Leído komentáře u knih
Miluju Španělsko a španělštinu, takže jak můžu hodnotit? Spoustu autorek, ať už jsou odkudkoli, směřují děj do Ameriky. Je to pořád dokola, USA nebo Londýn. Přitom, když někdo zasadí příběh jinam, je to velmi osvěžující. Napadá mě třeba Francouzská lekce, ze které na mě Francie přímo dýchala. A tady to nebylo jinak. Bylo to "něco" navíc k příběhu, který možná neměl úplně originální námět, ale postavy rozhodně nebyly fádní a zpracování bylo na jedničku. Romantická linka byla velmi pomalá, až mi to připomínalo Marianu Zapatu. Napětí a chemie ale byly cítit tak moc, že bych Linu a Aarona k té první puse nejradši dokopala.
Příjemná romantická oddechovka, která se dobře četla. Už při čtení anotace jsem si vzpomněla na jinou knihu autorky Milovaný nevlastní bratr, kde máme úplně stejný model. Osudová zamilovanost v mládí, nucené odloučení a pak se ON vrací domů. U bratra to bylo kvůli pohřbu otce, tady je to kvůli nemoci otce. No a odteď už to bylo jako přes kopírák: pocity obou při znovushledání, postava Peige, i ten způsob, jak to bylo s Peige vyřešeno. Tohle vykrádání vlastní knihy mě trochu zklamalo. Myslím, že kdybych Milovaného nevlastního bratra nečetla, hodnotila bych o hvězdičku víc. Když ale obě zmíněné knihy porovnám, tak bratr se mi líbil víc a to kvůli postavám i uvěřitelnější osudovosti jejich vztahu. Tady mi přišlo skoro až nereálné, že by jedna letní láska přetrvala takovým způsobem deset let odloučení. Přesto příjemné počtení, hodnotím 3,5*
Třetí díl za prvními dvěma díly dost zaostává. Zábavní bratři (každý úplně jinak) už došli a je to znát. Kdybych nesrovnávala s utajeným dítětem a fingovanou svatbou, tak bych asi hodnotila přívětivěji, ale při tom srovnání tady tomu chyběla šťáva a lehkost humoru, na který jsem si zvykla. Postavy jsem si nijak zvlášť neoblíbila a v některých případech jsem jejich jednání nechápala. Také podle mě autorka nevyužila potenciál k humoru, který nabízelo duo Ben a Griff. Přesto příjemná, romantická, lehce humorná knížka, která rozhodně neurazí.
Tak tohle se mi líbilo ještě víc než první díl. A to je co říct, protože většinou mám v oblibě zádumčivé bad boye jako byl Damon. Takže jsem docela překvapená, že mě příběh Chrise tak uchvátil, ale bylo to tak. Bylo to svěží, humor mi sedl, příběh mě bavil a i přes předvídatelnost každé takové knížky jsem byla zvědavá, co bude dál.
Zmíním dvě hlavní pozitiva. Zaprvé tajemství, na kterém je vystavěná anotace, prasklo překvapivě brzy a směr příběhu to otočilo nečekaným směrem. Za druhé, postavy se chovají pořád stejně. Nikdo se kvůli nikomu záhadně nemění. Stejně potrhle, jak se nám Chris představil v prvním díle, tak se choval i tady, až do poslední stránky.
Tahle série byla skvělá. I když představovala klišoidní model o sexy milionářích, bylo to o level výše než většina podobných knih, a to díky čtivosti, humoru a hlavně dobře zpracovaným postavám.
Tato poslední kniha byla ale úplně zbytečná. Já to vnímám trochu jako podvod na čtenářky, které si sérii zamilovaly. Snadno vydělané peníze na knize, která nedá moc práce a stejně si ji většina čtenářek přečte. Na druhou stranu si umím představit, že spoustu dychtivých fanynek právě o nějakou takovou dohru autorku prosilo. Osobně bych chlapcům Milesovým klidně přála i nějakou krizi, kterou by mohli ve vztahu překonat, protože o tom ten život je a někdy právě krize dělají vztahy pevnější.
