Lembac komentáře u knih
Tato knížka je bohatou směskou různých literárních žánrů. Popisuje nejen milostný příběh Claytona a Amber, ale i detektivní zápletku, kdy je nebohá Amber několikrát brutálně napadena. Kromě toho se také dozvíme, že Clayton není pouze krásný vévoda, nýbrž i syn piráta!
Román se nečetl špatně, ale zápletka mi přišla až moc přitažená za vlasy. Například je celkem nepravděpodobné, že by svobodný muž té doby mohl sdílet s nezadanou dívkou pokoj, vpadat do jejího soukromí apod. Na můj vkus mělo Claytonovo sídlo příliš tajných chodeb a tajemství labyrintu nebylo až tak záhadné. Autorka taky někdy zaměňuje Ambřiny kmotry za její kmotřence, což trochu mate. Prostě pohádka.
Pro mě nejslabší díl ze série MacAllisterovi. Případá mi, že autorka vystřílela v předešlých knihách důvody traumat hlavních mužských hrdinů, takže Lochlanovy životní pochybnosti mi přišly už trochu moc nadsazené. Chápu, že zodpovědnost za celý klan a rodinu není vždy lehké nést, stejně tak by táta MacAllister jistě nevyhrál cenu otce roku, ale proč je z toho všeho Lochlan tak rozháraný, to moc nechápu. Alespoň Catarina vnese trochu toho vzruchu do Lochlanova života.
Jako samostatný román by to bylo na hvězdy čtyři, v porovnání s ostátními příběhy v sérii pouze tři.
Dalšií z bratrů MacAllisterových, který bojuje se stíny minulosti. Ewan trpí drobným komplexem méněcennosti vůči svým bratrům, protože údajně nedosahuje jejich dokonalosti. To vedlo v minulosti určitým způsobem k rozkolu s jeho nejoblíbenějším bratrem Kieranem, a v důsledku toho k bratrově smrti. Od té doby se Ewan utápí v sebelítosti a pocitech viny, uzavírá se před světem v jeskyni a pije jako duha. Proto taky není milý Ewan zvlášt nadšený, když mu do života vpadne Nora s tím, aby ji doprovodil k její tetě do Londýna. Nora je dost ukecaná, takže nakonec Ewana k výletu do Anglie umluví. Cesta je to celkem dobrodružná, ale také romantická - hlavně vlahé večery pod hvězdnou oblohou....
Příběh se mi líbil, byl docela čtivý. Ewan je takový smutný medvěd, zato Nora je velmi temperamentní a emancipovaná osůbka. Malý minus bod - někdy jsem se ztrácela v tom, kdo kým vlastně manipuluje (všechny ty únosy) a Ewanova lítostivost mi místy už maličko lezla na nervy.
Tento román jistě přinutí nejednu čtenářku rychle hledat kapesníček, aby si potajmu utřela dojetím zavlhlé oči. Je těžké odolat pohnutí, když se postupně dozvídáme, co všechno musel chudák Sin ve svém životě vytrpět. Nechtěný, nemilovaný, vyhnaný z domova, týraný, prodaný do otroctví, vycvičený k zabíjení....je div, že důsledkem všech těchto příkoří je "jen" Sinova extrémní uzavřenost a absence projevu jakýchkoliv emocí. Být to skutečnost, potřeboval by černý rytíř velmi dobrého psychiatra, ale protože se zde jedná o červenou knihovnu, pana doktora výborně zastoupí krásná Callie. Tato odvážná dívka má můj upřímný obdiv za to, s jakou trpělivostí a pochopením rozbíjí Sinův ochranný krunýř, aby se nakonec dostala k jeho zranitelnému jádru.
Román pro ženy jako když vyšije, včetně mnoha klišé, ale i tak se mi moc líbil. Jen bych možná ubrala v popisu neradostného Sinova dětství (fakt hrůza) a jeho pozdějšího sebezpytování (fakt si Callie zasloužíš, Sine!) - přišlo mi to ke konci už trošku moc protahované.
Maggie už od dětství touží po nádherném Brandonovi, který ale o celkem běžnou (tedy ne nadpozemsky krásnou) dívku nejeví větší zájem. Až Maggie zorganizované povstání žen, které má zakončit dlouhotrvající krevní mstu mezi dvěma klany, svede oba hlavní hrdiny k sobě. Na cestě za vůdcem nepřátelského klanu se Brandon a Maggie sbližují, posléze prozřou, zahodí své předsudky o tom druhém a ..... možná bude i svatba.
