L.Helena komentáře u knih

Nedá mi to nereagovat na příspěvek čtenářky adriane9:
Celá kniha není o genech, ale o zásadnějších otázkách souvisejících s problematikou náhradní rodinné péče a tou jsou zejména 1) porucha attachmentu, 2) hledání vlastní identity.
add 1) porucha attechmentu, nebo také raná citová deprivace, v zásadě se jedná o nemožnost vytvořit si citovou vazbu na mateřskou osobu v raném dětství. V knize se jedná o důsledek toho, že Malka strávila první měsíce života v ústavním zařízení a neměla konkrétní osobu, na kterou by si mohla vytvořit citovou vazbu. Toto vede k citové deprivaci, čili k nemožnosti uspokojování citových potřeb dítěte. Obecně - pokud dítě v prvních měsících života nemá možnost vytvořit si citovou vazbu na konkrétní dospělou osobu (v běžném životě je to matka), pak to ovlivňuje celý jeho další život, hlavně má později problémy s navazováním a udržením vztahů a spoustu dalších problémů (kdo má zájem, může si vygooglit)
add 2) hledání vlastní identity - dítě v biologické rodině ví, jak vypadají jeho rodiče, jakou mají povahu, má možnost sledovat jejich chování a jednání ( a v ideálním případě jejich jednání také rozumí) a víceméně to neřeší. Dítě v náhradní rodině dříve nebo později toto řešit začne, klade si otázky Kdo jsem?, Kdo jsou mí biologičtí rodiče? spolu se základní otázkou Proč mě moje biologická matka nechtěla? nebo si to vezme ještě osobněji Co je na mně špatného, že mě moje biologická matka opustila?
Veškeré tyto skutečnosti vedou k tomu, že dítě v náhradní rodině se chová a jedná odlišně než dítě biologické a genetika v tom hraje podružnou roli.
Je mi jasné, že člověk, který s problematikou náhradní rodinné péče nepřišel do bližšího kontaktu, toto všechno neví (a proč taky, každý máme svých starostí dost) a proto má tendence veškeré problémy s osvojenými dětmi svádět pouze na geny.
Omlouvám se za tento svůj příspěvek, který by asi měl patřit do jiné diskuze, ale měla jsem potřebu vysvětlit, že (dle mého názoru) záměr autorky byl poukázat na celou šíři problematiky náhradní rodinné péče.
Ostatně, moc by mne potěšilo, pokud paní Dita Táborská sleduje tyto stránky, zda by k tomu mohla připojit také pár svých vlastních slov.

12 06.01.2018

Podle mě nejlepší česká kniha roku 2017. Autorka určitě ví, o čem píše. Myslím, že pro lidi, kteří nemají zkušenosti s problematikou náhradní rodinné péče je sebedestruktivní chování hlavní hrdinky nepochopitelné. I když s některými skutečnostmi bych polemizovala (možný spoiler):
- nezdá se mi, že by se psychoterapeut takovým způsobem zamiloval do klientky, kterou má v péči od narození
- přijde mi nepravděpodobné, že by bylo miminko svěřeno do osvojení rodině, která má již dvě malé děti, z nichž jedno je rovněž miminko a to jen o pět měsíců starší než osvojované dítě.
I přes to se ale jedná o velmi kvalitní a pravdivé dílo, těším se na autorčinu avizovanou druhou knihu, která má být zaměřena na osudy biologické rodiny Malky.
Je škoda, že autorka (jak sama avizuje v mnohých diskusních pořadech v médiích) se nepovažuje za spisovatelku a po těchto dvou knihách neplánuje pokračovat v psaní. Její literární tvorba je velmi kvalitní. Třeba ale ve svém životě narazí na další témata, z nich bude mít potřebu "se vypsat" a vzniknou i další knihy. Moc bych se za to přimlouvala.

5 05.01.2018

Jsem ráda, že vzniklo další pokračování osudů Mikaela a Lisbeth, oba jsem si je moc oblíbila. Někde jsem četla, že původním záměrem Stiega Larsona bylo napsat celkem deset pokračování Milénia. Tak jestli chce David Lagercrantz dodržet jeho původní záměr, máme se na co těšit. Myslím, že se mu to celkem podařilo.

5 05.01.2018

Všechny postavy v příběhu jsou neskutečně hloupé, vůbec jsem nepochopila, o jaký žánr se autorka snaží. Zda se jedná o rádoby humoristický román (trochu nadsazené, spíš delší povídka - 156 stran), nebo je to detektivka, či se autorka snaží o proniknutí do psychologie postav. Asi od každého trochu, ale ve výsledku jen trapné dílko zavánějící snahou vydat něco za každou cenu.

1 05.01.2018

Hlavní hrdinka jedná tak, jak by normálně uvažující člověk asi nejednal. Jenže kdyby se chovala normálně, tak by asi celá knížka pak neměla o čem být...
Jinak ale napínavé, čtivé.

1 07.12.2017

Právě jsem dočetla a jsem trochu na rozpacích... Předvídatelné, místy naivní ve stylu červené knihovny. Navíc odfláknutá práce redaktora a korektora - plné tiskových chyb a nesrovnalostí v textu (Pavel na str. 183 tvrdí, že je narozený ve znamení Berana a o 50 stran a několik měsíců později je najednou Panna?)

06.12.2017

Trochu předvídatelné, ale velice dobře se četlo.

1 04.12.2017

Trochu mi to připomíná pohádku o dobru a zlu. Každá postava je buď záporná nebo až neskutečně kladná. Rozhodně se ale dobře četlo, a i když námět byl hrůzostrašný, neměla jsem při čtení ten pravý prožitek hrůzy, protože to celou dobu pořád nějak zavánělo předvídatelným happyendem.

1 15.11.2017

Zklamání :-( Příliš mnoho vypravěčů, vlastně každá postava je vypravěčem. Nemohla jsem se do knihy začíst, příběh mě vůbec nevtáhl do děje. Škoda, čekala jsem daleko víc.

3 12.11.2017