Lacie komentáře u knih

(SPOILER) Rozpačitá. Tak bych popsala svůj hlavní pocit po dočtení této knihy o střetu Dobra a Zla. Jakého prosím střetu? To mi nějak uniklo:( Celá četba byla jak na horské dráze, nahoru, dolů, nahoru, dolů, dolů, dolů, rovinka, brzda, konec.
Začátek Hlídky mě strhl, řadový (o chlup lepší) hlídkař Světla proti silám Tmy, celá ta zamotaná situace a její vyústění. Pak přišlo první překvápko – ony jsou to povídky! Hm, neva, jedeme dál. Jak se rozvíjí druhá zápletka, přibývají debaty na téma dobra a zla, Světlí vlastně nemůžou dělat nic dobrého, aby neumožnili Temným páchat zlo a naopak, celá konstrukce druhého příběhu je tak komplikovaná, až je překombinovaná a ten konec – Geser u mě ztrácí body.
Třetí příběh klesá ještě níž, Antonovy potíže s přijetím své vlastní role v systému naprosto chápu a jak postupuje za svým cílem, připadám si jako figurka ve hře, ke které znají pravidla všichni kromě Antona a mě. A vlastně mě to už ani nebaví, z předchozích povídek dobře vím, že všechny ty opičky kolem jsou zase jen na oko a za vším tím je něco úplně jiného, tentokrát je to xxxxx! Čekala jsem něco... něco VÍC! Po tolika mravokárných kecech, Vyšší Dobro, Antone musíš támhleto, nesmíš támhleto, tolik let plánování, zahrávání si s lidmi a osudem světa a nakonec je všechno o osobním Geserově prospěchu. Ani nevím, jestli mám chuť číst dál, kápo Světlých prohrává na body se Zavulonem, u něj aspoň víme, o co mu jde… a to asi nebyl záměr, nebo ano? No, asi se na ten druhý díl mrknu, abych věděla, jestli je Anton pošle k šípku...

4 16.01.2023

(SPOILER) Hm. Tuhle sérii mám opravdu ráda, ale tady to nějak není ono. Kouřový démon mi k srdci nepřirostl, nevím přesně kde, ale celé se to zvrtlo.
Hups, Mercy už je zase nenáviděná, smečka je celkově oslabená, valí se na ní jedna potíž za druhou, Christy úřaduje a Auriel jí zdatně sekunduje. K tomu Adam, nevadilo by, že má potíže, kdyby se je snažil řešit a nechoval se k Mercy tak… jako Christy s Auriel.
Kouřový démon dělá z lidí zrůdy a s každou obětí sílí, Mercyini přátelé podléhají jeden za druhým. K tomu cizí smečka a dozvuky minulého dílu… už jsem to přečetla víckrát, ale pořád tomu nemůžu přijít na chuť.

4 29.11.2022

(SPOILER) Dostali jsme se už do úplně jiné dimenze potíží než v první Měsíční písni. Všechny zápletky a náznaky směřují k tomuto dílu, mračna se stahují a hodnota na zombiemetru stoupá. Město si chce přivlastnit cizí skupina černých čarodějů, a ne nebere jako odpověď. Přes všechny různé a hrůzné věci, co se tu stanou, mám tenhle díl ráda.
+ konečně se do velké míry urovnala situace ve smečce a Mercy není neustálým předmětem nenávisti
++ Mercy konečně zase mluví se Stefanem
+++ Zee a Tad jsou zpět a v pořádku
++++ do popředí se dostávají další postavy – Larry a Sherwood a Wulfe
+++++ další ukázka Mercyiných schopností

4 29.11.2022

(SPOILER) Na scénu vstupuje nový, silný a nebezpečný hráč. Tak trochu omylem Mercy unese a ta mu to nedaruje. Příběh nakombinovaný pasážemi Mercy na útěku a Adamovou záchrannou výpravou se stočí do Prahy, potkáme Golema, upíry, duchy, čaroděje… Kdo by to byl řekl, že nám vlkodlaci v Praze pečou housky? Budu se na ně muset zajít podívat.

