Lady Dracula komentáře u knih
Sice mi malinko přišlo, že Pratchett ubral plyn, ale stále ty vlny na literárním moři zvládá s bravurou sobě vlastní. Nicméně nejvíce mě prostě baví naši staří známí jezdci Apokalypsy :)
*
Soudné sestry vůbec špatné nebyly, docela jsem se i bavila, ale mám tak trochu pocit, že vůbec knihy o čarodějkách nebudou mými favority.
Vzhledem k tomu, jak to bylo krátké a jakým jazykem to je psáno, velmi dobře a rychle se to četlo. Nenáročná četba na večer, u které se člověk i zasměje.
Hodně, opravdu, hodně jsem se u téhle knihy nasmála. Je plná narážek na sex, alkohol, homosexualitu a humoru až ironie. Myslím, že takový lepší průměr.
Tato sociologická studie je celkem zajímavým přínosem pro všechny, kteří se zabývají vězením, popř. ženami ve vězení. Autorka využívá svých zkušeností, rozhovorů a pozorování, aby vytvořila a jemně zbořila stereotypy, které kolem ženských věznic vznikají. Ale asi nejlepší je, že tato kniha je psána tak, aby jí porozuměl i člověk, který není odborníkem. Ano, jistou znalost cizích slov oceníte, ale myslím, že ani laik by při čtení této knihy nebyl bezradný:)
Dílo je velmi náročné, ale působivé svojí vzletností, dvojsmysly, obhajobou H.H. a hlavně širokou slovní zásobou, kterou Nabokov má. Občas bylo složitější pochopit, co chce tou danou větou říci, ale dalo se v tom orientovat. Každopádně doporučuji jen zběhlým čtenářům. Další, co patří mezi nej.
Tuto knihu jsem četla nezvykle dlouho, jelikož jsem si při tom musela plnit i věci do školy a tato zdelšená doba četby s mnoha čas. mezerami jaksi mi sebrala onen zážitek, který člověk má, když může knihu číst bez přestávky. Nemohu, ač bych chtěla, tedy říct, že knihu jsem přečetla jedním dechem. Je fakt, že občas to bylo jak na houpačce: jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. Ke konci mě však autor opět dokázal překvapit, takovýto konec jsem nečekala ani ve svých divokých snech. A opět a zase se ujišťuji, že postava Tyriona a Lannisterští jsou mojí srdcovkou ačkoli občas mne namíchnou. Školu ať vezmou Jiní, na řadu přichází...Bouře mečů:)
Když si již myslíte, že Martin už nemůže nijak zamotat nitky svého příběhu, dostanete facku z jedné i druhé strany. Mrtví lidé ožívají, zdánliví spojenci jsou vašimi nepřáteli a zarytí "kruťasové" najednou naleznou srdce. Dokonce i zdánlivá válka mezi obyčejnými lidmi je pouhým odvarem, co na nás ještě Martin chystá aneb válka o úsvit se pomalu chystá...
A on mi zabil Tywina!
Tak nadechnout a ponořit se do Hostiny pro vrány...TEĎ
Mefisto je..specifická kniha.
Je o člověku, který je naskrz prohnilý vidinou kariéry, kdy je schopen obětovat téměř vše či udělat něco, co tíží jeho svědomí, ryje hluboké rýhy do duše, aby pod rouškou smrti opět vyvstaly na povrch a děsily svého majitele.
Je to náročné čtení, které nutí čtenáře i myslet. Děj je natahován, zpomalován a natahován, a přesto to nijak zvlášť neruší.
Stále ovšem nevím a nechápu, v čem je tak tato kniha dokonalá, protože k naprosté dokonalosti ještě krůček schází. Ten už, žel Bohu, Mann neudělá.
Dílo nutí k zamyšlení nad podstatou lidské osobnosti. Dnes je považováno za klasiku žánru, jakýsi nevnucený základ pro psychologii jedince i společnosti jako celku.
Na jednu stranu by se čtenářům mohlo zdát, že by děj mohl být o něco více propracovanější, ale na druhou stranu se říká: v jednoduchosti je síla. A to platí i pro toto dílo. Krátký, leč výjimečný příběh, jediné prostředí, minimální počet pro děj klíčových osob. Je v něm určitá děsivá temnota a zdroj špatnosti, ale zároveň prostá genialita vyjádřená okouzlujícím způsobem autorovi vlastním.
