LahoferRose komentáře u knih
Nejvíce mne bavil druhý, válečný díl. Třetí kniha mi přišla natahovaná. Nemám pochopení pro ženské romány, kde se vyobrazuje manželská krize vlastně pro nic... Slečna von Dobern mne ale opravdu bavila. Sága to není špatná, ale ani natolik zajímavá po všechny 3 díly, abych se k ní musela vracet.
Dvojka mne bavila od začátku do konce. Bude to samozřejmě Světovou válkou, která postihne muže, ženy, děti, dobu. Právě zajímavým obdobím dostává vyprávění širší pole nápadů na osudy hrdinů. Některé dojdou šťastného konce, je však více těch nešťastných. Nejblíže mi je opět postava Lisy, zato Kitty se ukazuje ještě povrchnější, namyšlenější a rozmazlenější než v prvním díle. Ano, je to možné :-D Těším se na říjen, kdy má česky vyjít i třetí díl.
První díl mě ohromně bavil. Nápad velmi povedený. Děj odsýpal velmi svižně. Druhý díl stagnoval ve městě, zase trochu jiné vyprávění než v jedničce, už to není žádné roadstory, ale taky dobrý. Třetí díl mě taky bavil, ač je to jedna velká bitva, ale nevím. Nějak se nemůžu rozhodnout, zda se mi ten konec líbí nebo mě naopak dostatečně neuspokojil. A to mě mrzí. Nejlepší postavy jednoznačně Manchee a mladý Davy Prentiss.
Jsem ráda,že jsem se dozvěděla o tomto ... hrdinovi ... Každopádně, příběh mi přišel hrozně utahaný, nepotřebuji popis krajiny přes čtyři strany, hlavně kvůli tomu jsem se s knihou trápila tak dlouho. určitě se mi ale líbí, jak autor nechává čtenáři prostor pro jeho vysvětlení - kupříkladu, že Nikola odháněl všechny kulky zelenou ratolístkou. Nevyhýbal se tedy ani pověrčivosti, aby ukázal, jaký v té době skutečně byl a jak ho vnímalo okolí. Eržika byla opravdu silná osobnost, že vše ustála.
Charlieho Chaplina neskutečně obdivuji. Svůj životopis píše velmi čtivě a zajímavě. Jsou tam místa, které nejsou úplně vysvětleny nebo vyprávěny v celém rozsahu, měco naprosto vynechal, ale já to beru. Každý máme nějaké ty příběhy, které jsou buď příliš osobní nebo si je prostě jenom chceme nechat pro sebe.
Wow, wow, wow! Naprosto sympatizuji s Amy, což dost děsí přítele. No, aspoň nebude tak hloupý jako Nick. Jak já u toho nadávala! A pak jen zůstala s otevřenou pusou a nešlo ji zavřít. Jediné z čeho mám špatný pocit je skutečnost, že jsem sympatizovala s deníkovou Amy a pak se mi vysmála, jaká pipka to byla...
Gatsby.....pro mě jedna z nejtragičtějších literárních postav vůbec. Přiznávám se, už jsem chtěla knihu odložit, když se Gatsby stále nikde neobjevoval, ale jsem ráda, že jsem vytrvala. Když jsem se dozvěděla, že Gastbyho bude hrát DiCaprio, říkala jsem si, že se vůbec nedivím....film byl dekadentně podaný, ostatně, jak to Fitzgerald zamýšlel, ale kniha je pro mne stále srdcovou.
Opravdu zajímavé téma. Skvělé odvedená práce s tématem, jak jsme již u Picoult zvyklí. Na každé knize je znát, kolik času a energie musela do příprav a samotného psaní vložit.
Kniha mne bavila, ale zároveň jsme se několikrát přichytila při tom, že to na mne poněkud rozvláčné.
Stejně jako u knihy Je to i můj život vidíme, jak je zdravé dítě odsunuto na druhou kolej a trpí tím. Zajímavá kniha.
Nenadchne, neurazí. Za to, ty děcka bych přerazila! Líbil se mi ale Philipův apetit, jak ten to mohl vydržet osm let...
Seriál jsem neviděla, Knihy čtu po pořádku a musím říct, že jsem dost zklamaná. Jak se vždy muži při polibku neudrží a derou se za živůtek mne už docela štve. Jinak, přerod přátelství v lásku mi nepřišel uvěřitelný. Nejvíc mne zatím bavil 2. díl s Anthonym.
