ladyfromskye komentáře u knih

Co věděla moudrá želva je knížka s přesahem. Jestli se vaše rodina ocitla ve stejné situaci jako rodina hlavního hrdiny Lukáše a jestli se vaše dítě obává nové situace, tahle knížka by vám všem mohla ohromně pomoct. Je napsaná opravdu s citem a pochopením, za to autorce Ivě Geckové moc a moc tleskám.
Proč jsem tedy nedala 5*, ale jen čtyři? Ono se to má tak. I já jsem se v podobné situaci ocitla. A bohužel to nedopadlo vůbec dobře. A tak jsem prostě proti tomuto tématu tak trošku zaujatá, protože je pro mě nesmírně bolestné. Takže tu poslední hvězdičku si tam, prosím, klidně dodejte :-)

5 29.07.2021

Tak v prvé řadě: super, že se konečně začíná o diagnóze panické poruchy hovořit. Vlastně, abych to upřesnila, že se začíná hovořit o všech psychických problémech. Protože ono se není za co stydět. Někdy jsou prostě plány osudu/života/Boha/dosaďte, co vám vyhovuje, nad naše možnosti. A všichni bychom to už měli vzít na vědomí a začít to respektovat.
Skvělá věc je, že o tom, jak zvládnout panickou poruchu, už existuje spousta velice kvalitních publikací, takže kdo opravdu hledá pomoc, najde ji. Co ale na našem trhu dosud chybělo, to byla kniha právě s takovým konceptem, o jaký se, bohužel ne zrovna vydařeně, pokusila Královna děsu. Pro nás pro všechny, tedy ty, kteří s panickou poruchou žijí, i pro ty, kteří žijí s námi, je potřeba, abychom se nějakým stravitelnějším způsobem blíže seznámili s touhle potvůrkou. Je potřeba vyslechnout si, že se to týká více lidí, že se to týká dokonce lidí, o kterých bychom to vůbec neřekli. Je potřeba vědět, že se porucha projevuje u každého trochu jinak a že se v průběhu času její povaha mění – abychom byli připravení... inu na všechno.
O to víc mě mrzí, že Královna děsu moje očekávání nenaplnila. Jak jsem už řekla, ten koncept je skvělý. Jsem nadšená, že se slavné i méně slavné osobnosti rozhodly promluvit (byť v jednom případě jsem byla trošku otrávená, protože to vyznělo spíše jako: mám tu poruchu, ale budeme se bavit o něčem jiném, protože o TOM mluvit nebudu, protože... důvod ospravedlnitelný, ale když si uvědomím, jak všichni ostatní šli až na dřeň, tak tohle bylo fakt hodně trapné). I ten komentář psychiatra nebyl špatný. Co ale bylo opravdu špatně, to byla "populárně-naučná" část, která prostě, pardon, populárně-naučným stylem psaná fakt nebyla. Sama nějaký, a ne úplně špatný, odborný základ mám, ale tohle tedy bylo opravdu hodně těžce stravitelné. Takže rozhodně NE. A komentáře těch, kteří se ptali? Až na jeden případ to bylo něco tak nebetyčně zbytečného a jednou či dvakrát dokonce hloupého...
Opravdu škoda, škoda, škoda.
Promarněný potenciál!

5 27.07.2021

Na knížku jsem se docela těšila, říkala jsem si, že by to mohla být sranda. Ale bohužel, výsledek mě hodně zklamal. Nějak mi ten příběh mezi prsty vrzal a skřípal. I ilustrace byly na můj vkus chvilkami trochu mimo. Ale možná za to může fakt, že jsem děsná, ale opravdu děsná konzerva...?

