lambrija
komentáře u knih
Bylo nás pět
Karel Poláček
Táta mě a ségře po večerech knížku předčítal a my se u spousty pasáží řehtaly, až jsme se za břicho popadaly. Pamatuju se, jak pro mě tehdy bylo vzrušující poslouchat z knížky pro děti zakázaná „sprostá slova“. I když jsem byla (a pořád jsem) holka, dokázala jsem se vžít do klukovských příběhů. Nebyly v zásadě tak odlišný od těch našich, kdy jsme jako banda dětí lítali po sídlišti a vymejšleli skopičiny. Pro mě je knížka kouzelná i teď. Miluju květnatost češtiny ve všech jejích podobách a Poláčkova v knížce použitá tehdejší čeština ve „spisovné“ verzi mě prostě baví. Ze stejného důvodu miluju třeba taky knížky „Slovácko sa nesúdí“, člověk umírá smíchy jen z těch použitých výrazů (Já ťa rozškubnu jak daňovú upomínku!). PS pro všechny kritiky: Na tyhle knihy nelze hledět optikou dnešní doby. Berte nebo nechte být, žádný styl humoru není pro každýho! Ze spousty komentářů mi přijde, že dnešní maturanti nějak postrádají fantazii, o tom přece druhá půlka knížky je ...? Následující pasáž se mi nesmazatelně vryla do paměti: "Připletla se do toho chumlu krajta tygrovitá a praštila ocasem jednoho ministra. Bylo to jako bejkovcem přes záda, pročež ministr ukrutně zaječel, popadl levorvér a střelil hada do břicha a had křičel žalostným hlasem: Pánové, on mne načisto, ale načisto zavraždil, a já jsem ho jenom trošku pohladil." Miluju!
Manželé odvedle
Shari Lapena
Za mě takový spíš lepší průměr. Líbí se mi autorčin styl psaní, krátké věty, žádné zamotaniny. Překlad taky fajn. Napínavost děje jsem si zkazila sama, protože jsem neodolala mému nešvaru nahlížet dopředu :-) Zápletka zajímavá, čtení mě bavilo, ale že bych si u toho kousala nehty napětím, to zas né.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Taková letní oddychovka. Za thriller bych to úplně neoznačila, za napínavé by se daly s bídou označit tak dvě krátké kapitolky. Ale příjemné čtení, krátké kapitoly se četly svižně. Zápletka docela zajímavá a originální. Hluboký dojem to ve mě však nějak nezanechalo. Takový průměr, takže 3 hvězdice.
Spolek Jane Austenové
Natalie Jenner
Knihu jsem dočetla jen díky své "neschopnosti" odložit rozečtenou knihu.. na tom budu muset zapracovat. Nápad zajímavý, avšak děj a postavy plytké. Některé postavy se chovaly dost divně, díky absenci popisu jejich pohnutek až nepochopitelně. Přišlo mi, že čtu slohovou práci na téma "román", takové "primitivně" a naivně napsané. Ale spíš mi tedy nesedí autorčin styl psaní. Hodnotím na dvě a půl hvězdy.
Lazar
Lars Kepler
(SPOILER) Lazar je první kniha ze série, při které se ve mě objevila potřeba se "z toho vypsat". Knížka jako taková není špatná, čtení ubíhalo svižně navzdory několika zbytečně dlouhým popisným pasážím (je to jen můj pocit, nebo s každou knihou v sérii přibývají?) a kniha byla napínavá. JENŽE.. připadá mi, že autoři mají nějaký problém se švédským policejním sborem. Jediný schopný (až skorobůh) je Joona, ostatní policisté se v kontrastu proti němu bez problému nechají amatérsky zabít kdejakým civilem, jako by neměli žádný výcvik a zkušenosti (viz tady šáhlá matka se sekyrou) - ale to mě štvalo už i ve Stalkerovi, a to nemluvím o Lovci králíků, kde pár amatérských pašeráků (navíc způlky duševně chorých) takřka zlikviduje speciální zásahovou jednotku i s vrtulníkem. Jednoho z nejlepších kriminalistů (asi bohužel jen kancelářskýho, ale pak nevím, proč leze do terénu) zabije jen tak mimochodem fotřík s brokovnicí a tvrdá Saga s sebou navzdory speciálnímu výcviku (včetně psychologického) nechá cloumat jak s hadrem. Nesmrtelný Jurek Walter i s jednou rukou v pohodě přemisťuje válce od kombajnu a zneškodňuje pasti nastražené ostříleným vojenským profesionálem, díky kterýmu sice Joona umí hodně ze svých triků, takže by měl být top, ale Jurek ho smázne během minuty. V průběhu knihy napětí gradovalo a jak různý lidi umírali, člověk si říká něco ve stylu, že zastřelit Jurka by bylo pro tu jeho zvrácenost skoro milosrdný, protože pak už nebude muset nijak trpět. Jasně, že Jonna je skrznaskrz klaďas, takže zabíjí "férově", ale čekala bych aspoň něco ve stylu "hastalavista ty hajzle". Mno konec rozpačitý, Jurek de facto vyhrál. První knihy ze série byly super a líbila se mi i jejich uvěřitelnost, takhle kniha už mi místy přišla, že přecházela do žánru sci-fi. Takže tři hvězdy.
Zapomenuté šaty
Riikka Pulkkinen
(SPOILER) Ke knížce jsem se dostala náhodou, když jsem v knihovně projížděla police a narazila jsem na pruhovanou obálku, která se hodila do čtenářské výzvy 2021. Nemůžu říct, že bych knížku přečetla jedním dechem. Někdy jsem se do čtení musela i nutit, ale nechtěla jsem to vzdát. Příběh byl hutný a náročnější na pozornost, pokud měl čtenář odhalit jeho hlubší vrstvy. Původně jsem přemýšlela o 3 hvězdách, ale nakonec dávám 4, protože ve mně příběh zanechal docela silné pocity a potřebu o něm i po přečtení přemýšlet. Když teď přemýšlím nad tím, že jsem u komentáře zaškrtla políčko spoiler, říkám si, že i když se tu zmíním o tom, co v knize bylo a o jejích postavách, není moc co vyzradit, protože žádnou „wow“ zápletku děj neobsahuje. Jde o vyprávění o vztazích a pocitech. Příběh Eevy byl krom toho psán takovým zvláštním stylem, skoro až metaforickým, alegorickým. Až po přečtení knihy – a potom co jsem zběžně znovu prolítla první kapitoly - mi došlo, že není úplně jasné, nakolik byl příběh Eevy autentický, a nakolik šlo o Anninu představu (ráda vymýšlí příběhy), do níž zakomponovala svoje vlastní prožitky. Některé části ale určitě „skutečné“ byly, protože ovlivnily život Anniny matky, o kterou se Eeva v dětství starala, a často jí matku nahrazovala. Závěr je ponechán na čtenáři samotném. Ani s jednou z hlavních postav jsem se nedokázala moc ztotožnit, či si je oblíbit, na jejich příběh jsem nahlížela spíš s odstupem. Ostatně, všichni ze tří aktérů milostného trojúhelníku měli tak trochu máslo na hlavě. Ani to mi ale nezabránilo vžít se do emocí hlavních postav a zkusit pochopit jejich pohnutky. Rozhodně jsem zde našla zajímavé momenty, které člověka nutí k zamyšlení. To, že v příběhu chyběly wow zápletky mi vůbec nevadilo. Sám život takový ostatně většinou není. Já mám prostě ráda obyčejná a uvěřitelná lidská dramata.
