LahoferRose komentáře u knih

Čtivé, svižné, napínavé. Anders, jak ho mám ráda!

6 03.10.2024

Tento díl mne bavil víc než předešlý. Možná kvůli zajímavému prostředí starožitností. Postava Nalleho mi silně připomněla knihu Schůzka se smrtí od A. Christie. Jen tam byla zavražděná ještě větší megera. Kniha na odlehčení.

6 23.05.2023

Skvělá atmosféra. To rozmáčené brzké jaro na vás z knihy dýchá. Stejně jako podzim v Podzimním případu. Kniha byla napínavá a lehce děsivá. Listoň mě bude ještě chvíli děsit. Na konci mi už jenom přišlo trochu otravné nekončící odhalení. Autor nám vše vysvětlí, aby vám po dvou stránkách ( a jak se příběh blížil ke konci, tak i po svou odstavcích) řekl, že ne, že to bylo jinak. Jednou ano, ale tady to bylo až neskutečněkrát. To jediné mi trochu zkazilo celkový dojem. Přišlo mi to už spíš jako laciná fraška z nějaké parodie. Ale ti jediné, co mohu pohanět. Celá tetralogie je super, ale Podzim mě bavil ze všech nejvíc!

6 02.01.2022

Vlci jsou krásná, úžasná, moudrá stvoření. Ale stále divoká, na to nesmíme zapomínat. Právě ta jejich divokost je tak přitažlivá, ta samostatnost, respekt a zvířecí čistota. Luke je vlky fascinován. Jenom mnohem více než ostatní. Neohlíží se a jde za svým srdcem. Přesně jako ti vlci. To je na něm velice sympatické a vzbuzuje tím zasloužený obdiv. Jako partner však sociálně pokulhává.

Vždy jsem si říkala, že než abych byla držena při životě přístroji, raději odpojit. Určitě. Nyní jsem se na to ale podívala z druhé strany. Kdyby v tomhle stavu ležel můj manžel, také bych ho nechtěla nechat odejít. Protože je zaznamenaných těch pár zázraků. Nejspíš bych se jich taky držela zuby nehty jako Cara. Až při této knížce jsem si uvědomila, jak těžké musí být rozloučení s milovanou osobou, pokud je to na vás.

Kniha ve mně vyvolala hodně podnětů a otázek. A to značí velmi kvalitně odvedenou práci, paní Picoult. Děkuji za ni!

6 21.06.2021

Kniha je psána z pohledu kapitána Hastingse, příjemná změna. Opět kultivovaný, humor a naprosto šílené rozuzlení. Přečteno jedním dechem.

6 31.10.2020

Poněkud depresivní italské čtení. Nicméně se mi kniha četla velmi dobře, okamžitě mě vytáhla. Jako žena jsem Vandiny zraněné dopisy vnímala velmi silně a rozumíš každé náladě z dlouhého časového úseku. Aldo.... Muž, co cítí, že se v životě dostatečně nerealizoval, kdy mu v úspěchu překáží žena i děti a tak je, v dobré víře, že zachraňuje sebe, opouští. Je zajímavé, že když tohle udělá muž, není to až tak divně, ale kdyby se takto rozhodla žena, hned by byla odsouzena jako sobecká mrcha. Ale to odbíhám. Kniha mi dlouho zůstává v hlavě. A tak to má být.

6 18.06.2020

Překvapil mne styl, jakým je kniha napsaná. Jde až o dokumentární sdělení jen těch nejzásadnějších události, ale z to od samého objevení Mloků. Pan Čapek nám nastavuje zrcadlo lidstva a není to zrovna hezky pohled. Kniha vlastně docela depresivní.

6 14.06.2020

Páni! Do vody mne bavilo mnohem víc než Dívka ve vlaku. Napínavé, trochu děsivé. A poslední kapitolou se vše obrátí. Doporučuji.

