LEGACY komentáře u knih

"For people, like Sir Alex, who are obsessed by a pursuit, there is no separation between life and work"

Je poslední den dosti pozitivního roku, ve kterém by mě ani omylem nenapadlo, že si přečtu mentor knihu od konkurečního bose United, který nám vzal tolik titulů a nám jeho takřka legendární tým uštědřil tolik porážek. Je to inspirativní čtení, kde zjistíte, že když je někdo do něčeho velmi zapálený, vstává brzy ráno, dělá ústupky a oběti (až nesmyslné někdy) a občas ho pohání jakási forma odplaty, může být zkrátka úspěšný i kluk ze zapadlého skotského Govanu, kde se táta a další dřou ve větru, prachu a nedohledných směnách na výrobě lodí. Ať už jde o disciplínu, konsistenci, čich na talenty, či práci s problémovými hráči, Alex věděl jak na to. Měl štěstí ve své rodině, jelikož Cathy si toho s ním moc neužila, ale i tak jej bezmezně podporovala. Pro mě bylo příjemné číst si o teď už legendách nejen anglického fotbalu. O příbězích Davida Beckhama, Ryana Giggse, či Paula Scholese a když se člověk zamyslí a začne brblat, proč zrovna tenhle nýmad bere miliony liber, tak ať si přečte tuhle knihu a pochopí tu dlouhou cestu i třeba ze slumu Carlose Teveze, mají to zaslouženo. Leading je hodně o vytrvalosti, ale i dělání těžkých rozhodnutích. Můžete se zavděčit kamarádům a rodině, nebo uděláte nepopulární rozhodnutí, přijdete o dlouholeté kamarádství, ale Old Trafford uvidí trofej. Tohle on uměl, uměl říci ne, uměl je seřvat, byl pro ně ale mentorem a člověkem pro kterého byli ochotni se prát. Leadera se nemají bát, mají k němu vzhlížet a on se jim má vydat. To, co zvládl s Aberdeenem a UTD je působivé a byl to prostě nejlepší trenér v Anglii, v době mého vyrůstání. Teď na něj v Manchesteru vzpomínají se zamáčklou slzou v oku. Do Liverpoolu ale spasitel přijel, tak proč by nemohla spanilá jízda dalšího Alexe Fergusona pokračovat někdy v budoucnu.

31.12.2024

Jestli k někomu v dnešní době vzhlížím a beru si od něj inspiraci, tak to bude zejména Jurgen. Z jeho trenérské činnosti se dá vypíchnout spousta oslavných, ale i srdcebolných momentů a reakce na ně je přesně to, co dělá z Jurgena neobyčejného člověka. Dělat věci naplno, oslavovat nejen výhru, ale i prohru, milovat své hráče, strhnout hru i své diváky, udělat heavy-metal fotbalovou show, která se stane každý víkend vaším hlavním společenským bodem. Respektují jej jak fanoušci, tak i konkurenti a prostě mu musíte dát za pravdu, že on fotbalem žije, pro hráče a klub se rozkrájí, může mu postup, či pohár uniknout 5x po sobě, ale vy víte, že je natolik pružný a houževnatý charakter, že další sezóna je jeho. Člověk z povzdálí může jen děkovat obrazovkám za zprostředkování a těšit se na další hru. Projektuji si jeho zápasy, vrcholy a pády do svého života a pomáhá mě to žít můj život s vervou, grácií a hlavou vztyčenou. Danke

Kniha je cenným doplňkem k prozkoumání sebe sama a zapracování na seberozvoji a úctě nejen k sobě, ale i druhých. Trochu mně tam překáželo pro mě nadměrné množství studií a sám bych uvítal daleko více příběhů z terapií, což ale uznávám může být prostě komplikovanější. Přesto pan Vojtko je pro mě nová celebrita, s moc příjemným vystupováním a sociálním cítěním. Mě nejvíce oslovila témata jako "vztah k sobě" aneb
"A nevadí mi být doma a číst si. To není samota. Vím, že nejdůležitější a nejdelší vztah, který kdy budu mít, je vztah se sebou. Sám k sobě. A pracuju na tom. Rozvíjím ho. Objevuju ho. - na základě tohoto budu moc lepším člověkem i v interakci s ostatními ..........................nebo vztahy pracovní -
"Práce nezajišťuje jen obživu, ale má taky hluboký dopad na psychologickou pohodu člověka. Pocit smyslu, strukturu, sociální interakci, sebeúctu a finanční stabilitu, což jsou složky pro udržení duševního zdraví a celkové pohody" - + práce musí být pro člověka seberealizující a důstojná"
Spousta kapitol, promluv a mouder moderní člověk tak nějak podvědomě už dělá, nebo já alespoň ano, přesto kniha super - a úplně chápu, že má pan Vojtko plno. - Sám bych se nebál o nějakou terapii si říct - věřím, že to pomáhá.

