji o ostrov (neotřesitelná pozice :-) ) přišla vážná konkurence zatím druhým Trosečníkům z Vlaštovky. Námětem podobná Holubí pošta - táboření na souši, žádné lodičky, přesto spousta dobrodružství a nových zkušeností pro naši partičku. V této knize již s plně začleněnou Dorotkou a Dickem (které jsem v dětství vůbec nepotkala :-) ). Řekla bych, že jedna z nejvíce propracovaných, co se týče charakterů dětí, s mírným upozaděním dospívajících a naopak důrazem na skupinku mladších. Pokaždé přemýšlím, kolik je jim let, a až v této knížce jsem si to dokázala ujasnit - John 16, Nancy a Zuzana 15, Peggy 14, Titty 11-12, Dorotka 10-11, Roger a Dick kolem 9 let (Dick trochu mladší). Alespoň takto je mám já ve své hlavě i srdci. A vždy budu žasnout, jak nadčasovým stylem je knížka napsaná. Nebýt telegrafu, Hadimršky a nepřítomnosti mobilů a sítě 4G, mohly by to být příběhy i současných dětí...
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Není to můj "šálek kávy"... Ale dokážu pochopit, co se na ní jiným čtenářům líbí.
Ostrov s vůní čerstvého chleba
Jenny Colgan
Laskavý příběh, pozitivní ladění, žádná přeslazenost. Přitom postavený na úplně obyčejných starostech a současné době - velmi neobvyklé a osvěžující ve srovnání s jinou novou prózou! Takový balzám na duši po hektickém dni v práci. A miluju Neila!!! :-)
Vzdálená řeka
Barbara Wood
Klasické woodovské schéma prolínání minulosti se současností se v této knize velmi povedlo. Děj a postavy bohaté, propracované a díky návratu do ne až tak vzdálené historie krásně kontinuální příběh, který je napínavý a zajímavý, popohání čtenáře stále kupředu. Ale děj je tak hutný, že je potřeba dělat oddechy :-) Dala bych 4,5 hvězdy.
Zasněžená svatba
Abby Clements
Příběh je slabý a neucelený. Příliš mnoho postav, u hlavní postavy nevidíme žádné posuny, i milostná zápletka je plochá. Naopak vedlejší postavy dostávají zbytečně moc místa a bezdůvodně se dozvídáme detaily z jejich života, aniž by se tím příběh vyvíjel (klienti Gemma a Eliot, bratr Ben, potrhlá Sarah). Naopak u Lily, jako jedné z hlavních aktérek, jsou nadhozená některá témata, a jsou nedokončená, nepropracovaná a iritující. Čtenář se nemůže s žádnou postavou ztotožnit, ač by chtěl. Byla to moje první kniha od této autorky a příliš mě nemotivuje přečíst si něco dalšího. Jsou určitě i lepší v tomto žánru (britský, současný).
Most přes řeku Kwai / Planeta opic
Pierre Boulle
Most přes řeku Kwai jsem měla dlouho v knihovně s plánem "někdy si přečíst", protože si matně pamatuji z mládí film. Překvapilo mě, jak je příběh útlý (v této knize 126 stran), a přesto nabitý. Dějem, charakterem postav a v neposlední řadě i krásným jazykem!!! Také bych se k mostu někdy chtěla podívat...
Ad Planeta opic - také pamatuji jako dítě z filmu, přečetla jsem si ráda, a stejně jako výše žasnu, jak byl na takové novelce vystavěn celý opičí svět v mnoha filmech :-)
Před bouří
Diane Chamberlain
Četla jsem zatím tři knihy od autorky a mám pocit, že odvádí úžasnou práci tím, jak přibližuje čtenářům - laikům různá onemocnění a postižení. Zde je to FAS - postižení dítěte vlivem matčina alkoholismu v těhotenství. Protože se sama v práci setkávám s postiženými lidmi, jsou tyto příběhy přínosem i pro mne, navíc poutavě napsané a odehrávající se často u oceánu. Jdu na další :-)
Karlštejnské vigilie
František Kubka
Krátké povídky o ženách, většina smutných anebo prostě takových, jaký život bývá... Knížka není na jednorázové přečtení, spíš na delší dobu po kouskách, třeba před spaním, dokáže hezky naladit...
Než řeknu sbohem
Bret Witter
Navzdory tak smutnému obsahu není kniha snůškou fňukání a pesimistických myšlenek. Právě naopak. Velice obdivuji sílu Susan. Kéž by ji člověk v sobě také našel, až "na to" dojde... Inspirující.
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Zcela souhlasím s Petja! Kresby ovšem úžasné! A gumičku jsem používala i jako záložku :-)
Je to všechno ve tvé hlavě
Suzanne O’Sullivan
Kniha nenaplnila mé očekávání, přestože se jedná o kvalitní dílo, a to z několika důvodů:
1) Dle mého názoru je kniha určena odborné veřejnosti a ne laikům, ačkoliv se autorka snaží o čtivé vyprávění, uvedené dlouhým úvodem a snahou o definování odborných pojmů a vyjasnění rozdílů mezi nimi; jsem sice vysokoškolsky vzdělaná, jenže mým oborem není medicína a často jsem se v textu ztrácela.
