Leído
komentáře u knih
Šťastně až navěky
Abby Jimenez
Nemám moc ráda sladkou romantiku, ale Abby Jimenez prostě umí. Dává do příběhu něco víc, nevyhýbá se silným tématům, ale umí je vyvážit i decentním humorem. Její postavy jsou velmi sympatické, je prakticky nemožné jim nepřát ten sladký konec.
Mezi mužem a ženami
Marcus Wang
Na začátku to byly takové americké Prci, prci, prcičky zasazené do českého (totalitního) prostředí. Mladíci toužili za každou cenu zasunout a tahle fáze mě moc nebavila. Pak se to trochu zlepšilo. Místy to bylo zajímavé čtení. Nicméně autor mi nepřišel nijak zvlášť sympatický. Neměla jsem žádné romantizované představy o tom, jak muži vnímají nebo hodnotí ženy, tady to ale občas postrádalo sebemenší úctu k ženám. Myslím, že autor mířil často velmi vysoko, zaměřoval se na typ žen, u kterých buď neměl šanci nebo se z nich vyklubalo to co se vyklubalo. Autor se považuje za velkého znalce žen, suverénně všechny škatulkuje, ale myslím, že by mu prospělo přečíst si podobnou knihu z pohledu ženy, aby pochopil slabá místa jeho loveckých taktik a možná by i našel důvod, proč nedošel svému štěstí v podobě spřízněné duše.
První chyba
Sandie Jones
První třetina byla relativně nudná, odvíjela se podle anotace a já naprosto přesně "věděla" o čem to bude. Jenže pak se celý tento koncept obrátil v prach a knížka gradovala až do poslední stránky. Nešlo ji odložit. V hlavě se mi odvíjely všemožné konspirační teorie a přemýšlela jsem o každé scéně. Ale místo odpovědí přicházely jen další otázky. A tak to asi má být.
S pozdravem Carter
Whitney G. (p)
Čekala jsem, že to bude trochu nuda. Kamarádi, co se po letech zamilují? To nebude mít grády. Ale musím říct, že to rozhodně nuda nebyla. Kromě toho okamžiku, kdy si oba zároveň uvědomili svou přitažlivost a který tu byl už několikrát kritizován, si se všemi ostatními momenty autorka poradila velmi dobře. Vztah Cartera a Ari byl skvělý. Knížku jsem si užila.
Nádherně krutý
J. T. Geissinger
Autorku mám ráda. K tomu mafiánské prostředí, zajímavá anotace... přiznám se, že jsem pořád čekala, že přijde něco, co mě posadí na zadek, ale tak úplně k tomu nedošlo. Každopádně čtivost nelze upřít. A True me bavila.
Odvrácená tvář lásky
Colleen Hoover
Námět nebyl moc originální. O podobné sexuální dohodě, za kterou byla smutná minulost a strach jsem už četla a možná víc než jednou. Jenže Colleen... tomu dává úplně jinou šťávu. Ta ty emoce do čtenáře dostane. A k tomu ten lehce poetický styl psaní. Opět skvělý čtenářský zážitek.
Vím, že tě chci
Estelle Maskame
Očekávala jsem takový ten "zbytečný" díl, stejný příběh převyprávěný z jiného pohledu. A ona se z toho vyklubala úplně nejlepší knížka celé série. Protože Tyler byl bezpochyby nejzajímavější a nejkontroverznější postavou a budil spoustu otázek. Jako třeba, jak dokázal ukrývat čtyři roky fyzického týrání? Proč to dělal? Jak to jeho máma nemohla vidět? Co doopravdy cítil k Tiffani? Proč se choval věčně jako vůl? Všechny otázky zodpovězeny.
