laepus komentáře u knih
Výborná knížečka na jedno odpoledne. Nesnáším namyšlenost hipsterství - takže tady jsem se krásně posmál všem paletám, zavařovačkám a rawpotravinám. Autor má cit, nadhled, a i když mi někdy trošku vadila přemíra v současné době módních anglických slov, patřilo k tomu. Je to zajímavý pohled na momentální svět a nedávnou uprchlickou krizi - každý si tady najde odůvodnění svého vlastního postoje od "všechny postřílet už na moři" až po "dáme jim všechno, co chtějí". Pro mě hlavní hrdina není ani lidumil ani cynik - jen prostě chce pro sebe ten nejpohodlnější život. A kdo by to nechtěl? :)
"Myslíš, že až Fero s Dežem z okna uvidí dotovaný kancly pro kreativní profesionály, přestanou dělat píčoviny, koupí se macbooky a začnou navrhovat pasivní domy?"
"Vlastně jsem odcházel ještě s něčím: s kručením v břiše. Za tři stovky a hodinu a půl ve frontách jsem od kreativního průmyslu dostal jídlo s příběhem, ale bez kalorií."
"Až si ten čpavý slanosladký zápach někdy budu chtít připomenout, měsíc nevyměním hadr na podlahu v koupelně, pak ho nechám tlít na dně koše na odpadky a nakonec hodím na slunce v průsvitném igelitovém pytli s trenkama prochcaného dědka, kvůli kterému lidé vystupují z tramvaje a radši čekají na další. Po pár dnech pytel otevřu, zavřu oči a ponořím do něj hlavu."
Naprosto úžasné. 90 stránek a jak dokážou zaujmout a nepustit. Dost možná jsem ještě nečetl knížku s tak skvělou první kapitolou - tolik něhy a lidskosti. Které se pak postupně začnou měnit na absurdní a ještě absurdnější situace. Najdeme tady zhoubný vliv masmédií, neochotou lidí uvažovat nad předloženým informacemi a vítězství (pod)průměrnosti. Že by to bylo až tak aktuální, když si člověk uvědomí stav současné politiky a společnosti vůbec? Až na to, že Příhoda je čistota sama - překrásná postava. Takový trochu Forrest :) Záměrně jsem se dosud vyhýbal filmu, i když ho mám už asi deset let připravený. Teď už se jej nemohu dočkat. Peter Sellers sice úplně neodpovídá somatotypem hlavnímu hrdinovi, ale je to přece Peter Sellers.
Přiznávám, o jednu hvězdu nadhodnocuji, protože tak špatné, aby to (v době mého hodnocení) mělo jen 47%, to rozhodně není! Přiznávám, čekal jsem větší salvy smíchu, kterých se mi nedostalo. Narozdíl od nich se mi dostalo "jen" příjemně přitroublého úsměvu, po úplně celou dobu čtení. A to je více než dost. Konec knihy je trochu useknutý a zasloužil by si trochu více kulervoucí vyústění, ale to není důležité. Důležité je, že knihu jsem bez problémů slupnul, nenudil jsem se u ní a představa hádky Boha s papežem, nebe v depresivním Finsku, svatého Petra stěhujícího křeslo z Bulharska... atd.
Podle mě povinná literatura v současné době. Přesná, jasná, výstižná, srozumitelná analýza těch základních problémů, jaké má současný svět s islámem. Nebo spíš islám se světem. A nebo spíš islám sám se sebou...
V několika kapitolách autor na pár tezích srovnává fašismus a islamismus a přichází k závěru, že společného mají mnohem víc než jen např. nenávist k židům. Dále se zaobírá zřejmě nejzásadnějším problémem islámu - samotným momentem vzniku - motivací a okolnostmi, které k tomu vedly, že se v 7. století z jednoho nasraného arabského padesátníka stal pedofil, znásilňovač a masový vrah, který pro svůj businessplán vymyslel náboženství.
Jelikož je autor původem z Egypta, věnuje velkou část své rodné zemi a vlivu Muslimského bratrstva. Zabývá se i odlišnou situací v Íránu, Saudské Arábii i dalších blízkovýchodních státech - Erdoganem v Turecku, Hizballáhem a Hamásem v Libanonu, arabským jarem v Tunisu apod. Není to jen suchý výčet dat, to by ta kniha byla dlouhá a nudná - což není - ale vše je psáno pochopitelně a v souvislostech - nějaké věci se sice mohou opakovat, ale to pro lepší zapamatování vůbec neškodí. Hodně zajímavé jsou i kapitoly o několika jedincích, kteří se rozhodli islám odvrhnout a vyjít s tím v konkrétní islámské zemi na veřejnost - je peklo, jaké věci je pak potkaly, příp. dodnes potkávají. Velice jsem ocenil i kapitoly o vlivu médií a jejich možnostech - ty působí ze všech nejnadějněji.