Občas mi tohle dílko připomnělo Obraz Doyana Graye od O. Wilda,ale to je pouze tím, že tématika boje dobra a zla je obou společná. V dílech převládne zlo, které se však dlouhou dobu býti skryto a stejně tak mají společné,že hlavní postavy jsou lidé naoko kladní.
Celkově shrnuto, podtrženo. Knihu jsem měla přečtenou během asi 2 hodin,jelikož se mi podařilo sehnat pouze knihu pro dorůstající děti a mládež, takže obsahovala hodně obrázků a těch 94 stran,to taky není náročné. Myslím si,že jako dílo velmi poučné.
Trochu neobvyklý náhled na vládu "tyranů" v Římě.
Lepší průměr:-)
Na jednu stranu oceňuji autorovu odvahu pustit se do takto namáhavé práce, která mu zabrala deset let, na druhou stranu mne kniha malinko zklamala. Ani ne tak po obsahové stránce, i když tam se taky našlo pár chyb, jako spíše zpracování knihy mne překvapilo. Respektive mne velmi často rušila rozdílnost nadpisu a obsahu článku, který se o tom, co bylo napsáno v nadpisu často zmiňoval jen okrajově.
Také mne překvapil i jistý omyl týkající se údajného úmrtí Nikkiho Sixxe, který sice skutečně byl v roce 1987 prohlášen za mrtvého po předávkování heroinem, ale následně byl oživen a zdraví se těší dodnes. Ale tak chápu, chybička se vloudila a to se stává.
Každopádně je pravdou, že kniha mi potvrdila, že v dnešní době cokoli, co děláme, co používáme a požíváme, je v podstatě zdraví nebezpečné a může způsobit smrt.
Tohle dílo mě zaujalo (jak jinak,než v naší knihovně) nejdříve hlavně svojí obálkou. Navíc podobná tématika jako u Šifry. No,konec konců,ono to se šifrou bylo víc než podobné,jak schéma,téma,tak čtivost a spád děje. Akorát mi to přišlo ke konci trochu nedotažené. Ale jako kniha,která je Šifrou určitě inspirovaná,dobré. Takže,jak říkám,pokud vás baví tyhle témata,doporučuju.
Nebýt některých nudných pasáží,jako např. šíleně dlouhý popis Paříže,bylo by to dílo naprosto bezchybné. Ale tak dokonalost neexistuje...V tomhle díle můžeme vidět,že lidské touhy se nevyhýbají ani knězům a že nenávist je opravdu ošklivá vlastnost. Ani dobré zfilmování by nedokázalo zachytit podstatu tohodle díla a jeho sílu,že odsuzovat někoho proto,že je jiný,se nám může vrátit. A že i člověk,který není krásný může skutečně a hluboce milovat...
Kniha se mi velmi líbila, jelikož je psaná velmi jednoduchým stylem, i když jsem se setkala s názorem, že je to náročná četba. Já jsem tedy neměla problém pochopit, co tím chtěl Hrabal říci. Jeho kritika nacismu a války jako takové je patrná, soucítí s lidmi i zvířaty, ačkoli jsou to nepřátelé. Jeho styl častého opakování se může zdát jako dosti rušivý element, mě však nevadil. Ačkoli v podstatě celé dílo se motá kolem hlavní postavy, až na konci se vlastně dovídáme, proč se kniha jmenuje ostře sledované vlaky. Nijak to však neubírá dílu na hodnotě.
Velšanka je dílo,které mě zprvu nijak zvlášť nenadchlo. Tři osoby,každá má svůj příběh ale na konci se ty jejich propletou. Po nějaké době mě to ale chytlo a já tu knihu četla s chutí. I když konec byl krapet urychlenej a měl spád jako dětská skluzavka.
Každopádně je to kniha,která mě zaujala a já jsem ráda,že jsem ji mohla přečíst. Ačkoli je to lehce líznuté válkou a je tam o Hessovi zmínka trochu větší,je to hlavně tedy soustředěno na milostný příběh ve Walesu a lidi tam.
Doporučuji všem,co je baví napínavé příběhy nejen o romantice.
Od Havlíčka jsem četla Neviditelného, ale na doporučení kámošky a díky tomu, že je to v seznamu maturitních knih, jsem se odhodlala si to přečíst. A nelituji. Sice Neviditelný dle mě je kniha, kterou už nepřekoná, kniha, kde ukázal, jak moc dobrý je psycholog, ale ani tohle nebylo špatné čtení. Jeho kritika maloměšťáctví a psychologická studie lidí je úžasná.
Navíc se jedná o jeho rodný kraj, takže určitě dobře věděl, o čem píše.