laura komentáře u knih
Tak tohle byla super jízda! 'Cetla jsem podruhé po více jak deseti letech, ale užila jsem si to stejně, jako když jsem tuto knihu četla poprvé. Vtipná, napínavá, jiskřící přesně tou správnou dávkou romantiky, abyste se nezačali nudit. Myslím, že po nějaké době bych si klidně dala říct i potřetí. Ano, tahle adrenalinová jízda stála za to...
Svým způsobem úchvatný, i když poněkud zdlouhavý příběh. Přesto fascinující. Trevelyana jsem milovala i nenáviděla, Harry, zpočátku nadutý pitomec, mile překvapil. Nyssa si mě získala a Uličnice, ta neměla chybu.
A Claire? Měnila se s průběhem ubíhajících stránek stejně jako její pohled na Trevelyana, jejich vztah, její city. Její boj se sebou samou mi trhal srdce. Nemohla vyhrát. Ale ještě to nevěděla...
Snový, hravý, úsměvný příběh rozmazlené Carrie, která se rozhodne jít za svým snem. Taková jednohubka pro volné odpoledne...
Oddechový příběh, který přečtete na jedno zakousnutí.
Přečteno za 3 dny. Příběh byl čtivý, místy sice předvídatelný, ale dokázal i překvapit. Žádná z postav nebyla jen kladná nebo záporná, byli to prostě lidé, se všemi svými chybami a nesplněnými sny. Lidé, kteří se snažili bojovat o to, co jim osud chtěl vyrvat... Lidé, které musím obdivovat za to, že se nevzdávají ani ve chvílích, kdy by to jiný vzdal...
Nejspíš nejlepší kniha této autorky, kterou jsem zatím četla.. Příběh Francesky a jejího otce, jejich boj za zachování si hrdosti, touha nevzdat se svých snů a rvát se o ně s nepříznivým osudem, všechny ty bolesti, odvrácená tvář života i naděje, která se za tím vším skrývá mě prostě uchvátily...
Upoutala mě především nádherná obálka... Příběh jsem zpočátku moc neprocítila, protože dvanáctiletá hlavní hrdinka je mi už zřejmě příliš vzdálená. Ale pak mě zvrat v ději překvapil a kniha mě začala bavit. Druhá polovina je napínavá, akční, děsivá a překvapivá svými zvraty. Ne všichni, které považujeme za přátele jimi jsou... Ne všichni, které považujeme za nepřátele, se jimi stanou... Myslím, že při čtení této knihy se nakonec nebudou nudit ani starší ročníky (jako třeba já)...
První díl to nepřekonalo, ale ono se to asi nemůže srovnávat, protože to bylo zase úplně jiné, jinak krásné. Nabité napětím a adrenalinem až do konce. Docela mě naštvalo, že posunuli termín vydání 3 dílu, protože bych se do něj nejraději pustila hned teď :)
Myslím si, že kdyby kniha byla o polovinu kratší, šlo by o další napínavý a strhující příběh mé oblíbené autorky, jenže... Musela jsem se opravdu nutit, abych tuhle knihu dočetla (a to ty předešlé jsem všechny četla už podruhé). Nebýt toho, že jsem se nakonec nějak doplácala k prostředku, asi bych to i vzdala... Začátek byla pro mne hrozná nuda, nuda, nuda... Nekonečné popisy, nekonečné rozhovory, které mě nedokázaly zaujmout - a pak to, co se dělo hlavní hrdince, to mě mělo děsit? No nevím... Každopádně, konec to maličko zachránil, ale rozhodně se k této knize už nevrátím.
Začátek mi připadal příliš zmatený, vleklý a moc neuvěřitelný, ale... Pak prostě přichází to ale.. Knihu jsem četla už podruhé - a i tak mě autorka dokázala zmást natolik, že jsem podezřívala někoho zcela jiného... Tomu se říká umění psychologie a proto tuto nenápadnou českou autorku řadím k těm TOP, kam se hrabou někteří autoři tzv. thrillerů... Kromě její poslední knihy, kterou teprve budu číst, jsem všechny její předchozí knihy četla podruhé - a až na Zasloužíš si smrt! (kde jsem si pamatovala děj i vraha) mě prostě tahle spisovatelka dokázala napínat a mást i napodruhé tak, že jsem na konci udělala jedno velké: Wow... Cože? Ano, Zdenka Hamerová psát prostě umí... Tři hvězdičky pouze za ten zdánlivě nezáživný začátek, ale vydržte, děj se zvrtne tak, že nakonec tahle kniha bude patřit k těm, ke kterým se rádi vracíte...
Ačkoli téměř všechny komentáře nejsou tak příznivé jako u dalšího dílu (Půlnoční setkání), mě tahle kniha bavila víc než 2 díl... Hlavně tím, jak byla vtipná, nebo spíš jak vtipné komentáře a sarkastické poznámky trousil Lucien Balfour :)
"Ještě jsem kvůli nikomu neztratila rozum..." - "Nemůže ztratit něco, co nevlastníte..."