Kniha byla z poloviny převyprávěním prvního dílu a z poloviny náhledem do minulosti, která všechno zapříčinila a která se četla opravdu velmi těžce. Převyprávění už známé části nebylo vůbec nudné, protože i když se jednalo o jeden a ten stejný příběh, opravdu ho každý vnímal jinak. Zatímco Eden řešila vztah s otcem, tady byl upozaděn. Lépe jsme poznali celou partu přátel, protože Eden je všechny znala jen povrchně a nahlédli jsme do výjimečného vztahu Tylera s jeho matkou. Přišlo mi, že autorka psala první díl série současně s tímto, že všechno opravdu velmi krásně zapadlo na své místo. Bylo to jako puzzle s tisíci dílky a poslední větou jsme umístili poslední dílek.
Skvělá série, mrzí mě, že končí. Já bych si ráda přečetla i další díly z pohledu Tylera nebo převyprávění z pohledu Tiffani od jejího dětství a motivů pro její chování až po její vlastní happyend. Brala bych cokoli, vůbec se mi s nimi nechce loučit :) Doporučuji.
Jeho zákusek
Penelope Bloom
Já bych tohle nenazvala romantickou komedií a ani bych ji tak nehodnotila. Tohle je spíš bláznivá komedie/parodie ve stylu Bláznivé střely. Naprosto žádná postava není normální.
Záleží na momentálním rozpoložení. Někdy u takového filmu převracím oči nad trapností a jindy se řehtám jak kobyla. Takže vytvořte si správnou atmosféru, vemte do ruky sklenku vína, vypněte mozek a užijte si zábavnou jízdu. Hlavně to neberte příliš vážně. Protože tohle je Penelope Bloom.
Quaid
Jay Crownover
Kolem této série jsem bruslila už dlouho, ale teprve nyní se mi jedna z knih dostala do rukou. Začala jsem netypicky 8. dílem. I když je zřejmé, že všechny díly jsou provázané a že některé souvislosti mi možná unikly, myslím, že není úplně problém číst díly na přeskáčku. Neměla jsem pocit, že mi chybí nějaké stěžejní informace a nebránilo mi to, abych si knížku užila.
Knížka se mi líbila, byla velmi čtivá, byla cítit chemie mezi hlavními postavami, romantickou linku doplňovalo napětí. Mezi největší plusy považuji komplikovanost a nedokonalost hlavní hrdinky. U hlavních hrdinů jsme na to zvyklí, ale u žen je to vždy příjemné rozptýlení, takže jsem ráda, že jsem sáhla zrovna po tomto díle. Souhlasím, že někdy ty vnitřní monology obou byly zdlouhavé a i sexu tam bylo možná zbytečně moc, ale byl popsán dobře. Ráda zas někdy sáhnu po další knížce série, i když nemám takový ten neodbytný pocit, že to musí být teď hned.
Víš, že mi chybíš?
Estelle Maskame
Celá série se mi vryla pod kůži. V prvním díle se Tyler choval jako vůl, v druhém Eden občas jako kráva a ve třetím? Vše odpuštěno. Krásné zakončení série, všechno dávalo smysl, oba se hodně posunuli, z puberťáků se stali vyzrálí mladí lidi, kteří to rozhodně neměli jednoduché.
Bylo tu docela dost postav (přátelé, rodina), jejichž vztahy byly skvěle vykresleny. Oceňuji, že ke konci se autorka nesnažila napravit vše na sílu, že ne všichni si všechno odpustili (Jamie, Dean). O tátovi Eden snad nemá smysl se ani zmiňovat. Zato mámy byly přesně takové, jaké mámy mají být. Bezpodmínečně milující.
Znovu musím ocenit popisy měst. Autorka je sice ze Skotska, ale stoprocentně musela ve všech třech amerických městech žít, protože takhle je popsat nemůže nikdo, kdo k nim nemá osobní vztah.
Tohle vše dohromady dává krásný, poutavý a inspirativní příběh pro mladé.
Víš, že tě potřebuju?
Estelle Maskame
(SPOILER) Mně se druhý díl i přes stejnou čtivost líbil míň a to hlavně kvůli Eden, která mě dost štvala: 1. její žárlivé scény, na které neměla nárok vzhledem k tomu, že ona byla ta zadaná, 2. to, jak se nechala přinutit od Tiffani, aby ublížila Tylerovi. Mohla se mu svěřit a společně to pak sehrát, 3. Dean. Její postoj k němu byl tragický a on si to nezasloužil. Ani od jednoho z nich.
