LauraNoah komentáře u knih
Opravdu krásná kniha od začátku do konce. Jedna z mála knih, kde jsem se ani chvilku nenudila a zvraty nesměřují k "americkému" happy endu. Celou dobu jsem si říkala, jak to asi bude dál a autor kapitoly vždy utne ve správnou chvíli a nechává příběh dotvářet naší vlastní fantazíí. Až později se dozvídáme, zda se to, co jsme si sami dokreslili, opravdu stalo. Konec nemohl být lepší. Za mě tedy TOP.
Doporučuji všem. Kniha, kterou by si měl každý alespoň jednou za život přečíst. Pokud někoho tato kniha bavila tak jako mě, doporučuji přečíst Obyčejní lidé (Judith Guest).
Nápad naprosto skvělý, to se musí nechat (připomínalo mi to film Vyměřený čas). Zápletka je na začátku trochu přitažená za vlasy (přesněji tedy chování hl. hrdinky, která se "chová dospěle", ale v některých chvílích udělá rozhodnutí, které vůbec neodpovídá jejímu věku a dosavadnímu chování). Začátek knihy velmi dobrý, od 1/4 trochu nuda, hl. hrdinka je najednou naivní a nedospělá, děj je extrémně předvídatelný, poslední třetina super, rozuzlení přichází s "happy endem", na který čekáme a doufáme v něj.
Osobně jsem z myšlenky, na které kniha staví, byla nadšená. Jen si myslím, že si s tím autorka mohla trochu více pohrát, vůbec by mi nevadilo více vedlejších dějových linek. Hodnotím 70%.
Krásná kniha, kterou jsem četla 2 dny z jediného důvodu - brečela jsem od začátku do konce a pro samé slzy jsem musela knihu v polovině odložit.
Příběh je jakýmsi připomenutím, čeho by si měl člověk vážit a o čem život je, a že přátelé mohou být lepší rodinou než rodina sama.
Toto je třetí kniha od autorky, kterou jsem četla a velmi mě baví její styl a náhodné míjení osob, které by spolu měly/mohly žít...
Jedinou hvězdu ubírám za velmi malý počet stran, přičemž je spousta popsána ani ne z poloviny nebo jsou listy zcela prázdné. Takže "reálně" má kniha ani ne 100 stran.
Začátek knihy byl velmi zajímavý. Bohužel "záhada" nakonec nebyla takovou záhadou a je prozrazena celkem brzy (a dá se očekávat). Chování rodičů mi přišlo nesmyslné a nereálné, ale budiž. Vykreslení cirkusu se mi líbilo, ale zase mě zklamaly nárazové skoky v čase (svatba a najednou už je dítě na světě). Knížka byla vcelku pěkná, jen bohužel příliš předvídatelná.
Kniha mě naprosto odrovnala hned od začátku. Tolik emocí na pár stranách, navíc "během 24 hodin" a tak živě popsat realitu zvládne opravdu málokdo. Měla jsem pocit, že mi někdo ukradl mozek a hodil ho na papír. Situaci, jako je tato, jsem sama zažila a nejhorší na všem je ta NEČINNOST OKOLÍ. Strach, že když vám pomůžou, potopí se s vámi na titanicu.
" A tak jen smutně z povzdálí sleduje, jak jí všichni kreslí na její tabula rasa (protože ta už dávno nepatří jen jí) - všichni kromě ní, a ona nemá sílu vstát a namalovat tam slunce. " L.L.
Já tedy bohužel nemohu hodnotit až tak kladně. První část skvělá. Druhá - no slabší, ale tam je "vysvětlení". Od třetí části je vše víc než průhledné a bohužel čím dál více předvídatelné. Připadala jsem si, že koukám znovu na Esmeraldu po 20 letech. Nejvíc mě zaujalo origami. Název knihy krásný, obálka také, ale příběh slabý, přeslazený. Poslední část jsem četla s naprostým donucením a neustále kontrolovala, když už bude konec. :( (spousta knih young adult má více "šťávy" než tento román pro ženy)
4 vzájemně se proplétající osudy lidí, čas se jakoby zastaví, když se jeden začne zajímat o osud druhého... Hezká ukázka toho, jak se na jednu věc dá dívat různě a jak se k tomu všichni staví jinak, ovlivněni svým vlastním životem. Velmi reálně popsané, přesto bez zbytečné omáčky... Jen škoda, že je kniha opravdu velmi krátká.
Čtvrtý díl pokračoval v duchu předchozích. Přečetla jsem asi půlku a pak se nutila další měsíc dočíst konec. A ten byl tedy velkým zklamáním. Na to, že autorka natahovala každou hádku na x stránek, tak nechutně přeslazený "happy end" byl sakramentsky velkým skokem v čase a podobal se dílu pubertální středoškolačky. Bohužel za mě velké, převelké zklamání.
Náhodou pohodové čtení, u kterého člověk nemusí drtit mozek a přemýšlet, kdo je vrah, ale nechá se unášet proudem... Skvěle vykreslený obraz dnešní společnosti, jak se jeden snaží dohnat druhého, i když to sám nepotřebuje a možná ani nechce, stejně jako nekonečná sobeckost a faleš lidí, kteří se nazývají přátelé . Mně se knížka líbila, i když to není "trhák".
ROZHODNĚ TOP. Ačkoli nejsem příznivec knih o soudním líčení a vraždách, kniha mě naprosto uchvátila. Téma autismu je zpracováno víc než dobře a je vidět, že J. Picoult rozhodně "nevaří z vody", takže jsem oproti jiným knihám nemusela přetrpět první stránky, abych se začetla...
