Lady Dracula komentáře u knih

A jsme opět zpátky, ve Francii 12. století.
Duby se v tomto díle zaměřil již ne tolik na samotné dámy a jejich osudy, které notně rozebíral v prvním díle (samozřejmě, příkladům se vyhnout nedalo), jako spíše na obecné zákonitosti.
Rozdělení knihy do tří částí napomáhá lepší orientaci: v první se dovídáme něco o vztahu nejen společnosti, ale hlavně žen, k mrtvým. V druhé části se Duby zaměřuje na rozdělení žen od manželek, přes "přítelkyně" až po konkubíny a ve třetí na samotnou moc dam.
Informace, které Duby prostřednictvím knihy sděluje, nejsou převratné ani nové, přesto však velmi přínosné, pomáhající si přece jen připomenout, jak to ženy měly těžší než muži, kteří se k nim chovali jako ke kusu majetku.
Není překvapivé, že hl. úkolem ženy byla poslušnost, schopnost plodit zdravé a silné potomky (nejlépe syny), být laskavou manželkou a být tou, která v případě potřeby svými půvaby a něhou dokáže nalomit i sebetvrdšího válečníka. Nicméně, jakási aura tajemna, neustále se vznášející nad ženou, nutila muže mít z nich strach, a proto se snažili dokazovat svou nadřazenost.
Ale ženy, to nebylo jen zlo, ale i dobro. Ony byly ty, které se staraly o to, aby památka rodu zůstala zachována a jeho členové zůstali v paměti. Ony byly ty, které plnily funkci jakéhosi mostu mezi dvěma rody, když nebylo mužského dědice. O nich se odvíjela dynastická linie, jelikož v drtivé většině případů byla ženy vždy bohatší a urozenější než muž, kterého si brala. I díky tomu, ač pramenů o ženách je velmi málo, se těšily ony a jejich předkové o malinko větší úctě než muž a jeho předci.
A proto, važme si žen. Nepíšu to z důvodu, že jsem sama žena, ale proto, jakým údělem dříve trpěly.
Ale jako není nebe bez mraků, tak i žena by bez muže nebyla nic a naopak. Obojí je pevně svázáno, jen.....ženám prostě nebylo věnováno dříve tolik prostoru a je dobře, že se Duby rozhodl napsat tuto poutavou a čtivou knihu, která nemá ani moc stránek :)

2 11.09.2013

Tuhle knihu mám hrozně ráda, ačkoli je plná všech možných klišé:)

2 20.06.2013

Čím dál tím více se otvírám dílům a názorům obsahující tuhle tématiku. A není to jen díky zvědavosti, ale to ponechme stranou.
Ačkoli můj názor, zda zkusit či nikoli, byl vždy pevný, teď se tak trochu viklá ve větru a nebýt zdrav. důvodů, asi to okusím. Na druhou stranu má Baudelaire pravdu v tom, že mi moudří si chceme zachovat svou vůli, a tak budeme stát na vrcholku Olympu mezitím, co u jeho úpatí budou naříkat a prosit helióti zotročeni věčnou touhou po slasti a blaženosti, uměle vyvolanými.
Co mě velmi potěšilo a zároveň překvapilo byl fakt, že Charles s lehkostí sobě vlastní, básnickým umem, předložil přede mě na stříbrném podnose vše, co ochutnání hašiše člověku způsobí. Dokonale vykreslil veškeré pocity, vnímání zvuků a barev, ztráta pojmu o čase, chování člověka v tom dokonalém stavu zboštění, kdy výčitky jsou jen otravnou mouchou, skvrnou na okně, ukázal mi, jak člověk vnímá druhého, kterého miluje...
Možná se ptáte, jak o mohu chápat, když jsem nikdy neokusila to mámení pekelné. Ale lidské chování je opravdu snadno postřehnutelné, zvláště, pokud ten člověk s vámi sdílí delší čas. úsek v životě. A pak jen sedíte, čtete knihu Báseň o hašiši, tu a tam mírně pokývnete hlavou nebo se vám oči zalijí slzami, když si vzpomenete, na to, co bylo a jak moc to sedí.

