laura komentáře u knih
...někteří lidé zůstanou sami bez ohledu na to, jak dobré mají srdce nebo kolik mají lásky na rozdávání...
To si myslí i Linus Baker, sociální pracovník odboru pro magickou mládež. Potom je však vyslán na inspekci na ostrov Marsyas - do domu v blankytně modrém moři...
Lidé se bojí toho, čemu nerozumí. A jejich strach se mění v nenávist z důvodů, které ani oni určitě neumí pochopit...
I ti nejodvážnější se mohou občas bát, nesmíme ovšem strachu podlehnout...
...aby vyhodnotil, jestli se tamní sirotčinec má zavřít nebo ne. A aby zjistil, jak moc jsou tamní děti nebezpečné. Jenže zjišťuje, že jsou především jiné. Tak moc jiné... než očekával.
Uzamykáme se do svých malých bublin, a i když je svět rozlehlý a tajemný, naše bubliny nám brání ho vidět.
Jsme tím, čím jsme, ne kvůli svému původu, ale kvůli tomu, jak se rozhodneme se svým životem naložit. Nedá se to zjednodušit na černou a bílou. Ne když existuje tolik odstínů šedi...
Na věci, které máme rádi, bychom si vždycky měli udělat čas. Pokud to neuděláme, můžeme zapomenout, jak být šťastní...
A Linus Baker najednou zjišťuje, že do téhle chvíle vlastně nežil. A že žít je příjemné, když máte proč...
... ty nejméně očekáváné věci můžeme najít, když je vůbec nehledáme...
Asi jsem přišel o rozum. Není to báječné?
Krásné. Čtivé. Dechberoucí. Dojemné, něžné, originální a snivé. Zároveň i krutě realistické. Výjimečné - stejně jako ty děti. Milujete je - a chápete. Chcete tam být s nimi. Vyrážet za dobrodružstvím, smát se i brečet.
Hudba je všude. Jenom se musíte naučit naslouchat...
Tenhle příběh je sondou do duše všech, kteří se do něj odváží ponořit. Je zajímavý tím jak moc je jiný. Od první strany mě bavil autorův sarkasmus a postřehy. Vtipné, trefné, bolavé, křehké. Jako duše všech dětí všude na světě. Jako duše nás všech - pokud se nezatvrdíme. Krásné, tak krásné, že se mi ani nechce odcházet...
...to však bylo na přáních zvláštní. Někdy k jejich splnění stačilo udělat první krok...
Půjdeme? Nebo zůstaneme stát? To už je na každém z vás...
Zatímco se dál pohupovali do rytmu písně, kterou slyšeli jen oni, slunce se ponořilo za obzor a v tomto malinkatém koutě světa bylo všechno v pořádku.
Nechtěl bys být tady?
Někdy je načase zahodit všechna pravidla. A vidět svět plný barev. Svět štěstí a radosti. Každý takový svět hledáme v něčem jiném. A ne vždy ho najdeme. Ale důležité je nepřestat hledat...
...nechtěl bys být tady?
Já ano.
Bolavé a kruté - a přitom krásné. O lásce, smrti, vášni i obětování se. O pýše, marnivosti a nevděku.
Bylo nebylo - kdysi dávno v jedné zahradě žil jeden slavík...
Krásný příběh plný bolesti, smutku a marnosti. Četla jsem už mockrát - a nikdy to nedám. Vždycky mě to rozseká. Jako by mi trny zvolna vrůstaly do srdce...
...v životě se stávají věci, které člověk nečeká, které neplánuje a kterým nedokáže zabránit. Jejich příběh neskončil, jak by měl. Já ale vím jistě, že by jej rádi prožili znovu, i ten konec, jen kdyby to znamenalo, že by mohli mít i stejný začátek...
Nádherná obálka. Trošku předvídatelný příběh, nicméně tak čtivý, že vám to ani nevadí. Napínavé, milé, zajímavé, návykové. Od první strany se to prostě dobře čte. Většina zvratů se dala předpokládat, ale konec překvapivý byl. A to jako dost. Hlavně ten přerod z nejisté, trošku zakřiknuté dívky v sebejistou, chladně odhodlanou ženu mě zaskočil...
Zrada, násilí, surovost, krutost, bezmoc, ale i odvaha, láska, statečnost a odhodlání. Snaha vymanit se osudu. Nevzdat to. Bojovat. A hlavně - přežít...
Příběh plný intrik, špatně skrývaných tajemství, nenávisti i zášti. A zároveň plný naděje, víry i hluboké vnitřní síly člověka, který už nemá co ztratit.
Nebo že by přece jen?
