led_darkshiner komentáře u knih
Pár názorů jsem si přečetl a řekl bych, že každý z nás jí pochopí a zhodnotí jinak. Ale to jak jít na tu knihu, tu řečeno nebylo, přestože na ní můžeme jít všichni stejně a posléze se naše názory mohou více shodovat. Podle mě ten kdo nepoznal Křišťálový sen(sen z jiné reality, který je jak živý, mísí se s naší realitou, přestože je vše odlišné a chtě či nechtě se něco z křišťálového snu teprve stane a musíme se do něj alespoň jednou vrátit), nemůže vnímat dostatečně funkčnost alternativního světa. Jednoduše na "Kafku na pobřeží" vám realita stačit zřejmě nebude. Takhle bych pro začátek na tu knihu šel...
Velice důmyslná alternativní verze budoucnosti. A také pár otázek na zamyšlení... Otázka křesťanství, arabské společnosti, přelidnění, hodnota člověka samotného. Někdo tu zmínil, že kniha má hluchá místa... má, protože jedno musím této knize vytknout, nějak jsem se nemohl překopat přes prvních 100 stran. Jakoby nejtěžší bylo se do toho příběhu vůbec dostat. A závěr zachránil původ autora, protože jsem loudil po smyslu té mega, giga nebo snad teratragedie.
Možná, že smysl celé knihy je ...... .... .... .
Někdy před 20 léty, když jsem navštěvoval pravidelně jeden bar, se mi stalo něco, na co jsem si vzpomněl a dá se říci v mém slova smyslu jsem si zodpověděl tajemnou otázku. Také jsem si něco přál. Vracel jsem se z onoho baru po půlnoci a když jsem vylovil z křoví schované kolo(kdo by ho tam hledal?) a vyrazil jsem jako vždy domů bez držení a koukal jsem po hvězdách(byla zima, proto jsem mel ruce v kapsách a cestu jsem znal nazpaměť). Tenkrát, když proletěl po obloze meteorit, jsem se zastavil a snad jedinkrát jsem si něco přál. To přání se mi vyplnilo/nevyplnilo až za 10 let. Ale na jednu stranu mám co jsem chtěl. Někdy, když si něco přejete, nesplní to vaše očekávání, ale jak od té doby tvrdím, poodhalí se kousek pravdy, kterou nemůžeme v životě usilovně nalézt...
Proto díky verzi kterou mám a za nic bych ji nevyměnil, nelze hodnotit grafické zpracování ani příběh. Pro mě ti, kteří to vědí 5/5 a ti co nevědí, ať to zkusí a potom hodnotí...
*Přeji hodně štěstí...
Přes tu tunu rozporuplných komentářů dodám toto. Čekání na práci jsem zažil jak Nami(benzina Shell - Chicago - Belmont/Milwaukee), několikrát si mě vybrali. Byly to nejlepší chvíle mého života, jako bych přesně věděl co ten kluk prožívá... Zuza se jmenovala Jitka. Když mě po tolika letech viděla, naštvaně se na mě podívala a řekla: "Tak ti přeji moc hezký zbytek života...". Víckrát jsem ji neviděl. To polorozpadlé, zchátralé město se jmenovalo Karviná. Sice už ho dali trošku dohromady, ale už nekvete tolik, jak za komunistů, když se vesele těžilo uhlí a devastovalo okolí hlušinou... No a teď můj komentář: "Sakra, co mi ta knížka připomíná?!?!"
Trošku jsem čekal kultovní knihu, ale někdo už Millmana předběhl. Přesto, má ten příběh své kouzlo. Přesně takový příběh má ve svém repertoáru i jiný autor a kupodivu se k němu nehlásí. Ale na druhou stranu, přestože spoustu věcí zatajil, svou kultovní knihu má. Jenže my své učitele nemusíme mít fyzicky. Někdo se tu zmínil, že si nechce odříkat jídlo, sex a jiné. Dobře, ale na to, na co si člověk šáhne, ho donutí či přiměje udělat mnohem více, než jen například odmítnout maso. Ve finále to není jen odmítnutí masa, je to duchovní průprava. Apropo, jestliže je dotyčná osoba dostatečně silná, zvládne to i s masem. Pouze na samém začátku jsme všichni tááááákhle malincí. Kniha může být perfektní vodídko k tomu jak se vypracovat, ale nikdy nebude námi vloženou pílí něčeho dosáhnout. Zakončím to radou, kterou dávám všem: "Zastavte myšlenku a potom se uvidí..."
Taková záhadná kniha jedním dechem. Ale dobře se čte...
5 bodů dávám za perfektní uvedení do místa a děje(možná se mýlím, ale zrovna toto mi sedlo). Teď si říkám, že je vlastně konec. Vůbec mě nenapadlo, jak by to mohlo být dál. Jenže na mě byl ten konec moc happy. Jako by se honem vyčistilo pole. Pro mě tam bylo více hlavních hrdinů, né jen dva a šmitec. Tamaru měl dobré schopnosti, ale to neměl ani jeden problém? Umírali lidé a policie byla kde? Kam zmizela Fukaeri? Dobře zřejmě jak bylo v knize řečeno, tvá úloha skončila a už tě není třeba...Těch otázek je více, ale jak jsem se dočetl v dodatku, pan Murakami to prostě jen tak napsal...čili nezbývá nic jiného než si odpovědět sám. Hodili by se k tomuto dílu nedokončené příběhy. Třeba zrovna ta Fukaeri.
Moc hezky zpracovaná fantazie...taková cesta do neznáma a kdo pochopí možná ještě více...
Konečně někdo, kdo mi pomohl vyřešit otázku víry (někdo kdo je na mé straně..). Opravdu zásadní kniha pro ty, kdo mají zkušenost a "šáhli si k onomu světu". Druhá polovina knihy je plná skvělých myšlenek a autorka mistrně rozebírá, co je tady a rozhodně ne tam. To tam je už jen na nás, jestli si tu cestu najdeme a nebo nenajdeme. Kniha je pro všechny, ještě než se nechají něčím pohltit a zdeformovat svůj život. Jak říká autorka, do VELKOLEPOSTI lze vstoupit pouze s čistotou... apropo, klobouk dolů!
Spoustu věcí jsem už věděl díky Františku Bardonovi a Rudolfu Steinerovi. Přesto se kniha pohybuje po těch "nižších rovinách" nadzemské sféry. Autor Barry Eaton má zajímavý pohled na Akášické principy. Celkově to pěkné popsal pro lidi a trošku mě trápí, že až pohádkově..., ale beru, lidé tomu musí rozumět!
Kniha mě velice nadchla. Viděl jsem tu několik připomínek na korektůru. Mě až tolik nevadila.
Velice pěkně popsaná forma spojení dvou světů... čekám na třetí díl!
Tato kniha byla jedním z převratů v mém životě. Je oprávněně nedokončená, protože koncem jsme my samotní. Tenkrát před léty mě přiměla nad svou řečí přemýšlet a věci získávat. Díky tomu a 8 letech v zahraničí se stalo to co se stalo. Proto na ni nedám dopustit...