Květinka008 komentáře u knih

Pro mě z "Erskinovek" nejlepší, ke které se ráda vracím i v dospělosti (na rozdíl např. od Půlnoci anebo Žila jsem již...). Snad tématem Egypta i prolínáním tří rovin.

2 08.10.2018

Kdysi jsem četla, nicméně si ji naštěstí nepamatuji a tento žánr už jako dospělá nevyhledávám :-)

Se slovním hodnocením mám u této knihy trochu problém. Příběh hezký, dobře se čte, ale nemohu se oprostit od pocitu plytkosti i mírné nevěrohodnosti. Děj je zasazen do poválečných let, ale není ničím orámován, může se odehrávat kdykoliv. Charaktery hezké, ovšem slabě propracované, některé myšlenkové pochody pak nepochopitelné (např. jak Dan po několika málo kontaktech s Estellou dojde najednou na to, že se vedle ní cítí méněcenný, ačkoliv tomu doposud nic nenasvědčovalo?). Spousta okolností musí být vysvětlena konverzačně. Popuzovala mě i odfláknutá redakční práce - množství překlepů a překladových nesmyslů. Stačí přečíst jednou.

2 20.08.2018

Kniha žánru, který běžně nečtu - volba mezi Agathou a Francisem padla na koně, spíše kvůli době, ve které se detektivka odehrává. Na jedné straně jsem byla touto knihou nadšená - výborně se četla, žádné zbytečné natahování děje, vše propracované a krásně do sebe zapadající, i okolnosti naznačené později vysvětlené; kupuji v bazaru a ráda se k ní vrátím. Obávám se ale, že musím na druhou stranu říct "proboha co na tom Francisovi mají?!". S jeho proslulostí by to měla být větší "pecka". Takže sice odškrtávám splněnou kategorii, ale abych měla úplně čisté svědomí, na základě komentářů si přečtu ještě nějakou jinou, více detektivně-dostihovou...

2 01.08.2018

Autorka v předmluvě píše, že se v příběhu při jeho tvoření vyžívala, ale já jsem se bohužel tolik nevyžívala při čtení. Nejsem u Colganové zvyklá na tolik negativnosti a zasmušilosti, v tomto příběhu nebylo na rozdíl od prvního skoro nic veselého. Pro mě knihu zachránil závěr, posledních cca 50 stran, víc nebudu prozrazovat. Pokud jsem ohodnotila první na 5, této knize bych dala nejradši 3,5 hvězdy.

2 11.06.2018

Neznám předchozí "břicháče", ale mezi těmito recepty jsem si našla své favority na zdravé večeře i zahnání chutí na sladké. Jen u cukroví zůstanu ráda u tradičního, potřebuji mlsat i očima a bohatou chutí ;-)

2 23.04.2018

V první řadě - LEPŠÍ než HYGGE.
Štěstí je subjektivní... pro autora to je nejspíš okamžik, kdy seděl s přáteli po lyžovačce u krbu na chatě (omílá několikrát), pro jiného znamená sdružovat se v komunitě a pořádat pikniky se sousedy. I když jsou tu pro český životní koncept náměty úsměvné, dá se nad nimi i zamyslet (schválně, kdo ve svém paneláku/ulici ve městě zná víc než jménem sousedy; natož aby s nimi ve sklepě sdílel dílničku či knihovničku). A narozdíl od Hygge i mnoho užitečných námětů, které nezaberou moc času:
- investovat do zážitků, ne do věcí
- kupovat si zážitky pro svůj osobní růst
- více chodit
- "koupání v lese" (vstřebávání dojmů, ne jen procházka)
- spolek levné zábavy (užívat si akcí zadarmo, nízkorozpočtové aktivity)
- složka na úsměvy (denně si zapsat každou hezkou poznámku o sobě, protože je zapomínáme rychleji než kritiku)
- biblioterapie...
Jak říkám - lepší než Hygge a ještě opět s krásnou grafikou :-)

2 26.03.2018

Není mnoho knih, ve kterých by mi hlásání křesťanství nevadilo. Tady bylo na hranici únosnosti pro nevěřícího, a to především díky historickým okolnostem. Příběh je krásný i děsivý, věřím, že při osidlování Ameriky se děly nepěkné věci. S čím nejsem úplně srovnaná, tak že nechala autorka hlásat evangelium a křtít ostatní malé dítě a oni dívce věřili. Nejsilnější okamžik byl objev maleb v jeskyni a rozklíčování jejich významu... A nešlo s Cadi netrpět při odmítání rodičovské lásky a hledání toho, co každé dítě potřebuje...