Dusit v sobě zatrpklost, lítost a vztek je stejné jako zadržovat dech. Nakonec tě to zadusí...
Neuvěřitelně čtivá kniha o síle lidského odpuštění, o víře a naději, o nezdolnosti poddat se svému osudu, o osamění, bolesti, nepochopení a křivdě. Bolavý příběh dívky, kterou všichni opustili a ačkoli jsem s jejím chováním leckdy nesouhlasila, přesto jsem ji chápala.
Příběh o obyčejném lidství, o úctě - či neúctě jednoho člověka k druhému, o ztrátě, o zradě. Co může jeden člověk vydržet? Kde je hranice, než - doopravdy - zešílí? Jakým právem rozhodujeme o životech druhých? Jakým právem si myslíme, že jsme ti lepší?
Bolavé, emočně náročné a konec mě totálně rozbil. Tolik bolesti. Tolik osamění. Život, který protekl mezi prsty. Dívka, která ztratila právo žít, milovat, doufat...
Protože čas vám už nikdo nevrátí. Naději možná neztratíte, ale stejné možnosti už nenabízí. Za mě je to příběh o neskonalé odvaze a vnitřní síle člověka, který bojuje sám proti všem - a přesto dokáže odpouštět...
Ke knize mě přitáhla obálka. Je nádherná. Příběh, který skrývá, je všechno možné jen ne krásný. Možná v něm ale krásu najdete. Schovanou pod mnoha vrstvami lásky, strachu i hrůzy, pod vší tou bolestí, odhodlaností, touhou žít a přežít...
Je to příběh o odvaze, vině, lásce, trestu a pokání. O tom, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Že každá věc má svůj rub i líc. Že vidět stejně neznamená vidět stejné...
Příběh o nezměrné lidské bolesti i křehké naději, o hledání, víře a odpuštění. Ale především o lásce. O lásce člověka k člověku, o tom, co jsme ochotní obětovat, abychom druhého učinili šťastným...
Vánoční romance, kterou doporučuji číst opravdu v předvánočním čase. Sníh, ticho, tmavé nebe poseté milionem vzdálených hvězd... Atmosféra něčeho neuchopitelně nádherného z téhle knihy přímo dýchá a než si to stihnete uvědomit - pohltí vás.
Ano, téměř od první stránky je jasné, jak to skončí, ale to nic nemění na tom, že je to skoro pohádkově laděný vánoční příběh, který se velmi dobře čte a u kterého se i zasmějete. Mně se to líbilo. A leckdy mě vývoj děje i překvapil, ne všechno bylo předvídatelné, i když to tak na první pohled vypadalo...
Krásné, milé, čtivé, opravdové a hřejivé. Úplně jsem před sebou viděla ty domečky, zapadané sněhem, a neměnné kouzlo vánoc, které přichází rok co rok, aby nás ztišilo, zklidnilo, naplnilo vděčností, láskou a štěstím...
Temné, zvrácené, strašidelné. Plné napětí, zmatků, záhadných zmizení, bolesti a touhy vědět. Když ztratíte vzpomínky, jako byste ztratili všechno - i svůj život. Už vlastně nežijete, jen přežíváte.
Kdo je muž, kterého vyplavilo moře? Proč se k němu nikdo nehlásí?
Muž bez minulosti nemá nic. Nemá jméno, domov ani rodinu. Jako by nikdy neexistoval.
Chybíš mi... Odpusť... Mrzí mě to...
Zajímavý, neotřelý námět. Příběh nabitý emocemi, překvapivými zvraty i bolavou tíhou viny. Příběh, který nás zavede nejen hluboko do minulosti, ale také do světa obestřeného mystickými bájemi, strachem, do městečka na úpatí hor, kde se zastavil čas...
Bolestný příběh muže, který se snaží zjistit, kým byl, ale zjišťuje, že někdy je lepší zapomenout - a nikdy se nedozvědět, co se skrývá za zavřenými dveřmi minulosti...
Kniha se nečte lehce. Musela jsem si zvyknout na autorův styl vyprávění, ale když to do sebe konečně začne zapadat, je to mazec. Zajímavý, neotřelý příběh o hledání sebe sama, o odkrývání minulosti, o chybách, omylech, bolesti i o naději. Příběh, který přináší spoustu otázek a jen málo odpovědí.
Které dítě přežilo havárii letadla - Lyle Rose nebo Emílie? Komu miminko, zázračně nalezené na úpatí hory, vlastně patří?
Příběh o tom, co všechno můžeme ztratit, i o tom, co můžeme získat. Všechny odpovědi máme v sobě - jen je musíme umět hledat. Někdy to trvá jen chvíli a někdy celá léta, než najdeme uspokojivé odpovědi na otázku: Proč? A někdy je nenajdeme nikdy. Některé otázky mají prostě zůstat nezodpovězeny...