Po Prvním zákoně jsem se těšila na další knihy. Kdybych si pečlivěji hledala, že jde o YA, nebyla bych zklamaná. Vše, co mne na Abercrombie baví tu naprosto chybí. Žádná postava není tak do hloubky probraná, dostatečně šílená, bojové scény dostatečně brutální (pravda, Hrdinové vydali v tomto směru minimálně za dvě knihy), chybí nějaký alkoholik, sexualita, která je patřičně lidská. Jen toho mrzáka se drží zuby nehty! Lehká variace na Hamleta, předvídatelné, ale i přesto s trochou překvapení. Pro 15 leté asi dobrá kniha. Já už ale hledám něco propracovanějšího.
Chyběla tu jen slečna Marplová, inspektor Battle a Tom s Pentličkou. Poslední 2 povídky nejsou detektivní a dost mne překvapily. Zejména poslední, ta mi tedy zvedla tlak. Jiné povídky mne ale od Agathy bavily více než tato sbírka.
Vyloženě špatné to určitě nebylo. Ale velice rychle je čtenář jednou humornou historkou za druhou přesycen. Určitě prospěje nečíst knihu na jeden zátah, ale jednou za týden si dát kapitolu. Originál je jen jeden, co naděláme.
Ano! Vélin mě v Písni krve ohromně bavil a zajímal. Poté přišla Reva a celkový potenciál a kvalita knih šla díl od dílu dolů. Na základě skvělých recenzí jsem tedy dala Vélinovi ještě šanci. A jsem za to neskutečně ráda. Vélin si zasloužil, aby tak dobře rozjetá série skončila tak špatně. Při čtení Volání vlka jsem zjistila, že jsem tak od půlky druhé knihy původní trilogie nedávala moc pozor. Královnu ohně jsem už četla jenom abych to měla celé. Volání vlka mě ale opět bavilo, byla jsem zase plná emocí a očekávání. Ač navazuje na původní trilogii, je kniha psaná zase stejně dobře jako Píseň krve. Těším se na pokračování.
Jak už u Sherlocka bývá, dobrá povídka střídá slabší. Jen mě udivuje, kolikrát se v povídkách vyskytuje postava jménem Ferguson nebo sir James. Zajímalo by mne, zda se pouze sir A.C. Doyl neobtěžoval s vymýšlením jiných jmen nebo jestli tím odkazoval na někoho jemu blízkého..
Poslechla jsem si ke stavění puzzle. Silný příběh, který Vás zasáhne hned od prvního dialogu matky s malou Maisie. Bohužel, stále bolestné, k naštvaní a stále aktuální. Příběh, kdy je dcera pro rozvedená rodiče zbraní a později přítěží. Nikdo z nich nemyslel na Maisie.
(SPOILER) Do knihy jsem se nemohla začíst. Možná, že byl příběh až příliš opředen tajemstvím. Motivaci vraha jsem úplně nepochopila. Buďto jsem nebyla dost pozorná nebo ani Agatha nedokázala najít dostatečně silný důvod. Myšlenka tohoto 'podnikání' mi však přišla velmi odvážná a obdivuhodná. O koho se jednalo jsem samozřejmě netušila.
Je znát, že jde o autorčinu prvotinu. Zejména postava puberťačky Sabine je vykreslena čistě dle zažitých klišé - co dělat bez časopisu, drbů, kluků, počítače, jak je všechno trapný... To mě dost mrzelo. Navíc byla dost sobecká. Kate, ač se autorka snažila o její bližší vyobrazení, pro mne byla také dost těžko uchopitelná. Co jen si z knihy vzít? Žádná láska není dokonalá a každý má tajemství a přetvařuje se?? S tím se nechci smířit.
Moje první setkání s panem Holmesem. Některé povídky jsou kratší, jiné delší, 2 až ve stylu E.A.Poe. Některé jsou uzavřené, jiné otevřené, ne vždy je zločinec dopaden. A v tom je velké kouzlo povídek pana Doyla. Jsou více ze života. Nicméně, domýšlivý Holmes mi už často lezl na nervy. Osobně dávám přednost případům Hercula Poirota.
Kniha se mi četla velmi dobře, příběh mne zaujal. Charakteristika členů rodiny byla důkladná, niterná, bolestná. V cítila jsem do každého z nich. Slzy také nechyběly. Jediné, co můžu vytknout, jsou linky Cambella a Julie. Hlavní příběh je sám o sobě dostatečně silný a nebylo třeba ho doplňovat těmito příběhy. Pro mne tak byly jako příběh navíc, uměle a zbytečně našroubované. Celkově ale knihu hodnotím velice kladně a doporučuji.