Lembac komentáře u knih
Evangeline a Scully jsou tak ctnostní a mravní, že celou zimu, kterou společně tráví v malém srubu, po sobě jen nešťastně koukají a sem tam si vzdychnou. Jejich potlačovaná vášeň je vlastně jediným akčním prvkem příběhu, ale knížka je napsaná tak čtivě, že mi jejich jednotvárný život ani moc nevadil.
Oddechové čtení, které mi připomnělo, jak dobré je mít ústřední topení, tekoucí vodu a splachovací záchod. ;-)
Caitlin je na svou dobu opravdu velmi svobodomyslná. Zatímco jsou hrdinky jiných ženských románů nuceny do vdavek už tehdy, když jsou se švarným aristokratem načapány při nevinném miliskování za zaprášenou palmou nebo v blízkém křoví, chodí Caitlin s Randallem na rande naprosto veřejně a dokonce s ním stráví o samotě celý víkend. Na manželství ani jeden nemyslí, takže se jejich cesty po určité době zase rozdělí. Jenže jejich dostaveníčko nezůstalo bez následku...
Příběh není sice zvlášť originální, ale je čtivý a místy dojemný. Prostě ta pravá červená knihovna. :-)
Kniha se zaměřuje především na popis událostí souvisejících s bojem o nástupnictví mezi Štěpánem z Blois a Matyldou Anglickou. Historii středověké Anglie v malíčku nemám, takže jsem si několik informací k tomuto tématu musela osvěžit i z jiných zdrojů. Zajímavé je, že hlavní zlosyn Ranulf z Chesteru je skutečná historická postava.
Milostný příběh Renarda a Eleanor byl na můj vkus tak nějak uměle přišroubovaný na skutečnou historickou kostru příběhu. Bohužel mě nepřesvědčil. Renardova neochota se vzdát milenky mi byla krajně nesympatická, stejně tak i jeho celkem vlažný vztah k Eleanor. Hlavní ženské postavy jsem si taky moc neoblíbila.
Dávám tři hvězdy za exkurz do dějin středověké Anglie.
Milostný příběh, který je prodchnutý magičnem a nadpřirozenem. Knížka je vlastně taková středověká love story s fantasy prvky. Bohužel na mě bylo těch Poučených už trochu moc...
Tato knížka se od šedého průměru romantických příběhů liší už tím, že hlavní hrdinkou není nějaká osmnáctiletá krasavice, ale oplácaná třicátnice s dobře rozjetou kariérou. Jediné, co Amandě chybí, je chlap. A protože je Amanda žena podnikavá, jednoduše si ho k narozeninám v místním nevěstinci objedná. První setkání Jacka s Amandou je popsáno opravdu vtipně, situační komika je velmi podařená. Poté se děj (bohužel) dostává do vyježděných kolejí klasické červené knihovny – nechybí neradostné dětství jednoho z hlavních hrdinů, nutnost odepřít si životní lásku, trocha toho trápení, potom prozření a nakonec happy end.
(Odvrženého Charlese mi bylo líto – taky mu mohla autorka připsat nějakou milou ženušku.)
Drobná kritika: Trošku srandovní mi přišlo, když se ve žhavé milostné scéně Amandiny „krátké nožky“ křečovitě dotýkaly Jackova těla a „krátké ručky“ posléze objímaly jeho široká ramena. Z takového popisu milostných hrátek jsem nabyla dojmu, že Amanda musí být prsatá trpaslice se zakrnělými končetinami. Není! :-)
Příběh je zábavný a čtivý, místy dost erotický, nechybí vtip ani srdcebol. Za to dávám pět hvězd.
Detektivka, ve které major vojenské policie odhaluje kostlivce ve skříních smetánky porobeného Jihu (a přitom se zamiluje do hlavní podezřelé).
Napsala bych, že je to milý a romantický příběh, kdyby jeho součastí nebyly i dvě poměrně brutální vraždy. Nicméně detektivní duo Caroline a Adam se mi líbilo a stejně tak i kriminalistická zápletka. Trochu obavy jsem měla z parapsychologických jevů, protože takový typ duchařské literatury moc nemusím. Naštěstí je mystika pouhou kulisou jinak celkem normálního romanticko-detektivního příběhu.
Klasické dílko Amandy Quick - hezké, milé, nenáročné.
Po přečtení anotace jsem měla trochu obavy z nadpřirozených schopností krásné lady Margaret, protože na mystiku si v historických románech – i těch romaticky načervenalých – moc nepotrpím. Naštěstí se z Meg vyklubala jen trochu senzitivnější léčitelka, která má čuch na lidi a na náladu ve středověké společnosti. Žádní poletující duchové se nekonají.
Vztah Meg s Dominicem se vyvíjel docela hezky, bohužel po určité době mi začala jít Dominicova bezdůvodná nedůvěra a žárlivost na nervy. Bylo až překvapivé, jak lehce se nechal mazaný válečník ovlivnit hradní šeptandou. Nebýt klepů, mohli mít hlavní hrdinové bezva vztah hned od začátku. Ale to by zase nebylo o čem psát. :-)
Knihu doporučuji sokolníkům a fanouškům středověkých milostných románů – nejlépe kombinaci obojího.