4 29.11.2022

(SPOILER) V ledovém dílu se na scéně se objevilo zjevně nevyhnutelné politikaření. Ačkoliv je posádka lodi mezinárodní, opět tu máme unie, které sice papírově spolupracují, ale v reálu ne zase až tak. Pokračují i drobné odkazy na jiná díla a nejspíš také díky tomu se mi často stalo, že mě napadl budoucí děj dřív, než jsem se k němu dočetla, napětí trochu pokulhávalo. A do třetice: nemám problém s bitkami lidí mezi sebou nebo s mimozemšťany, ale masakry ledních medvědů a opic mi prostě nesedí, je mi jich líto, chlupáčů, několikrát jsem se přistihla, že fandím spíš jim.
Třetí díl mám hned po ruce, jen se trochu bojím, aby to nesklouzlo do Ušinovsko–daršických vyjednávacích tanečků.

4 23.11.2022

(SPOILER) Moje třetí kniha od Beth O'Leary. První Spolubydlící se mi moc líbila, druhá Výměna ne až tak, ale fajn. Autorku jsem brala jako sázku na jistotu a do knihy se pustila, i když synopse mě přiměla zaváhat.
Tři natěšené slečny, tři nepovedená rande, jeden téměř dokonalý týpek. Značná komplikovanost příběhu nejspíš měla gradovat a ohromit závěrečným rozuzlením, ale je to prostě příliš. Příliš velkou část knihy mnou místo zvědavosti cloumá nechuť k přelétavému Carterovi, příběhy Siobhan a Jane nejsou nijak příjemné počtení, nad Mirandou lomím rukama. Čtu a čtu a pořád mě to nebaví, asi na stopadesáté stránce jsem se rozhodla, že to prostě číst nebudu.
Ale protože neumím jen tak opustit knihu, poskočila jsem ke konci, abych pochopila, jak by z tohohle mohlo vzniknout něco pěkného – pointa mě zaskočila, to jsem vážně nečekala, všechno dokonale zapadlo na své místo. Vrátila jsem se tedy a knihu dočetla se znalostí konce. I když bych teď asi měla napsat, že jsem si to díky tomu užila, tak... neužila. Kniha mi prostě nesedla, zejména J. C., i když jsem ho díky konci rehabilitovala, sympatie se nedostavily, nic pro mě.

4 05.11.2022

Jas a Ivan – další prima příběh, musím ale říct, že Jas mi trochu lezla na nervy, jak byla labilní. Chvíli vzteklá jako čert, pak ubulená a samá sebelítost. Ivan to vyrovnával a zachraňoval. Hodnotím tak na úrovni Kultiho, nejlepší tedy Srdcem proti zdi, pak Kulti a Lukov a vzadu pajdá Rytmus.

4 15.06.2022

Přečetla jsem si celkem bez jakéhokoliv očekávání Kultiho a fakt mě to pobavilo, takže jsem si sehnala i další knihy autorky a pustila se do nich podle pořadí, jak je napsala. Druhý je tedy Rytmus – pro mě zklamání. Nemohla jsem se začíst, hrdinka mi neseděla, je náladová, žárlivá, navíc neustálé zdůrazňování, jak někdo smrdí, prdí, chlastá, hulí, nemyje se, páchne mu z pusy... Všichni jsou na sebe hnusní, dělají si naschvály a ubližují si – jakože velká legrace a důkaz nehynoucí lásky. Po ponožkách velké holky přišly neviditelné koule... hm... Naštěstí po půlce knihy se to trochu zlepší a dočíst se to dá, ale kdybych už neměla ty další dvě knížky sehnané, tak bych dál nečetla – takhle dám šanci i zbývajícím.

4 15.06.2022

Pátý díl, Violet a Peter. Popáté to samé, to se nedá, pardon. Způsob, kterým se dají dohromady, půlvteřinová prodleva, než to mezi nimi zajiskří a pak už se jen čeká, kdy jiskra zažehne plamen, jejich nikterak zábavné dialogy... Dítě jako tajemství je dost ubohá katastrofální zápletka, zlá bývalka a průšvih z minulosti mají větší potenciál, ovšem čekala jsem nějakou akci v tomto směru a nic, nenásilně zažehnáno. Williama už prosím zastřelte a babičku pohřběte s ním, děkuji.
A jen tak mimochodem se ptám: Kde je kruciš to těhotenství Lilith???