1 27.07.2021

Splněné přání mě dostalo. Tak krásnou dětskou knížku jsem už hodně dlouho nečetla! Právem patří tento skvěle napsaný příběh holčičky Klárky k nejoceňovanějším dětským knížkám v USA, odkud pochází.
Největší předností Splněného přání je určitě fakt, že v sobě ukrývá nejen příběh, který se dětem bude líbit, a hrdiny, se kterými rádi budou trávit svůj čas, ale také nadstavbu v podobě citlivého popisu nelehkých životních osudů dvou hlavních postav. Klárka pochází z nefungující rodiny, její tatínek si odpykává trest ve vězení, její maminka zase bojuje s depresí a alkoholem a od starší, téměř dospělé sestry je oddělena. Proto není divu, že kolem sebe zpočátku tak trochu kope. Její spolužák a později kamarád Vítek je zase spolužáky šikanován pro své kulhání. Na rozdíl od své kamarádky je však se situací smířený. Oba, stejně jako vaši malí čtenáři, se ale naučí od toho druhého něco nového: třeba že není všechno tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Nebo že se občas vyplatí trochu za sebe bojovat. A taky, že přátelé jsou naše druhá rodina a čím více jich máme, tím lépe na světě nám je. Nakonec nesmím zapomenout ani na psího tuláka Štístka, který svede dohromady... no vlastně všechny ;-)
A nejdůležitější poselství Splněného přání? "Každý sen se ti může splnit, když si ho opravdu ze srdce přeješ!"
Ačkoliv to tak na první pohled možná nevypadá, prosím, neváhejte dát knížku nejen holčičkám, ale i chlapcům. Je to jedna z mála, která na to má (hlavně zásluhou silné vedlejší postavy chlapce Vítka), ale která si to hlavně zaslouží.

5 27.07.2021

Strašidlo z 2. B je opravdu moc hezký a čtivý příběh, ve kterém najdete trošku zlobení, ale hlavně spoustu radosti z přátelství a taky jedno tajemství, které ukrývají stará školní kamna. Knížka je navíc plná krásných ilustrací Marie Koželuhové, která má výjimečný dar dokonale vystihnout atmosféru i charaktery postav.
Ačkoliv Strašidlo z 2. B není určené primárně pro prvňáčky, máte-li doma zdatnějšího čtenáře, nebo rovnou malého knihomola, nebojte se mu knížku ke čtení dát. I tady totiž najdete poměrně velká písmena a srozumitelné věty a kapitoly nejsou nepříjemně dlouhé.
Vřele doporučuji!

3 27.07.2021

Tohle je moc zajímavá knížka. Je určená zejména rodičům, kteří jsou nadšení svým malým zázrakem, a pak těm, kteří se na rodičovské dovolené tak trochu nudí :-) Věřím však, že své čtenáře si najde i mimo svou cílovou skupinu, protože jak řekl Sheldon Cooper: "Je zábavné, že jsme na nich (dětech) dělali pokusy a ony si toho ani nevšimly."
Navíc má knížka naprosto úžasnou a hravou obálku a krásnou vnitřní grafickou úpravu, což se dnes (a u literatury tohoto žánru zejména) moc nevidí.

4 03.06.2021

Opravdu moc milé překvapení. O Tappim jsem slyšela už před nějakým časem, ale teprve teď jsem se s ním seznámila a jsem nadšená. Krásné krátké příběhy, vhodné na předčítání na dobrou noc, jsou plné laskavé moudrosti. Děti si z nich určitě hodně odnesou. Trochu rozpačitá jsem z ilustrací, ale myslím, že časem si zvyknu. Hodlám si totiž doplnit čtenářskou mezeru a přečíst i všechny ostatní knihy o Tappim a jeho přátelích.
P. S. Všem, ale zejména malým čtenářům, doporučuji navštívit webové stránky www.tappi.cz. Můžete si zde zahrát s Chichotkem, najdete tu recept na horkou čokoládu s maršmelounky nebo třeba omalovánku. Téhle přidané hodnotě tleskám!

5 13.05.2021

Další dobrodružství Ely, Olivie a Mazlinky plné lásky a síly přátelství si jistě získá nejen čtenářky prvního dílu, ale i ty, kteří se tu s holčičkami a jejich kouzelným koťátkem setkají poprvé. Moc chválím také ilustrace, byť černobílé.