Na druhou stranu právě ta třetí věc, která mě tak štvala, je zároveň ta, za kterou autorka zaslouží pochvalu. Protože to bylo (bohužel) reálné, že se lidi podvádějí, opouštějí pro někoho jiného a ubližují si navzájem. V knížkách nechceme, aby naši oblíbenci byli ti špatní, tak spoustu autorek nechá hlavního hrdinu/hlavní hrdinku ukončit předchozí vztah před první pusou. To mě vždycky pobaví. Ve skutečnosti je opustit partnera tak těžké rozhodnutí, že i když se zamiluje, nějakou dobu žije "dva" životy a sbírá odvahu. Takže ano, nečte se to příjemně, ale je to život. A zvlášť v tomhle věku.
Další velké plus: popis NY, autorka tohle fakt umí dobře, aniž by začala nudit
Další velké mínus: to s tím nevlastním sourozenectvím bylo přehnaně dramatické. Chápu, že to bylo nutné, protože o tom ta kniha byla, ale jediná máma Eden zareagovala rozumně, protože ono opravdu o nic nejde. Naopak, pokud se tzv. nevlastní sourozenci seznámí až v tomto věku a nevyrůstali spolu, je to dost pravděpodobný vývoj.
Víš, že tě miluju?
Estelle Maskame
Knížku jsem si koupila už před časem a vůbec nevím proč, když jsem evidentně o generaci jinde. A i přesto, že jsem se nedokázala občas odprostit od toho politovat rodiče, tak mě příběh úplně pohltil. Už od první kapitoly jsem se nějakým záhadným způsobem dokázala ztotožnit s šestnáctiletou dívkou a prožívala s ní lehkovážné mladické léto a zamilovala se spolu s ní do Tylera. Zvláštní je, že ani nedokážu určit, co přesně se mi na té knížce tak líbilo. Možná mi seděl autorky styl, který mě pořád hnal dopředu, možná ta atmosféra, kterou dokázala vykouzlit, charaktery, které nebyly přes kopírák. Jedno ale vím. Právě jsem na krátký příjemný čas značně omládla :)
Rytmus, já & Malychin
Mariana Zapata
Autorku mám ráda. Má originální, čtivý rukopis, ale při této pro mě čtvrté její knížce už musím přiznat, že je to všechno až moc podobné. Scénář, charaktery postav, humor. Jen prostředí a jména se mění.
Spoiler: Gaby na mě působila rozporuplně. Na jednu stranu to byla správňačka, holka do nepohody, skvělá kamarádka, která nebyla z cukru. Tohle všechno bylo sympatické. Na druhou stranu se ale chovala jak hysterická puberťačka. Kvůli nízkému sebevědomí si nebyla schopná připustit Sašovu náklonnost, urážela se, uzavírala do sebe, žárlila, trucovala a na jeho dotazy "co ti je?" odpovídala typické dívčí "nic, jsem v pohodě", i když bylo zřejmé, že není. Byla průhledná jak sklo. Myslím, že každá holka dokáže poznat, jestli má kluk zájem nebo ne bez toho, aby se ztrapnila. Vypouštět nenápadné háčky a čekat na reakce. A ona měla těch příležitostí si ho proklepnout stovky.
Ale asi nejvíc mi na knížce vadilo, jak autorka udělala z jejího bývalého záporáka jen proto, že se s ní rozešel. Všichni ho za to nenáviděli, opovrhovali jím, mstili se mu, povinně se s ním přestali kamarádit. Jak si dovoluje přijet na koncert, kde je Gaby? Vrchol jeho hříchu spočíval v tom, že následující holku poznal už v době, kdy chodil s Gaby. Tohle všechno mi přijde naprosto normální. Mladí lidé se rozcházejí, poznávají nové lidi a opouštějí se, tohle je všechno přirozený proces. Někdy trvá, než potkáme toho pravého/tu pravou. Je normální, že ten opuštěný někdy cítí zlost, ale něco takového jako automatický vzorec: opouštějící = parchant, opuštěný = chudák, podle mě neexistuje a ani se to tak nedá brát.