2 19.06.2013

Knihu jsme četla na dvakrát, protože mě zpočátku absolutně nebavila, takže mi na stole ležela celkem dlouho rozečtená, než jsme se rozhodla s ní skoncovat,začala jsem si číst od začátku a dobrala jsem se i konce. Celkově mě to dílo vytáčelo svými popisy, no jo, realismus, ale pak mě nakonec oslovila i tím, s jakou bravurou byla vykreslena touha po snech, marnivost i nevšímavost manžela. Celkem milé dílo, musím říci na konec.

2 19.06.2013

Kniha se četla velmi rychle, jelikož je plna ilustrací, nejen dobových. Občas mi sice vadilo, že se orientovala hlavně na francouzské dějiny, ale to se dalo přežít. Co ale ne byl fakt, že konci knihy se začaly objevovat tiskařské chyby, což ale tedy není vina autora. Jinak to byla celkem zajímavá četba na večer:)

2 19.06.2013

Neměla jsem vydání o čtyřech svazcích, ale jen publikaci z roku 1991, která je výborem jeho díla s ilustracemi Václava Boukala. Kniha se skládá ze dvou částí - první část je o životě zakladatele roku Jana Mydláře, magistra medicíny a část druhá je o jeho stejnojmenném synovi. Jak jsem totiž zjistila,je možno najít ještě knihu samostatnou o jeho synovi.
Co se týká knihy,velmi se mi líbila,líčí skutečné události velmi poutavě a přináší nám obrázek o tom,jak hrozně se tehdy chovali ke katovskému řemeslu,sice částečně s úctou ale taky s dost velkou nevraživostí a hrůzou,jelikož kat byl pro ně posel Satana. V knize je však zase na druhou stranu vidět,že i z kata se může stát člověk vážený a oblíbený u lidu.

2 19.06.2013

Pěkne napsaná kniha,tak,aby čtenáři nedělala problém. Jelikož je určena hlavně mladší generaci,používá podle toho i Twain jazyk. Povedené dílko,které je dobré číst,kdy se nudíte:-)
*
Kniha navazující na Toma Sawyera. Řeší se v ní otázky svobody,touhy,ale i vztah Američanů k černým otrokům,v té době velmi špatný. Jinak kniha opět určená mladší generaci,takže podle toho je i jazyk. Je tu možná více nespoutanosti,která v Tomovi se projevuje více. Tady asi Twain popustil uzdu své fantazie a nechal se unášet svými představami.

2 19.06.2013

Ano,ano,i já četla jedno z kultovních děl vampirismu (jak bylo na jedné stránce napsáno) a ne jednou. Velmi povedená knížka formou deníkových zápisků. O tom,že Vlad III. skutečně je předlohou pro román,jak jsem psala výše,lze polemizovat a podle nových poznatků,předlohou vůbec nemusel být....
Spolu s hlavní dějovou linií Dracula - Haker,sledujeme ještě jednu a to v psychiatrické léčebně. Obě se pak příjezdem Draculy do Londýna spojí a vytvoří pouze jednu.
Celkově velmi povedené dílko,které není náročné na čtení a měl by si ho podle mě přečíst každý,kdo se alespoň trochu zajímá o upíry a mystično,i když tohle dílo pohled na to trochu (víc) zkresluje:-)

2 19.06.2013

Jeden z mých referátů,který mě zaujal názvem,takže jsem se rozhodla jej přečíst. To, jakým způsobem si Arbes pohrává s textem, je úžasné. Nenechá vás ani chvilku vydechnout. Také o překvapivé zvraty není nouze. Na tuhle knížku jsem navíc měla stejný názor, jako moje učitelka a to ten, že ta kniha je velmi poutavá, ale všichni, kdo mají rádi tajemno, by si ji měli přečíst..

