Lavinia komentáře u knih
Tak originální a přec podivné, a tak dokonalé. Autor v této knize rozehrává podivuhodnou symfonii úvah a filozofování na pozadí prakticky žádného děje. Opravdu, celá kniha jakoby skoro postrádala dějovou linii, je tam pouze v náznacích. A o to podivnější pak je, že od této knihy bez děje jsem se skoro nemohla odtrhnout. Úvahy, které jsou mi blízké a i po půl století stále aktuální, a tak úchvatný styl psaní, že mi nedostatek děje ani trochu nevadil. Vlastně děj by byl možná i na obtíž, protože těch 200 introspektivních stran je napsáno naprosto perfektně. Opravdu úchvatné dílo.
I druhý díl o Lazarovi si drží skvělou úroveň. Nic tu není předem jasné, vyšetřování se dostává i do slepých uliček a tím celá kniha působí realisticky. Napětí od začátku do konce. K tomu neodolatelně sympatické postavy, snad proto, že se chovají lidsky a nejsou dokonalé. To, že chybují, je tu předkládáno jako naprosto běžná věc a ne výjimka. A stejně jako první kniha se i tato odehrává v ponurém Aberdeenu, kde už sice sem tam zasvítí slunce, ale přesto toto prostředí ještě přikládá k jisté noirovské atmosféře. A noir krimi (ať už tartan, nordic nebo jiné) si buď naprosto zamilujete, nebo zavrhnete. Já jsem ten první případ.
Výborná detektivka s ponurou atmosférou skotského Aberdeenu, který snad ani nezná jiné počasí než déšť a sníh. Hlavní hrdina Logan "Lazar" McRae je hrozně sympatický. Ne, protože by byl neohrožený, protože to v žadném případě není. Není to žádný superman, je to člověk a snad proto jsem si ho hned zamilovala. A ač k ponuré atmosféře přispívá fakt, že hlavní zápletkou tu jsou brutální vraždy dětí, na několika místech se zde vyskytuje i nenucený, nenásilný humor. A já se vskutku navzdory vážnému tématu někde vážně neubránila smíchu. Celé je to psané moc poutavým stylem, a ač se místy autor neubrání nechutným popisům rozkládajících se těl, je to psané tak čtivé, že to zvládne každý. Navíc udržuje napětí od začátku do konce, takže knihu neodložíte, dokud jí nedočtete. A až jí dočtete, řeknete si: "Sakra.. kde je další?"
Jedinečné a morbidní, okouzlující a nechutné, ale především čtivé a návykové. Hlavní hrdina John je v takové fázi pre-serial killer, ví, že má v sobě "Monstrum", ale chce ho zazdít a ovládnout a je si zároveň vědom děsivé skutečnosti, že "Monstrum" není nic jiného než on sám, je to jeho temné já a tak svádí boj proti sám sobě a proto žije podle jistých pravidel. Když se však objeví něco záhadného, nevysvětlitelného, zlého a mocného, je celá jeho snaha ve velkém ohrožení a najednou vidíme krásný pohled do duše roztříštěné a bojující - Monstrum se dere ven a touží po krvi. A vy mu fandíte, po Dexterovi zase fandíte psychopatovi, ale psychopatovi, co ještě nikoho nezabil. Oblíbila jsem si styl autora, zvládla jsem i ty nechutné popisy balzamování a naprosto jsem si zamilovala Johnovy introspektivní prupovídky, líbilo se mi, jak mluví o ohni, líbil se mi jeho boj s "Monstrem", líbilo se mi, jak otevřeně mluví s psychologem, i když věděl, že ten to okamžitě řekne jeho matce. Dokonce jsem zvládla i tu špetku nadpřirozena, i když ta mě většinou neláká. Zkrátka - komu se líbí morbidní příběhy od Jeffa Lindsayho, jistě si oblíbí i styl tohoto autora, který sice neoplývá takovým množstvím humoru, zato konce zvládá mnohem lépe. Velmi doporučuji.
Nikdy mě detektivky nijak zvlášť nebavili, spíš jsem se jim vyhýbala. Rozhodně bych neřekla, že by nějaká dokázala tak připoutat, že člověk čte, dokud nedočte. Ale tento spisovatel má tak poutavý styl psaní, že jsem zažívala stavy podobné stavům při četbě historických románů Waltariho. Chcete vědět jak to bude dál, vy to potřebujete vědět, je to jako droga a když to za těch pár hodin na posezení dočtete, chcete další knihy ze série, co nejdřív, co nejvíc. Ed McBain, Evan Hunter či jak se jmenuje je rozhodně mistrem oboru.
Tak na tuto knihu jsem narazila naprostou náhodou a koupila jí jen kvůli nízké ceně. A ač jsem jako první četla právě tento poslední díl trilogie, na škodu to nebylo. Již od začátku je to kniha napínavá a čtivá, z velmi atraktivního prostředí Číny. Je to nejen příběh o tom, jak to fungovalo v Číně, v převýchovných táborech, o absurditě kultu předsedy Maa.. Je to i příběh osudové lásky, ale podané tak přirozeně a nenásilně, že to dostalo i mě.
Tato kniha mi připomněla Quo Vadis. Jelikož oba romány popisují přibližně stejné období, jsou tam jisté podobnosti, ale zároveň jsou ty knihy odlišné. Takhle to prostě dopadne, když se dva velcí spisovatelé historických románů rozhodnou psát o Nerově období. Nelze říct, která kniha je lepší, obě jsou povedené. Na druhou stranu mohu porovnávat s prvním dílem - Jeho království - a Nepřátelé lidstva mi prostě přijdou zajímavější. Tato kniha mě více upoutala, i když je značně delší, je zároveň napínavější, takže to člověk přečte raz dva. Jedno mají totiž rozsáhlé Waltariho historické romány společné - jeho jedinečný styl, jakým popisuje události je tak poutavý, že člověk nemůže přestat, dokud knihu nedočte.
Tak tahle knížka mě naprosto dostala. Nejdřív jsem nevěděla, co od toho čekat, sice počátky náboženství mě, ačkoliv jsem ateista, zajímají, ale tato kniha má výrazně odlišné pojetí. Ale v tom vězí i její originalita. Nejen v tom, že si hlavní hrdinka hraje na muže, ale především o celém tom pojetí zrodu křesťanství. Vykreslení skutečnosti, že Ježíš byl jen kvůli nedostatku intelektu nepochopen, což vedlo k naprosto zrůdnému přerodu původně krásné myšlenky. Tato kniha vyvolává otázky, ty s otevřenou myslí nutí k přemýšlení, jiné zaujme samotným stylem psaní, neboť je kniha velice poutavá a čtivá. Ač je tato kniha poměrně nenápadná, skrývá v sobě pravý poklad!