4 16.05.2022

Druhý díl pro mě nejhorší. Třešničky nemají ten dvojsmyslný potenciál, možná věneček by byl lepší. Panenská pekařka Hailey a rozcapený kleptoman William... Mě osobně by dost vadilo, kdyby moji známí na potkání každému vykládali, že jsem panna a že by mě toho někdo měl zbavit. Vadil by mi i William, v knize je láskyplně popisován jako divoký a nevyzpytatelný roztomilý klučina, ale je mu dávno mnohem víc než pět, je neomalený, sebestředný, nebere na nikoho ohledy, krade a jeho vtípky jsou dost kruté. Kdyby nebyl tak prachatý, sedí ve vězení nebo už byl zastřelen na útěku – nehorázně mě iritoval. Hailey má sice body za to, že se odvážila vystoupit ze své komfortní zóny a něco zažít... ale že se zamiluje zrovna do přerostlého mimina... babička je bohužel jen další hrubá a manipulativní osoba do party. Za mě 2 hvězdy, ráda jsem si připomněla Bruce a Natashu.

4 16.05.2022

Tuto sérii jsem četla průběžně jak vycházela a zařadila jsem si ji jako "neurazí, nenadchne". Teď jsem si dala opáčko všech dílů v kuse a můžu říct: nedělejte to! Jednotlivé díly i pobaví, i když nepřekvapí, ale takhle dohromady mě to otrávilo. Šablona je utrpení: jakýkoliv ON je nádherný, zazobaný, v mužských partiích extra obdařený, hodný, milý, chytrý... zázrakem svobodný a čeká na tu pravou, i když si to nechce připustit. Jakákoliv ONA je netuctově krásná, "úplně jiná" než ostatní, chytrá a až na jednu výjimku panna (nepodařený první pokus na střední se nepočítá). Zprvu se nesnáší, ale od začátku to mezi nimi jiskří, od sexuální touhy se dopracují ke vztahu, semele se nějaká katastrofa, rozejdou se, urovná se to, vezmou se a žijí spolu šťastně až do smrti. Jediný rozdíl mezi knihami je ta katastrofa a povahy protagonistů, jinak naprosto bez nápadu úmorně pořád dokola to samé. Dokonce jsou všichni nějak propojeni, v celé sérii se znají.
První díl, BANÁN, je nejzábavnější. Banánovitá dvojsmyslnost dokáže mnohé situace pozvednout a charaktery Bruce a Natashy jsou přiměřeně výstřední, aby byli sympatičtí a hlavně se k sobě hodí. Jejich jiskření i vztah jim i věřím. Katastrofa je tu také v pohodě uvěřitelná, včetně vyřešení. Banán má 3 hvězdičky za zábavnost.

4 16.05.2022

(SPOILER) Kniha se mi rozdělila na část před odtržením Jiného Světa od Země a po odtržení. Ta část PŘED je super. Dlouhá bitva, ale celé mě to bavilo. Obránci Velechrámu proti obří přesile světloušů, do boje se dává všechno, nečekané strategie, geniální nápady, posila od agenta MU, zapojují se i bazilišci, dočkáme se slušného božího masakru, další obří zrady a té poslední kapky, po které se realita utrhne.
PO navnadí bojem s Lolth o oltář Světlolícího, ale jinak nic moc. Herní mechaniky JS přestávají fungovat, vše se přizpůsobuje novým zákonům, obyčejní hráči jsou vykopnuti, zůstávají vtažení a NPC postavy... v přesile... kterou si uvědomí a rozhodnou se pomstít za ty tisícovky smrtí. Gleb dlabe na globální katastrofu, věnuje se soukromým záležitostem a hnán svým nenasytným křečkem nakonec dá dohromady rabovací družinu zaměřenou na základnu strakáčů, kde se mu věci totálně vymknou z ruky a zradou intergalaktických rozměrů vypustí apokalypsu na rodnou Zemi. Čiň čertu dobře...
Když jsem se pustila do opakovaného čtení tohoto dílu, hned v úvodu jsem se zarazila o větu o bitevním droidovi ze Stanice č. 11 (totálně bez šťávy, samá díra, demontované moduly, ucpávky z hadrů) "Ještě babskej šátek na hlavu a bude vypadat jako Západoevropan v zimě roku 2022, když se zavřel kohoutek plynovodu z Ruska..."
A další: Nata (strakačka osvobozená z čínského klastru) popisuje, jak se v USA chovají k ruským imigrantům a jejich dětem – integrují je do táborů, kde jim vymývají mozky a násilně je demokratizují pouštěním gay porna...
A další: státy na Zemi – Rusko, USA, Německo a Čína, ostatní jsou totálně chudé nebo dárcovské státy, například Afrika nebo pidistáty východní Evropy a jiné prdele...
Knížka byla poprvé vydaná 2014 a autor je dokonce mladší, než já... člověk by čekal nějaké osvícenější názory, jsem z něj fakt zklamaná. Tohle není žádná láska k vlasti, to je nechutný fanatismus.
Hodnocení: část před 5 hvězd, po je za 3 hvězdy, autorovy kecy za mínus bambilión. Celkem dám 4, protože LitRPG je to povedené.