Tyron Rycroft – anglický velitel husarů – sličnou Synoveju nejprve zachrání z rukou lotra Ladislava a krátce poté s ní má neplánované dostaveníčko v textil free ruské lázni. To, co tam vidí, se mu líbí, a tak se rozhodne, že se bude Synoveji dvořit. Bohužel hvězdy nejsou mladému páru zrovna nakloněny. Nepřející poručníci Synoveju nutí do sňatku s čilým sedmdesátníkem Vladimírem. To už si nenechá do té doby poslušná Synoveja líbit a vymyslí plán na svou záchranu. Bohužel zapomene Tyronovi sdělit, že právě on je ústřední postavou jejího plánu, kteréžto opomenutí je oba pronásleduje ve formě výčitek téměř až do konce knihy.
Kniha je sice poměrně dlouhá, ale čte se překvapivě dobře.
Knížku jsem četla relativně dlouho - asi 14 dnů. Možná právě proto mi nevadila určitá rozvláčnost celého románu. I tak si ale myslím, že by mu proškrtání o dobrých sto stran výrazně prospělo. Přes občasná hluchá místa se mi kniha četla dobře a plynule.
Námět příběhu není nijak originální - Phillida a Lucifer pátrají po vrahovi jejich společného přítele Horatia a při té příležitosti v sobě najdou zalíbení. Líbilo se mi, že Lucifer není popisován jako vševědoucí macho, který jen udílí rozkazy všem kolem sebe. Phillida by byla taky celkem v pořádku, kdyby ji autorka neposlala párkrát pátrat na vlastní pěst. Tyhle výlety mi k jinak rozumné Phillidě neseděly. No, ale hlavní hrdinka asi musí udělat sem tam pitomost, aby ji hlavní milovník mohl srdnatě zachraňovat. V této knížce mi to ale přišlo zbytečné a vzhledem k charakteru postav nekonzistentní.
Dávám čtyři hvězdy - předpokládatelná oddychovka na veeeelice dlouhé zimní večery.:-)
Od červené knihovny sice nečekám reálnou analýzu života korzárů počátku 19. století, ale popis života pirátů v této knížce je i na tento žánr dost přitažený za vlasy. Vůbec celá dobrodružná část knihy mi přišla značně nepravděpodobná. Ještě smutnější ale je, že se mi moc nelíbila ani romantická linka příběhu. Mezi Drewem a Gabriellou jsem necítila žádné jiskření. Gabriella sice občas utrousí, jak moc je Drew přitažlivý. A Drew by měl z Gabrielly dokonce "šílet"! Ale jejich vzájemná interakce mi stejně příjde zvláštně studená a bez emocí. Oni se vlastně jen neustále hádají, bohužel jejich slovní výměny postrádají nadhled a vtip. Taky jejich první milostné sblížení bylo jakési divné. No, moji favorité na literární milostný pár roku tihle dva opravdu nebudou.
Tohle je taková naivní pohádka o pirátech okořeněná troškou milostného blouznění. Dočetla jsem ji jen proto, abych měla přehled o celé rodině Malloryových.
Tuto knížku doporučuji číst současně s dílem předcházejícím (Námluvy starého mládence), protože děje obou příběhů se hodně prolínají. V tomto dílku se věčná družička Miranda, markýza St. Germaine, konečně dostává do blízkosti svého milovaného vévody Daniela. Ten je bohužel po většinu společně stráveného času opilý, zraněný a v bezvědomí, takže mu Mirandiny dychtivé pohledy většinou unikají. Až po hodně dlouhé době postřelenému vévodovi dojde, jaký poklad v Mirandě má.
Časté narážky na Mirandinu výšku a sílu mi připomněly Brienne z Tarthu z Her o trůny, ale doufám, že až takových rozměrů Miranda nedosahovala. :-) Na druhou stranu je celkem osvěžující číst v románu červené knihovny o hrdince, která není ani malá ani křehká ani hubená.
Knížka se mi líbila, ale považuji ji za nejslabší z celé série. Dávám tři hvězdy.
Člověk ani nemusí vyrůstat v klášteře jako Gabriela, aby byl z dědictví ve formě nevěstince mírně vyhozen z konceptu. Její obchodní partner Hays se mi ale nezdá bezohledný a neotesaný, jak se píše v anotaci, spíš otevírá nezkušené dívce oči a krutou realitu života nijak nepřikrášluje. Zato Doug Slaughter je typický zlosyn, který se neštítí opravdu vůbec ničeho.
V knížce se mi kromě ústředního milostného jiskření mezi Gabrielou a Jordanem líbí především popis zlatokopeckého městečka Central City na konci zimy. Čtenář přímo cítí, jak mu omrzají konečky prstů.
