Leliel komentáře u knih
Zajímavé… Otevřu lednici, konstatuju, že tam nic není, ale jsem líná jít nakoupit. Jdu si radši číst. Po šedesáti stránkách jdu zas do kuchyně, otevřu lednici a najednou vidím, že ve skutečnosti je tam hromada – jako fakt hromada – jídla!
Jdu ven a prohlížím si kolemjdoucí muže – nedá mi to. Přemýšlím, který z nich by se po prohrané válce schovával ve sklepě a pro vodu posílal svou ženu s vědomím, že jí cestou nejspíš alespoň jednou znásilní. Přemýšlím, kterému z nich by stačil alkohol a „že ostatní to dělají taky“, aby bez špetky soucitu znásilňoval, bil a ponižoval ženy…
To vážně stačí, aby například nějací Češi provedli zvěrstva na cizince, aby pak její krajané měli právo provést to samé mě? KDO TOHLE MŮŽE POVAŽOVAT ZA OSPRAVEDLNĚNÍ???
Jo, tahle kniha fakt zaleze pod kůži. Jsem ráda, že jsem na ní narazila – hodně mi dala. Ale taky už se těším, až odezní a moje hlava se vrátí zpátky do přítomnosti.
Zprvu mi docela vadilo, jak až ze široka autor téma bere, ale nakonec to - spolu s kontrastem striktně logického pohledu J. Hofnera a tak trochu "esoterického" pohledu autora - dává opravdu všechny potřebné informace, aby si čtenář mohl vytvořit svůj vlastní (ničím a nikým neovlivněný) názor. Ze srdce doporučuji každému, kdo hledá pravdivé informace o žítkovských bohyních.
Nejsem duchovně založený člověk. Knihu jsou si koupila, protože mě zajímal příběh autorky a tak mě docela mrzelo, že mu byla věnována jen necelá třetina knihy. (Zejména proto, že nesnáším nedočtené knihy a děsila jsem se dvouset "osvícených" stran.) K mému překvapení nebyl ale zbytek vůbec špatný. Když si člověk odfiltruje ty "vesmírný věci" (což jde překvapivě snadno), nejen že to pořád dává smysl, ale vlastně to byla čtivá psychologická příručka. Určitě doporučuji nejen těm, který hledají lásku sami k sobě (kterým je kniha určena), ale i těm, kteří chtějí pochopit, jak to v hlavě lidí, kteří si prošli ehm sra***, funguje.
Skvělá kniha, která dá i laikovy ucelený přehled o životě Slovanů na našem území. (Zároveň ale obsahuje i vodítka, kudy ve studiu pokračovat, pokud budete chtít jít v nějakém tématu víc do hloubky.) Obzvlášť ocenění hodný je za mě fakt, že autor odděluje fakta od teorií. Kniha navíc obsahuje i krátké smyšlené příběhy, díky kterým si člověk dá informace do kontextu, namísto toho, aby si musel pamatovat jen kopu dat.
Vhledem k předmluvě českého vydání a faktu, že kniha vyšla u Arga, jsem na ní byla opravdu zvědavá.
A jako ano, našla jsem v ní pár velmi zajímavých postřehů. Překvapilo mě ale jak až silně esotericky je kniha zaměřena. V kombinaci s opravdu velkými chybami ve výkladu historie (považování dedukcí za fakta, tvrzení již vyvrácených teorií...) autor často ujížděl docela dost "mimo".
Jako doplňková četba pro ty, kteří se zajímají o psychologii to může být zajímavé čtení. Pro studium dané problematiky bych knihu pro její nepřesnosti ale nedoporučila.
Styl psaní mě ze začátku trochu rozlaďoval (přímá řeč připomínala spíš rozvážného mladého může, než malé dítko ze zapadlé africké vejsky)... Ale už v půlce knihy jsem musela uznat, že je to rozhodně fascinující příběh a velmi zajímavá sonda zas do o trochu jiného kouta Afriky.
Nedá se říct, že by se kniha "četla sama"... Jednak proto, že byly příběhy žen často brány až moc ze široka a pak pro občasné vsuvky typu "...boj za lepší budoucnost lidstva není jenom jediný recept. Není ani pro ženy. Žena zabezpečuje budoucnost lidského rodu, stará se o své nejbližší..." Člověk si pak říká, proč někdo, s takovouto filosofií, vůbec píše zrovna takovou knihu....
1. Antické báje a pověsti rozhodně nejsou starověké pohádky. Starověké pohádky byly symbolické příběhy předávající zkušenost/moudrost/poučení...
2. Chápu, že se nikomu moc nechce vyprávět dětem příběhy se všemi "krvavými" detaily, ale když už se někdo rozhodně příběh "zjemnit" pro mladší čtenáře, měl by si dál velký pozor, aby to neuškodilo pointě/poselství příběhu. Přesně to se tu totiž bohužel stalo. Stroze a jemně autor vylíčil pár situací, a to, o čem příběh skutečně byl, bylo bohužel naprosto zdeformováno.
Jsem ráda za každou knihu, která prohlubuje povědomí o skutečném významu pohádek (že je to symbolický příběh, nikoliv násilnický výplod primitivů). Bohužel ale pro knihu bylo naprosto vražedné, že autorka nedohledala původní verze jednotlivých pohádek. Míchání křesťanských symbolů na pohanské příběhy vyústilo v pár zajímavých informací a hodně na sílu tlačených nesmyslů.
Můj problém s touhle knihou je, že jsem jí zhruba někde v polovině přestala věřit. Od začátku mě zaráželo, jak ucelený a detailní příběh popisuje, když vypráví o svém nejútlejším dětství. Ale říkala jsem si, že koneckonců traumatické zážitky vždy v hlavě utkví lépe.
Jenže pak si autorka začala dost protiřečit a měnit názory jako by situaci prožívala teď, ne jako by šlo o něco, co zažila před lety a jen o tom vypráví. Navíc jsem čím dál častěji měla dojem, že už jen nevypráví „jak to bylo“, ale že se snaží, aby o ní měl čtenář dobré mínění.
Velmi zajímavá kniha. Ačkoliv se sem tam objeví i nějaký ten předsudek autorky (kterého si zjevně není vědoma), rozdělení typů žen podle těchto archetypů může určitě i tak mnohým ženám pomoci přijmout samu sebe se vším všudy (zbavit se pocitů, že není dost ženská když nenaplňuje tradiční představu). Poslední dvě kapitoly jsou ale z celé knihy jednoznačně nejlepší.
Kniha mě několikrát mile překvapila. Autor si opravdu hezky hraje s popisy i s příběhem samotným. Konec se mi ale nelíbil. I když chápu ponaučení - moudro, které se snažil zdělit, zvrat mi přišel téměř nereálný. Ačkoliv byla kniha příjemným čtením, díky poslední kapitole zanechala po dočtení nepříjemný pocit.
První půlkou jsem se docela prokousávala. V druhé, když to všechno zapadlo, mi kniha přišla opravdu geniální!