Lachtaan komentáře u knih
Nikdy mi snad netrvalo tak dlouho přečíst tak vskutku krátkou knížku. Jsem rád, že jsem se po maturitě k Lovcům hlav konečně vrátil, protože ač byla první polovina až moc konverzační, ta druhá nabrala ty správné thrillerové obrátky a já ji dojel během několika málo volných odpolední. Podle ohlasů na film jsem věděl, že ten příběh musí být skvělý. A v knize je, tak teď ještě tu obrazovou adaptaci.
Dílo, které mi pro svou rozvleklost trvalo k maturitě přečíst opravdu nejdéle. A přesto, že se dostavilo mnoho pasáží, ve kterých jsem se modlil, abych se již blížil ke zdárně nedosažitelnému konci, ve finále si Zabiják skutečně zaslouží svůj post mezi nejslavnějšími francouzskými romány. Je řádně krutý, nekompromisní, až depresivní. Zola skvěle poukázal na to, jak nejen démon alkohol, ale i obyčejná pýcha dokáže z úspěšného člověka stvořit společností opovrhovanou trosku, pro kterou bude i pomalá smrt naprostým osvobozením.
Začínám se domnívat, že stejně nesmrtelná jako tahle série je i autorova vynalézavost. Pořád mi v 75% připadá, že se pohybujeme v těch inovativních vodách první trilogie. Sem s dalším dílem!
Povinná četba k filozofii mě svou první povídkou, dle které je pojmenována, doopravdy zaujala a byl jsem velice rád, že jsem si vybral zrovna toto dílo. Ale počínaje částí jménem Intimita a neskutečnou 'táhlostí' Mládí vůdce jsem čtení vzdal, ačkoliv jak v knižním, tak i ve filmovém světě nerad hodnotím díla, která jsem nedokončil. U závěru knihy Zeď bych ale skutečně mrhal svým časem, který můžu věnovat čtivější záležitosti.
K sérii mě přivedly filmy, které se naštěstí moc neminuly s knižní předlohou. Přesto jsem rád, že na adaptaci právě Vražedné léčby stále ještě čekáme a že jsem se mohl se závěrem celého Thomasova příběhu nejdříve obeznámit v rozšířené knižní podobě. Děj svižný a záživný, konec trochu předvídatelný a ať se to jiným líbí nebo ne, dle mě dosti srovnatelný se závěrem ságy Hunger Games. I přesto skvělá trilogie od skvělého spisovatele a už se i docela těším na okamžik, kdy se vrhnu na prequely.
Další z knih, ke kterým jsem se dostal jen a pouze na základě studijních povinností, bohužel zrovna z toho ranku, ke kterému v rámci celé škály rozmanitých odnoží geografie tíhnu úplně nejméně a právě vzhledem k tomu mě titul nikterak nevtáhnul. Dozvěděl jsem se leccos potřebného, ale spíše jsem si ještě více prohloubil averzi vůči regionu východní Evropy. A to nejen k současné geopolitické situaci.
Vzhledem k mé bakalářské práci na Afriku ve 21. století jsem na knihu afrikanistky, která je mi během mého studia již velmi známá, narazil paradoxně vskutku náhodou, ale ani jedinou stránkou nelituju. Někomu, kdo do Afriky není zasvěcen tak silně jako já, tenhle titul nic neřekne, já jsem ho ale přelouskal s velkou chutí a silnou snahou zachytit co nejvíce podstatných informací, které mi nebudou podstatné jen pro mou kvalifikační práci, ale i pro další studium.
Nejen že má zrovna jubilejní 10. díl mnou nejoblíbenější knižní sérky ten asi nejpoutavější přebal, disponuje hlavně ohromně zajímavou zápletkou, se kterou Kinney strká do kapsy většinu svých předešlých nápadů, jak nám poutavě podat život na první pohled obyčejného amerického puberťáka. Mám při vzpomínání chuť si ten děsuplný výlet na Vyprahlou farmu zase připomenout!