4 06.05.2022

Kniha má dvě roviny, normální a paranormální, a ta "normální" je pecka. Svižná, vtipná, od první stránky šlape, paráda. Jak se do toho začalo montovat paranormálno, měla jsem nejdřív pocit, že to zabilo. Svižnost a vtipnost ustoupila, celá ta linka mi přišla úplně zbytečná, do jiné knihy – ale naštěstí jen přechodně. Závěr tomu celému dodá rámec, prostě by to jinak nefungovalo a máme nahozenou zápletku do dalšího dílu/ů.

4 21.04.2022

(SPOILER) Železo a krev. Do druhého dílu Expanze jsem se pustila ukolébána předchozími stereotypy, začetla se do první stránky – to byl budíček! Něco podobného jsme tu ještě neměli, namísto poletování nekonečným vesmírem bitva o jedinou planetu, a to i na povrchu. Krev a železo – rozdělení na boj pěchoty proti přesile Daršiků, zoufalé čekání na orbitální podporu, pár vypíchnutých postav přibližuje situaci, nedostatek materiálu, komunikace a naději, kterou přináší kapitán Wolfe.
Ten je posazen na trůn výsadkové lodi, žádný torpédoborec, žádné manévrovací a bojové vychytávky, prostě kocábka jak do vany s břichem plným raketoplánů a mariňáků čekajících na svůj okamžik, a k tomu další hromady klacků pod nohy, které musí překonávat.
Kniha je nabitá od začátku do konce, přeskakování mezi pohledy na situaci z planety a nad planetou příběhu dodává na svižnosti a na konec nám autor narafičil vějičku do dalšího dílu. Tak držím palce, ať pokračujeme v nastoleném tempu!

4 19.04.2022

(SPOILER) Moc se mi líbí, jak je kniha obsáhlá, kolik linek, děje, zvratů, situací... do ní dokáže SJM dostat. A nepůsobí to nijak uměle ani násilně, prostě to vyplývá ze situace.
Na začátku by se Feyre měla radovat, že všechno dobře dopadlo a může být šťastná se svým princem. Ale ona šťastná není, trápí jí výčitky svědomí, co udělala i co se jí stalo a Tamlin jí to nijak nezjednodušuje, šťastný jak blecha si jí zavře do zlaté klece a nepustí na krok. Nakonec jí život, nebo alespoň zdravý rozum, zachrání dohoda s Rhysem, který se jí snaží podpořit.
A protože Tamlin nedokáže překročit vlastní stín, Feyre od něj odejde a najde svůj život jinde. Postupně se dokáže vypořádat se svými nočními můrami a zjistit, co všechno se svým oživením získala. Seznámí se s Nočním dvorem, získá přátele, sebevědomí, lásku i štěstí – aby se všechno nakonec zvrtlo.
Na scénu vstoupí nová hrozba, proti které se všichni snaží spojit, prověří se vazby mezi vílami a lidmi a ani Tamlin neřekl poslední slovo.
Co mi na knize trochu skřípe je jakási komunikační nereálnost. Nemyslím tím víly, kouzla a podobně, ale to, že někdo něco řekne a všichni to berou jako fakt, každý si pamatuje pětset let, co kdy kým bylo řečeno, nikdo nic nepopírá, nevyvrací, nehádá se... k tomu zde chlapi (ti kladní) ženy v podstatě zbožšťují, nechají si všechno líbit, jsou neotřesitelně vstřícní, chápající, podporující... já osobně bych byla pro větší ROVNOST, nebo aspoň v tomhle směru, i když je to fantasy, REÁLNOST.

