lali42
komentáře u knih
Kavárna na konci ulice
Clare Pooley
Kniha se mi hodně líbila. Nutí mě přemýšlet o životě mě samotné i komunitě, ve které žiju a kolik o ní vlastně vím. Kolik toho moje komunita ví o mě. Líbilo se mi, že to bylo psané jednoduše, ale k zamyšlení pokud si to čtenář přál.
Je pravda, že kniha má dost postav a hodně na sebe navazuje, spíš mi trochu vadil fakt, že i do tak milého čtené se museli propašovat prvky LGBT. Přišlo mi to tam, tak nějak navíc.
Káva každé půlnoci
Theresa Black
Na tuto knihu jsem narazila úplnou náhodou. Procházela jsem knihovnou a překvapil mě název, osobně kávu nepiju a tak mě překvapilo, že by ji někdo pil o půlnoci.
Obsah knihy jsem jen přelétla očima a řekla si proč ne?
Musím říct, že po pár stránkách mě kniha vtáhla do děje. Přestože jsem neměla skoro žádná očekávání, kniha mě moc překvapila. Pomohla mi pochopit novou hloubku bulimie a těch co s ní zápasí. Věděla jsem, že je to těžký a náročný boj pro danou osobu i její okolí, ale nikdo mi to nedovedl, podat tak, abychom měla pocit, že si aspon umím představit, čím si prochází.
Vím, že číst o problematice a vidět ji na vlastní oči jsou dvě úplně jiné věci, nicméně si myslím, že jako začátek dobrý.
Co se týká romantické linky, i tam jsem byla celkem překvapená a potěšená zároveň. Vše bylo uvěřitelné dilemata, požadavky, nároky, dialogy i pocity, .. .
Musím říct, že se mi hodně líbil i konec. Uznávám, že mě nejdřív trochu zaskočil, ale upřímně koho ne? Byl upřímný a reálný, jsem ráda, že skončil, tak jak ho autorka napsala.
Dost často mám problém z knihy vybrat nejlepší část, nebo větu. V této knize jsem s tím problém neměla. V tomto příběhu na mě nejvíc zapůsobila věta poslední. Když člověk projde celým příběhem, ta věta má neskutečnou váhu a sílu. Myslím, že autorka touto větou krásně vystihla podstatu manželství.
Les, čtyři otázky, život a já
Tessa Randau
Řekla bych, že kniha si mě našla sama. Nejsem sice matka, ale hodně věcí jsem díky ní pochytila a pochopila i tak. Je pravda, že na některé otázky budu muset ještě trochu dospět a dopracovat se k nim znovu. Ale myslím, že mám dobrý začátek i díky tomu co mi nabídla tato kniha. Vřele doporučuji těm, kteří tápou ve tmě, pro mě to je jedna dlaždice ke směru, ve kterém se chci v životě ubírat. Opravdu dobře se čte a je kratičká.
Den je krásný
Amabile Giusti
Knížka se mi moc líbila, je emocionální, rychle ubíhala. Knížka nutí k zamyšlení nad životem v podobě jednoduché romance, nástrahami, úsměvnými příhodami. Uznávám, že pár věci jsem tam nečekala. A proto mě to tak bavilo.
Chci sníst tvoji slinivku
Joru Sumino
Japonskou knihu jsem četla asi prvně. Musím říct, že se mi moc líbila. Nevěděla jsem přesně co čekat. Název mě zaujal, obálka přitáhla, popis neodradil a tak jsem se položila do příběhu o někom kdo ví, že má na tomto světě málo času. Postupně jsem se dostávala do světa, kde mi obě postavy místy připomínají mě samou a pro to, se mi to líbilo o to víc.
Kniha mě donutila na některé věci změnit pohled a za to jí budu vždycky ráda. Časem doufám, do ruky dostanu i mangu.
Umění naslouchat: O co přicházíte a proč na tom záleží
Kate Murphy
Autorka mi milou a zábavnou formou pomohla uvědomit si, kde dělám chybu v komunikaci. Ze začátku mi to přišlo celkem chaotické, ale časem jsem si zvykla. Kniha nemusí sedět každému, ale já bych ji i přesto každému doporučila.
Tady a teď
Adele Parks
Román se mi líbil, asi jako všechny mě překvapil závěr, nicméně ne nepříjemně. Smutné ano jistě, ale to je život. Do života nám vrazí někdo nečekaný, úplně ho rozvrátí a zase odejde.. . Líbí se mi jak na sebe hlavní postavy měli vliv, pomohli si vzájemně vyrůst a posunout se dál.
(Bez)vadní
Marta Łabęcka
Dlouho jsem váhala, jakou knihu číst dál. V tomto případě jsem se nechala "přivolat" v knihkupectví. Nejsem z těch kdo by soudil knihu podle obalu, ale tato mě díky němu zaujala. A nelituji toho.
Chvíli mi trvalo než jsem se do příběhu ponořila. Spisovatelka to má hezky propracované a čtivě napsané. Hodně se mi líbí vznikající přátelství mezi jednotlivými členy skupiny a později pevná pouta, které se vytvoří díky aktivnímu naslouchání, porozumění, vzájemné toleranci, respektu a starosti o druhé. Děj se pomalu a jistě vyvijí a sem tam nás něčím překvapí. Asi jediné co mi úplně nedávalo smysl byla jistá scéna za barem a její následné vysvětlení.
Když jsem se blížila ke konci nevěděla jsem co přesně mě čeká. Měla jsem z toho hodně rozporuplných pocitů s každou další stránkou. Konec se mi moc líbí, přestože bych si přála, aby to dopadlo jinak. Nevěděla jsem, že je to jen první díl a musím uznat, že na další se opravdu těším.
