L.Helena komentáře u knih
Při čtení knihy jsem to většinou viděla tak na tři hvězdičky. Občas jsem se ztratila v čase, časté vzpomínky na minulost mi trochu působily chaos, ve kterém okamžiku se právě nacházím. Ale závěr mě dostal a přidala jsem další hvězdičku. Přestože celou dobu je víceméně jasné, jak to bylo, a tak v závěru už vás nemůže nic překvapit, přesto to bylo ke konci nejnapínavější a doslova jsem hltala každý řádek.
Dávám pět hvězdiček, protože všechny tři povídky se mi líbily a dobře se četly. I když k prvním dvěma bych měla drobnou výhradu: Byl vždy dobře vykreslen problém hrdinky, od nenápadného počátku, pak se postupně zhoršoval, až vygradoval do neúnosné situace. A najednou zlom, v závěru jako mávnutím kouzelného proutku se vše vyřešilo (spoiler: v případě první hrdinky náhlým prozřením po rozhovoru s terapeutkou a kamarádkou, u druhé to byla manželova nevěra...).
Ale i tak, příjemné čtení...
Knížka je jiná, zvláštní, ale moc se mi líbila a četla jsem doslova jedním dechem. Ze začátku mně sice vadilo, že v kapitolách o Emmě chybí uvozovky v přímé řeči, ale postupně jsem si zvykla a pak jsem aspoň hned na první pohled věděla, o které postavě vlastně čtu, protože jejich příběhy byly v mnohém velmi podobné.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně mě kniha zcela vtáhla do děje. Jojo Moyes je prostě záruka kvalitního čtení. Krásný příběh, pěkně zpracovaný.
Příjemné čtení. První půlka sice trochu pozvolná, ale četlo se to dobře. Druhá půlka oproti tomu ubíhala rychle a mohla jít víc do hloubky, ale chápu, že si autorka nechávala materiál pro druhý díl.
Námět dobrý, avšak to pravé napětí jsem při četbě necítila, snad až v závěru knihy (posledních 40-50 stránek), ale i tak si myslím, že to mohlo být víc propracované. Navíc nechápu, proč je v anotaci zmíněna otcova sebevražda, když k ní dojde až v půlce knihy, takže čtenář první půlku knihy již ví, že se tak stane a je tím pádem připraven o moment překvapení.
Knížka se dobře četla, jen škoda, že není víc propracovaná dějová linie týkající se Standy.
Když tady čtu ty nadšené komentáře a vidím převážně pětihvězdičková hodnocení, tak si říkám, jestli jsem vůbec četla stejnou knihu. Asi jsem moc omlácená realitou života a neumím se začíst do světa fantazie. Prostě mě to nebavilo a i ty dvě hvězdičky dávám spíš jen ze zdvořilosti k autorovi za čas strávený nad vymýšlením a psaním této knížky.
Námět dobrý, ale zpracování nic moc. Kniha mě vůbec nevtáhla do děje, místy jsem se přistihla, že mi oči běží po řádcích, ale myšlenky mi ubíhají někam jinam. Možná závěr trochu lepší, ale stejně jako celá kniha byl bez napětí, prostě jen vysvětlení toho, jak a proč se to událo.
Zvláštní příběh, místy až bizarní. Literárně povedené, ale samotný děj, postavy i prostřední mi navozovalo spíš chmurnou náladu. Zatím vlastně ani nevím, jestli se mi chce do druhého dílu...
Ano, opět příběh podle stejné šablony. Ale jsem tomu ráda, protože kdyby to bylo jinak, už by to nebyl ten pravý Brown a ten samý Langdon. Okolnosti Robertu Langdonovi opět přivedou do cesty krásnou společnici, se kterou během několika hodin po něčem pátrá, před někým prchá, postavy zpočátku vystupující jako přátelé se mění v padouchy a naopak.
Napínavé tak, že chci číst pořád dál a dál, ale současně taky musím knihu odložit, abych si mohla vygooglit všechna ta místa, významné stavby, umělecká díla, vědecké poznatky... Protože i když jsem o nich již něco četla, slyšela nebo jako turista viděla na vlastní oči, vždy se dozvím ještě něco navíc a mám možnost je vidět v jiných souvislostech. Žádné jiné knížky v sobě nespojují tolik zajímavostí a informací pospojovaných logicky do napínavého příběhu, jako právě Brownovo dílo. A v tom je pro mě ta největší hodnota jeho knih.
Jakmile začnete číst, nedá se knížka odložit. Napínavé od začátku až do konce.
Knížku jsem četla po chvilkách, často jsem ji odkládala, protože mě nebavil ten svět pohádek a fantazie. Tak jsem došla asi do půlky a myslela jsem, že už knížku ani nedočtu. Pak jsem se k ní po čase vrátila, když jsem měla dost času a druhou půlku jsem přečetla na jeden zátah a odkládala jsem ji jen proto, abych si mohla utírat slzy. Chytly mě osudy všech těch podivínských obyvatel nájemního domu, viděny perspektivou osmileté Elsy. Buď v druhé půlce bylo té fantazie míň, nebo to bylo tím, že jsem četla v kuse.
Takže doporučuji číst tuto knížku až budete mít dost času na to, abyste se mohli začíst a naladit se do "nanejvýš pochybného vkusu" (autorova slova z poděkování čtenářům).
Občas mě mírně štvaly pasáže, kdy téměř celá kapitola popisovala minulost některé z nových postav a teprve v posledním odstavci kapitoly se děj posunul o kousek dál. Možná mohly být tyto popisné části víc proložené napětím, ale i tak si autor plně zaslouží minimálně čtyři hvězdičky.
Jak jsem se dočetla na přebalu knihy, je toto předposlední díl Milénia, takže asi nebude Larssonem původně zamýšlených deset dílů. Škoda...
Přečetla jsem od Tilly B. skoro všechno, ale toto považuji za nejslabší. První půlkou knihy jsem se jen tak tak prokousala, teprve druhá půlka se četla dobře, měla spád a zajímavé dějové zápletky.
Ove je sice bručoun, ale s velkým srdcem.
Mimořádně laskavé čtení. Dávám šest hvězdiček z pěti.
Moje první kniha od tohoto autora a jsem nadšená. Takhle nějak si představuji dobrou detektivku. Těším se, až si přečtu i jeho ostatní.
Na začátku se něco stane a pak je celá kniha tak trochu o ničem a bez napětí. Kousek před koncem asi 15 stran mírného napětí a potom zase nic. Úplný závěr (odhalení pachatele znásilnění) mi přijde doslova odfláknutý.
Před lety jsem tuto autorku moc ráda četla, ale její novější knihy mi přijdou téměř nudné, zápletky jsou "přitažené za vlasy". Zdá se mi, že autorka již vyčerpala svůj potenciál.
Celkem slibný začátek. Skutečnost, že tři kamarádky zdědí ohromné jmění slibuje velký potenciál. Ale dál je celá kniha jen velká nuda, Dočetla jsem pouze s vypětím všech sil.