2) Částečně mi nevyhovuje způsob vyprávění, kdy se prolínají příběhy konkrétních pacientů doktorky s historickým náhledem na psychosomatickou nemoc (konverzní poruchu, disociační poruchu, dříve hysterii, neurastenii...). Obojí pokračuje chronologicky, ale střídavě, což také znesnadňuje pochopení souvislostí.
3) V průběhu čtení na mě doléhala čím dál větší frustrace. Věřím na psychosomatiku, jsem typ člověka, který si stres ukládá do bolesti zad, ale tyto příběhy byly už "síla". Místo pomoci jsem dostala spíše varování, okořeněné obavami. A většina z příběhů končila "neukončeně". Bez výsledků, bez naděje, bez pozitivní zpětné vazby pro lékařku. Nechápu, kde bere dlouhodobě sílu s těmito lidmi pracovat, přesvědčovat je, podporovat, když - dle mého názoru - mnohdy ani takovou pomoc nechtějí a trvají si na hledání fyzické choroby.
Laikovi, který hledá odpověď na to, jak si necpat stres do fyzické bolesti, určitě nedoporučuji. Nechala jsem se zlákat ne zcela přesným "trailerem" v katalogu nakladatele.
Snídaně v posteli
Sandra Brown
Zjistila jsem, že mám tuto knížku na hromádce přečtených k rozhodnutí, co s ní dál. Odchází - vůbec si ji nepamatuji. Zběžným prolistováním zjišťuji, že jsem o nic nepřišla, obzvlášť když jde o zahýbajícího chlapa se "slabým kusem". Jako by to ani nebyla SB.
Popelčin valčík
Jarmila Dědková
Moc hezký příběh, kde se postupně odkrývají životy vedlejších postav - jako by rašily ze silného stonku hlavní postavy. Hrdinka fajn, opět pootevřený svět do světa dřiny křehkých baletek, tentokrát sympatičtěji než v Čekankách. Tuhle si ráda přečtu někdy znovu.
Čti Jeseníky (obrazová publikace)
kolektiv autorů
Za mě dobrý! Teda až na to, že hory nevyhledávám a Jeseníky příliš neznám :-) Tudíž nejsem zatížená tím, jestli v knize něco dává nebo nedává smysl (jen přemýšlím, zda těch "Lurdských jeskyní" je víc - byla zmíněna na třech místech - anebo je to právě ten nelogický chaos :-) ). Je super, že má nádech humoru a obsahuje nejen informace zeměpisné a přírodovědné, ale věnuje se také zajímavým místům, památníkům a pověstem.
Provedení stylem koláží mi kniha sedí, sama takhle ráda tvořím. Možná bych méně kolorovala (aneb zdůvodnění "pro větší autenticitu" mi přijde zvláštní, za autentické naopak považuju fotky černobílé, když byly vyfoceny ve své době) a souhlasím s níže uvedeným, že by bylo fajn doplnit i aktuální fotografie zajímavých míst nejen k Dlouhým stráním.
Výsostné území
Hana Pražáková
(SPOILER) Jak jsem psala už u jedné knížky Lenky Lanczové - opravdu nic nestárne rychleji než literatura pro mládež... A to je Pražáková ještě o generaci starší. V době, kdy knížka vyšla, jsem se teprve učila číst, v pubertě mě minula, i tak by to byla historie spíše z mládí rodičů. Ale některé věci se nemění - zásoby od maminky na studentský privát, lyžáky a poznávací zájezdy se školou (byť ne do Moskvy a na Kavkaz :-) ), mejdany se studenty jiných vysokých škol a cestování noční tramvají domů, brigády, první lásky, nejistoty, osamostatňování i finanční tlaky na rodiče, kteří se snaží studentovi zaplatit vše, co potřebuje, a ještě mu trochu přilepšit. Navíc tady téma kluka s postižením, dilema vztahu s ním - které paradoxně řeší spíš okolí... A NÁDHERNÉ ILUSTRACE!
Kam se vytrácí láska
Lenka Lanczová
Nostalgie krasnych -nacti... Ale tahle me minula, uz jsem byla po gymplu a mela spoustu jinych zabav nez cteni :-) Na knihach Lanczove se mi libi, jak se v nich obcas objevuji epizodne postavy z jinych knih, tady treba Janek s kapela Pest z me oblibene Tajne lasky :-)
Kníže temnot
Christophe Lambert
Zajímavý historický pohled do tématu imigrantů v USA koncem 19. století, což posloužilo jako podklad pro fantazijní příběh pro děti. Nemyslím si však, že by byl pro malé české čtenáře přitažlivý, prostředí je příliš "cizí". Hvězda navíc za zdařilé ilustrace.