4 26.02.2022

Poslední díl a ve velkém stylu – hned dva obrpadouši a spousta menších. Curran lítá po všech čertech i s Julií a Grendelem, zatímco se Kate stará o batole. Tedy Jo ji povolá k brutálnímu případu, dostane bednu popela s nožem a růží a řetězec akcí se spustí. Nick a rytíř podněcovatel, Conlan a sahanu, jeddimur... a kdo nám to přišel na Konkláve? Finále celé série je velkolepé, spojí se úplně všichni, aby porazili velké zlo a pak se ještě musí vypořádat s Rolandem, který jim prostě nedá a nedá pokoj. A zmáknou to bravurně, jeho obličej ve chvíli, kdy to celé pochopil, bych chtěla vidět. Mrzí mě jen úplný závěr s Julií (v epilogu), nepřišlo mi to jako taková věc, co by se nedala napravit.

4 09.02.2022

Jak mě lišák po vlkovi navnadil, tohle mi úplně nesedlo. Jako jo, Leichenberg, pašerák, voják, pomáhající armády... ale to sadistické mučení, neporazitelné ženské, zlomený otrok, který se vlastně se svým zotročením tak nějak smíří... nic pro mě :( Za mě škoda, kdyby tenhle magický svět ubral na BDSM, jen by mu to prospělo.

3 24.07.2023

Mám ráda Lovce monster i Grimnoirské kroniky, ale nemám ráda povídky, takže jsem váhala, jestli se do Lovecké sezóny pustit, nebo si ji radši nechat ujít. Jenže jsem si opakovaně přečetla všechny díly Lovců, pak znovu i celé Kroniky a byla jsem prostě naladěna na tuto notu... kdo to zná, tak chápe, že v tu chvíli si člověk prostě neumí představit, že by měl číst něco jiného, když je k dispozici ještě jedna kniha.
Sezónu jsem slupla jako malinu.
+ Výhodou této knihy povídek proti jiným je jeden (a zrovna tenhle) autor, styl a celkové vyznění tedy neskáče nahoru dolů, ale drží si svou kvalitu a švih.
- Nevýhoda se tu dvojnásobí: povídky mě jedna jako druhá nalákaly a kromě jednoho světa bych si ze všech chtěla přečíst pokračování!

3 02.03.2023

(SPOILER) Události minulého dílu se plynule přelily do zápletky tohoto nového. Megahustý kněz Starobylých si hodlá usmířit své božstvo obětí v podobě Owena Pitta a neváhá nasadit opravdu drsné páky. Do toho se motá minulost organizace LM, Erla, Doris, Meyerse, Owenova i Juliina rodina. A k tomu díky tchyni a tchánovi dostane Owen další dovednost, o kterou nestál.

3 25.02.2023

(SPOILER) Minulý díl mě ani na opakované pokusy nenadchl, těšila jsem se tento – ale zase to není ono. Tentokrát mi to připadalo, jako by autorka už chtěla mít příběh za sebou, letí jako splašený, stanou se tu drsné a důležité věci, kromě Hardestyových získala Mercy nového, a řekla bych dokonce ještě horšího nepřítele, než jsou čarodějové H. – ale všechno projedeme rychlíkem a už je konečná, vystupovat.
Joel, Aiden, smečka, všichni… jsou tak nějak odstaveni na vedlejší kolej a ani situace kolem Sherwooda (konečně se dozvíme, že je to xxxxxx xxxxxx xxxxx) to nezachrání. A navíc je zlý (nebo aspoň není v pohodě) a ze Zeeho je lusknutím prstů nebezpečný dědek, nad kterým se i Mercy pozastavuje.
Jsem docela zklamaná stylem knihy, ze kterého se vytratila příjemnost, optimizmus, srdečnost, celková vřelost... láskyplnost… a že si Mercy a Adam pořád říkají „miluji tě“, to nic nezmění.
Přidám jedno plus, aby bylo jasné, že kniha není žádná nepodařená katastrofa – dozvíme se opravdu hodně o Wulfem, Stefanovi a něco i Marsilii.

Doplnění:
Dočetla jsem to pěkně za tepla ještě jednou a takhle napodruhé musím přidat, že mě Sherwood hrozně zklamal. Dokud trpěl ztrátou paměti, se všemi on i jeho vlk komunikovali, pomáhali Mercy a smečce, nejen na žádost, ale i sami od sebe. Jeho vlk nikdy problém neměl. Teď se člověk najednou upamatuje a všechno jde do kopru. Veškerá prohlášení o tom, že se vlk nebude schopen podřídit... to jsou kecy, vlk je pořád stejný a nikdy mu to nevadilo. Z toho mi plyne, že je člověk Sherwood sebestředný namachrovaný pako a všechno, co jsem na něm měla ráda, je teď úplně naopak :(

3 29.11.2022