Latral
komentáře u knih
Tunel do nebes
Robert A. Heinlein
Je to od Heinleina, takže jak jinak než paráda. Jen se mi potvrdilo, že autor byl dost drsný. Vždyť načrtl společnost, kde jednou z nejdůležitějších školních zkoušek bylo přežití na cizí planetě, při které zkoušený mohl snadno natáhnou bačkory, ať už z neznalosti povahy nebezpečí, jež čekalo na planetě, nebo protože tam neplatily lidské zákony a z toho důvodu nebezpečí hrozilo i od spolužáků.
Sinusoida 26
Josef Pecinovský
Tak z planety Perla by člověk chytil pořádnou sinusitidu. V zásadě mi nevadí, když se nedozvím všechno. Víc se to pak podobá realitě. Prostě některé nesmírně složité problémy, které v jiných knihách jsou překonány, jako mávnutím kouzelného proutku, zde zůstávají nevyřešeny. Nicméně zde také chybí kvůli tomu nějaká nosná sc-fi myšlenka, proto si myslím, že by určité otázky zodpovězený být měli, i když by odpovědi poté byly asi hodně za vlasy přitažené. Samotnému boji výpravy s planetou a členů mezi sebou, není co vytknout.
Ztracené město
Alec Palmer (p)
No napíšu jen to, že někteří hrdinové by v půlce knihy museli umřít na fyzické vyčerpání. Na konci příběhu by měli zlomené všechny kosti v těle a některé i vícekrát.
Sirotčinec
Robert Buettner
Pokud doporučit nějakou space operu, tak Sirotčinec dostává přednost před ostatními. Největší známkou je jeho vtipnost. Četba tohoto titulu mi zvedla náladu a tento pocit ze čtení mi nadlouho utkvěl v paměti.
Existence
David Brin
Existence je velkolepé komplexní dílo, u kterého si nedokážu představit, že by zklamalo skalního fandu sci-fi a lze ho určitě právoplatně zařadit mezi orientační body tohoto žánru. Jedná se sice o jednu knihu, ale rozsahem připomíná spíš knižní sérii, kde najdete napínavý příběh a akční vsuvky dále v reálném světě diskutované koncepty vysvětlující Fermiho paradox, způsoby zániku lidstva a humorné vyzvi číhalům.
Komplexita románu někdy vyvolává pocit topení a všechno ředí, tak asi ne každého bude bavit všechno, ale to není důvod ubírat hodnocení. Například z počátku bylo matoucí to blábolení autistů, než se člověk zorientoval.
Filadelfský experiment
Velitel X
Tenkrát když vyšla, jsem si ji cíleně koupil, protože miluji záhady a byl jsem nekritický. To první mi vydrželo, ale to druhé ne. S přibývajícím věkem jsem zjistil, že velmi málo záhad obstojí a lez je nazvat záhadami. Je to i tento případ Filadelfského experimentu. Nestojí za pozornost. Pišu to tu proto, že jsem zrovna odeslal onu kdysi zakoupenou knihu zájemci. Knihu jsem prodal, ale kupujícího lituji. Pokud rovněž přemýšlíte o tom, že si ji seženete, tak se na to raději vykašlete, ledaže byste si ji chtěli přečíst jako freak show.
Kulový blesk
Liou Cch'-sin
Autorův styl se tak výrazně odlišuje od všech, že nemá jinde žádnou obdobu. Proto mi jeho knihy připomínají zlato. Jsou neuvěřitelně přitažlivé a je jich málo.
Pacient číslo jedna
Leonard S. Goldberg
Na thriller z lékařského prostředí je zápletka dost netypická. A to je dobře, alespoň se od ostatních odlišuje a nemáte pocit, že už jste to někdy četli.
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
Vcelku se mi to líbilo až na tu délku. Je to taková sympatická sci-fi pro dětí. Pochopitelně nesnese srovnaní s knihami hard sci-fi, co mám v oblibě, ale změna občas prospěje.
Z vědeckotechnického hlediska mě naštvalo, že tam terbium vydávali za platinový kov. A podivná byla i věta: "...na dráze, která by byla geostacionární, kdyby těleso nemělo vázanou rotaci!"
No ale co čekat od autora, jež předtím psal fantasy, ve které si může vymýšlet, jak se mu chce.
Věk supernovy
Liou Cch'-sin
Naprosto vynikající dílo napsané velmi příjemným stylem s nezaměnitelným rukopisem autora. Popisuje, co se stane, když dáte moc všem i nezralým, kteří nejsou schopni učinit zodpovědná rozhodnutí a k tomu je jich většina. Tak špatné hodnocení tady nechápu. Ve Farmě zvířat vystupují metaforická zvířata a nikomu to nevadí. Proč by tady mělo vadit škobrtnutí dětského světa. Popsaná společnost navíc není šílenější, než ta vykreslená v knize Stroj času od Wellse.
I když se autor zaměřuje hodně na sociologické aspekty, kniha se drží opravdové sci-fi linie milionkrát pevněji než jiné, které to mají v popisu.
Co se týče stížností na agitku, je nutné si uvědomit, že dětská společnost v Číně přešla do demokratické podoby v té nejpřímější formě. Proti samovolnému vzniku nového zřízení nebylo zasaženo a nezaniklo ani v době následného rozkvětu. Z tohohle by musel trefit šlak každého zapáleného cenzora. Liou nejspíš jen citlivě manévroval.
