Laccaria
komentáře u knih
Walden aneb Život v lesích
Henry David Thoreau
Thoreauova oslava přítomnosti mě dokázala usadit na břeh Waldenu, kde jsem mohla pozorovat hejna hus a padající listí a poslouchat praskající led a to mě bavilo. V této učebnici mindfulness se střídají podmanivé popisy přírody s radikálními komentáři lidské existence, které se nijak neplazí a vzdorně se vymezují vůči těm, co se zaťatými zuby rvou život, jako by to byl bodlák. Ostatně: "Jak už jsem řekl, nemíním psát ódu na sklíčenost, naopak chystám se bujaře naparovat jako kokrháč stojící ráno na hřadě, třeba jen proto, abych zburcoval své sousedy" (s. 78). Takové kokrhání se mi líbí.
Moje mládí v Gronsku
Peter Freuchen
"Kolkolem se vynořovali tuleni. Obrovský tuleň náhle vyskočil a ulehl k odpočinku na kru těsně vedle mé kry. Zavolal jsem na něj, a tu se leknutím vymrštil. Když mne spatřil, byl zcela ochromen hrůzou, ale po chvíli asi seznal, že nikdo nezemře od toho, že na něj někdo volá, ulehl k spánku, jen po mně chvílemi zvědavě pokukoval. Když se konečně potopil, cítil jsem se opět velmi osamělý." (s.163)
Drsný život v nehostinném Grónsku popisuje Peter Freuchen s mírnou ironií a značnou otrlostí (co také čekat od muže, který stráví celou polární zimu s jedinou knihou, a to Poměr avignonských papežů k Dánsku). Některé historky ze života Inuitů mě sice budou ještě dlouho strašit ve snech, ale krásy ledových pustin, svéráz jejích obyvatel a Freuchenovo vtipné vyprávění mě naprosto okouzlilo.
Proroci z fjordu Věčnosti
Kim Leine
Divná a ještě jednou divná kniha, ale nelituju.
Postavy jako by byly prázdné a jen odrážely ponurou nevyzpytatelnost doby a místa, ve které se nacházejí. Nepochopitelně se přemisťují z místa na místo, přibližují se k sobě a pak se zabijí nebo zase odjedou (Gróňané, Dánové i velryby). I tak jsem dočetla až do konce a pak jsem měla ještě nějakou dobu pocit, že jsem nasáklá rybím tukem, nebo co...
Sbírání vlny
Patti Smith
Po přečtení anotace (impresionistické vzpomínky na dětství ve spojení se snovými vizemi, brrr) jsem ke knížečce přistoupila velice obezřetně, ale nebylo to třeba: nevtíravá nostalgie dětských vzpomínek, nenápadní duchové předků a slepence příběhů minulosti i současnosti mě dostaly.
Umění cestovat
Alain De Botton
Milé překvapení letošního léta. Úvahy, které sice neobrátí váš světonázor naruby, ale pomohou vám utřídit, co že vás na tom cestování tak děsně štve a tak hrozně baví. "A tak se tu poprvé vynořila nesmírně závažná a dosud přehlížená skutečnost: že jsem totiž mimoděk sem na ostrov s sebou přivezl i sebe sama (s. 23)." Trvalo mi roky cestování, než mi tato hrozná pravda došla...
Ještě musím přidat veliké plus za cestu s Edwardem Hopperem.
Jak si postavit auto
Martin Sodomka
Jestli mě něco opravdu nezajímalo, tak to byla auta. Náhodou jsem se nachomýtla k téhle krásné knížce a vtipná zvířátka a moc pěkné ilustrace mě nadchly. Trvalo mi měsíc, než jsem strávila existenci vačkové hřídele, šneka a kardanu, ale nakonec jsem se s tím vyrovnala a auta jsem vzala tak trochu na milost.
Příroda České republiky - průvodce faunou
Karel Hudec
Pro mě plnohodnotná nástupkyně legendární Přírody v ČSSR. Je sice o něco stručnější, ale mnohem přehledněji řazená. Ilustrace i fotografie velmi povedené. Ještě musím vypíchnout dada anotaci na zadní straně, jež čtenáře láká na schopnost zodpovědět dětské otázky "Je to vosa, nebo jen moucha?" Myslím, že odpověď "Ne, je to pilořitka veliká, sirex juvencus, poněkud drobnější než předešlá, vývoj především v borovicích" děti nadchne :)
Sněžný levhart
Peter Matthiessen
Obdivuji Matthiessenův krásný jazyk, živé popisy Nepálu a jeho obyvatel, stejně jako elegantní sebereflexi při zdolávání himalájských průsmyků. Přiznám se ale, že zenovými úlety typu tvar-je-prázdno-a-prázdnota-je-tvar jsem se vysloveně protrpěla a nešlo si nevzpomenout na "doktore, zapomněl jsem svoji mantru" Woodyho Allena. Výsledek - nadprůměrný cestopis, který je pro přízemnějšího čtenáře poněkud tvrdým oříškem.
Jak řekl Eido Róši: Nic si od toho neslibuj.
Pod sněhem
Petra Soukupová
Vtahující a živé, jak to u Soukupové znám. Jen si říkám, jestli ta psychologická realističnost není na škodu - na to, aby člověk trávil čas s dysfunkční rodinou, často nemusí otevírat knížku, že.
Dobré mravy
Asfa-Wossen Asserate
Někdy vtipné, někdy kontroverzní, pro mě ale vždy zajímavé úvahy na téma dobrých způsobů. Nejde o návody, jak se správně společensky chovat, ale o širší zamyšlení nad původem a smyslem některých způsobů, obohacené o srovnání různých kulturních kontextů, od etiopského po americký. Květiny jako zbytná a pomíjivá věc a tudíž dokonalý dar, vstávání jako projev pozornosti, příliš mnoho pochval a přijatelnost opilosti jsou jen některé z témat, která mi tato knížka obohatila o nový rozměr.
Jen bych ocenila podrobnější vysvětlivky pro některé výrazy, které mají v češtině a němčině odlišný význam či emocionální náboj. Nestalo by se pak, že by mě překladatelka nechala společnost pozdravit slovem "servus" a pak se s elegantní omluvou vzdálit na "hajzl".
Barvy
Aino-Maija Metsola
Krásná a zábavná knížka, která dceru baví a vrací se k ní. Fyzicky zatím odolává.
Jedna, dvě - Mluvíme
Joanna Bartosik
Hrozně roztomilá kniha, kterou si prohlížím o něco nadšeněji než dcera a mám tendenci zdravit ostatní "dobrý den, den dobrý, zdravíme milé bobry".
Dějiny Irska
Theodore William Moody
Spíše popisné, soustředí se prakticky výhradně na politické dějiny, někdy až moc zjednodušující ("horkokrevní normanští rytíři [...] byli krutí a lstiví", s. 90). Solidní úvod do irské historie.