Knížka se čte plynule, neměla jsem nucení přeskakovat stránky, což hodnotím kladně. Co se mi až tak nelíbílo: Brandonova neuvěřitelná krása a přitažlivost pro druhé pohlaví. Tedy, mně se představa krásného muže docela líbí, ale ne, když ji autorka zmiňuje na každé stránce. Zvlášť pak popis situací, kdy nebohého Krasoně ženy od útlého jinošství téměř na počkání znásilňují. :-))
A druhá věc, která mi přišla trochu nedomyšlená, byl Maggin plán na zastavení bojů mezi klany,resp. její záchranná mise na nepřátelském území. No, ale je to romantický příběh, ne historie bojů skotských klanů, tak to beru.
Draven je fakt super statečný bojovník s celkem špatnou pověstí a obligátním traumatem z dětství, které mu nedovolí projevovat emoce, ale když poprvé uvidí rozesmátou Emily se slepicí v ruce, konečně pocítí, co je to láska. Nebo spíš touha. O stavu dolních partií nebohého Dravena se autorka v románu rozepisuje hodně často a podrobně, takže pozorný čtenář může trpět spolu s hlavním hrdinou. :-) Nemotorné svádění pokušitelky Emily, která považuje zádumčivého hraběte za docela fajn budoucího manžela, k uklidnění rozrušeného Dravena taky zrovna nepřispívá. Spory s Eminým otcem a slib daný králi Jindřichovi jsou už jen vrcholkem ledovce starostí, které musí Draven řešit. Jenže jako v každé pohádce i zde platí - dobrý konec vše napraví.
Čtivě napsaná knížka, ve které není potřeba z nudy přeskakovat kapitoly.
Moc hezký a vtipně(!) napsaný příběh o tom, jak se emancipovaná Temperance z New Yorku vypořádává s nelehkým životem na skotském venkově. Její střet s prostými venkovany a především s jejich zemanem Jamesem McCairnem je někdy opravdu k popukání. Temperance se nedá upřít velká odhodlanost, píle a cílevědomost, až tím lidem trochu leze na nervy. Jamesem by bylo zase potřeba sem tam zatřást, aby se konečně probudil a prozřel, co v Temperance vlastně má. Hezký pár!
Knížka se mi moc líbila, hlavně ta spousta zábavných dialogů mezi ústřední dvojicí. Trochu přehnaná se mi zdála jen Temperancina dobročinnost až k sebeobětování a úplný závěr románu mi přišel už trochu překombinovaný, nicméně jako celek můžu knihu jen doporučit.
Seznámení Warwicka s Ondinou bylo celkem nezvyklé. (Zajímalo by mě, jestli opravdu někdy někde existoval zákon, který umožňoval osvobození odsouzence zpod šibenice pouhou nabídkou sňatku.) Warwick zprvu považoval Ondinu jen za perfektní návnadu pro vraha své první ženy, jenže nepočítal s tím, že se do statečné dívky postupem doby zamiluje. I Ondina měla svá tajemství, která významně zasáhla do života obou hlavních hrdinů.
Celá knížka je plná akce, úkladů, nenávisti, ale i lásky a vášně. Čte se dobře a plynule, jen místy je autorčin jazyk na můj vkus až příliš květnatý.
Julian očekavá od života už jen dědice a svatý klid, proto si chce vzít za manželku nenápadnou a mírnou dívku ze sousedství - Sophy. Ona je do hezkého hraběte sice platonicky zamilovaná, ale trpí nedostatkem projevů lásky z jeho strany, což Juliana mate a trochu i zlobí, protože má po špatných zkušenostech se svou první manželkou ženských až po krk.
Dohodu, kterou spolu Julian a Sophy uzavřou ještě před sňatkem, ani jeden z nich nebere vážně, vesele ji porušují, potom se na sebe zlobí, omlouvají se a vice versa.
Knížka je jeden dlouhý, předlouhý dialog se spoustou balastu. Co by se dalo vyjádřit na jedné stránce, o tom se ústřední postavy dohadují stránek dvacet. O postavách jako takových se moc nedozvíme - třeba proč se Julianovi říká ďábel. (Jako že se sem tam na někoho zle koukne?) Nějak jsem se do hlavních hrdinů vcítit nedokázala a sympatický mi nebyl ani jeden z nich. Sophy je naivní a zbrklá modrá punčocha, Julian zas okoralý aristokrat bez emocí. Hmmmm....