Srdcovka. Nedávno jsem četla po stopadesátépáté a vůbec nevadí, že pohádkám jsem dávno odrostla. Pořád se mi líbí. Pořád mě baví. Pořád ten svět chci navštěvovat.
Co já se těžkých břemen nanosím,
co já se o kus chleba naprosím¨
- a jiný ani pírko nezvedne
a má vše, všechno, nač jen pohlédne...
Je jiný a přec není jiný,
jsme oba z téže sprosté hlíny
a oba stejně umřem nakonec...
Kdo rozsoudí tu jednoduchou věc?
A pořád, i po těch šílených letech, si to pamatuju...
Krásné, laskavé, moudré příběhy, které nestárnou.
Tuhle knihu jsem četla až po maturitě. Narazila jsem na ni v knihkupectví a koupila si ji.
Nádherná, syrová, bolavá, krutá. A přesto plná naděje. Toho věčného boje o každý další nádech, o každý další východ slunce.
Rvalo mi to srdce. A ten konec? Ten mě rozsekal...
Takhle jsem u knížky asi ještě nikdy nebrečela. Takhle jsem se ještě nikdy nestyděla, že člověku dokážou nejvíc ublížit zase jen...
...lidé...
Temný, ponurý příběh, plný mlhy, tajemství, hrdlořezů, pokladů, ale i lásky. Plný těch tápajících krůčků, kdy k sobě dva lidé nachází cestu, váhají, pochybují, nevěří a přitom už jsou vlastně lapeni :)
Mně se to líbilo. Nevím, jestli bych si to někdy přečetla, kdybych předtím neviděla stejnojmenný seriál. Ale nakonec musím konstatovat, že kniha byla stokrát lepší.
Mrazivá atmosféra, syrová, nepřikrášlená, a přesto tak podmanivá. Plná chladu, deště, nelítostného osudu a zároveň i naděje, krásy a něhy. Krásné.
Za mě výborné. Skvěle propracované, napínavé, čtivé. Od první do poslední stránky nabité tajemnem, mrazivou atmosférou, nečekanými zvraty a stejně tak nečekanými odhaleními. Četlo se to skvěle. Nemáte kdy se nudit, nemáte kdy pochybovat. Ale stejně to děláte - pochybujete. O sobě, o něm, o tom, co bylo, o tom, co je. O pravdě, o lžích. Naprosto úžasně vystavěný román, kdy nelze nic předpokládat, protože skutečnost je všelijaká, jen ne předvídatelná...
Asi jediná kniha, kde hlavní ženská postava nemá jméno :)
Tahle kniha patří k těm, na které nezapomenu. A ke kterým se, snad, někdy vrátím...
Mrazivé, tajemné, plné nevyřčených tajemství i záhad, plné lží a polopravd. Velice čtivé. A velmi překvapivé. Na konci mi vážně spadla brada - a to se mi obvykle nestává. Autor mě dokonale zmátl.
Napínavé, nabité překvapivými zvraty a stejně tak překvapivými odhaleními, plné mrazivé hrůzy, skoro jako byste mrtvé slyšeli opravdu šeptat ve větru...
Mě se to líbilo, dokonce ještě víc než Hon na mrtvého. Zápletka uvěřitelná, vygradování skvěle načasované. Od knihy se nedalo odtrhnout. Hned se vrhám na další díl...
Za mě naprosto skvěle vystavěný příběh, který mě dokázal překvapit, udržet v napětí od první do poslední strany, který mě bavil a ze kterého mě mrazilo... Doporučuji!
Tak tohle byla jízda! Naprosto mě to pohltilo. Od první stránky čtivé, napínavé, bolestně trýznivé. Hluboce pohřbená tajemství, odvrácená tvář sebe samých, ta hrozivá, bezedná propast temnoty, kam se odmítáme podívat, protože to, co bychom tam mohli najít, nás děsí...
Fakt jsem si to užila. Tu krkolomnou jízdu plnou překvapivých, nečekaných zvratů, plnou napětí, nebezpečí, bolesti i krutosti, plnou jizev a skrytrých šrámů. Kam až je člověk schopen zajít, pokud ztratí soudnost? A je vůbec něco, co ho pak zastaví?
Někdy ďábla zastavit nedokážeme. Ale můžeme ho prostě...
...zabít... (pokud se nám to podaří)
Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko. Za zahradou mezi poli pípá pípá nožky bolí... Ve vysokém obilí bude večer za chvíli...
