Květinka008 komentáře u knih

"V určité chvíli se musíš oprostit od toho, co se podle tebe mělo stát, a smířit se s tím, co se právě děje."

8 02.01.2021

Velice inspirující! I já, teplomil, vážně přemýšlím, že na sebe začnu pouštět studenou vodu, a to je co říct!!! :-) Na druhou stranu - dechové techniky vycházejí z jógy, není to nic nového. Wim Hof jim však dodal další rozměr. Knihu jsem sice dnes dočetla a pak zabalila kamarádce pod stromeček, ale brzy si obstarám další výtisk jen pro sebe :-)

8 01.01.2021

Výborná knížka, která mi udělala velkou radost. Ráda mraky pozoruji a fotím, teď existuje i "atlas" přiměřených rozměrů a informací podaných tak, aby jim rozuměl i laik. Doporučuji!!!

8 08.11.2020

Mistrná ukázka toho, jak zdánlivě nesouvisející maličkosti umí utvořit velký logický celek... Líbí se mi, jak jednoduše (slohově) pan Vondruška píše, ale jak je text složitý (zápletka). A ač tento žánr úplně nemusím, nelituji přečtení, přestože si ji nakonec nezařadím do čtenářské výzvy. Dovětek názvu "aneb tři zločiny, které rozřešil královský prokurátor Oldřich z Chlumu" je uvedený jen uvnitř knihy a v databázi naší knihovny :-)

8 04.03.2020

Nenadchne - neurazí. Rodinná sága přeložená čtenáři v lineárním příběhu, jen s občasnými retrospektivními zastávkami u jednotlivých postav. Ohledně techniky výstavby textu a jazykové úrovně není co vytknout (za to ty hvězdy). Příběh mě nezaujal, ke druhé třetině jsem se musela donutit a poslední dočítala jen "z povinnosti". Znovu se mi potvrdilo, že čím víc je něco (kniha, film...) považováno za všeobecné WOW!, tím spíš mně nic nedá. Nejsem motivovaná číst další knihu autorky.

8 01.12.2019

Asi nejtěžší kniha letošní výzvy... Mám dočteno 24 hodin a stále nevím, co k tomu napsat. Snad jen, že doufám, že nikdy žádnou válku nezažiji... A své pocity vypovím pár citáty:

"Srbský styčný důstojník, Paja. Můj kamarád. Tahle válka je směšně nesmyslná. Společně jsme vyprovodili rodiny na autobus ze Sarajeva. A moje odjela do Srbska a jeho do Chorvatska, a ne obráceně. Nyní jsme oficiálně spíš nepřátelé. Ale toho válka ještě nedosáhla. Oficiálně možná, ale v praxi ne. Paja mi mává na pozdrav." s. 187

„Ani jsme nevěděli, že se lišíme, dokud nepřišli tihle politici, kteří nás rozdělili jako ovce v ohradě a pobili se o louku. My jsme ovce určené k porážce. Postavili nás do řady.“
Sarajevo 19. 5. 1992 – dr. Abdulah Nakaš – Nale

"MY – to jsme my normální lidé všech národů, a ONI – to jsou zločinci také všech národů, a to je jediné rozdělení, které uznávám. Bohužel pod jejich neustálým tlakem nenávist v paměti národa trvá. Zlí vůdci dosáhli svého. Otrávili nenávistí bývalou Jugoslávii, možná na několik příštích generací. A nenávist není dobrá. Člověk, který nenávidí, je nešťastný člověk. Nenávist je třeba zavrhnout kvůli sobě a vlastnímu štěstí. A napomáhat spravedlnosti. Spravedlnost samozřejmě neexistuje, ale právě proto je ji potřeba podporovat. Třeba někdy i zvítězí. Budeme-li jí pomáhat. Aby nám naše princezny žily." s. 280

„Ať to teď vypadá sebenemožněji, válka skončí a lidé se snad znovu stanou lidmi, Jednou bude znovu nedůležité, kdo je z kterého národa, a důležité bude, kdo jaký je. Za to jsme bojovali: Ne snad?“
Sarajevo 9. 8. 1992 – Semir Divovic, kvadruplegik

