Lembac komentáře u knih
(SPOILER) Důvod, proč rozezlený Henry vtrhne do kanceláře vydavatelky novin Irene, je tak absurdní, že se mi tomu nechce věřit. Henryho matka, padesátiletá vévodkyně (vdova), se rozhodne napsat dopis do novinové rubriky Lady Věrnoláskové, která je obdobou viktoriánské tety Sally. Žádá o radu, jak si má počínat v situaci, kdy bezmezně miluje o téměř dvacet let mladšího, nemajetného italského malíře, který má pověst proutníka. Odpovědí jí je: "Co jiného člověku zbývá než kapitulovat před vášní a jít za svým srdcem?" (!!!) Tato komunikace probíhá veřejně a tak, že vévodkyni v textu každý pozná. Proč? Nevím, logiku v tom nehledejte.
Naprosto chápu, že Henry nebyl nadšený z představy takového nevlastního tatínka, ale nemusel jít řvát na Lady Věrnoláskovou; ta těžko může nést odpovědnost za jednání dospělé a svéprávné osoby. Z Lady V. se vyklubala sufražetka Irene, která je schopná se Henrymu postavit a dokonce ho dále vzdělávat v otázkách feministického hnutí. Henrymu připisuji k dobru, že je učenlivý a ochotný se nad právem žen zamyslet. Jejich disputace byly ale časem obehrané a ve střední části knihy se kromě nich už celkem nic jiného nedělo.
Co se týče vzplanutí milostných citů mezi Henrym a Irenou, působilo to spíše nevěrohodně. On po ní od začátku fyzicky toužil (musela jsem se usmívat nad jeho "hlubokými chlípnými choutkami"), jí se občas zrychlil tep při pohledu na fešného vévodu, ale víc chemie jsme mezi nimi necítila.
Knížka se mi celkem líbila, je to takový vyšší průměr červenoknižní produkce.
Příběh je neuvěřitelně zamotaný, místy nepochopitelný, ale právě to je jeho kouzlo. Pokud si nepotrpíte na logiku a máte rádi romány, které se neberou úplně vážně, je tohle perfektní volba. Zápletka je šílená, humor trefný a závěr, přestože k němu vede klikatá cesta, opravdu stojí za to.
Placený společník je příběh o Nicholasovi, charismatickém a atraktivním muži, který je členem tajné agentury poskytující eskortní služby bohatým ženám, jež hledají zábavu mimo manželskou rutinu. Nicholas je v práci velmi úspěšný, ale jedno nešťastné setkání s žárlivým manželem ho přiměje přijmout krátkodobý úkol na venkově, kde má strávit několik dní s Annorah Price-Ellis.
Annorah, dědička obrovského jmění, stojí před těžkým rozhodnutím – buď se musí provdat, nebo přijde téměř o celý svůj majetek. Než však učiní tento zásadní krok, chce si ještě užít trochu svobody. Rozhodne se, že pokud se má vzdát své nezávislosti a být s mužem, kterého nezná ani nemiluje, měl by to být alespoň někdo, koho si vybere sama.
Jak se mezi Annorah a Nicholasem postupně vyvíjí vztah, zjišťují, že jejich setkání není jen o tělesné touze, ale o skutečné emocionální intimitě. I když může příběh na první pohled působit předvídatelně, romance je něžná a smyslná (s několika intimními scénami, které nejsou zbytečně explicitní).
Kniha se mi celkově velmi líbila a určitě ji doporučuji na dlouhé zimní večery.
Příběh se zaměřuje na vztah mezi Maxem a Daphne, který je plný nejistoty a neustálých změn. Především její city vůči Maxovi jsou jako na houpačce. Je to samé „má mě rád“ a „nemá mě rád“, což může bavit i frustrovat. Na druhé straně budovat vztah s tajným a tajemným agentem Řádu nebude zrovna jednoduché. Zatímco milostná linka je tak nějak tradiční, zajímavější mi přišel konflikt dobra a zla, který dodává příběhu na dramatičnosti a nutí k četbě dalších knih v sérii.
Kniha se mi líbila, i když někdy mohou občasné zdlouhavé popisy vnitřních pocitů hrdinů zpomalit tempo čtení a některé pasáže by mohly být stručnější.
Zajímavý příběh, který však bohužel působí velmi zdlouhavě kvůli obšírným popisům zmatených pocitů, pochybností a strachů z minulosti.