Dávám dvě hvězdy.
Moc pěkně a čtivě napsaný příběh s detektivní zápletkou, která mě napínala téměř až do konce knížky. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí a realističtí. Na Laře je vidět, jak se vlivem okolností mění z pasivní manželky v rozhodnou a samostatnou ženu. A u Huntera jsem si dlouho nebyla jistá, jestli by se mi více líbilo zjištění, že je to cizí člověk, nebo spíš polepšený prostopášník. Obě varianty mají něco do sebe.
Hezká oddychovka - doporučuji!
Oba hlavní hrdinové této knížky mají pifku na hraběte Filtona, kterému se chtějí z různých důvodů pomstít. Simon Roxbury ho chce oškubat v kartách a společensky znemožnit, Caledonia Johnstonová mu chce prostřelit koleno. Caledonia se se Simonem seznámí při nezdařeném pokusu o únos hraběte Filtona - zbrklé děvče totiž nastoupí do špatného kočáru a místo zloducha má najednou na mušce pohledného vikomta Roxburyho. Statečný vikomt téměř nehne brvou a napjatou situaci se snaží uvolnit konverzací....
A právě velmi květnatá mluva, nekonečné rozpravy a sáhodlouhé žvanění jsou pro mě hlavní slabinou knihy. Ze všech postav byla nejvtipnější trošku potrhlá Simonova matka Imogene, hlášky ostatních mi bohužel po chvilce lezly na nervy. Bez rozvleklých dialogů by mohla být kniha o polovinu kratší - a bylo by to dobře.
Byl by to celkem průměrný romantický příběh, kdyby hlavní hrdinka Chelsea dokázala řešit své životní těžkosti jinak než kriminální činností. Její první loupeživé výpravy chápu jako projev největšího zoufalství, ale proč se potom vrhá do pařátů hnusného smilníka Ambrose, a to i přes důrazné Anthonyho varování, tomu už moc nerozumím. Asi aby ji mohl švarný vikomt hrdinně zachránit.
Na Anthonym mě trochu zaskočilo, jak se velmi dlouho nedokázal rozhodnout mezi svou snoubenkou Phoebe a Chelsea. Naštěstí se na posledních stránkách knihy stačil včas pochlapit.
Knížka se četla lehce a plynule, jen mi trochu vadilo oslovování hlavní hrdinky Chelseo. Podle mě by se toto jméno skloňovat ani nemělo/nemuselo.
Možná SPOILER
Tajemství Clařiny totožnosti vyjeví autorka čtenářům už v první kapitole knihy, takže jediný, kdo tápe v temnotách nejistoty, je jen a pouze Drummond. Ženinu prvotní odtažitost si odůvodňuje dlouhým odloučením (bodejť, neviděli se sedm let). A taky dozráním a zmoudřením mladé manželky. Brali se totiž v Clařiných třinácti letech a v patnácti mu už porodila syna Alaisdaira! Jenže červíček nedůvěry v Drummondovi i tak stále hlodá...
Líbí se mi, jak se Drummond snaží znovu začlenit do rodiny - na skotského horala ze 14. století to dělá docela jemně. Třeba sexuální osvěta jeho syna Alaisdaira byla vůbec nejvtipnější částí knihy. K rozuzlení všech tajemství dojde až na samotném konci příběhu, možná až zbytečně natahovaném. Hodnotím čtyřmi hvězdami.
Nickův i Lottin život byl v mládí plný manipulace, zneužívání, zločinů a nelásky, není proto divu, že z toho mají stále noční můry, které ovlivňují i jejich partnerský vztah. Bohužel ani vášnivé milostné scény nedokážou rozptýlit chmurný pocit, který z knihy mám. Nick mi příjde strašně zaťatý, někdy až depresivní. Změny v jeho životě mu evidentně nedělají dobře, proto moc nechápu, proč na něj jeho švagr tak tlačí. Lottie je životaschopnější a pro mě tím pádem sympatičtější.
První dva díly této série se mi líbily víc.
Hodně vášnívá a řadou milostných scén prošpikovaná knížka u mě boduje na celé čáře. Zprvu nepřístupný Ross Cannon postupem doby - a vlivem krásné Sophie - roztává, přičemž odhaluje svoji jinak skrytou vášnivou povahu. Sophie naštěstí taky poměrně brzy hodí svůj plán pomsty za hlavu a raději se věnuje rozpustilým radovánkám. Snad jen příběh Nicka Gentryho nás nenechává zapomenou, že Ross je stále policejním soudcem, jehož údělem je nesmiřitelný boj se zločin(c)em.
