Lady_Ef komentáře u knih
Po přečtení vám dojde jen to, že primitivní tu možná nejsou oni..
Tato kniha je buď tak úžasná, až jsem ji nepochopila nebo jsem ji pochopila a je o ničem, ale přesto bych všem doporučila, ať si ji přečtou.
Velký bratr je tu s tebou. Pokud netvrdíš, že dva a dva jsou čtyři, bude tě milovat. Ale jestli tě jen napadne, nad tím pochybovat, zničí tě. Tedy nezničí, ale zlomí.. donutí tě k lásce a slepé víře.
Je to příběh o naději, o utlačování a o zradě.
Veledobré dílo, pane Orwell..
Kdybych si tuto knížka přečetla bez patřičných znalostí, viděla bych v ní jen (hezkou) pohádku. Jenže já ty souvislosti znala a musím říct, že přiřazení zvířat k jednotlivým osobám a institucím naprosto sedělo. Opravdu skvěle zpracovaný román, který musel stát autora hodně odvahy.
Přestože jsem měla ve druhém díle sto chutí přeskočit všechny nudné části s Frodem a Samem (a naštěstí to neudělala), tady to bylo úplně jiné. Měla jsem slzy na krajíčku, když Sam, Samíček, vzal Froda na záda a pokračoval...
Já se od té série nemohla odtrhnout. A doufala jsem, že za mnou někdo přijde (snad učitel) a taky mi nabídne místo v nějakém řádu. Že budu mít zvláštní schopnosti a večer budu usínat s tím, že to bude velmi dlouhá noc..
Takže jestli tohle čte někdo za Strážců času, tak mě prosím vemte mezi sebe! Protože já budu tajně doufat až do konce života.. :)
Ano, sní. Ale jen pokud neví, že jsou androidi..
Ta knížka vás nutí smát se už od první stránky. Postavy si přímo zamilujete (Arthura, Forda i Zafoda) a jiné budete nesnášet hned (Vogoni).
Přehledná a srozumitelná knížka bez zbytečností, které amatérský pozorovatel nepotřebuje. S její pomocí najde úplně každý těch 25 nejkrásnějších souhvězdí.
Kdos uši dostal, aby jima slyšel,
proč si je palcem zacpáváš?
A komu rozum z vysokosti přišel,
proč po něm nohou šlapáváš?
Nedá se srovnat s předchozím dílem. Zatímco Květy z půdy byly napínavé a vtáhly mě do sebe, Lístky ve větru jsem četla téměř s nechutí. Ale je to škoda, chtěla jsem přečíst celou pentalogii, jenže tento díl mě naprosto odradil..
Tuto knihu jsem četla hodně dávno a stejně jako LilyFair si nejsem jistá, jestli bych ji četla znovu. Ale tehdy jsem se jí smála a na to nezapomenu..
Pocity, které jsem měla při čtení této knihy, byly naprosto odlišné od jeho předchozí. Zatímco tehdy jsem byla nadšená a měla radost ze života, u tohoto čtení jsem si připadala jako největší morous. Chtělo se mi křičet, aby se autor probudil, protože život není tak veselý a růžový jak ho vidí on. Měla jsem chuť ho praštit, za tu jeho (až hranou) bezstarostnost. Bojím se otevřít jeho další knihu, protože ve mě vyvolává jenom vztek.
Je snadné si knihu přečíst a říct si, že dodržíte všechna doporučení. Ale jakmile máte prvních pár "desátků" našetřených, tak jen slyšíte jak vás prosí, abyste je utratili..
Líbila se mi věta "Závislost je rakovina mysli." A to je zároveň poslední, co se mi na této knize líbilo.
Jasně, ukazuje, že feťáci jsou hnusní a mají to v životě těžké. Že člověk nemá fetovat. Že člověku, kterému není pomoci, stejně pořád někdo vnucuje rady a záchranu. Bylo to nechutné, odrazující, ale tak strašně nudné.. V moři knih s podobnou tematikou je pouhou kapkou. Ale jestli chcete potrestat vaše děti, dejte jim to přečíst. Už budou hodné (a snad ani ty drogy do ruk nevezmou).
Jak já toho hnusáka nesnášela.. od první stránky, co jsem ho viděla, se mi hnusil. Hnusnej žlutej parchant..
Konečně komiks, který má jak skvělý scénář, tak skvělé ilustrace. Je radost ho číst a zároveň se očima utápět v té skvělé kresbě..
Liesel jako představitelka dětské naivity v době 2. světové války mě naprosto uchvátila. Její příběh a její touha po knihách (i po životě) je naprosto strhující. Při čtení posledních stran jsem pro slzy skoro neviděla..
Nádherný příběh, který ukazuje, že i zdánlivě zbytečná činnost může ovlivnit generace.