5 02.04.2021

Klasický Sparks tak, jak ho máme rádi. Jenže tentokrát se prostě nemůžu smířit s koncem. Rozumějte, ono to tak dopadnout muselo (jinak by to ani nebyl Sparks), jenže mně poprvé u jeho knihy zůstala po dočtení v ústech hořká pachuť a snad i trocha nenávisti k Amandě. Protože Dawsonovy city byly pro mě opravdivější, protože on tomu vztahu dal mnohem, mnohem víc. Vlastně mu dal úplně všechno. Přišlo mi to tak nefér. Jenže víte co? Život není fér. Proto jsem nakonec musela tu hořkost spolknout a jít dál.

9 25.02.2021

Máte rádi autíčka nebo jste právě dočetli Slabikář a chcete číst dál? Tak honem otevřete tuto knížku!
Textu je tak málo, že právě tohle je skvělá volba pro úplně první samostatně přečtenou knihu. Ilustrace sice nejsou úplně podle mého vkusu, ale viděla jsem už mnohem horší.
A čemu nejvíc fandím? Že tahle knížka primárně pro kluky má svůj protějšek v knížce primárně pro holky – Lucinka a kouzelná zvířátka. A co je vůbec nejlepší? Že pokračovat mohou vaše děti s knížkou, která je určená klukům i holčičkám – Lucinka, Kubík a miminko.
Tak vzhůru do čtenářského světa! Vítejte, malí knihomolové!

3 25.02.2021

Na Slona v mé čekárně jsem se vážně moc těšila. Hlavně proto, že přesně tohle jsem jako malá chtěla dělat. Chtěla jsem být veterinářkou nebo pracovat v zoo nebo obojí. Hlavně, aby to bylo v blízkosti všech těch úžasných, zejména exotických, zvířat.
Ale tohle mi nesedlo. Lépe řečeno, Florence Ollivet-Courtois bohužel není moc literárně nadaná. Její texty mi více než cokoli jiného připomínaly neuspořádané myšlenky, skoro jako by to byly poznámky a náčrtky vytažené z deníku a téměř ledabyle pospojované k sobě.
Ne, nevadilo by mi, kdyby se autorka v jednotlivých příbězích věnovala vícero pacientům, vícero mikropříběhům, ale muselo by to mít začátek, střed a konec. Muselo by to nést nějaké poselství, i kdyby to úplně nejjednodušší, třeba že ze svých chyb je možné se poučit a už je neopakovat.
Jenže nic z toho jsem v knize nenašla. Proto jsem nemohla hodnotit jinak než tak, jak jsem hodnotila.

2 25.02.2021

Tahle knížka mě moc mile překvapila. Kdysi jsem četla anotací podobnou knihu Trapasy po francouzsku a očekávala jsem tedy podobnost i co se obsahu týče (a že ten obsah v "Trapasech" nepatřil zrovna k těm nejlepším). Jenže Madame Chic je docela jiná, chytrá a plná opravdové, skutečné inspirace, zejména tedy pro obdivovatele francouzské kultury a minimalismu. Neříkám, že se budu slepě snažit všechno dodržovat, protože to není ani možné, ani mi všechno nesedlo. Ale mnohé je mi opravdu dostatečně blízké na to, abych to vyzkoušela. Tak vzhůru do toho! (A taky do dalších dílů :-) )