6 05.02.2019

Taky jste žili v tom, že Jack London je pouze Bílý tesák a knihy podobného rázu se psy? No, já ano. Děkuji touto cestou své sestře, že mi ukázala Martina Edena. Kniha je plná nadějí, ale i zoufalství a určitě vás dotlačí k přemýšlení nad pokrytectvím. Je o cestě duševně čistého, lidského, svéhlavého, talentovaného, ambiciozního muže, který věřil v sám sebe a miloval ženu, které se jen líbilo, že se jí někdo tak odevzdaně dvoří. Příběh tak silné vůle dosáhnout úspěchu a srdce jedné ženy, až vám bude naskakovat husí kůže, budete nadávat, plakat a marně doufat s Martinem Edenem. Velice zajímavá kniha, která by měla patřit do povinné četby.

6 23.01.2017

Poprvé jsem to četla na střední a natolik jsem nemohla přestat, že jsem se vymluvila z tělocviku a celou dvouhodinovku jsem to hltala. Když lidé žijí ve světě, kde jsou neustále sledováni, přezkoumáváni a vaporizováni, najdou prchavé štěstí a svobodu a vy se cítíte volni s nimi, to vás pak zdrtí ta pravda, kdy se v jediném momentě všechno zhroutí. Já dlouho nebyla schopna slova a cítila se zrazena. Konec je naprosto geniální. Č.101 je pro mne dodnes nejgeniálnějším nástrojem .

6 13.04.2016

Neměla jsem co číst, tak jsem rezignovaně sáhla po Červeném Bedrníkovi s pocitem, že to jsem na tom už opravdu bídě. A ono mě to vážně hned ze začátku zaujalo! Zromantizované? Jistě. Nepravděpodobné? Určitě. Napínavé? Rozhodně! Párkrát jsem už o něj skutečně bála a nechtěla číst dál, co kdyby.... a Chavelier, úlisný Chavelier mne děsil a přála jsem si , aby se už nikdy nevrátil. Srovnání s Macgyverem chápu, ale není přesné. On vyráběl bomby ze žvýkačky, ale Červený Bedrník byl vychytralý, důmyslný a šarmantní záchrance. Je to borec.

6 13.04.2016

(SPOILER) Samotný příběh navazuje tam, kde předešlý díl končil. Co se týče rozkrývání tajné skupiny, také zajímavé, ale na mě už přeci jenom trochu moc konspirační. Hlavně mi vadí, jak je na konci vše vyřešeno a napraveno. Vztahy, ať už milostné nebo přátelské, ti zlí jsou potrestáni do posledního, vše je vyřešeno a napraveno...

Ale celkově poutavě napsáno. Pokračování od jiného spisovatele mne neláká.

Velmi čtivé, narozdíl od prvního dílu mne bavil celý příběh. Škoda toho ne úplně uzavřeného konce, ale to se budu muset dočíst nejspíš ve třetím díle. Pomalejší rozjezd, ale vůbec to příběhu nevadí. Skvělá četba.

5 30.09.2024

Určitě mě nezaujalo vše. Příběh Herriet a celé rodiny Vanger mě bavil opravdu hodně, ale jak se toto rozlousklo, tak jsem zbytek knihy už dočetla jenom z povinnosti. Osud Milénia mne zase tolik nezaujal. Ale zkusím další díly.

5 01.03.2024

Rozhodně je to čtivé a napínavé. Ze začátku mě až unavovalo to nekonečné vysvětlování veškerých maličkostí, ale uznávám , že pro pochopení světa, ve kterém se nacházíme to bylo důležité. Fanatičtí hráči OASIS mi přišli jako dost velcí zoufalci, kteří nemají koule na to postavit skutečnému životu a místo toho, aby něco skutečného riskli ve skutečném světě, tak si raději budou hrát na to, jak cool dokážou být, ale to jenom bokem. Nezměrné znalosti Parcivala v retru byly už časem otravné. Celkový dojem mám z knihy ale pozitivní. Až na ten konec. Takový patos a hlavně romantika mě dost zklamaly. Prostě mi to do příběhu nesedělo.