13.09.2024

Takhle si nějak představuji brakový cestopis pro sebeukájení. Nevím jestli už o Rusku vím první poslední a kluci mě prostě nemohli ničím překvapit ba ani poučit, nebo mě prostě iritovalo jak se dokola popisovalo kolik stojí pivo, jak se lidi kolem fotí a sami hrdinové příběhu vlastně neměli pořádně žádný zážitky, kromě těch, kdy do sebe něco lili. Tohle je něco, co má zůstat v deníčku, nic publikovatelného, nic záživného a fakt, že si ve Vladivostoku poklepou po zádech a řeknou si, že si zvládli koupit lístky do vlaku je něco dost úsměvného. O to víc je kniha úsměvná v tom, že "boří mýty" o stereotypech. Kluci nemají jedinou špatnou zkušenost z Ruska, kde nepadla jediná zmínka o historii, nebo politice. Rusové samo o sobě nejsou špatný národ i v těchto časech, ale do těch jejich tělnatých mozkomíšních trychtýřů se jim sypou úplně jiný informace, než nám, no a jejich nacionalismus by udělal zbytek. z mého pohledu to nějaká forma dobrodružství je, kluci se naučili snad trochu rusky, zjistili jakou palandu si zarezervovat ve vlaku, aby se jim dobře spalo, ale jinak je to docela hloupě naplánované klišé po Rusku, kde turisté jedou po hlavní lince a dívají se doleva doprava jak je všechno ne tak úplně špatný. Pro mě je to ale naivní pokus o knihu od někoho, kdo má nakladatelství a tu knihu si pro sebe udělá. Ne pro veřejnost, spíše pro sebe - takhle by to být nemělo.

24.01.2024

Gruzie a Kavkaz celkově je skvostné, ryzí, ale i drsné místo, kde máte záruku velkých zážitků. Proto sám doufám, že se do těchto odlehlých končin vypravím a pokud zažiji aspoň polovinu toho, co tahle ztřeštěná holka, tak budu v euforii. Oproti mým vrstevníkům a navzdory válce se mi stále nezhnusila ruština, a tak o Kavkaze leccos vím. I proto mě mimo opravdu nevšedních a místy bizarních zážitků, kdy ji odněkud deportovali, či sváděli, zaujaly jednak její mistrné fotky, styl jakým cestuje a zejména "stanuje". Ale ještě jedna celkem novinka, kterou má autorka zmáknutou více, než jiní dobrodruzi. Zkrátka a dobře se nebojí být emoční, filozofovat, srovnávat si v hlavě, co od života chce a jaké privilegium jako Češka má. Co je ale nejlepší je fakt, že je schopná pojmenovat své pocity a myšlenky, které mnohdy sdílím. Tuším, že v některých věcech jsem na stejný vlně a i já jsem šel na první cestu obtěžkán traumatama a vnitřními běsy, které se postupem času stáhli do ústraní a z pěších túr na zahnání nočních můr se stalo menší náboženství - asi to tak má spousta z nás. Sám si člověk během čtení klade dosti zapeklité otázky, jako když Viktorce nabídnou někde uprostřed krásných hor, kde se zastavil čas, aby tam s místními žila jako dcera, daleko od komfortu a vymožeností západního světa, izolace od zpráv, kultury měst, ale třeba v absolutní harmonii se sebou, se světem. Prostě vám tahle kniha opětovně rozšíří vnímání a lidi znovu dokázali, že by měli být objektem zájmu. Jsou skvělí, obzvláště ti co nemají nic.

08.01.2024

Nikdy by mě nenapadlo, že dospěji do bodu, kdy si vyberu z celé škály evropských zemí právě Balt ... but here we go pivní knihovno!
Do Baltikonu se chystám za necelý měsíc a jsem hrozně rád, že jsem na své narozeniny obdržel právě tohoto společníka na cesty. Dozvíte se zde užitečnosti typu jaké ubytování vybrat, nakolik je rozdílná mentalita obyvatel, něco z legend, něco z gastra, ale i architektury, náboženství , či sportu. Mě zaujalo estonské houpačkování kiiking, množství čápů ve volné přírodě, působení sovětských KGB služeb v těch oblastech, ale i litevský desetičlený tým kontrolorů-puristů, jenž dohlíží na čistotu jazyka. Z historického hlediska mělo bylo jasné, že se zde bude pohybovat Rus, ovšem početnost a tradice Němců jsem si neuvědomoval. V neposlední řadě jsem byl také rád, že jsem z knihy pochopil, že propast mezi stálicema a venkovem bude obří a jižanská nátura v Litvě je v kontrastu se skandinávským Estonskem. Záměrně do pobaltí putuju na 24.6., tedy v době letního slunovratu, který se zde patřičně oslavuje. Jsem zvědav nakolik mě tenhle koutek Evropy nadchne/zklame a jaké budou mé závěry po procestování na svou vlastní pěst. Talinské letiště vypadá skvostně, stejně tak jako ostrovy Saaremaa, či Cesis.