8 24.11.2019

Při prvním čtení před několika lety jsem si Garpa zamilovala, nyní jsem se ke knížce vrátila a nejsem tolik nadšená. Asi záleží na rozpoložení... anebo jsem již více kritická k razantním ženám, které přebíjí v mužích vše mužské a dělají z nich bačkory. Chudák Garp to schytal od matky i od manželky :-) A i kdyby člověk zapomněl na celý děj, v hlavě mu vždy zůstane jedinečné početí tohoto člověka, které nikdo nevymyslí - až na Irvinga :-)

8 23.04.2018

Oblíbená kniha rodičů... moc se mi do ní nechtělo, ač nemám s tlustými a popisnými knihami problém. Prostředí australské divočiny ani doba 1. poloviny 20. století mi nejsou blízké. Prvních asi 100 stran jsem se nutila, zdlouhavost, málo děje. Posledních 50 mě nebavilo, Justina mi byla celou dobu čtení nesympatická a "na facku", tyto strany byly oproti předchozím velmi plytké.

Manžel knihu komentoval slovy "a byl tam vůbec někdo normální?!" - no, nebyl :-) Jako v životě... Proto bych nenazývala příběh tragickým, je to zkrátka život. Drsný, nevyzpytatelný, nesvatý, kvůli lásce se trápící, naplněný sobeckostí, ambicemi a špatnými rozhodnutími, kterých lze na konci litovat. Anebo ne...

Když jsem se začetla, hltala jsem příběh nedočkavě, čekala jsem, jak vše dopadne. Nejvíce mě bavila proměna Fee, odhalení její minulosti a pohnutek. Meggie s Ralphem jsem moc přála ta tajná dostavení a projevy lásky, zasloužili si to. Kdybych psala Meggie, nenechala bych ji zahořknout, ale chápu ten projev vzdoru a pomstu Ralphovi, Bohu...

Co mně osobně kniha dala - připomenutí si, jak čas rychle plyne a život člověku uteče. S Meggie jsme se setkali jako s malým děvčátkem a rozloučili se s babičkou... Na 525 stranách...

Pro mě ideální oddechová knížka. Přiměřený rozsah, zajímavý příběh, sympatické postavy, romantika i nečekané rozuzlení. Nemohla jsem se odtrhnout a ráda si ji za pár let přečtu znovu. Doporučuju na páteční večer nebo na dovolenou :-)

8 05.09.2017

Knížka dost dobrá, vysvětlující vše. Film zbabraný a neúplný, co dodat. Snad jen, že po dočtení jsem měla pocit, že po letech přicházím o kamarády a už se nikdy neuvidíme... :-( (a hlava by strašně chtěla vědět, co bude dál, jestli i mladý Malfoy bude sviňák... :-D) A nakonec stejně pořád nevím, co byl zač ten Snape...!

8 25.07.2017

Velmi vydařený příběh, který mne vtáhl od prvních stran. Sestry nemohly být rozdílnější, přesto se jejich vztah postupně krásně rozvinul. Všichni chlapi sympatičtí, leč pro mě postupně zaměnitelní. Jen mrtvol a nechutností v takové knize na můj vkus až moc.

7 06.05.2024

O životě Coco Chanel jsem nic nevěděla a nikdy po tom nepátrala. Knížka ke mně přišla náhodou přes kamarádku a ihned mě přitáhla... Přiznám se, že nejvíc mě zaujalo dětství a dospívání obou nemajetných dívek, rodinné zázemí, výchova v klášteře, těžký vstup do dospělosti, se kterým se snažily popasovat, jak nejlépe uměly. Ačkoliv by se s tím člověk zcela neztotožnil...

Vyzdvihla bych hlavní myšlenku, která mi šla celou dobu hlavou - jak ženu ovlivní vztah k otci, který si vytvořila jako dítě, na celý život a vzhledem k dalším vztahům s muži. A jak je to rozdílné u sourozenců... Antoinettinu vztahu s Luchem jsem velmi dobře rozuměla :-(

Na knížce také vysoce oceňuji krásný jazyk a stylistiku, přesto nedávám plných pět. Hodnotila bych na 4,5 :-)

7 06.04.2024

Knížku jsem si vypůjčila na pultu jednoho oddělení brněnské LDN. Jednou jsem si ji prohlédla, za měsíc tam ještě ležela... U mě doma "padla" za čtyři dny. Nečekala jsem takový zážitek, tolik postupných dějových zvratů včetně výrazných a odhalení na úplném konci! Postavy mě velmi bavily, chvílemi jsem měla pocit, jako bych v tom New Orleansu byla s nimi...