Grant Morgan není na začátku knihy žádným šlechticem, ba právě naopak, pochází z nuzných poměrů a jen svou vlastní pílí se vypracoval na jednoho z nejžádanějších detektivů z Bow Street. Taky si nemohu vzpomenout na to, že by byl autorkou popisován jako lev londýnských salónů, spíše mu nízký původ některé dvěře vyšší společnosti uzavíral.
Vivien byla do Temže nejen vhozena (a posléze naštěstí vylovena), ale stopy po škrcení na jejím krku svědčí o tom, že jí někdo usiluje o život. Detektiv Morgan se sice do krásné dívky postupem doby zamiluje, ale po jejím vrahovi pátra především proto, že je u policie a je to jeho práce.
Vivien trpí amnézií, na nic si nepamatuje, ale nějak nejasně cítí, že asi nebude proslulou londýnskou kurtizánou, za kterou ji všichni považují. Její postavení je rozhodně nezáviděnihodné a pro ni samotnou musí být dost frustrující.
Samotná detektivní zápletka není nijak komplikovaná a průměrný čtenář detektivek jistě rychle rozpozná, které pravidlo pátera Knoxe nebylo v této knížce dodrženo.:-)
Milostná linka příběhu byla milá, sice malinko předpokládatelná, ale mně se líbila.
Líbilo se mi, jak Theresa vzkřísila v už dost rezignovaném Tollym chuť k životu a podporovala ho v boji za pravdu a čest. Trošku divné však bylo, jak lehce hodila za hlavu všechna svá pravidla slušného chování a zraněného hrdinu neustále navštěvovala v jeho pokoji, holila ho, asistovala u operace(!), stříhala mu vlasy a vůbec si se svou dobrou pověstí nedělala hlavu. Stejně tak Tollyho představa léčby zlomené nohy byla docela zvláštní - vždyť na ní pořád někam pajdal, potom padal, omdléval. Hm.
Příběh by mohl být kratší o neustálé zpytování svědomí hlavních hrdinů, ale jinak celkem ušel. Průměr = tři hvězdy.
Mně se knížka docela líbila. St. Merryn byl vně tvrdý jako skála, ale hluboko v něm vřela horká touha. Takové milovníky mám ráda. :-) Ani Elenora nebyla žádná křehulka, prostě rozumné a inteligentní děvče, které si trochu toho romantického štěstí v náručí mírně morousovitého hraběte plně zaslouží. Detektivní zápletka mě kupodivu docela zaujala, fakt jsem dumala, kdo může být tím nebezpečným zločincem bažícím po pomstě.
V celé knížce mě jen trochu iritovalo nadužívání slovesa brblat. Když už si milý hrabě něco pod vousy zabrblal po desáte, měla jsem chuť doporučit autorce/překladatelce nějaký slovník synonym, aby si rozšířila slovní zásobu. Tak ubručený totiž Arthur být prostě nemohl. :-)
Bennett Wolfe se vrací po třech letech z konžské výpravy zpátky do Londýna, aby opět získal svou dobrou cestovatelskou pověst, která byla pošramocena zveřejněním nepravdivých příběhů v knize jeho někdejšího spolupracovníka Davida Langleye. Ten zraněného Bennetta v Africe opustil a ukradl mu všechny deníky. Celkem neotesaný Ben se v londýnské vyšší společnosti seznamuje s Phillipou Eddisonovou, která mu v očistění jeho jména chce pomoct, protože neohroženého dobrodruha už dlouho obdivuje. A jen u obdivu nezustane...
Kniha obsahuje pár vášnivých scén i obligátní dobrodružný závěr. Příběh je to hezký, ale nijak výjimečný, místy docela dost protahovaný. Dávám tři hvězdy, tedy průměr.
Na druhý díl série jsem se těšila, zajímalo mě, jak se budou vyvíjet vztahy postav, které znám z dílu prvního. Jenže jsem asi nebyla při čtení příběhu naladěna na stejnou vlnu jako autorka... a knížka se mi moc nelíbila. Kromě Malcolma mi byly téměř všechny postavy nesympatické, děj někdy nepřehledný, někdy nudný, že jsem přeskakovala stránky. Nevím, prostě mi tato kniha nesedla, ale to může být čistě můj osobní problém.