Hezké, i když někdy smutné, čtení.
Byť se Jarrod sňatku bál jak čert kříže, stejně byl udolán. Tolik ve zkratce obsah knihy.
Tento milostný román je příjemně milý a nekonfliktní. Čtenář celou dobu ví, jak honba na budoucího manžela skončí, takže velkou neznámou je jen to, jak autorka "donutí" hlavního hrdinu požádat Sarah o ruku.
Knížka se mi líbila, nechtěně legrační mi přišly jen turbo námluvy lorda Mayhewa s lady Dunbridgeovou. Ti se stačili během dvaceti minut znovu poznat, uvědomit si svoji nehynoucí lásku, probrat možnost mít spolu děti a nakonec se domluvit i na brzké svatbě. :-) Vskutku nelenili!
Dávám plný počet hvězd.
Titul knihy není úplně přesný. K přestrojení, tedy spíš k předstírání identity, v románu opravdu dojde, ale lásky jsem si v něm nevšimla. Chudák Elizabeth si podloudným vetřením se do famílie svého zemřelého švagra moc nepomohla. Místo teplé náruče milující rodiny ji na Dubově očekává rodina Delacroix, která sestává převážně z jedinců mírně duševně vyšinutých, a když už je někdo celkem normální, umí vrhat jen pátravé a zádumčivé pohledy. Bernard sice Elizabeth občas snaživě zachraňuje, ale že by to byl zrovna prototyp romantického hrdiny? Poslední stránka knihy je proto docela překvapující....
Jako thriller tato knížka docela ujde, ale červená knihovna to opravdu není.
Cole je tak charakterní a zásadový, že nebýt živočišné Jonet, asi by se z nich nikdy milenecký pár nestal. A to by byla škoda.
Líbilo se mi, že v této knize vzala do rukou milostnou aktivitu žena. Joneta prostě jede! O něco méně jsem byla nadšená z častého popisu vnitřních monologů hlavních hrdinů. Chápu, že tím chtěla autorka vyjádřit rozpolcenost Cola i Jonet, ale čeho je moc, toho je příliš. I velmi natvrdlý čtenář záhy pochopí, že to ti dva nemají v životě vůbec jednoduché.
Závěr románu je dost akční a pro mě i docela překvapující. Takového „zlosyna“ jsem opravdu nečekala.
Zared vidí v Tearlovi jen hnusného Howarda, kterému nikdy a za žádných okolností nesmí důvěřovat. Chudák zamilovaný Tearle může dělat psí kusy, aby Zared o čistotě svých citů přesvědčil, ale povětšinou je mu to houby platné. Její bratři jí mozek vymyli opravdu pořádně. Zaredino chování sice odpovídá její výchově v nenávisti ke všem Howardům, ale po čase byla její rozpolcenost už jen únavná.
Z knihy moc nadšená nejsem, první díl se mi líbil mnohem víc.
Liana se na první pohled zamiluje do krásného, leč mírně zavšiveného Rogana Peregrina a usmyslí si, že si tento povedený exemplář pravého středověkého chlapáka vezme za muže. To ještě netuší, do jakého chlívku si ji novomanžel odvede. Z drsného popisu špíny, pachů a parazitů, kteří se prohánějí po Roganově domovině a po Roganovi samém, mi bylo místy nevolno. I kdyby byl hoch sebekrásnější, já bych na něj sáhla až po důkladné dezinfekci, dezinsekci a deratizaci. Kvůli výše zmíněnému jsem se nějak nemohla vcítit do pocitů roztoužené Liany. Proboha, co ta holka na něm jen viděla?
Pozitivní je, že kniha není příliš dlouhá a čte se plynule.
Doporučuji číst jako motivační knihu před velkým úklidem. :-)
Sice sebou hlavní hrdinové mírně manipulují a trošilinku se i obelhávají, ale v zásadě se mají hned od začátku rádi a jejich škorpení má jen zastřít pravou povahu jejich vzájemných citů. Co se škádlívá, to se rádo mívá!
Milý příběh, ničím extra nevybočující z dlouhé řady jiných romancí. Victorie i Lucas jsou sympatičtí. Ona je trochu vzpurná, on ji ale dokáže vždy jemně usadit.
Hezké čtení.
První polovina knihy byla docela čtivá. Hlavní hrdinové se chovali příčetně a zajímavé bylo i prostředí Nového Zélandu. Návrat Emily a Justina do Londýna měl bohužel za následek prudký pokles inteligence a sebeovládání obou výše zmíněných. Místy jsem měla pocit, že čtu o úplně jiných osobách. Hlavně Emily mi šla časem dost na nervy a její nelogické chování mě uvádělo v nevěřícný úžas. Zakončení příběhu bylo zvláštní, nepředvídatelné a trošku vyumělkované.
Celá knížka na mě nedělá zrovna konzistentní dojem. Jakoby autorka vzala několik rozepsaných románů a sešila je horkou jehlou v jeden. Škoda, potenciál by ten příběh měl....