Závěrem - na to, že v České republice je muslimů asi šest a půl :) je bizarní, že už několikery volby je nejzásadnějším tématem zahraniční politiky zastavení statisícových muslimských hord, které čekají na našich hranicích. A chválabohu (kterému?), že u nás máme takové borce jako Pitomia a Tuzemana - jen díky nim se k nám všichni ti teroristi bojí přijít. Ale teď vážně - je smutné, že tuto pseudoproblematiku u nás rozviřují právě takoví hlupáci a ještě větší hlupáci jim na to skáčou. A i o tom je v této knize psáno - jak je to vlastně s různými postoji Evropanů k nárůstu islamismu v našem civilizačním okruhu.
A úplně závěrem si neodpustím dvě citace:
"Pokaždé, když se vyspíme s některou huriskou, tato se posléze opět promění v pannu. Muslimův penis nikdy neochabne. Erekce trvá věčně a požitek z takového spojení je sladký a není z tohoto světa. Každý vyvolený bude mít kromě svých žen, které měl v pozemském životě, i semdesát hurisek. Všechny budou mít nádherně svůdnou vagínu." - i tohle je rozebráno - postoj islámu k sexualitě.
"Fašismus byl odsouzen k zániku nezávisle na tom, jak dokázal být v jisté fázi variabilní a silný. Atmosféra a okolnosti, které vedly k jeho rozmachu, stejně jako energie a víra, které ho nadnášely, nebyly udržitelné navěky. Fašismus potřeboval války, které mu topily pod kotlem, vymývání mozků, jež mělo za následek hořký konec, a oběti, které za sebou táhly další oběti. Ale na konci bude fašismus vždycky poražen. Otázka zní: Jak dlouho to potrvá? A jakou cenu si toto vítězství vyžádá?"
Desetiminutová vtipná chuťovka plná ironie i nostalgie po domově. Havlíček solí Rakousko, policii, církev - klasika.
Jako vždy cokoli z této série nezklame a potěší. Trochu vždy u této edice štve, že nesedí text s obrázky a člověk je musí hledat a neustále se vracet, ale potěší stručným životopisem, který tentokráte výrazně dominuje nad rozborem malířského stylu. I když... I když vlastně ani ne :) i tady se člověk doví hodně o tématech, které Renoira ovlivňovaly, o tom, co maloval nejraději, kde, jak, s kým, proč... Zrovna před pár týdny jsem u jeho obrazů stál ve Vídni v Albertině a musím uznat - opravdu uměl - zajímavá kompozice, dokonalá perspektiva, prchavost okamžiku, lehkost jeho tahů - učebnicový impresionismus.
Nemůžu výš. Už těmi třemi možná trochu nadhodnocuji. S touto knihou jsem se nějak nesešel, za což ale dost mohou má očekávání, která na Pratchetta vždycky mám. Kapitoly s mágy, kterým se omylem podařilo vytvořit náš svět stojí za to, zvlášť když je tam Mrakoplaš a Knihovník. Ale ty zbylé "vědecké" kapitoly mě prostě hrubě nebavily, často jsem i přeskakoval některé pasáže - alespoň jsem ale tak zjistil, že mě třeba vůbec nebaví astronomie a vesmír, i když jsem si dosud myslel opak. Navíc vědecké novinky, o kterých se tady píše jsou maximálně z roku 1999... za 18 let už jsme se myslím v poznání dost posunuli; ale to je jen drobnost. Takže - zasloužné dvě jsou za mágské kapitoly a povinná srážka dvou je za vědecké pasáže. No a tu třetí dávám za dvě stránky, kdy autor krásně vzdává hold Vesmírné Odysseji Arthura C. Clarka - tu mám rád :)
Bohužel musím jen tři. Při některých silnějších scénách (např. poprava) jsem uvažoval i o čtyřech, ale nakonec té výplně bylo o dost víc než napínavého děje. O napínavosti vlastně nemůže být vůbec řeč. Jde spíše jen o popisy válečných hrůz na mladého esesáka. Navíc je děj strašně kouskován do oddělených epizod a mnoho událostí tak chybí k celkovému pochopení té doby. Na začátku i pak dál se na vás vychrlí zástupy postav, ve kterých je těžké se orientovat, a když už si na ně člověk zvykne, tak hned zmizí nebo zemřou. Celkově se to četlo dost těžko a ty tři tak zůstávají jen za formu (bohatost popisného jazyka), ne za obsah.