2 19.06.2013

Mátina má v knihovně hlavně knihy z lékařského prostředí. Tahle kniha mě zpočátku zaujala svojí obálkou, takže když jsem se dostala do fáze, že všechny knihy z knihovny jsme měla přečtené, dokopala jsem se otevřít ji a přečíst. A výsledek? Zajímavé dílko.

2 19.06.2013

Další dva pryč a mně se již podařilo během týdne dočíst třetí knihu od Terryho. Musím ale říci, že oproti prvním dvěma knihám, kdy mne na dobrodružstvích Mrakoplaše, Dvoukvítka a Zavazadla namlsal, jsem se neubránila menšímu zklamání. Ne, že by jeho talent poklesl, ale chyběla mi tam pořádná akce a víc kousavých poznámek (i když Bábi se sním občas moc nemazlila, to se musí nechat). Malá Esk mi holt nepřirostla tak moc k srdci jako Mrakoplaš. I když myšlenka, že by se i žena mohla stát mágem, mi rozhodně proti srsti nebyla :)
Nicméně Terry opět potvrdil, že má dar neskutečné představivosti (popisy přírody jsem si celkem i užívala), ale i tak se více těším na pokračujícího Morta, přeci jen, části se Smrtěm mne prostě bavily nejvíce :)
*
Bude to znít ode mne asi rouhačsky, ale z Morta mám celkem rozporuplné pocity. Možná to bylo obrovskou mírou natěšenosti. Žel bohu, mé očekávání nebylo naplněno.
Přišlo mi, jakoby se Terry zastavil pod vrcholem, jelikož až doteď mi hlášky Smrtě přišli vtipné, kousavé a bavily. Ne, že bych se při čtení nudila, to nikoli, vtipné okamžiky tam samozřejmě byly, stejně jako trochu překvapivý konec, ale...ale. Asi jsem se příliš těšila.
Nicméně jsem ráda za připomenutí Mrakoplaše a i přes určité zklamání je Smrť stále má nejoblíbenější postava :)
A o tom, že jinak dílko celkem šlape jako hodinky nemá cenu psát, protože to už je snad samozřejmost:)

2 19.06.2013

Tahle kniha je skutečně pro nadšence a stojí za to ji přečíst. Je sice už krapánek starší, tuším rok 1959 nebo tak nějak, ale ty výpovědi zůstávají nesmrtelné. Kvůli téhle knize jsem si vysloužila pohoršené pohledy lidí okolo.
Doporučuji všem,kteří si chtějí udělat ucelenější obrázek o chování nacistických pohlavárů k jejich rodinám.

2 19.06.2013

U téhle knihy si můžeme udělat zase další obrázek na "život" v Osvětimi. Tentokrát z pohledu politického vězně, sovětského vojáka.
Tento pohled nám pomůže poskládat to obrovské puzzle, je dalším dílkem do skládačky toho, jaké poměry tam panovaly, jak trestali, jak se chovali nejen k vězňům, i k sobě. Tohoto vojáka vlastně zachránili jeho známosti, které si stihl udělat, jeho dobrá povaha a hlavně pobyt v lazaretu.
Kniha se četla velmi dobře, rychle. I když, myslím, že nic nového mi nedala, doporučuji všem, kdo se zajímá o KT.

2 19.06.2013

Velmi poutavé a čtivé dílko stavící exekuci a "české" pány do úplně jiného světla, než v jakém jsou obvykle prezentováni. Doporučuji všem:)

2 19.06.2013

Asi nikdy Němcové nepřijdu na chuť. Babičku jsem nezvládla, musela jsem ji odložit po několika stranách, ale Divou Báru a zbytek jsem kupodivu přelouskala, Teda s vypětím všech sil. A právě Divá Bára mne tak nejvíc zaujala.
Na tehdejší poměry velmi odvážná dívka, co si jde za svým a nenechá si nikým do toho kecat. A to je správně:)

2 19.06.2013

Ani několik shlédnutí seriálu na HBO mě nemohlo připravit na to, jak úžasné pokračování příběhu na mě čeká na stovkách stránek. Okleštěný seriál, holá kostra bez masa, se v knize stává plnohodnotnou osobou, člověkem z tuku, svalů a krve.
To, co v seriálu vidíme, je tady popsáno s něčím navíc. S jakousi třešničkou, na obrovském šlehačkovém dortu, bonusem. Tedy, naprosté vtáhnutí do děje.
A mé srdce ve spanilé touze žádá víc, další kousek z obrovské ságy a já s lehkým úsměvem můžu otevřít další knihu a proplouvat mořem stránek na bárce fantazie bez špetky strachu z ztroskotání.