03.06.2022

Musím se přiznat, že jsem v té změti bajek ne vždy viděl nějaké vyšší morální ponaučení a místy jsem možná s autorem i částečně polemizoval. Každopádně, s ohledem na těžkou dobu v drsném Rusku 19.století je to velmi procítěné a pokrokové myšlení, kde jsou všechny nešvary krásně zabalené do kůže zvířat protagonistů. Krylov si určitě zaslouží místo na výsluní ruské literatury. Zde pár věcí, co mě oslovilo.
"Kde sílu hloupost doprovází i dobré srdce všechno zkazí.
"Dbej na to, aby tvá slova neměla žádnou spojitost ani smysl, aby tvá řeč každou minutu přeskakovala nejmíň na pět předmětů, aby nadávky, chvála, smích, soucit, prosté vyprávění, všechno dohromady proletělo vždy kolem tvých posluchačů a abys tak nakonec jako buben zanechal po sobě v jejich uších jen rámus bez jakéhokoliv smyslu" - o politicích?
"Ochmelka, ten je všude nebezpečný"
"Snad v cizí zemi jako cizí host, vzbuzuje lenoch menší pozornost. Kdo doma si však dobyl úctu prací, pod rodnou střechu vždycky rád se vrací.

25.12.2021

Úplný základ všeho, co bychom měli znát. Je velká škoda, že je zde spousta dílčích informací, které kradou prostor silným příběhům, a tak se zde moc nedočteme o Libuši, Žižkovi, Heyrovským, Borovským, či Gabčíkovi s Kubišem. Je to hold stručný výcuc, který vám připomene proč bychom měli být na naší malou zemičku pyšní. Škoda jen, že kniha končí panem Zemanem, díky kterému máme dnes v pořadí 4. ministra zdravotnictví snad za poslední rok. Dějiny se píší každý den, dnes jsme to my.

07.04.2021

Super příručka jak pro začínající učitele tak samouky, kde je příkladně vysvětleno to, co je na "lehkém" ruském jazyce tak zrádné, a to výslovnosti. Slovíčka se chovají velice zvláštně a bez vysvětlení by byl člověk v koncích, zároveň tuším, že na trhu moc obdobných knih není. Od prvních stránek jde vidět, že je práce zpracována odborníkem.

Mezi zápory patří cena a dostupnost.

04.02.2021

Maďarský jazyk má 17 pádů,rozvětvení indoevropských jazyků a trocha terminologie. Některé části jsou lepší a záživnější než druhé, i tak se ale nejedná o k uzoufání nudnou knihu, která by vás od studia jazyka odradila. Je zde i celkem dost terminologie, každopádně vemu-li v potaz rok výroby tak všechna čest. Zrovna jsem okouzlen novým blendem Ecocide - je fascinující jak se náš dorozumívací jazyk mění a přizpůsobuje.

18.11.2020

Po tom, co jsem přečetl celkem nezáživný Višňový sad, jsem se trochu bál, že mi Čechov spadne do kolonky spisovatelů, kteří byť mají slovní repertoár jako Goethe, tak mě jeho slova neuhranou, příběh se sune pomaličku, má pozornost upadá a na postavy, či hledání nějakého poučení už není síla ani chuť. Jenomže, drama Ivanov mě vzalo dech, Čechov v žádném případě nebyl onen žabař, píšící slátaniny jak jsem si chvíli myslel, ba naopak. Ivanov a jeho otázka morální odpovědnosti za svůj život a jeho skutky, zmatek uvnitř rozpolceného nitra s každodenními sebesžírajícími pocity viny, krásně ilustrovalo čeho je autor schopen a ukázal i mě, pologramotnému, neinteligentnému oslu, jak lze slovy vylíčit pocity. Panuje u mě mírná rozhnevanost, že v blízké budoucnosti nebudu mít moc času, abych si to zopakoval a ujasnil si pár věcí. Bravo.

10.09.2020

I člověku, co žije ve Velké Británii dá tahle kniha přehršel informaci a tipů. Jestli plánujete jet na ostrovy po své vlastní ose, tak je tohle to pravé ořechové, určitě neprohloupíte.

19.06.2020

Na začátku čtiva jsem neustále bloudil myslí a ptal se, kam jsem jen tu knihu založil. Po několika stránkách jsem se od ní nehnul na krok a probíral se kvantama výborného materiálu díky kterému můžete s trochou snahy a trpělivost přimět vaší paměť k poslušnosti.

14.10.2016