5 25.02.2021

Johnu Boyneovi se s tímto příběhem podařil opravdový majstrštyk. S neuvěřitelnou citlivostí a porozuměním přináší v osudovém příběhu dvou chlapců morální poselství pro všechny ty, kteří si příběh přečtou.
Musím říct, že mě opravdu překvapilo, jak tu komentující kritizují jednak historické nepřesnosti, jednak vyspělost postav.
Jistě, těžko věřit, že by se ti dva chlapci nepozorovaně scházeli po celé týdny. Jenže, kritici moji milí, zamyslete se, prosím, a zkuste si odpovědět na prostou otázku: Jak jinak, případně i lépe, popsat dětem, co se tehdy dělo, aniž by je to totálně nezničilo? Protože toto je knížka určená primárně dětem. Ne dospělým. Dětem. Myslete na to, prosím.
A co se té druhé věci týče, to vážně nemáte kolem sebe děti stejně staré jako Šmuel a Bruno, ať už svoje nebo vašich přátel? A neříkejte mi, že máte kolem sebe samé Einsteiny. Jestliže i my máme problém pochopit, jak se tohle všechno mohlo dít, jak to mají chápat ty nevinné děti?
A poslední otázka na závěr: Jak je možné, že tato knížka ještě stále není zařazená v povinné četbě pro druhý stupeň základních škol?

14 25.02.2021

Že je Meg Cabotová velmi dobrá spisovatelka, to vím. A jen díky tomu je mi jasné, kde se stala chyba.
Bože, jak mohl někdo pustit ven knížky tak mizerně přeložené, bez pořádné jazykové redakce i bez korektur? Ještě kdyby se to stalo jen u prvního dílu a zbylé dva byly v pořádku. Ale ona ta tragédie přesáhla i do druhého a třetího dílu! A co je možná úplně nejhorší, taková "kvalita" se dostane do rukou dětem a mládeži, kteří z nás všech čtenářů nejvíce potřebují, aby texty, které čtou, měly za sebou perfektně odvedenou práci. V tomto směru opravdové zklamání.
Pod nánosem "práce" českého týmu se nicméně ukrývá opravdu okouzlující a kvalitní young adult trilogie inspirovaná starými řeckými bájemi. Českému čtenáři bude téma jistě blízké, vždyť kdo nečetl tyto Petiškou převyprávěné staré příběhy, jako by ani nebyl. Autorka si s bájí skvěle vyhrála. Propracovala do detailů svoji verzi Podsvětí i jeho pravidla. Převedla děj z Řecka na existující ostrov Key West, na jehož hřbitově doopravdy rostou stromy s rudými květy a jehož dějiny jsou přesně tak děsivé, jak Meg Cabotová popsala. Poklonu jí skládám také za postavy. Opravdu živoucí, uvěřitelné, do detailu vykreslené se všemi svými chybami i přednostmi. Ne vždycky budete s jejich jednáním souhlasit, někdy se nad ním pozastavíte, ale v tom, alespoň za mě, spočívá kvalitní vykreslení postav. Protože v reálném světe v nás lidé kolem nás a jejich jednání vyvolávají stejné emoce prakticky denně. Pochválit musím také opravdu povedené obálky.
Příběh má ale také nějaké svoje mouchy, mně například přišlo, že prostředky všech tří knih trošku kulhaly oproti začátkům a koncům, ale nenudila jsem se ani jsem neměla nutkání knížky odložit. Vlastně jsem každou z nich zhltla za pár hodin, čemuž sice napomohlo, že si "užívám" nemocenské, ale moje knihovna je příliš obrovská (fakt obrovská, velká je slabé slovo :-) ) na to, abych ztrácela čas s něčím, co mě nebaví.
Závěrem: i když jsem kromě češtiny s jazyky na štíru, docela vážně uvažuji o tom, že pro opakované čtení, na které určitě jednou dojde, bude lepší vlastnit originály.