2 19.06.2013

Asi mi nezbude nic jiného, než se zařadit do stáda a přiznat, že ke knize mne přivedl opravdu povedený seriál na HBO. Mimochodem, ten dabing je naprosto příšerný. Ale to jen tak na okraj.
Co se týká děje, nepřijde mi, že by byl až tak moc roztažený. Spíš naopak, veškeré ty odbočky jen dokreslují charaktery a nechávají běžet fantazii, pokud se vám tedy do toho neplete seriál, jako občas mně.
Každopádně, chtě nechtě (ale spíš chtě) musím uznat, že autor si vyhrál i s jazykem.
Každá postava má své pro a proti, ale já osobně nefandím postavám, které jsou vyloženě kladné, jako Eddard, nebo záporné jako Cersei. Takže mi k srdci přirostl, jak jinak, Tyrion. Nejen svou vynalézavostí a ostrým jazykem, ale i tím, že si dokázal ze svého handicapu udělat přednost ( a není to tím, že sama jsem trpaslík:-D)
A ačkoli zrovna fantasy není můj šálek nejen ranní kávy, touha číst dál mě nutila k tomu, abych nad knihou trávila dlouho do noci (spíš rána), dokud se mi písmenka únavou nerozplývala před očima.
Doporučuji všemi dvaceti prsty, čtyřmi končetinami, dvěma očima a jedním nosem. A mimochodem, kniha je lepší jak seriál:)

2 19.06.2013

Že se zvolnilo tempo?No a co, mě to nevadí! A knihu jsem přečetla se zatajeným dechem.
Martin mne velmi potěšil, konečně se ukazuje, že mí oblíbení Lannisterové nejsou tak (hledám to správné slovo) "zlí", jak vypadají a kromě toho, že splácí své dluhy mají i to, lehce bezkrevné, srdce. A nám se tedy postupně odkrývá jejich tvrdá slupka a my můžeme spatřit i to měkké jádro (a plné hnisu, jak by řekl můj přítel, který je rád nemá a radši fandí Vlkům). Až na Cersei. Kdo mě však začíná přivádět k šílenství je kupodivu Dany....
Každopádně konec nepřekvapivě překvapivý, jen co je pravda.

2 19.06.2013

Kniha je velmi pěkně napsaná. Paní Květa to psala někdy v 70ti,takže má moji poklonu a obdiv. Jediné,co mi vážně vadilo, byl styl. Tedy abych to uvedla na pravou míru. Kniha má několik kapitol,každá zaměřená na jinou hlavní postavu. I časově jsme jednou v minulosti a jednou v přítomnosti. I když kolikrát jeden příběh vysvětluje druhý. Celkově se to ale motá kolem vesnice Želary a postavy Vratislava Lipky. Ale právě přehršel postav je to,co stěžuje čtení. Kolikrát člověk už neví,kdo to byl. Ale jinak moc pěkné. Je to vlastně o skutečném životě na vesnici v letech po světové válce.

2 19.06.2013

Kniha je velmi čtivá,avšak mnoho lidí asi odrazí už jen samotný název. Bohužel nebo možná bohudík, bývalí vězni si skutečně neberou servítky. Tak můžeme proniknout za ostnatý drát a zkusit vžít se do jejich situace. Opravdu to nebude příjemné. Ale je dobré si tu knihu přečíst, aby člověk věděl, co skutečně se dělo.

2 19.06.2013