7 26.01.2024

(SPOILER) Další z knih, která mě vtáhla a nepustila, dokud jsem nedočetla... Ve 2:22 hod. Téma velice smutné, o to bližší, že hlavní hrdinka je moje vrstevnice, a v loňském roce jsem se s jednou mladou ženou v pokročilém stádiu HD setkala osobně :-( Znovu připomenutí, jak musí být člověk vděčný, že je zdravý a má zdravou rodinu, protože to nemusí být navždy.
Při čtení člověk pořád doufá, že to vše dopadne úplně jinak, pak se situace úplně vyhrotí před koncem v obou příbězích, přes slzy už čtenář nevidí... Šílené vše s hlavní postavou prožívat tak, jako by se to týkalo mě samotné.
"Myslím, že rozum, intelekt i logika vědí hovno o tom, co je to, když někomu najdou nevyléčitelnou nemoc." s. 86

7 08.01.2024

Puvodni plan s knihou byl, ze ji poslu dal. Ale rozhodla jsem se nezbavovat se univerzalnich knih, ktere obsahuji moudra a pravdy predchozich generaci. Neni to jen kucharka, ale domaci radce v oblastech stravovani, stolovani, zehleni ruznych prusvihu... :-) az jednou prijde black out, jeste se muze hodit :-)

7 15.12.2022

Na Sandře Brown obdivuju, že dokáže napsat jednou útlou knížečku, která má vše, co má mít, a podruhé zkonstruovat takto rozsáhlý román. V poslední třetině jsem se nemohla odtrhnout, četla jsem dlouho do noci, i když byl druhý den pracovní :-) Zajímavý námět a zajímavé reálie z Ameriky, v našem prostředí by tohle možné nebylo, takže i kulturně obohacující. Vše ostatní již za mě napsala Olga8480.

7 28.08.2022

Nostalgický příběh, ke kterému vlastně ani nevím, co napsat. Prošel mým čtenářským životem jako vánek, svou lehkostí osvěžil, ale nezanechal žádnou spoušť ani hlubší dojem. Budu si knihu pamatovat, ale znovu číst nepotřebuji a poputuje dál. Proč? Přece jen potřebuji klasické schéma, jednu hlavní postavu, jasný děj a něco, k čemu si utvořím vztah. Buď některý charakter, vztah, prostředí... Tady nebylo přese všechno pro mě nic natolik výrazného.

7 16.09.2020

Téma holocaustu a 2. sv. války mě nezajímá globálně, ale ráda čtu tyto literárně zpracované konkrétní příběhy, ať reálné, nebo fikce... Clařina válka, Anna Franková, Gerta Schnirch, Leni Freiwald... Kdy se na pozadí širších a politických událostí člověk vcítí do konkrétní osoby a rodiny. Příběh Hany Bradyové je zase jiný, prolíná se zde dějová linie současnosti - pátrání, vlastně jakéhosi "projektu" a historie rodiny Bradyových a osudů jejích členů. Knížku určitě schovám pro své budoucí děti.

7 03.09.2020

Už se vám někdy stalo, že byste si koupili knihu jen podle přebalu a nezjišťovali, o čem je?! Už když vyšla, zamilovala jsem se do obalu a věděla jsem, že ji jednou musím mít! Přišla letos bazárkem… A rozhodně nelituji! I přes to/nebo právě proto, že nesleduji politiku a jak se někde v knize podotýká - o moderních válečných konfliktech se ve školách neučíme - mě téma naprosto dostalo. Kdo to má stejně, že doposud povrchně vnímal "Izrael - Židi = ti hodní, Palestinci - násilí = ti špatní"?! :-o Strhující čtení, od kterého jsem se nemohla odpoutat, ale tak silné, že jsem musela v půlce na pár týdnů přestat (nedávám líčení toho, co se stalo mladé Nazmíje i malé Marjama a vzápětí Núr). Druhou polovinu jsem zhltala dneska v noci... Zůstane v mé knihovně mezi TOPkami, a rozhodně ne jen kvůli obalu...

7 13.05.2020

Bylo dobře, že se mi v jednu v noci, po první třetině knihy, samy zavřely oči. Kdybych četla ještě chvíli a dostala se do té části, kde se začnou prolínat dvě roviny, nepustila bych ji do rána :-) Pak už se totiž nedalo vůbec odtrhnout a realita šla stranou... Šílenost moje, šílený příběh, ale za mě nejlepší kniha od D. Ch., kterou jsem četla.

7 21.11.2019