Jak mě informovala předsázka knihy, těšil jsem se na parodii. Já bláhový si pod slovem parodie představil něco vtipného. Nedostal jsem nic vtipného. (odteď spoiler!) Dostal jsem hutný a hodně koncentrovaný životní příběh NĚKOHO, kdo se od absolutní píky propracoval na absolutní vrcho, aby pak v závěru života opět tvrdě padl na zem. Drsný příběh vzestupu a pádu v něčem připomínající depresivního Stonera od Johna Williamse. Po prvních dvou třetinách, kdy se NĚKDO na vrchol teprve šplhá, to bylo jen takové slabší rozjíždějící, ale za závěrečnou třetinu jeho vrcholu a pádu musím s klidným svědomím dát zasloužené čtyři. Je to jedna z mála knih, která totálně klame tělem, aby vás zpočátku zklamávala ve vašich očekáváních, ale na závěr vás měrou vrchovatou obdařila úžasným příběhem.
Jsem rád, že jsem to přečetl, i když to nebylo vůbec nic extra. OK - starý proutník vzpomíná na pár let, kdy se mu nejvíc dařilo, cestoval po Itálii a Středomoří, několikrát chytil sifla a všechny ženské mu padaly k nohám - asi tak nějak to občas vyznívá. Ale s ohledem na to, že to psal jako starý páprda na českém zámku, psal to s velkým nadhledem a krásným jazykem, kdy se nepouští do vůbec žádných vulgárností a vše popisuje s grácií a lehkostí. Po nějaké době se všechny ty Lukrécie, Terezy, Kristiny apod. začnou plést, ale to nijak nevadí. Že původně studoval na kněze, že se živili i jako podvodný věstec a hrál si na vojáka jsem vůbec netušil. Tedy jak jsem napsal na úvod - jsem rád, že jsem to přečetl a něco se o Casanovi dověděl.
Možná podhodnocuji. Možná si to zaslouží víc. Možná jsem to nepochopil. Možná je to hlubší, než jsem v tom našel. Možná to není tak hloupě patetické, jak se mi zdá. Možná se pořád dokola neopakuje to stejné... Ne. Nepodhodnocuji, nezaslouží si to víc, není to hluboké, je to hloupé. Předchozí Backmanovy knížky jsou naprosto fantastické, tady to působí dojmem "rychle využít popularity a napsat jakýkoli blábol z vlastního života, abych vytřískal ještě něco". Prvních dvacet třicet stránek jsem byl nadšen - kapitoly o fotbalu nebo IKEA měly nápad a lehkost, ale pak to bylo pořád to stejné a to vás při šestém čtení už přestává bavit. A navíc ta švédská politická korektnost, a genderová vyváženost (až spíš nevyváženost) - nemám to rád, když se maže med kolem huby a cílí se na batikované alternativní biomatky, které jsou ve všem stokrát lepší než muži. Takže závěrem - velké zklamání. Přesto se moc těším na Backmanův Medvědín, abych mu dal další šanci. Zaslouží si ji i přes tento plytký plátek.
Skvělý Elánius (i Sir Terry) v nejlepší formě a zabíjí hláškou za hláškou. Člověk jen chvíli vlastně uvažuje, co je pro zločince horšího, zda se dostat do rukou Vetinariho, Elánia, Jeefese, Navážky, Lulu Pošuka nebo lady Sibyly. Navíc k tomu dokonalá studie jednoho manželství, krásný vhled do výchovy malého Samíka a opět dostatečná dávka Terryho ideálů a spojeném a lepším světě, kde zločiny jsou po právu potrestány a tvarismus je tvrdě potlačován. Parádně jsem se bavil, jen více Elánia.
Je to čím dál tím lepší. Ač se to zdá k nevíře, tak je to tak. Jaromír, Štefánik, Smetana, Havel, Heydrich, Jiří z Poděbrad a spousty jiných dostávají opět pořádně naloženo. A bonus pro kikoti - Nemocnice na kraji města - vynikající.