I přesto všechno se mi kniha moc líbila a její čtení jsem si užila. Miluju pevné vztahy, které z knížek Mariany Zapaty vzejdou.
Šašek
Devney Perry
Leo je tvrdý oříšek! A díky tomu se pro mě spolu s Isiaihem stává nejoblíbenější postavou série. Kniha přináší vše, na co jsme si už zvykli v předchozích dílech: čtivost, romantiku, motorky, nebezpečí, napětí, prostředí maloměsta a bezva partu z autodílny. A vzhledem k tomu, že už je to pátý díl, tak i kupu malých dětí. Příběh řadím k těm lepším ze série.
Ryanova pomoc
Leila Meacham
Klasickou romantiku moc nečtu. A už vůbec nečtu romantiku z ranče. Není to nic pro mě. Co ale pro mě určitě je, je hate to love linka, která tady tvořila podstatu příběhu a byla skvěle uvěřitelná. Stejně jako postupná proměna. Byl cítit boj srdce s rozumem, hlavně u Jetha, ten se v tom chudák topil a ani se mu nedivím. I přesto, že knížka je na dnešní poměry naprosto cudná, chemie mezi postavami byla hmatatelná. A v okamžiku, kdy se zdálo, že právě chemie nevyhnutelně zapracuje na směřování příběhu, hodila do toho Cara vidle.
Kromě hlavních postav se mi líbily i ty vedlejší, především Fiona a Leon. Bavilo mě, jak si překlad poradil s jejich nespisovnou mluvou. Většinou s tím mám problém, když se překladatel snaží psát slangovým jazykem, ale tady mi to k těm postavám opravdu sedlo.
Nepříliš velká očekávání a velmi příjemné překvapení. Hodnocení 4,5*
Její třešničky
Penelope Bloom
Příjemná oddechovka, která pobaví. První díl mě bavil víc, ale možná to bylo jen tím, že jsem přečetla obě knihy po sobě a už jsem byla tím stylem humoru přesycená. Další díly si přečtu s odstupem, třeba po nějaké emočně náročnější knížce. William kleptoman byl skvělý a zábavný. Co mi trochu vadilo, bylo, že všichni věděli a neustále mluvili o panenství Hailey.
Jeho banán
Penelope Bloom
Jasně, kniha nepřináší nic nového. Stokrát ohrané téma plné klišé. Ale! Postavy sympatické a humor vtipný. Některé hlášky sedly jak prdel na hrnec. Myslím, že knížka si tak nízké hodnocení nezaslouží.
53 dopisů pro moji lásku
Leylah Attar
Anotace nelže. Není to typická romance. A není černobílá. Což cením. Život není černobílý. Někdy ubližujeme lidem, kteří nejsou záporáci. A ti co ubližují taky nemusí být záporáci. Díky tomu, jak originálně je kniha postavená, nemáme vůbec tušení, co přijde. Je nepředvídatelná a to je u romancí výjimečné. Příběh hodnotím 4* a za originalitu a odklonění se od romantického klišé přidávám tu pátou, i když to na Papírovou labuť nemělo.
Sladké pokušení
Cora Reilly
Přečteno jedním dechem. Za mě moc pěkný romantický příběh z mafiánského prostředí. I když žádnou vyloženě nebezpečně dramatickou chvilku jsme neprožili, prostředí mafie mi přišlo přesvědčivé. Postavy byly sympatické. Ano, v tomto žánru se rozplýváme nad vrahy a mučiteli a stačí nám k tomu, když se oni rozplývají nad svou rodinou. Děti byly příjemným zpestřením příběhu, odlišovaly knihu od podobných, které jsou postaveny jen na ústřední dvojici. Vývoj vztahu byl popsán krásně a realisticky. Styl autorky mi sedl. Snad u nás vyjdou i její další knihy.
PS: škoda, že obálku nezdobí kráska s ofinou.