Tuhle pohádku jsem objevila až v dospělosti a po mnoho večerů mně i mým dětem dělala společnost. Krásná.
Za mě plný počet... Ano, možná je to už překonané, ale stejně. Má to v sobě naléhavost, bolest, smutek. Z knihy čpí osamění a prázdnota, jako by člověk šel po poušti a nedohlédl na konec. Jako by před ním ležel jen písek, výheň a nekonečná, bolestivá pouť.
Hrdinové betonové zahrady kamsi směřují - jen neznají cíl. Neví, kdy dojdou na konec a neví ani, jestli tam dojít chtějí. Život je překvapil, zaskočil v nejméně vhodnou chvíli a oni s ním bojují tak, jak umí.
Když jsem tuhle knihu četla poprvé, šokovala mě a přiznávám, že mě svou tématikou i lákala. Bylo to zkrátka něco jiného, něco, o čem běžně nečtete. Po téměř patnácti letech v ní vidím víc než jen to. Vidím snahu prostě nějak přežít. Nejde přece o to, jakým způsobem toho dosáhneme - jde jen o to zůstat naživu. Jedno jak.
K zemi mě však tlačila marnost toho počínání. Protože čtenáři je od počátku jasné, že tohle zkrátka dobře dopadnout nemůže...
Už bych nespočítala, kolikrát jsem tuhle knihu četla... Ale vždy za pár let ji znovu vezmu do ruky a nechám se tou atmosférou pohltit. Je neopakovatelná, stejně jako její hrdinové. Poprvé jsem tuto knihu četla ve 14 tajně, protože dle mých rodičů byla příliš děsivá... Děsivé spíš je, jak se člověk z mladé, dychtivé dívky toužící po lásce dokáže změnit v monstrum, které neuznává žádné hranice a domnívá se, že mu všechno projde - jen proto, že patří mezi šlechtu? Každopádně tahle kniha pro mě svoje kouzlo nejspíš nikdy neztratí, a to mi připomíná, že už je to pár let, co jsem ji četla naposledy - možná je načase uskutečnit další setkání s Čachtickou paní ;)
Spoustu věcí o lásce se dozvíte, až když zakusíte tu opravdovou. Nejlepší láska není něžná a sladká a plná srdíček a pikniků. Není roztomilá a božská.
Skutečná láska je drsná. Skutečná láska se nikdy nevzdává.
Příběh o lásce, zodpovědnosti, pochybnostech, smutku, přátelství a baseballu. O dětské duši, obětavosti, odhodlání i kráse všedních dní. O tom, že nikdy nevíme, co nám osud nabídne, čemu budeme muset vzdorovat a co budeme muset odžít.
Slova jsou občas jen slova a nemusí znamenat nic zvláštního.
Něžný, citlivý příběh o jedné ženě, dvou malých chlapcích, jednom nepřístupném trenérovi baseballu, staré paní a jizvách, které ukrýváme hluboko v sobě. O tom, že do srdce nikomu nevidíme. A že někdy nezáleží na tom, že padáme - hlavně, když se vždycky zvedneme.
KRÁSNÉ.
NĚŽNÉ.
ÚSMĚVNÉ.
A OPRAVDOVÉ...
A místy hodně bolavé.
Ale takový už je život...
Čtivý, nepředvídatelný a překvapivými zvraty nabitý příběh o jednom agentovi FBI, jednom zločinci, který celý život unikal před spravedlností, jedné zlomené ženě, jednom reportérovi, vraždě, domku na pláži a nových šancích. O lásce, vášni, lžích a přetvářce. O vině, smutku, osamění i nočních můrách. O touze zapomenout. O naději, křehkosti lidské duše i křivdách, které si neseme v sobě.
Nevšední téma čtyřicet let starého zločinu, bravurně vystavěné napětí, nečekaná odhalení a kapka romantiky. Jedna z těch NEJ od této autorky.
DOPORUČUJI.
Šťastný princ, Slavík a růže, Jedinečná raketa, Sobecký obr, Oddaný přítel, Hvězdné dítě, Rybář a jeho duše, Mladý král...
Všechny ty časem zaprášené příběhy jsou svým způsobem krásné, s nevyřčeným poselstvím, bolavé, upřímné, kruté - jako zrcadlo, do něhož nahlížíme a pokaždé v něm vidíme něco jiného.
Svět obnažený až do morku kostí, závist, zlo, intriky, ale i soucit, láska a čisté přátelství. Dobro a zlo na miskách vah. A záleží jen na nás, kam se váha zhoupne...
Krásná kniha plná ponaučení, krásy, něhy i naděje. A ten smutek a ta bolest k tomu tak nějak patří...