Kinneyho nejznámější knižní sérii čtu už od nějakého roku 2008 a pořád mě baví si ji pořizovat, číst ji, dělat pro ni nové místo na poličce a hlavně o ní poté psát tady. Hlavní příběhová linka psaná Gregem Heffleym pořád a stále neztratila na kvalitě, možná proto je takovým fenoménem mezi dětmi i teenagery po celém světě už taková léta. Pokus o spinoff se super otravným Gregovým kamarádem Rowleym mi už přišel až moc cílený vyloženě na děti a jeho experimentální fantazijní pokračování je toho jen podpůrným důkazem. Neříkám, že jsem se u tohoto rychločtení nebavil, ale vtípkům jsem se smál spíš z pocitu bizarnosti než čirého humoru. Naštěstí zanedávno vychází další Gregův rukopis, který mi jistojistě zahojí újmu po této knížce.
Jako student demografie mám tu čest absolvovat jeden z volitelných předmětů, jehož součástí je právě nejznámější český sexuolog Radim Uzel a díky tomu jsem se dostal právě k tomuto jeho knižnímu dílu. Přestože kniha pojednává o opravdu nejzákladnějších oblastech lidské sexuality, jsem se dozvěděl nemálo nového a za ty dvě hodinky čtení jsem se ani jednou neodtrhl. Perfektní "encyklopedie" především pro ty, kteří trpí vůči jistým odlišnostem či nedostatkům nejrůznějšími předsudky. Nejen pan Uzel Vám totiž během těch pár desítek stran dokáže zeširoka otevřít oči.
Po příliš nezáživném Rowleyho spin-offu jsou tu zase ty zažité příjemné zápisky našeho místy až cynického Grega, které i po těch 15 titulech pořád neztratily šmrnc. Jeff Kinney je génius, co se týče neustálých svěžích nápadů, jak okořenit Gregův život. Z celé druhé (započaté) desítky je Na spadnutí asi vůbec nejzajímavějším kouskem. Dostáno včera k narozeninám - přečteno opět za pár pouhopouhých hodin.
Sice jsem se zapřísahal, že Kinneyho sérii Deníku malého poseroutky budu hltat i klidně ještě v době, kdy bych to měl už spíše číst vlastním dětem před spaním, ale s trochu odvážnější odbočkou od klasické série jsem já osobně tentokrát narazil. Tam, kde jsou Gregovy zápisky i po tolika dílech pořád čtivé a hravé, vizuální zpracování knížky naprosto skvělé, tak tam je Deník báječného kamaráda až moc přílišným příkladem knihy pro děti, knihy, kterou už téměř dvacetiletý člověk prostě nezkousne. Je to hlavně tím, že i když je Gregovi po těch letech zápisků pořád 12 (cca), s jeho problémy se dokáže čtenář mnohdy ztotožnit bez ohledu na svůj věk. Ale Rowleyho dětinskost se ani nedá podat tak, aby přišla vtipná i lidem, kteří už dochodili základku.
Poezie prostě není nic pro mě. A ani pravděpodobně nejslavnější zástupce tohoto literárního druhu v našich končinách tenhle názor nezměnil. Nebýt filmu, který mi některé balady alespoň trochu přiblížil, pochopil bych na jedno přečtení maximálně tak Vodníka a Svatební košili.
Se svojí velkou úchylkou do dinosaurů v doopravdy útlém věků jsem jednou dostal dárek, na který jsem byl pyšný ještě roky poté. I dnes bych se k němu s radostí vrátil, jen by už neměl takové kouzlo jako před oněmi cca 8 lety.
Vůbec první kniha z oblasti čtení určeného výhradně dospělým a mě nezklamala v jediné řádce. A to se mezi tuto věkovou skupinu budu moci řadit až za necelých půl roku. Krásně, zábavně a hlavně realisticky napsané ve všech 220 stránkách knihy. Prosím o víc takových děl!
Z čirého žánru fantasy chvílemi až únavně rozsáhlé, ale jinak úžasné dílo. K pokračování jsem se dostal jen částečně asi do čtvrtiny Eldesta, ale jsem pevně rozhodnut se k dračímu příběhu jednou vrátit.