(SPOILER) Já budu kritizovat. Jako vášnivá cestovatelka jsem se na knížku moc těšila a hodně mě mrzí, že to cestování bylo dost odfláknuté:
- jeli do Portugalska... pak jeli do Německa.. nevíme kam, co tam dělali, co tam viděli, jak tam cestovali? Chodili po horách, po památkách nebo jen po barech? Chápu, že nechtěla autorka knížku natahovat, ale vyjmenovat evropské země, to mi přijde málo na to, abychom se do té atmosféry vcítili,
- neustále se vraceli na víkendy do Barcelony, to jde? Dovedete si někdo představit, že jezdíte každý víkend odsud do Barcelony? Co to stojí peněz a času? Jednou si na to Hayden stěžovala a Chris odpověděl, že to nestojí zas tak moc. Ve skutečnosti stojí doprava nejvíc a lidi, co si z rozpočtu můžou dovolit jen smíšené pokoje, cestují velmi ekonomicky a hlavně systematicky. Takže naprosto nereálné!
- kdyby se autorka věnovala alespoň Barceloně, něco si o ní zjistila, ale ani o tomto městě jsme se nedozvěděli vůbec nic. Nebyla popsána jediná památka, pláž, španělský zvyk, typická povaha, fotbal, jídlo... Proč ujížděla Hayden na margaritě, stejně tak dobře mohla pít sangríu nebo tinto de verano, i taková maličkost by pomohla to Španělsko v knize aspoň trochu cítit,
- v Barceloně se mluví španělsky nebo katalánsky! Nejen, že nezaznělo jediné španělské slovo, ale ani se nikde nezmínila nějaká jazyková bariéra a já pořád přemýšlela, to všichni uměli perfektně španělsky, nebo všichni místní mluvili perfektně anglicky? (haha). Eddy se sice domluvil s turisty v baru v několika jazycích, ale to jsou pořád stejné fráze, takže jak pak dokázal konverzovat o všem bez jediného zaváhání? Jazyková bariéra, a to dokonce i když ten jazyk umíte, je dost podstatná součást cestování a postará se o spoustu zážitků,
- proč byl Eddy negramotný, když byl až do 11 let u pěstounské rodiny a máme povinnou školní docházku? A potom? To ho nehledala policie? Nezajímal se o něj sociální systém? Prostě jen tak přestal pro stát existovat? A když ho pak Hayden začala učit psát a číst, tak ho učila španělsky nebo anglicky?
Autorka si hodně věcí zjednodušila a mě opravdu mrzelo, že tomu tématu, které mě jako námět nadchlo, nevěnovala víc péče. Chtěla jsem za to strhnout celou jednu hvězdičku ... jenže ... ten příběh byl tak boží! A já vím, že na Christophera a Hayden jen tak nezapomenu, jak mi přirostli k srdci.
Kniha má naprosto všechno, co mám ráda, namixované do úžasného příběhu. Danielle Lori se tak definitivně řadí mezi autorky, od kterých bych si přečetla i návod k mikrovlnce.
Narozdíl od podobných příběhů, které přinášejí téma drsný únosce - krásná vězenkyně, tady je navíc ještě část "před", kdy se Mila stihne do Ronana naivně zamilovat. Linka se tak rozšiřuje na "love to hate to love". V této části navíc neznáme pohled Ronana, takže si jen domýšlíme, co on si o ní ve skutečnosti myslí, vzhledem k tomu, že z anotace víme, k čemu dojde. V druhé části se pak už rozehrává příběh, od kterého se doslova nelze odtrhnout.