Příběh je reálným obrazem toho, jak autismus ovlivňuje životy a osud celé rodiny. Rozhodně doporučuji a konec (ať už očekávaný či ne) je skutečnou třešničkou.
Jediné, co bych vytla, je zmínka o Rain Manovi... To ho při problematice autismu opravdu musí zmínit každý (a každý musí říct, že není jako rain man)? Nicméně to svědčí o tom, že tento film jen tak něco nepředčí :D
Nevadilo mi, že autorka až nadmíru používá nedokončenou výpověď, ale bohužel mi její psaní příliš nesedlo a měla jsem pocit, že čtu slohovou práci náctiletého. Pointa spíše směřovala k psych. nemoci, protože jsem chvílemi měla pocit, že malou Aničku vidí jen Lucie a hlavní hrdinka žije jakoby "v mlze". Knížky s tímto tématem mám celkově ráda, ale toto pro mě bylo dost slabé (čekala jsem rozhodně víc po přečtení těch chvalozpěvů níže).
Druhý díl je stejně vynikající jako první, jen za mě tedy musím říct, že mě více strhnul příběh Ashanti Muniru, děj nabírá na "rychlosti", takže je téměř nemožné se od knihy odlepit. Jediné, co mi malinko vadilo, byl zcela předvídatelný konec a chování hlavní hrdinky ze současnosti. (Kdyby v knize nebylo řečeno, kolik jí je, tak bych upřímně hádala 15 - dost si protiřečila... )
Velmi slušná prvotina... Mile mě překvapilo, že autorka nevsadila jen na slaďárnu pro náctileté a napsala příběh, který je sice řazen do četby pro dospívající mládež, nicméně se rozhodně nedá říct, že by nebyl určen i jiným věkovým kategoriím. Konec měl velmi slušně našlápnuto na psychologické drama. Jen samotný závěr autorka dle mého nedotáhla zcela do konce.
Při četbě posledních cca. 100 stran se mi vybavily dvě věci: 1.film - Prokletý ostrov 2. píseň a klip k ní od Placebo - Song To Say Goodbye.
Sáhla jsem po knize místo toho, abych se podívala na film... Teď se bojím podívat na film, protože jen podle upoutávek postavy neodpovídají popisu v knize.
Kniha mě osobně zaujala, ale není to taková "bomba", jak jsem čekala. Bohužel je velmi vzdálená realitě. Přesto - spousta toho okolo je reálná až moc. Jediné, co mi neskutečně vadí, je nesmyslná naivita Tessy. Neustále jsem měla potřebu ji vzít a pořádně s ní zatřepat :-) (div jsem si nezničila knihu)
Kniha má dvě dějové linie a nevím, jak ostatní, ale mě ihned napadlo, kdo je kdo... Chvíli jsem byla strhnutá spíše příběhem Ashanti, chvíli jsem hltala příběh ze současnosti. Trošku jsem se vrátila v době, kdy "frčely" telenovely typu Esmeralda, ale to rozhodně nemyslím ve zlém. Čte se to velmi rychle, tudíž doporučuji začít po zakoupení obou dílů :D
Po prvním dílu jsem byla nadšená a rychle jsem se vrhla na druhý, ale ouha... Zápletky byly naprosto průhledné a neustálé scházení a rozcházení se víc než otravné. Postelové scény budiž (ty autorka zvládý pěkně) - opravdu je to young adult četba?
Odhaduji, že tímto dílem si autorka dost pohoršila a minimálně polovinu čtenářů odradila.
Jelikož nemám ve zvyku přestat číst v polovině, vrhla jsem se na trojku, která je opravdu značně lepší!!!
Bohužel to zde nelze, ale dala bych tak 2,5 hvězdy, resp. 50% ze 100%.
Třetí díl "mile" překvapil... Naštěstí nebylo celých 700 stran jen o tom, jak se Hardin schází a rozchází s Tessou, protože jsem se bála, že zvládnu max. další 2 trapné rozchody a končím se sérií... Naopak konečně alespoň jedna ne zcela čekaná zápletka Tessa vs. Steph. Trojku rozhodně hodnotím lépe než druhý díl, po kterém jsem měla dojem, že Anna Todd zvládne popsat jen pubertální randění.
Tato knížka se mi dostala do rukou cca. před 10 lety a... není to sice "hit", ale hodně mě pobavily kapitoly, kde autorka popisuje návštěvu bezdětné ženy u matky dítěte. Naprosto reálné - bohužel. Po hodině s nedopitou kávou ( tedy v tom lepším případě - pokud jej dítě nevylilo) člověk vymýšlí argumenty, proč odejít tak brzy, jelikož z 10 "probraných" témat jste kamarádce nedopověděla ani jedno a stejně zjišťujete, že když přijdete příště, tak Vás nevnímala a ptá se Vás na to samé. Doporučuji přečíst všem maminkám i nemaminkám, a to z nejednoho důvodu (neexistují dokonalí rodiče a výchova dítěte není vždy procházka růžovým sadem...)
Po této knize jsem sáhla z jednoho jediného důvodu - zajímá mě to... Chtěla jsem vedět, jaké si člověk dělá poznámky pro sebe, jak vnímá ostatní pacienty a jak se vyvíjí léčebné metody s postupem času.
Krásná kniha... Proměny tygra mohou být nejdříve trochu matoucí, ale na konci je vše "vysvětleno". Nádherná romantika podaná netradičním způsobem, jakým to zvládne snad jen W. Saroyan. Četla jsem ji již několikrát a určitě ještě přečtu.
Jednoho tygra mám doma, a to ve všech podobách :-D