Hlavní hrdinka Cecilie se vydává na cestu do Ameriky, aby našla svého zraněného bratra. Ocitá se však v situaci, kterou ani zdaleka nečekala – místo bratra nachází jeho přítele Edwarda, který je nejen těžce zraněný, ale také trpí amnézií. Aby mohla Cecilie o Edwarda pečovat a zároveň využít jeho vlivu v armádě k hledání bratra, předstírá, že je jeho žena.
Příběh se rozvíjí v atmosféře vzájemného sbližování, kdy si Cecilie a Edward, sdílející společný pokoj a intimní chvíle, postupně budují hluboké citové pouto. Tato jemná romance je však zastíněna Ceciliinou lží, která neustále visí ve vzduchu.
Četba je plynulá a autorčin styl je příjemný, i když místy může děj působit trochu rozvláčně. Celkově jde o lehké čtení, které potěší zejména milovníky romantických příběhů zasazených do historických kulis. Navzdory několika slabším momentům má příběh své kouzlo.
Na mě příliš politikaření, nedůvěry, vzájemného obviňování....
Milostný příběh mezi Ashtonem a Penelopou má svoje kouzlo. Přestože jsem obvykle skeptická k výskytu duchů v romantických příbězích, v tomto případě mystično nepůsobí až tak rušivě. Výrazné prvky násilí dodávají příběhu dynamiku, i když se může místy zdát, že je těch krutostí až příliš. Celkově jde o solidní romantický příběh s mystickými prvky, který osloví čtenáře, kteří mají rádi napětí a nečekané zvraty.
První polovina knížky se jevila jako celkem příčetný román pro ženy. Sice se mi nezdálo, že by mladá dívka tehdejší doby jen tak společensky "přežila" rozvod a odluku od manžela, ale budiž. Ovšem všemu nasadil korunu závěr tohoto (vele)dílka. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se ke konci knihy propracovala až po půlnoci, ale rozuzlení jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila kdo, kde, jak a proč.
I přes očividná slabá místa se mi knížka líbila a musím říct, že mě pobavila. Je možné, že spíš nechtěně, ale i to se počítá. ;-)
Knížka je spíš detektivka než klasická červená knihovna. Heathcote a Violet se během vyšetřování sice sblíží, ale hlavní dějovou linkou je snaha dopadnout vraha.
Příběh se čte dobře, zápletka je docela napínavá. Trochu přehnané bylo snad je to, že padouši byli temně černí a klaďasové cukrkandlově sladcí a dobrotiví. Jinak si nemám na co stěžovat.
Obsahově není příběh nijak novátorský. Prostě dva mladí lidé, kteří jsou okolnostmi "nuceni" se vzít, ale forma, kterou autorka zvolila, je hodně zábavná a neotřelá. Pandora je trochu střelená, takže se k ní parádně hodí věty typu: "Slovo milenka zní jako něco mezi matrací a plenkou" :)
Moc se mi knížka líbila a těším se na pokračování.
Když se potká politická aktivistka s představitelem moci, proti které ona "krásná rebelka“ protestuje, může vzniknout velmi třaskavá kombinace. V knížce je velmi hodně politiky, docela dost tiskařiny, nějaké ty rodinné tragédie, ale taky jemný milostný příběh dvou osamělých lidí. A malý Chip je sladký jako cukrkandl. :-)
Celkově nebyl příběh až tak špatný, ale musím se přiznat, že chvílemi jsem se musela do čtení nutit. Těžko říct, co se mi na knížce nelíbilo. Možná množství vedlejších postav, jejichž příbuzenské vztahy se zmiňovaly velmi často. Jako já chápu, že je to 11. díl rodinné ságy, ale dvacáté připomenutí, jak to bylo se sestřenkou X, bratránkem Y a cikánskou prababičkou mě trochu iritovalo. Taky všudypřítomní otcové nezlomných kvalit, kteří vrhají vševědoucí pohledy na všechno a všechny okolo, ve mně nadšení nevzbudili.
Judith byla taková nemastná neslaná, až jsem si říkala, co na ní proboha ten Nathan viděl. Tak ano, dvakrát se vydala do opuštěného domu najít ducha, a asi to mělo podtrhnout její srdnatost, ale mně to u osmnáctileté slečny přišlo spíš pošetilé. Nicméně samotný milostný příběh mezi ní a Nathanem se mi líbil.
Moje hodnocení jsou tři hvězdy - solidní průměr.
Hradní paní je hezký romantický příběh, který se odehrává v Anglii a Walesu za vlády Viléma I. Dobyvatele. Řevnivost mezi Walesem a Normany, ale i půtky Velšanů mezi sebou hodně ovlivňují vztah hlavních hrdinů.
