Layss
komentáře u knih

Opravdu zajímavá série. Upíří tématiku mám ráda, a tohle se čte dobře


Zajímavá série... První díly byly poněkud lepší (hlavně než se objevil Kalona), ale i tak jsem se u čtení dobře bavila. Jen po nějaké době vůbec nedokážu rozlišit, co se v jakém díle stalo.


Bylo opravdu zvláštní číst od Lenky Lanczové něco takového. Jsem zvyklá spíše na kladné postavy, se kterými se můžu ztotožnit. Jako Daniela bych nikdy být nemohla. Ale i tak zajímavé čtení


I třetí díl byl hodně zajímavý, navázala jsem ho rovnou na dva předchozí. Celá trilogie mi trvala 14 dní. Spokojenost, i když už jsem četla i zajímavější věci


Také mě napadlo slovo: Perfektní! O knížce jsem přemýšlela ještě dlouho po přečtení, střípky příběhu na mě vyskakovali znenadání při čtení dalších detektivních příběhů. Opravdu pěkná práce! Ze tří dílů se mi tento líbil určitě nejvíce. Jsem zvědavá na případné pokračování...


Ač mě poezie moc nebere, knížku jsem si zakoupila a zvládla jsem ji přečíst za dva dny. Během čtení mě vůbec nenapadlo, do jaké oblasti se konec knížky stočí. Dějově to nebyl tedy úplně můj šálek kávy, ale i tak se mi knížka líbila. Jen kdyby kniha trochu více rozšířila i soukromý život Beatrice...


Knihu jsem četla před nějakou dobou a musím přiznat, že mě úplně nezaujala. Teď se snažím zapomenout děj, a až se mi to z větší části podaří, zkusím si knihu přečíst znovu. Možná byla špatná konstelace hvězd a já jsem neměla tuto knihu zrovna číst.


Na knížku jsem narazila někde v antikvariátu a její děj mě zaujal. Mám totiž v rodině někoho, kdo často počítá, ale naštěstí to není tak náročné, jako v případě hlavní hrdinky. Zajímavé počtení, oddychovka


V této knize byla zápletka dlouho nečitelná, ale na konci bylo vše vysvětleno. Nebavila jsem se tolik, jako v případě Hypnotizéra, ale i tak to bylo zajímavé čtení.


Byla jsem zvědavá na pokračování. Líbilo se mi, když se příběh začal z té špatné stránky obracet na trochu optimističtější notu. Souhlasím, že to bylo trochu zdlouhavé. Pár hodin v příběhu zabralo půlku knihy, ale nenudila jsem se.


Knížku jsem si zakoupila spíše náhodou a fakt mě příjemně překvapila! Knihu jsem přečetla za pouhé dva dny i při dalších činnostech. Příběh byl napínavý, a musela jsem prostě vědět, co je Karou zač. Těším se na pokračování.


Jodi Picoult patří mezi mé nejoblíbenější autorky a když jsem objevila tuto knihu, musela jsme ji mít. Už před nákupem jsem pochopila, že to bude díky spojení dvou autorek kniha trochu jiného žánru, kterému jsem se věnovala v dospívání. To ale nevadí, jednou za čas není odpočinková kniha vůbec na škodu. I mě zamrzelo zjištění, že se nejedná o první knihu ze série a jsem zvědavá, kdy první díl konečně vyjde. Za mě hodnotím knížku průměrně.


Kniha s námětem geocachingu? No to se prostě musí prozkoumat. Sama hledám kešky už několik let a tak mě přirozeně zajímalo, jak bude tato záležitost prezentována v literatuře. Prvky geocachingu byly dobře vysvětlené a zápletka byla napínavá. Ale bohužel si nemyslím, že bych se ke knize v horizontu několik let vrátila. Zkusím i další knihy od autorky a doufám, že na mě budou mít o něco lepší účinek.


Ha, cestovat 3,5 hodiny ve vlaku bez knížky? To nejde! Vlítla jsem tedy ještě před cestou do knihkupectví a zrak mi spadl knihu od této autorky - Gravitace. Po přečtení zadního přebalu jsem byla rozhodnutá, že ji beru a navíc jsem využila akce 1+1 a zkusila jsem i tuto knihu od pro mě zatím neznámé autorky. Příběh jsem začala číst už ve vlaku a docela mě to chytlo. Sice mi přečtení chvíli trvalo, díky dalším okolnostem, ale i tak veliká spokojenost se zápletkou i příběhem. Těším se na další případy těchto dvou žen.


Knihu jsem dostala tuším k Vánocům, ale chvíli mi trvalo, než jsem se do četby pustila. Raději jsem předem nečetla žádné recenze, takže jsem moc netušila, co mě čeká. Dlouho trvalo, než se začalo dít něco opravdu zajímavého a hlavně jsem pořád čekala, až se jednotlivé dějové linie konečně prolnou a já budu vědět, v jakém jsou postavy vztahu. Nakonec jsem se dočkala a pak jsem trpělivě čekala na rozuzlení. Ke konci měla kniha opravdu spád, takové finále jsem moc nečekala. Nebylo to nakonec špatné čtení


I v mém případě se jedná o první knihu od Keplera. Kniha mne vtáhla, sice bylo trochu těžší se orientovat, ale výsledný dojem z knihy je velice dobrý. Mohu doporučit. Brzy se jistě pustím do četby dalších příběhů těchto autorů.


Poslední dva díly jsem četla skoro jedním dechem, i když se přiznám, že jsem cítila s postupem času trochu klesající úroveň. Najednou tam bylo těch nadaných nějak moc a v té druhé partě jsem se vůbec neorientovala. Závěr byl velice napínavý a také mě výsledek trochu mrzel - i když ne na dlouho. Otevřený konec dával naději a ta se v knize Stopa i vyplnila. Třeba ještě není všem dnům konec.


Už se budu opakovat, ale Jodi Picoult je vynikající spisovatelka. Když jsem knihu četla, nezaujala mne úplně 100%, často jsem od knihy odbíhala a zase se k ní vracela. Až na konci jsem však pochopila, jak to byl vlastně zajímavý příběh a na celý děj jsem se musela podívat z jiného úhlu. Opravdu odvážný příběh - i když trochu jinačí, než na jaký jsem od autorky zvyklá.


Jodi Picoult je má oblíbená autorka. Obě knížky jsem dostala k Vánocům, ale dostala jsem se k nim až v únoru a březnu (bohužel moc práce). Začala jsem Vlkem samotářem. Knížka na mě působila trochu depresivněji, ale to jistě bylo záměrem (vzhledem k názvu knihy). Otázka eutanázie je velice zásadní a těžko na ni nalézt jednoznačnou odpověď. V porovnání s jinými knihami od této autorky mi tato připadala maličko slabší. Ale i tak je to vynikající záležitost a po přečtení jsem si zase připadala o něco znalejší.


Obvykle tomuto scifi žánru moc neholduji, ale občas to chce nějakou změnu. Do knihy jsem se začetla docela snadno, děj byl zajímavý, hodně přeskupovaný, ale dalo se v něm s přehledem vyznat. Četba mi netrvala nijak dlouho. Z knížky a samotného nápadu o tom, jak by to mohlo v budoucnu vypadat, jsem měla dobrý pocit. Je to celkem odpočinková četba se zajímavým nábojem. Po přečtení jsem si pustila film Repo Men, a ten za to nestojí. Určitě doporučuji nejprve přečíst knihu, a pak si shlédnout film (přičemž doufám, že dojmy z filmu nepokazí dojmy z knihy). Nebo se raději obejít úplně bez filmu.