5 25.02.2021

Další knížka s opravdu silným příběhem, která se mi dostala do ruky. A jsem ráda, že jsem si ji přečetla a seznámila se s mně dosud neznámou hrdinkou druhé světové války. Jenže ve výsledku jsem zklamaná.
V první řadě bych změnila název. První vlak do Londýna mnohem více odpovídá stavbě příběhu. O tom posledním vlaku je v knížce sice taky řeč, ale... no, to později.
Vyprávění vystavěné na dvou dějových liniích, které se časem protnou, je rozehráno opravdu skvěle, skoro mistrovsky. Emoce z vět doslova stříkají, postavy je příliš snadné si oblíbit, a dokonce, pokud si nedáte pozor, brzy zjistíte, že najednou stojíte kdesi ve vídeňských nebo amsterodamských ulicích a pomalu, ale jistě se stáváte dalšími protagonisty příběhu. Knize sluší i pomalejší tempo, skvělý kontrast k nesmírně výbušné době, kdy se dějiny měnily lidem před očima doslova po vteřinách.
Co, alespoň pro mě, zlomilo knížce vaz, to je posledních asi 50 stran. Tak předně, příběh nemá jeden konec. Nemá dokonce ani dva. Má jich víc. A co je možná ještě horší, ona má i více začátků, a to, považte tu hrůzu, ty začátky jsou na samém konci knihy a zároveň jsou vlastně těmi konci navíc. (Zmatené? Kdo přečte, pochopí.) A, tady se vracíme k poslednímu vlaku z mého prvního odstavce, díky tomuhle neštěstí, se navíc vytrácí i veškeré poselství, které mohla (a snad i původně chtěla) autorka příběhem říct. Zůstane vám jen hořká pachuť.
Jak jen se může stát, že uzavřená linie příběhu se najednou zase otevře, dokonce na několika frontách? A jak se může stát, že se ty fronty de facto nijak neuzavřou nebo jen laxně? Jediný důvod, který mě napadá, je ten, že se autorka prostě nedovedla "zbavit svých miláčků" nebo že se nedokázala smířit s tím, že z jejího původního záměru se nakonec vyklubal příběh trošičku jiný.
Jenže ono to tak na světě chodí. Víte, jak se to říká: Pán Bůh se prý nejvíce směje, když si lidé něco plánují... A nám všem nezbývá, než se tomu podřídit. A kdyby to tak autorka udělala s touto knihou, dostala by ode mě plný počet. Takhle bohužel.

2 25.02.2021

Naprosto souhlasím s komentářem uživatelky mazda333. I pro mě je film Zaříkávač koní jedním z nejmilejších, byl důvodem, proč jsem si před mnoha lety koupila i knížku. Bohužel, ta mě neskutečně zklamala.
Jistěže za to do jisté míry můžou očekávání vyplynuvší z filmu. Jenže, ruku na srdce, otevřít oči kritika, a hned je jasné, že ze Zaříkávače koní fakt, že se jedná o prvotinu, prostě doslova sálá. Vážně by mě zajímalo, jak vypadal surový text, jak hlavní myšlenka, jak hlavní poselství, dokonce i to, jak autor chtěl, aby se knížka jmenovala. Jsem přesvědčená o tom, že by mi to leccos vysvětlilo.
Soudím, že nejsem jediná, kdo si myslí, že jak název knihy, tak i anotace (jejíž znění však bývá v rukou redaktorů, případně markeťáků, což obvykle všechno vysvětluje) by měly odrážet hlavní myšlenku a body celého příběhu. V tomto případě navíc i určovat, kdo bude hlavní postavou, centrem celého dění. Nevím, jak jste to cítili vy, ale za mě se o tuto pozici prakticky rvaly hned tři postavy. A ta, které by podle názvu měla tato pocta patřit, ta boj celou dobu projížděla na plné čáře.
Kdo namítá, že záměrem bylo i to, aby byl a zůstal Tom Booker tak trochu tajemnou a nedosažitelnou postavou, tomu doporučím přečíst si třeba knihu Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho – není nemožné, ale naopak docela snadné být hlavním hrdinou, a přitom o sobě moc neříct.
Další položka ke kritice – stavba příběhu. Tedy, já samozřejmě netvrdím, že nehoda a její následky nebyly důležitou součástí textu. Ale aby byla tak dopodrobna popisovaná? Skončilo to někde na straně 70; jestliže má knížka 296 stran, znamená to, že zabrala téměř čtvrtinu příběhu. Nemluvě o tom, že chvílemi byly popisy tak drasticky detailní, že mi z toho bylo nejen úzko, ale dokonce špatně. Jste-li citlivější povahy, tohle vás nejspíš semele. No a na tu hlavní část, na kterou se určitě všichni čtenáři těší, na práci zaříkávače koní, si počkáte do poloviny knížky. A stejně nemáte vyhráno, protože o "krocení" nemocného koně se moc nedozvíte.
Za to se dozvíte mnohé o Annie. A za mě je to věc, kterou bych si děsně ráda odpustila. I ve filmu vystupuje tato postava jako matka, která nepatří k těm nejlepším. Ale postupně se přerodí a stane se mnohem lepší. Tady? Tady ji prostě musí každý rozumný člověk doslova a do písmene nenávidět. Bože, to byla tak hrozná ženská! Žádná sebereflexe, žádné skutečné nebo uvěřitelné emoce, žádná proměna. Nic. Akorát na sebe strhává veškerou pozornost (a jsme zpět u toho boje o titul hlavní postavy).
No a o nějakém poselství, o tom si taky můžete nechat leda zdát. Oprava, jedno tam je. A je hezké, ale rozhodně není tím tahounem, jakým by mělo být. Proč? Protože jednoduše nedostalo příležitost.
Summa summarum, i když patřím k těm, kdo si zakládají na tom, že znají nejen filmové provedení, ale i knižní předlohu, tady říkám: Vzdejte to. Jestli máte rádi film takový, jaký je, nekažte si dojmy z něj knížkou. Za těch pár naleštěných klenotů, které v textu (možná) objevíte, to nestojí.