Nebo: "Co se děje? Skoro to vypadá, jako by mě někdo unášel?" - "Takové štěstí bohužel nemáme...."
Prostě, romance okořeněná skvělým humorem autorky, kterou právě z tohoto důvodu mám ráda. Některé její knihy jsou horší, a některé lepší. Tahle patří rozhodně k těm lepším...
Nedočetla jsem. Ale že je to Remarque, tak alespoň ta jedna hvězda. Šíleně rozvleklé, nezáživné, bez jiskry. Příběh trošku o ničem...
Bože, to mě nebavilo. Příběh byl plný inflace, neplatných peněz, bezmocnosti, hladu, bídy, bolesti a především nudného stereotypu . Žádná víra, že se to někdy změní. Jen boj ode dne ke dni, přežít další hladovou noc, přežít další nekonečný, bolavý den...
Tohle mě nechytlo...
Šokující, brutální, nelítostné, mrazivé. S ničím podobným jsem se zřejmě ještě nesetkala. Myslíte si, že se to nemůže stát - ale ono se to stane. Myslíte si, že tohle by přece nikdo neudělal - ale přesto to někdo udělá. Myslíte si, že to musí dobře dopadnout - ale... ?
Syrová krutost, střet civilizace s barbarstvím, chvíle, kdy člověk přestává být člověkem a stává se z něj zrůda. Kdy žít bolí. Kdy umřít je vysvobození.
Asi za vše mluví tyto slova:
Já nejsem děcko, nebudu se modlit,
nechci se kát a litovat svých činů.
Tisíckrát horší zločiny bych spáchal,
kdybych jen mohl...
Bolavé....
Už si vůbec nevybavuji děj, jen vím, že se mi to hezky četlo a že mě to bavilo. Takový průměr.
Až po mnoha letech jsem v knihovně narazila na volné pokračování knihy Veselá Zuzanka. S nadšením jsem se do příběhu ponořila - a zjistila jsem, že už to zkrátka nějak nebylo ono...
Možná za to může věk nebo prostě jen to, že některé příběhy by pokračování mít neměly. Každopádně to pro mě bylo velké zklamání...
Asi jsem už mimo dosah, ale tohle mě nudilo. Děj mi v paměti neuvízl. Jen vím, že už jsem si přála, aby byl konec. A to jsem se na ni tak těšila...
Zklamání. Po nadšení z předchozích knih jsem se vrhla na tuto - a myslím, že jsem to ani nedočetla. Nezaujalo mě to, nudilo mě to. Možná nebyl ten správný čas, možná jsem měla příliš velká očekávání. A možná příště budu hodnotit jinak. Zatím ale ne.
Povídky zkrátka nejsou moje parketa.
Jako jedinou od této autorky jsem tuhle knihu četla už dvakrát. A stejně se mi zdá ze všech, které jsem dosud přečetla, nejslabší...
Vadily mi hrozné skoky v ději, které nebyly oddělené ani odstavci. V jedné větě čtete o Roweně, v té další jste najednou jinde a řešíte problémy Topaz. To mě hrozně od čtení odrazovalo a těžce jsem se dějem prokousávala.
Ale bylo to čtivé, napínavé, intriky prosáklé, bylo to překvapivé, plné skandálů, vášně, lásky a zrady. Co nejsnáze roztříští přátelství dvou žen? No jasně: chlap! :)
Každá z hlavních hrdinek měla své dobré stránky, ale i ty špatné. Každá se během příběhu formovala. Na konci najednou stály dvě ženy, které byste už téměř nepoznali. Obě ušly dlouhou, strastiplnou a bolestnou cestu plnou ztrát, utrpěných šrámů, plnou zklamání a bojů o své místo na slunci. Ale také plnou naděje.
Protože kdo se nevzdá, vítězí...
Tak tahle kniha byla vážně dobrá. Hrdinka, zpočátku ufňukaná, ušlápnutá a ovládaná, se mění v ženu, která zná svou hodnotu a umí se s životem pořádně porvat.
Jo, moc se mi to líbilo. Fandila jsem jí. A na konci jsem si přála nakopat mu prdel stejně jako to udělala Diana... Chlapi jsou někdy pěkní neřádi :) Jenže my ženské taky umíme být intrikánky :)
Takže, milí pánové, dejte si pozor na ženskou, kterou zradíte. Odpouštíme velmi zřídka a pomstít se umíme s grácií...
Krásná, poutavá obálka - tak za to dávám jednu hvězdu. Příběh mě nezaujal, nic z něj ve mě nezůstalo. Kdysi jsem knihu koupila pro svou dceru a přemítala nad tím, proč leží nepovšimnutá v její knihovně, ačkoli jiné knihy hltala jako divá...
Pak jsem se jednoho dne rozhodla, že si to tedy přečtu alespoň já. A tak, jak se obvykle do čtení nutit nemusím, tady jsem musela. Divné, nezáživné, nudné. Příběh bude patřit mezi ty, které mi v paměti neuvízly a k nimž se nikdy nevrátím.