Tanon je mladinká šlechtična, kterou vladař použije jako mírovou holubici a provdá ji za velšského prince Garetha. Tanon to tak nějak příjme, nic moc jiného ji stejně nezbývá a Gareth se jeví jako příjemnější společník než další možní kandidáti na manžela. Gareth je popisován extra kladně, až se někdy zdá, že to nemůže být skutečný člověk - krásný, chytrý, dobrosrdečný, dobře trénovaný bojovník a výjimečný stratég. Do takového hrdiny se Tanon prostě musí zamilovat. :-) Trochu problémy nastanou, když se novomanželé vydají na cestu do Garethova domova ve Walesu, ale nebyla by to červená knihovna, kdyby vše nemělo dobrý konec.
Kniha se četla plynule, ale musím přiznat, že mě místy trochu nudila. Jako pozitivum beru, že hlavní hrdinka přijímala svůj osud smířeně, pořád nikam neprchala a nad pravostí lásky Garetha k ní lkala jen omezeně. ;-)
Klidná a jemná Eliza je unesena z neznámého důvodu do Skotska, kde si ji má převzít záhadný cizinec. Elize se podaří cestou upoutat pozornost trochu zaprášeného akademika Jeremyho, který se jí pak snaží zachránit z rukou únosců. Jejich putování krajinou jihovýchodního Skotska se mi líbilo z knížky úplně nejvíc. Je taky osvěžující, že hlavní hrdinové nejsou po všech stránkách dokonalí. Připadají mi tak uvěřitelnější a lidštější. Trochu mě zklamal konec knížky - ten byl po akčním pochodu divočinou celkem zdlouhavý a ani sebezpytné přemítání o citech mě až tak nebavilo.
Celkově se mi příběh líbil a navnadil k dalšímu čtení knih ze série.
Klasická romanťárna - nijak zvlášť nenadchne, ale taky neurazí. (Až teď čtu, že PomněnkaPrvní napsala to samé!)
Nejvíc mě zaujal Sam Sherryngton a jeho bezedná sedlová brašna narvaná makeupem maskérů filmových hvězd. ;)
Tuto knížku bych za typickou červenou knihovnu neoznačila. Jedná se spíš o sondu do vztahu dvou lidí, kteří se po přestálé tragédii snaží nějak (pře)žít. V souvislosti s takovým traumatem si nedovolím hodnotit, kdo měl co udělat jinak. Je to strašlivě smutné a nelehké téma.
Příběh se i přes vážnost situace četl dobře. Trocha smyslnosti se v něm též našla a kriminální zápletka byla v rámci žánru docela uvěřitelná, i když byla vlastně jen záminkou k opětovnému setkání Nathana a Evelyn.
Pocit z knížky je hořkosladký....
Tato knížka se mi líbila moc....tedy až na ten poněkud překombinovaný závěr.
Když se potká sametový drsňák s odvážnou učitelkou hudby na Divokém západě, tak můžou jen lítat žhavé jiskry - od koltů a mezi srdéčky. :-) Děj romance není překvapivý, ale autorka ho podává vtipně a s nadhledem. Za mě doporučuji.
Ona lhala. On věděl, že lže. Protože chtěl vyzvědět, proč lže, lhal taky. To je tak v kostce podstata příběhu této knížky. Někdy bylo vyprávění trochu zdlouhavé. Kromě vzájemného obelhávání a přemýšlení o důvodech tohoto lhaní, se v knize celkem nic nedělo. Ale jako oddechovka k vodě to celkem ušlo.
Doporučuji číst v době tropických veder, potom se člověk dokáže ještě líp vcítit do prožívání hlavní hrdinky. ;-)
Horko, sucho, pálící slunce, tisíce ovcí, tři na nervy lezoucí děti....to vše uprostřed buše, desítky kilometrů od civilizace. Nebýt extrémně atraktivního tatínka, asi by to tam Mandy dlouho nevydržela. Jenže kdo by odolal neustále poloobnaženému Adonisovi, jehož vypracované svalstvo se tak svůdně vlní pod snědou pokožkou pokrytou vrstvičkou animálně vonícího potu? Nikdo! Natož všemi opuštěná (krásná, mladá, chytrá, milá) guvernantka. Ještěže měla na verandě sloupek, o který se každý večer mohla opřít, koukat do buše a přemýšlet o nesmrtelnosti brouka.
Knížka není žádným historickým cestopisem, ale klasická červeňárna odehrávající se pod horkým australským sluncem. Čtivě napsaná, hlavní postavy mi přišly v rámci žánru příčetné a příběh hezky odsýpal. Doporučuji.