2 27.02.2018

Hříčka, novelka, ideální na čtení do MHD. Pro českou mentalitu nepochopitelný americký život plný konzumu a diktátu společnosti, ale současně i komunitní soudržnosti, kterou od nás neznáme. Je vtipné, že zároveň jsem četla motivační knihu Lykke, kde autor vyzývá ke spojování do komunity se sousedy v ulici např. založením společných tradic apod., zatímco hrdina knihy Luther se proti nim staví. Byl to vtipný protiklad :-) Obecně lze říct, že mě všechny postavy rozčilovaly, hlavně manželka ke konci, vlezlí policajti, přechytralí sousedé a rozmazlení spratci. A jestli to opravdu takto v Americe funguje, pak - jak se říká - potěš koště... A buďme rádi za naše Vánoce :-)

2 27.02.2018

Knížka jako dárek k narozeninám měla být do kategorie čtenářské výzvy "o Brně". Ejhle, a ona mi bez hledání a náhodou naplnila jinou, pro mě nejobtížnější kategorii :-) Jinak ji hodnotím jako střed - knížka je psaná pro děti a domorodec více či méně všechny pověsti zná. Konec byl lehce hororový a nelíbí se mi krátké, ani ne stránkové pověsti. Určitě se daly povyprávět košatěji, aby byly aspoň jako pohádka před spaním.

2 27.02.2018

Hororový příběh bez hlubší myšlenky, béčkový film by z toho byl dobrý. Souhlasím, že postavy nejsou propracované a po slibném rozjezdu se velmi záhy prozradí pointa. Čtenář už jen čeká na konec, který ho ale neuspokojí...

2 13.02.2018

Lehké vtipné básničky, které vypráví příběhy, často s nečekanou pointou :-) A navíc s věnováním přímo od Jirky z autobusu :-) Z Markétiných obrázků mám nejradši hmyz!

2 30.01.2018

Výborně a přehledně napsaný rádce, pro mě a mé potíže zatím komplexní a přiměřeně obsáhlý. Nejsou zde recepty ani návody, jen jasný přehled. Takovou knihu se vyplatí mít doma celý život.

2 07.01.2018

Směšné od prvních pár stran. V hlavě mi vyskakovaly obrázky ušlápnutých hospodyněk z 50. let... Ne z roku 1994! Rozhodně nejsem vhodná cílová skupina, necítím se jako ta, která je pokorná, raději se usmívá než zuří, aby si o ní někdo nemyslel, nehraji hloupou a nemyslím si, že bych bez manžela nebyla nikým. Takže odkládám do dobročinného bazárku a snad někomu dobře poslouží... :-)

2 04.12.2017

Souhlasím s komentářem petshop a Bustedka. Za sebe dodávám postřeh - zaujalo mě psát si "hygge deník", jsem deníkový typ, a ráda si po čase připomenu šťastné chvíle a setkání, které by jinak z hlavy "vyfičely". A v práci si určitě za pošmourných podzimních dnů zapálím svíčku. Jinak tedy - vědomě prožívat své okamžiky štěstí, o to tu běží.

Knížku si nenechám, stačí přečíst jednou, ale za mě bude nominována na Knihu roku v kategorii obálka. Začátkem příštího roku vyjde v Jotě i Lykke, tajemství nejšťastnějších lidí na světě, přebal v podobném designu, oranžové aranžmá. Lákavé, ale myslím, že tady se už budou informace opakovat.

2 30.10.2017

Ke knize se ráda vracím, protože děj a postavy jsou propracované, bohaté, neprozrazují nic dopředu a pokaždé si čtení užiju!

2 29.08.2017

Zajímavá novelka ze židovské Prahy, zmiňující reálné i fiktivní postavy. Čte se rychle a lehce, zanechá nezachytitelný lehký dojem... Vadily mi jen vsunuté minipříběhy vedlejších postav, podané jako vzpomínka v dané chvíli.

2 22.08.2017

Knížka mě dostala tak, že jsem si z mnoha stránek udělala výpisky a nakonec si ji v bazaru sehnala... Síla, síla, síla. A pro svobodného člověka neuvěřitelné, co se může na světě dít, obzvláště v tak civilizovaném Japonsku. (Aneb jaké přehnané konstrukty dokáže společnost za staletí vytvořit.)

2 25.07.2017

Když já si vždycky na začátku každé knížky říkám, že je to nuda, a ona se kolem půlky rozjede tak, že nejde přestat číst! :-) Super námět, pro mě i fajn, že dostaly prostor vyniknout další postavy, hlavně Dick. A překvapuje mě, že ač jsou Titty a Dorotka tak podobné povahy, obě s fantazií a "psavé", nenašly k sobě bližší cestu. U každé knížky taky přemýšlím, kolik let je Zuzaně, když se chová hrozně upjatě jako dospělá. A romantická část mého holčičího já by ráda podsunula Johnovi a Nancy zamilování :-)

2 22.05.2017

Tři hvězdy za jazyk a překlad, který se mi od začátku moc líbil, za ten děkuji. Jinak souhlasím s komentáři yellowbanna 9. 5. a Bokattyna 3. 5. Z konce jsem byla zhnusená, na film se ani dívat nechci...

2 12.05.2017