Musím říct, že tato knížka mě vůbec nebavila. Přitom jsem se na ni těšila. I když je téma neoriginální, tyto knížky o předstírání vztahu se mi líbí. Tady to ale nemělo šťávu. Postavy byly nepřesvědčivé. Huxley mi vůbec nepřišel takový, jak byl popisován. Humor spíš trapný než vtipný, sex rozvláčný, motivy pochybné, chemie žádná, dialogy nudné. Pořád samé otázky, přitom nijak zajímavé nebo vtipné. Pořád se mluvilo o dobrém srdci ukrytém pod slupkou. Taky se mi nelíbilo, jak se oba měli potřebu svěřovat svým sourozencům dopodrobna s každým orgasmem. Někdy v polovině knihy mi došlo, že už se to asi nezlepší. Když jsem se přistihla, že začínám přeskakovat odstavce, abych už byla na konci, od kterého jsem stejně nic zajímavého nečekala, tak jsem čtení ve 3/4 vzdala. Je mi líto. S touto autorkou si rozumět nebudu.
První část pro mě byla zajímavější, protože Chance měl tajemství a tím byl zajímavý. V druhé části ale už žádné tajemství nepřetrvávalo a kniha se stala velmi předvídatelnou. A to, jak se Chance choval bylo tak nereálné, že až zas o takhle dokonalém a úžasném muži nesníme, ne??? Co když teď nějaká bude takového v životě očekávat? Nebo nedej bůh bude podobné chování očekávat od toho (chudáka) svého doma?
Pro mě jsou příběhy, kdy dokonalá potká dokonalého a žili šťastně až do smrti, nezáživné, ale tato se mi četla docela dobře. I mě koza bavila, i když jsem si musela pořád představovat, jak takový dům musí smrdět a jak to řešili s venčením? Přecejen koza není pes...
Pokud máte chuť na pohádkový příběh pro velké holky, doporučuji.
Příjemné překvapení. Líbil se mi krásně český název, originální hrdinka, v rámci žánru i originální provedení. Tempo svižné, spousta vtipných hlášek a přirovnání, které jsem neznala. Nechci hledat chyby, knížku jsem si užila od začátku do konce.
"Chlapy jsou jako tkaničky na botě. Musí projít mnoha dírkami, než se zavážou."
Alessandra Torre je Paní spisovatelka. Kniha je originální, skvěle zpracovaná, udržuje zvědavost čtenáře, dává tušit tak akorát a konec je šokem. Líbí se mi, že se autorka dělí o poznatky ze své spisovatelské praxe a že se nebojí komplikovaných charakterů. Mě doměle dokonalé hlavní hrdinky nudí.
Nicméně první část knihy mě moc nebavila. Byla jsem sice zvědavá, ale chtěla jsem to tajemství znát co nejdříve. Přiznávám se ale, že to možná bylo jen tím, že jsem po knížce sáhla ve špatnou dobu, na dovolené. A toto opravdu není odpočinková četba.
Kolem autorky jsem kroužila už dlouho. Asi to bylo nepříliš vysokým hodnocením jejích knih. Já ale byla spokojená moc. Líbily se mi jak obě hlavní postavy, tak i vedlejší. Námět, čtivost, chemie, vyřešení jednotlivých situací i vtip do poslední stránky hodnotím na výbornou. Moc pěkná knížka.
Na téhle sérii se mi líbí mužští vypravěči, kteří zajišťují originální humor, ale také to, že postavy jsou obyčejní chlapy bez nadlidských schopností. V knížce není žádná velká zápletka a dokonce ani vynucené drama. Je to příběh, který se dost dobře mohl stát. I když už mi jednotlivé příběhy série splívají, čtení si vždycky užívám.
Podobnost s jinými knihami se tu nedá upřít. Hlavně ten začátek, to byl převyprávěný Božský bastard, akorát že Adam nebyl božský. A musím říct, že ani Míša mi ze začátku nesedla. Ona ho opravdu nenáviděla a přesto se mu dala tak snadno. Další fáze knihy už mi přišly uvěřitelnější. S prověřenými autorkami erotické literatury bych nesrovnovála, ale i tak to byla příjemná četba a na prvotinu hodně dobré.