6 25.02.2021

O něco horší než Mléko a med, ale pořád se můžeme od Rupi Kaur něčemu přiučit. A samozřejmě stále platí, že největší poklad najdou v této knize ti, kteří si prožili to samé, nebo alespoň něco podobného, co lyrický subjekt. Rupi Kaur má totiž dar emoce a city velice dobře uchopit a přenést je na papír. Jak ve formě slov, tak ve formě ilustrací.

6 03.01.2021

Lákavý název, anotace slibující vánoční a hygge pohodu a k tomu perfektní obálka. Jo, to zní jako něco, co si chcete o svátcích přečíst. Takže jsem neodolala ani já.
Bohužel, očekávání naplněna nebyla. Dějové linie, když se střetávaly, nepříjemně skřípaly, historie, která měla současnost jen podpořit, ji válcovala na plné čáře. Hlavní hrdinka si moc sympatií svým chováním nezískala. No a její "prozření" bylo, alespoň za mě, nereálné a úplně odtržené od všeho, co k tomu bylo napsáno předtím.
Na druhou stranu, popis Norska, jeho přírody a kuchyně, a sváteční atmosféra, ty se opravdu povedly. Že bych už měla plán na příští Vánoce?
Příběh ode mě dostává 3*, obálka Ondřeje Mikuleckého ke konečnému zúčtování přihazuje ještě jednu a jsou z toho nakonec pěkné 4*.

6 03.01.2021

První díl mě bavil, zkusila jsem druhý, taky to šlo. Ale teď... teď jsem se do tohoto komiksu zamilovala.
Jeho největšími přednostmi jsou krásné ilustrace a propracovaný děj. Je také milý, vtipný a místy dokonce poučný. A zaručeně pobaví děti i dospělé.
Jen tak dál, už se těším na další dobrodružství!

8 01.01.2021

Nádherné pohlazení po duši. Taky mám doma psa a kočku a po přečtení knížky toužím po tom zjistit, co se jim odehrává v těch jejich hlavinkách, ještě víc. Odpouštím knížce všechny hrubky a chyby, stavím ji na piedestal k mým nejoblíbenějším knihám a těším se, až se k ní za čas vrátím.
P. S. Málem bych zapomněla, mám radost, že jsem koupí knížky přispěla na zvířata v útulcích. Kéž by všechna našla milující rodinu.

5 26.12.2020