Můj první Palahniuk a určitě ne poslední. Královsky jsem se pobavil snad v každém odstavci. Autor skvěle mixuje oplzlesprostý humor s trefnou kritikou současného způsobu života až z této kombinace občas běhá mráz po zádech, když si čtenář uvědomuje, že to tak opravdu v životě (vlastně ve smrti) je. Už jen samotný helloween, vstupní dotazník nebo telefonní operátoři.
Je tam pár trošku slabších oprásků, ale ta většina vynikajících úplně hravě stačí na plný počet hvězd. Parádní jsou taky všechny popisy kapitol... Pilátes, Nobelova cena, Statečné srdce, Lví játra, Jidáš, kadidlo... paráda.
Ani nevím, proč jsem od Formánka čekal něco jiného... Je to on se všemi svými duhy i neduhy a nakonec jsem tak jako vždycky spokojen. Výšek Prsatého muže nebo Mluviti pravdu to nedosahuje, občas to působí dojmem zbytečné nastavovanosti a opakování, neustálé popisy vlastních snů také ke konci začínají nudit, ale napětí v tom pořád je. Hlavně mě zajímá ta situace, kdy moderní civilizace likviduje i poslední zbytky přírodních kmenů, ale na druhou stranu - asi to tak má být - vývoji nezabráníš - právě tyto pasáže jsou podle mě nejlepší částí knihy, kdy si vlastně hlavní hrdina připadá jako jediný, kdo se ještě snaží původní tradice udržovat. Mám rád knížky, u kterých nevím, nakolik si berou ze skutečnosti a nakolik je to fabulace. A to přesně je Formánek. A to přesně tady jsem dostal.
Po letech právě přečteno znovu a... názor se nijak nezměnil. Je to už asi jen svědek své doby a doklad bohatosti češtiny. Nic víc, bohužel. Za košatost jazyka dvě a půl a tu půlku (ať se dostanem na tři) za alespoň trochu vtipný závěr. Když to srovnám s filmem, tak to ale ještě pořád dopadá lépe, protože tahle kniha je naprosto ideální námět na takovou klasickou (kvalitní) televizní půlhodinkovou maličkost - ale udělat z ní celovečerní film. Tento způsob adaptace zdá se mi poněkud nešťastným. Když to teď po sobě čtu, tak se až stydím, jak jsem možná ostrý vůči takové klasice, ale (i z pozice učitele češtiny) je třeba se nebát postavit těmhle pomníkům a dívat se na ně pohledem dnešních dní.
Nejlepší sportovec všech dob napříč všemi sporty - teda aspoň pro mě :) Není to pochopitelně (ještě) autorizovaný životopis, ale informace jsou hodně detailné a je vidět, že autor se kolem tenisu pohybuje opravdu dlouho a rozumí mu. Pro nás RF fanoušky tak tohle zůstává zatím jedinou kvalitní variantou, jak se RF přiblížit.
Nějak prostě nemůžu víc než tři. Ne že by to nebyla dobrá detektivka, ale prostě to není uvěřitelný Poirot. Chybí tomu lehkost, vtip a nadhled a taky trochu té naivity a klišoidnější prvky, jakých ráda užívala Agatha. Zbytečně brutální vražda, která v klasických poirotech nebývá a spíše patří někam do Midsomeru nebo Skandinávie. Zkusím ještě druhý pokus autorky o oživení Poirota a pokud mě nenadchne ani ta, tak se rád a pokojně vrátím k pravé Agathě.
Mi se to líbilo. Pokud ale někdo čeká něco, co dostal ve vynikajícím seriálu Byli jednou dva písaři, tak ho musím co nejdůrazněji varovat. V této knize dostanete ze seriálu tak asi 5%, zbytek si pánové Horníček, Sovák a Roháč domysleli. Ve všem ale čerpali z této knihy. Kdyby to měl někdo zfilmovat, vznikne z této knížky podle mě tak tisícidílný seriál, protože těch věcí, do kterých se ti dva pošetilci pouštěli je mnohem více, než nám zatím nabídlo televizní zpracování. Ale duch díla je zachován - člověk jen zírá, co všechno jsou ti dva schopni pokazit a znovu se vrhnout do něčeho jiného. Jinak je kniha plná národopisných, přírodopisných, geografických a jiných vědeckých jmen, které na jedné straně knihu čtenáři (zvláště českému) ztěžují, ale jakmile si na to čtenář zvykne, naopak to pomáhá náladě věčného boje o poznání.