Knížku jsem si vybrala na desetihodivý let, abych si ji mohla přečíst na jeden zátah. Tušila jsem, že to budu potřebovat a nemýlila se. Tentokrát jsme tu neměli zlého hocha, ale vůbec mi to nevadilo. Charaktery originální, interakce skvělé a vývoj postav a jejich vztahu opět bravurní. Jediné, co jsem si musela odmyslet, byl ten knírek.
Od autorky už jsem jednu knížku četla, takže jsem věděla, že její humor mě baví. Přesto jsem neměla velké očekávání. Téma nakupování je mi cizí, shopaholičky nechápu a s naprosto potrhlou hlavní hrdinkou jsem se ze začátku nedokázala i přes zábavné scény ztotožnit. To se v průběhu čtení změnilo a já si Becky dokonce zamilovala. Nakonec to nebyla jen parodie na nákupudychtivé paničky, ale byl to příběh, co měl hlavu a patu, u kterého jsem si kromě smíchu i nemálo pobrečela a co měl krásný závěr. Moc se mi líbil vztah Becky a Lukea. Doporučuji.
Jedna z mnou nejvíce očekávaných knih pro mě byla mírným zklamáním. Možná to bylo jen tím, že jsem si na ni musela počkat a uprostřed této série tak měla nechtěnou dvouměsíční přestávku. Autorka umí dodat příběhům takové obrátky, že jsem literární nedokonalosti u prvních třech dílů odpouštěla nebo dokonce ani nevnímala, jak jsem hltala příběh s tak brutálními prvky, že je až s podivem, že se mi to tak líbilo. Všichni, co jste se dostali až sem, ke čtvrtému dílu, víte, o čem mluvím. Tak trochu jsem si připadala až očarovaná...
Čtvrtý díl je ale méně akční. Adrenalin jsem cítila až v poslední třetině. A čím méně jsem byla v průběhu čtení šokovaná zvraty, tím více jsem vnímala některé nelogičnosti. Vraždění tu dostalo punc všednosti a začíná být pro autorku těžké čtenáře nějak šokovat. Tak proč si to vášnivě nerozdat v místnosti plné krve s mrtvolou, která na to zírá prázdnýma očima? Také scéna s kamarádem Buckem mi přišla nadbytečná a konec hodně přitažený za vlasy. Hlavně co se týká odhalení kolem Bearovy rodiny. Ale přitažená za vlasy vlastně byla celá série, takže nechci nikoho odrazovat. Což vlastně ani nejde, protože po trojce si čtyřku přečíst prostě musíte. Jsem zvědavá na názory ostatních.
Série si drží úroveň. Čtenář dostane přesně to, co očekává. Já jsem ráda, že někdo takové knihy píše a vydává.
U této knížky snad ani nejde spoilerovat, jak je předvídatelná. Nepřijde žádný nečekaný zvrat, vše spěje k jasnému konci. A přesto je ta knížka napsaná tak dobře, že Vás vcucne a tu silnou přitažlivost, posedlost a osudovost cítíte na vlastní kůži. V průběhu čtení jsem dost postrádala pohled Eleca, což autorka vyřešila dodatečně, kdy nám ho naservírovala najednou.
Jediné, co mi mírně kazilo prožitek, bylo, že vzhledem k tomu, že jsem Milovaného souseda četla jako prvního, tak mi v tomto příběhu prostě bylo líto Chelsey.
V příběhu je jen minimum postav. ONA má kamarádku a tátu, ON má dceru a chůvu. A všichni jsou dokonalí. Ryzí charaktery bez poskvrny, čistá srdce plná lásky a samá správná rozhodnutí. Když jsem odhalila zápletku, tak jsem si říkala, že tohle už je dost přestřelené, ale kupodivu mi to nevadilo a knížku jsem si užila. Rozhodně se nedá upřít čtivost. 3,5*