5 21.11.2023

Zajímavá fantasy, která tak docela fantasy není. Rozhodně není klasická. Naprosto jiné prostředí, modernější, mě celou dobu lákalo, ale zároveň i mátlo. Potlesk autorovi, že šel úplně jiným směrem. Co se týče příběhu, tak ten mne také zaujal. Bohužel, žádná z postav mne nezaujala natolik, abych se o ni bála nebo prožívala cokoliv s ní. Někdo tu přirovnával vykreslení postav k Abercrombie. Mně to tak nepřišlo. Ten mi během pár stránek dokáže postavu do detailu zhmotnit, zejména její myšlenky, dohady, vcítím se do ní. Postavy má do detailu promyšlené a jako u skutečných lidí, nikdo není jenom černý a bílý. Tady mi to zatím nepřijde. A zrovna u Tamáse je potenciál silné postavy odzbrojující. Třeba se tímto směrem postavy více proklubou v dalších dílech série.

5 10.06.2023

V práci jsme měli hodiny ruštiny s Běloruskou a ta miluje Asimova. Doporučovala mi zejména Nahé slunce. Až při čtení jsem zjistila, že jde o druhý díl. Kniha se dá číst i bez znalosti Ocelových jeskyní, nicméně po přečtení první knihy je vše jasnější. Baley není zrovna nejbystřejší policista, takový normální chlap se smyslem pro spravedlnost a vedení. Způsob života, který vede mu přijde dostačující, ale nikdy se nad ním moc nepozastaval. Dokud díky případu nepřišel do Vesmírného města.

V knize bylo pár zajímavých nápadů, které mne bavily. Ač se kniha odehrává v daleké budoucnosti, je mnoho drobností, které autor nijak nevylepšil a to mne trochu mrzelo. V mnoha ohledech se život Pozemšťanů nijak nezměnil nebo hodně málo.

Asimovi se ale nedá upřít obrazotvornost u Vesmířanů. Zločin byl zapeklitý, ač ne tolik jako v Nahém slunci. Vraha jsem neuhádla a tak to má také být. Příběh plyne pomalu, nikam se nespěchá, přesto jsou scény, kdy Baley 2x obviňuje vraha dramatické.

R.Daneel Oliwav je vyobrazen jako velmi přitažlivý, bylo by zajímavé ho potkat :-)

5 19.10.2021

Nestává se moc často, aby první stránka načrtla celý příběh. Ale kniha se mi četla dobře. Jiskření a popichování mezi Ani a panem Reedem mi trochu připomínalo Jane Eyre a pana Rochestera (ale to je moje srdcovka). Bohužel, od chvíle, kdy si Ani uvědomila, že pana Reeda miluje, změnila se kniha v čistě puberťácké achich a ach. I přesto šlo o milé čtení, jelikož se mi dostalo romantiky, kterou jsem postrádala u Milence lady Chatterley. Mrzí mě, že v knize jsou nakousnutá zajímavá témata jako zákaz žen v knihovně, steampunk, Židé, život pana Reeda, Elisy a její mecenášky, ale nejsou nijak rozvedená. Ani byla na začátku nesnesitelná s tím svým názorem, jak je chytřejší a lepší než ostatní. Ale i to k příběhu patřilo, protože i ona si to po pobytu v Londýně uvědomila.

5 19.08.2021

Velmi podařený díl. Až do konce není možné, aby kdokoliv z čtenářů věděl kdo byl vrah.

5 08.11.2020

12 krátkých detektivních příběhů, které tak odsýpají velice, až neobvykle rychle. Hercula Poirot si zde užijeme do sytosti. Je to kouzelný malicherný génius. A opět se, zvláště v posledním příběhu, ukazuje, že i on je pouho pouhý muž.

5 01.11.2020